Přečteno v HN: Obyvatelé území, rozděleného na pákistánskou a indickou část, mohli poprvé za téměř 60 let jet pravidelnou autobusovou linkou přes takzvanou linii kontroly.

Indie a Pákistán, které od roku 1947 proti sobě vedly tři války, včera učinily krůček k vyřešení dlouholetého sporu o oblast Kašmíru. Obyvatelé tohoto území, rozděleného na pákistánskou a indickou část, mohli poprvé za téměř 60 let jet pravidelnou autobusovou linkou přes takzvanou linii kontroly, tvořící faktickou hranici. Experti to pokládají za symbol zlepšování vztahů mezi oběma státy, které disponují jadernými zbraněmi. Nejde přitom o blesk z čistého nebe, ale o výsledek strategických a ekonomických úvah vedoucích činitelů obou stran. Ty pochopily, že válka je pro ně nyní velmi neefektivní způsob prosazování svých zájmů. Nadšení obyvatelé Pro většinu Kašmířanů byl včerejšek svátkem. Autobusy vyjely z Muzaffarabádu v části ovládané Pákistánem a ze Šrínagaru v části pod kontrolou Indie. Cestující i obyvatelé neskrývali nadšení a dojetí nad tím, že již brzy budou moci uvidět příbuzné, od kterých je před desetiletími oddělila přísně střežená hranice. Nezastrašili je ani extremisté, kteří vyhrožovali, že autobusy promění v "rakve na kolech". Radikálové na autobus u Šrínagaru v indické části Kašmíru odpálili dva granáty, ale nezasáhli jej. "Je tady riziko, ale já ho přijímám, aby se tento autobus stal prvním krokem k vyřešení sporu o Kašmír," řekl v Muzaffarábádu soudce v důchodu Šaríf Husajn Bukharí. Rozhodl se cestovat na indickou stranu, aby po 55 letech uviděl svou sestru a bratrance. "Linie kontroly by se mohla zhroutit jako Berlínská zeď," dodal. Opatrnost je ale na místě. Indie ani Pákistán dosud nezměnily své postoje v kašmírském sporu. Ten trvá od roku 1947, kdy se Britská Indie rozdělila na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán. Kašmírský analytik Šankaršan Thákur varuje před přeceňováním autobusové linky. "Je to jen první a velmi malý krok z mnoha, které obě strany musí učinit," řekl stanici BBC. Mnohé ale nasvědčuje tomu, že Dillí a Islámábád mohou neshody odložit k ledu a spolupracovat. Společné zájmy Dillí doufá v dohodu o volném obchodu s Pákistánem a jedná s ním o plynovodu, jímž by Írán přes pákistánské území dodával do Indie zemní plyn. Roční objem přímého vzájemného obchodu se nyní odhaduje na 500 miliónů dolarů, avšak do pěti let po podpisu dohody o volném obchodu by mohl dosáhnout deseti miliard dolarů. Významným faktorem jsou i energetické potřeby Indie. "Vyřešit územní spory a zlepšit vztahy s tradičními protivníky bude pro Indii stále důležitější, pokud bude chtít uspokojit své potřeby dovozu energie mírovými prostředky," uvedl hongkongský analytik Chietigj Bajpaee. Dillí již v roce 1993 podepsalo s Íránem memorandum o porozumění, které předpokládá stavbu plynovodu za čtyři miliardy dolarů. přes Pákistán. Z plynovodu by své potřeby plynu kryl i Pákistán a navíc by dostával tranzitní poplatky. I proto Indii nabídl bezpečnostní záruky a slíbil, že jej ani v době zvýšeného napětí nezablokuje. Islámábád také oficiálně přestává považovat Indii za bezpečnostní hrozbu, tou jsou podle jeho prezidenta Parvíze Mušarafa "extremismus a terorismus". Není náhoda, že středeční útok kašmírských radikálů na budovu, kde byli ubytováni cestujíci čekající na otevření autobusové linky, zvláště ostře odsoudil Pákistán. "Je ironií, že Indie i Pákistán zjišťují, že čelí stejné hrozbě (ze strany extremistů)," řekl analytik Thákur. O normalizaci vztahů s Indií mluví i představitelé pákistánské armády. Uklidňuje je to, že v důsledku vzájemného jaderného odstrašování zavládla "rovnováha hrůzy", soudí generální tajemník pákistánské Muslimské ligy a bývalý ministr informací Mušáhid Husajn. Další příležitostí pro sblížení bude indicko-pákistánský summit, který se má konat 16. dubna. Opět půjde o symboly. Schůzka se má konat v Dillí v předvečer kriketového zápasu mezi reprezentacemi obou zemí. HN 8.4.2005 Ivan Feranec, Reuters

Plně obsazený autobus Student Agency se srazil s ukrajinským autobusem.

(ižurnál 7.4.2005) - K hromadné nehodě došlo na 156 kilometru dálnice D 1 ve směru na Brno. Na místě se nejprve srazily tři osobní automobily. Zabrzdit se již nepodařilo dvěma autobusům, kamionu a několika osobním autům. Lékaři ošetřili celkem deset lidí, nikdo by neměl být v ohrožení života. Žlutý autobus, patřící společnosti Student Agency, má přední část naraženu ve svodidlech. Další autobus s ukrajinskou značkou je poškozený mnohem víc. O velkém štěstí může hovořit jeho řidič, který má zřejmě pouze zlomenou ruku. (čtk 7.4.2005) - Na zhruba desetikilometrovém úseku se stalo několik dopravních nehod, nejzávažnější byla v 11:45 řetězová na 156. kilometru na Brno. Tam se srazily dva autobusy, kamion a pět osobních vozů. Ve stejném úseku havarovali dva řidiči na Prahu. Před tím tři řidiči na Brno. Ošetřeno bylo deset lidí. Několik lidí bylo lehce zraněno při dalších dopravních nehodách. Tři osobní vozy se srazily na 160. kilometru ve směru na Brno. Jiní dva řidiči, kteří se nejspíše sledovali srážku aut, havarovali v opačném směru a blokovali dálnici ve směru na Prahu.

pro Dopravní podnik Ostrava vyhrála polská firma Solaris. Zástupce EvoBusu Daniel Spálenka zvažuje, že tendr napadne u antimonopolního úřadu.

Veřejnou obchodní soutěž na dodávku jedenatřiceti autobusů pro Dopravní podnik Ostrava vyhrála polská firma Solaris. Nabídla podle náměstka dopravního podniku Jaromíra Ručky nižší cenu než druhý účastník, firma EvoBus. Podmínky soutěže už dříve kritizoval zástupce EvoBusu Daniel Spálenka, který zvažuje, že tendr napadne u antimonopolního úřadu. Podle něj byla soutěž vypsána tak, aby vyhrál Solaris. Dopravní podnik to ale odmítá. „Teď je to u právníků a zkoumáme, jak to nejlépe řešit. Zvažujeme, že se obrátíme na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který má pravomoci tuto veřejnou zakázku prozkoumat,“ Spálenka. Ručka upozornil, že soutěž ještě neskončila, takže nemůže uvést další podrobnosti. „Lhůta pro podání námitek běží do 13. dubna,“ řekl. Výběrová komise podle něj srovnávala obě podané nabídky ve čtyřech parametrech. „Nabídka Solarisu více vyhovovala. Rozhodla hlavně cena,“ uvedl Ručka. Dopravní podnik vypsal výběrové řízení na dodávku 31 autobusů o délce 12, 15 a 18 metrů. Dal si podmínku, že všechny tři typy musí dodávat jeden výrobce, což podle dřívějšího vyjádření Spálenky v Evropě splňuje jen Solaris a EvoBus. Patnáctimetrový autobus ale podle dalšího požadavku DPO musí být v celé délce nízkopodlažní, což prý umí vyrobit jen Solaris.

Přečteno MFD Plzeňský kraj: Největší dopravce v regionu, firma ČSAD Autobusy Plzeň, totiž plánuje nákup nejméně devatenácti vozů.

Plzeň - „Čerpáme jednak z vlastních zdrojů, a zhruba šest set tisíc korun na jeden autobus dostáváme od státu jako dotaci,“ vysvětluje ředitel společnosti Miroslav Hucl. Celkem budou nová vozidla stát zhruba devadesát milionů korun, konkrétní částka vzejde ze smlouvy s dodavateli. Na linkách se budou nové autobusy objevovat postupně. Výběrové řízení na dodávky vozů skončí 30. dubna. Do konce listopadu chce mít největší krajský dopravce nakoupena všechna vozidla. Komfort cestování v nových autobusech podtrhne jedna důležitá součást výbavy -klimatizace. Chceme, aby cestující měli co největší pohodlí. A z minulých let, kdy byla léta i jara hodně horká, víme, že klimatizace je velmi důležitá. A to nejen pro pasažéry, ale i naše řidiče,“ tvrdí Hucl. Cestující tah dopravce vítají. „Ta hrozná letní vedra někdy dělala z jízdy horor. Někdo chtěl otevřít okénka, jinému vadil průvan. Klimatizace to vyřeší,“ říká Josef Auterský z Klatov, který autobus často využívá. A jaké vozy zpříjemní cestování na linkách v kraji? Firma koupí autobusy střední, nejběžnější velikosti, a také několik velkokapacitních vozů. Obry mezi autobusy dopravce využije zejména na velmi vytížených linkách v okolí Plzně. „Letos nebudeme pořizovat malé autobusy s kapacitou 66 lidí, určené pro příhraniční oblasti a méně vytížené linky. Jejich další pořízení bude možná otázkou až dalších let,“ uvádí Miroslav Hucl. Na linkách se objeví jako novinky nejen čerstvě koupené vozy. Dopravní podnik totiž plánuje provést generální opravu deseti starších typů autobusů. „Tím vzniknou vlastně nová vozidla, jejich životnost bude asi deset let,“ vysvětluje ředitel. Průměrné stáří vozů firmy ČSAD Autobusy Plzeň se tak bude pohybovat těsně nad hranicí osmi let. „To je lepší průměr mezi dopravci v České republice,“ sděluje Miroslav Hucl. MFD Plzeňský kraj Pavel Novák

Přečteno v HN 5.4.2005. I firemní autobusová doprava může být dotovaná.

Hranice/Kolín/Přelouč/Babice, 5. 4. 2005 - Lidem v Česku se stále vyplatí dojíždět do práce namísto toho, aby se za ní stěhovali. Trh s byty stále nefunguje, zato na jízdenku do zaměstnání se mnohým pracovníkům skládají firmy, stát i kraje. Do práce dnes jezdí jeden a půl miliónu Čechů, což je třetina všech zaměstnanců v zemi. Mimo svůj kraj vycestuje za zaměstnáním denně přes tři sta dvacet tisíc lidí. Společnosti platí milióny Velké firmy v malých městech nebo obcích vynakládají ročně na dopravu svých zaměstnanců milióny korun. Firmy však tyto částky většinou odmítají zveřejnit. "Tohle číslo nemohu uvést," tvrdí Matěj Matolín, mluvčí automobilového konsorcia TPCA, které u Kolína zaměstnává dva tisíce lidí a s další tisícovkou pracovníků právě uzavřelo smlouvy. Potvrzuje však, že vyrábět automobily přijíždí denně šest set lidí z nejbližšího okolí a dalších pět set ze vzdálenějších míst. "Přispíváme všem, bez ohledu na to, jakou dopravu zvolí, s výjimkou zaměstnanců se služebními vozy," dodal mluvčí. Lidé dostávají peníze podle kilometrů, které je dělí od práce, a to od tří set do pěti set korun měsíčně. Dotace na dopravu neuvádí ani LG Philips Displays z Hranic v Olomouckém kraji nebo jeden z největších zaměstnavatelů na Pardubicku Kiekert CS z Přelouče. Konzervárenská firma Hamé Babice s více než dvěma tisíci zaměstnanci na Zlínsku naposled před dvěma lety uvedla, že vynakládá na dopravu zaměstnanců ročně tři milióny korun. Společnost dotovala dopravce a platila také za provoz mikrobusů, které svážely její pracovníky na víkendové směny. Přitom například Philips zcela hradí dopravu pro směnové pracovníky, kteří tvoří asi osmdesát procent zaměstnanců. "Mají možnost dojíždět dotovanou autobusovou dopravou. Ta je zcela hrazena společností," uvedl mluvčí Philipsu Vladan Pěnkava. Od října loňského roku platí nový zákon o zaměstnanosti, který dává možnost firmám požádat úřady práce o příspěvky na speciální linky pro zaměstnance. Mohou tak získat až polovinu nákladů na dopravu. Má to ale podmínky, které nemusí splnit každá firma. Například na úřadě práce v Pardubicích zatím získal dotaci sedm set tisíc korun z deseti firem pouze tamní investor Foxconn CZ. Získat dotaci není snadné "Podmínkou je, že se linka pro zaměstnance firmy nesmí překrývat s provozovanými linkami veřejné dopravy a připlácet si na ni musí také zaměstnanci. Pak nezáleží na vzdálenosti, pouze na posouzení úřadu," uvedl zástupce ředitelky úřadu práce v Pardubicích Petr Klimpl. Foxconn získal třetinovou dotaci, další třetinu nákladů zaplatí firma a poslední část zaměstnanci. "Je velmi složité dotaci získat. Informovali jsme se, ale v našem případě nelze vymyslet jednu nebo dvě linky pro svoz zaměstnanců tak, aby se nekryla s autobusy nebo vlaky a přitom byla vhodná," uvedl Petr Černohorský, ředitel divize lidských zdrojů přeloučské Kiekert CS. Ta prozatím dotuje jen některé dopravce. Dopravu do zaměstnání může dotovat také kraj. V Pardubickém kraji zaplatil krajský úřad dopravcům pro firmy Foxconn CZ a Panasonic and Mobile Automotive Systems Czech ztráty linek jen za měsíc leden ve výši 235 tisíc korun. "Od loňského listopadu jsme zařadili do základní dopravní dostupnosti čtyři spoje pro zaměstnance Foxconn CZ a od ledna deset spojů pro Panasonic. Po půl roce tento systém vyhodnotíme, a pokud bude využívaný, budeme v něm pokračovat," uvedl vedoucí odboru dopravy a silničního hospodářství kraje Ladislav Umbraun. Linky dotované krajem najezdí měsíčně přes deset tisíc kilometrů. Firmy, které HN oslovily, potvrzují, že lidé jsou ochotni cestovat za prací jen do určité vzdálenosti. "Máme ověřeno, že limitem je asi padesátikilometrová vzdálenost, která odpovídá asi hodině cesty hromadnou dopravou. Zaměstnanci, kteří jsou ze vzdálenějších míst, se už raději stěhují na ubytovny. Jako extrém mohu uvést jednoho zaměstnance, který zkoušel denně dojíždět z Mostu, ale záhy zjistil, že to je prakticky nemožné a našel si ubytování v Kolíně," míní mluvčí TPCA Matolín. Do LG. Philips Displays v Hranicích dojíždí asi šedesát zaměstnanců až od Ostravy. "Nám jezdí pracovníci nejdále z Litomyšle nebo Náchoda, ale do konkursů se hlásí i lidé z Olomoucka. Řadoví dělníci většinou dojíždějí, stěhuje se vyšší management a specialisté," řekl Černohorský z Kiekert CS. Hlavní konstruktér německého výrobce zámkových systémů do aut, Bohumil Lapka, se přestěhoval do Přelouče z Karlových Varů. "Dojížděl jsem měsíc dvě stě padesát kilometrů, nakonec jsme se stěhovali. V Německu je normální jezdit do práce i dvě stě kilometrů, ale tam je možný rychlý přesun po dálnicích, to tady nefunguje," říká Lapka. Dojíždí čím dál víc lidí V Česku za prací dojíždí za prací čím dál více lidí. Statistiky potvrzují, že za deset let se jejich počet zvýšil o sto tisíc. "Ochota stěhovat se za prací je ale v zemi pořád nižší, než je tomu ve státech EU," tvrdí studie ČSÚ. Nejvíce přitom cestují za prací lidé ze Středočeského, Ústeckého kraje a Prahy, počet lidí, kteří za prací jezdí, roste i v dalších krajích, nejvíce v Moravskoslezském regionu. Zatímco na počátku devadesátých let na severu Moravy dojíždělo za prací jen něco málo přes devět tisíc lidí, nyní se jejich počet zvýšil téměř trojnásobně. HN 5.4.2005 Martina Macková,Tomáš Fránek

1.apríl 2005-Rozhrkané kouřící autobusy s mizerným topením, nefunkčními okénky, rozbitými dveřmi ... chce všem, kterým se stýská po starých časech a už mají dost pohodlí, hostesek, koblih a kapučín, nabídnout společnost KomuniBUS.

Nejen to, autobusy budou jezdit zásadně pozdě a občas nepřijedou vůbec, což dodá cestování vzrušení srovnatelné s adrenalinovými sporty. Na linkách se neobjeví autobus mladší deseti let, zásadně nemytý od zakoupení. Ve vlastním zájmu cestujících je používat tyto autobusy co nejvíce, jinak se ochudí o jedinečnou možnost stát celou cestu na jedné noze. Dopravce chce tyto autobusy ve velkém získávat od společností, které je ze svých vozových parků nerozumně vyřazují. Proto jich bude mít tolik, že i když jeho autobus zastaví policie a nedovolí další provoz, bez problémů ho nahradí dalším. K momentálně populárním doplňkovým službám v autobusech dopravce dodává: "Nemám vůbec v oblibě nějaké ty stevardky, kafíčka a tak. Jestli to uznám za vhodné, nasadím do vybraného spoje manželku v montérkách a dvě basy piva a zastavíme případně u lesa." Musíme upozornit, že se tento projekt teprve chystá. Máte-li pocit, že jste v poslední době autobusem KomuniBUSu cestovali, nebylo tomu tak. Je ovšem možné, že tento smělý podnikatelský záměr inspiroval současné dopravce, kteří se na cizím nápadu chtějí podílet již nyní.

Výstavbu škol pro afghánské dívky podpořil BUSportál uveřejněním bannerů. Od začátku letošního roku došlo k více než 100 000 zobrazení se stovkami prokliků.

29.3.2005 newsletter projektu MADAN (Člověk v tísni) Vážení a milí, Na severu Afghánistánu začíná jaro o něco dříve než u nás. Už od února se tedy v Langarchaně dalo zase pracovat a v polovině března byla škola dokončena. Slavnostní otevření se uskutečnilo 20. března, den před začátkem afghánského školního roku. „Máme nejhezčí školu v celém okolí a i mazárští nám ji závidí,“ řekl při té příležitosti Alam Chan Azadi, hlavní komandýr vesnice. V pěti třídách nové budovy se učí 570 langarchanských dívek. Výuka probíhá samozřejmě na směny – dopoledne chodí do školy první tři ročníky, odpoledne se pak učí starší děvčata. Stavba školy Langarchana vyšla na 1.780.000 Kč (+ materiál v hodnotě 220.000 Kč, který představoval podíl obce Langarchana na stavbě školy). Stavební práce v Langarchaně budou pokračovat – prioritou je knihovna a domek pro školníka. Podobně je tomu, co se stavařiny týče, i v Pul-i Chumri. Tam bude letos nejdůležitější zavedení vody do areálu školy, to znamená vykopání studny. Následně přijde na řadu sociální zařízení a knihovna s čítárnou. To jsou novinky týkající se staveb. Přes zimu se ale pojetí projektu rozšířilo směrem k dlouhodobé spolupráci s již existujícími školami. Stavění škol považujeme v Afghánistánu nadále za nezbytné a pokračování projektu je v tomto směru limitováno pouze finančními prostředky. Stejně tak zůstává hlavní těžiště projektu v podpoře vzdělávání dívek. Ukázalo se ale, že snad stejně důležité jako školu postavit, je poskytnout jí čas a jistotu, aby mohla začít samostatně fungovat. Afghánské komunity vzdělání pro své děti chtějí. Nějakou dobu jim ale potrvá, než se naučí o školy pečovat, než se dovzdělají učitelé, zkrátka než se škola zaběhne. Jak to vypadá konkrétně? Projekt Madan v současnosti zahrnuje kromě škol v Pul-i Chumri a v Langarchaně osmnáct škol v okrese Chohi. Jde o pouštní oblast v provincii Balch, v níž se nachází i Langarchana. Chohi je špatně přístupné a osídlené převážně Turkmény. Z těchto důvodů bylo doposud při obnově země spíš přehlíženo. Většina chohijských škol se dá označit za provizorní. Děti (jde o školy smíšené, jedna z nich je čistě dívčí) se v nich učí v podobných podmínkách jako původně v Madanu či Langarchaně. Člověk v tísni získal v rámci české zahraniční rozvojové pomoci dvouletý grant na projekt zaměřený na zlepšení úrovně vzdělávání v Chohi. Z prostředků české vlády budou hrazeny větší investice – ČvT postaví tři školy, hřiště, dílny, studny atd. Důležitou součástí projektu jsou tzv. sesterské školy. Během února jsme v českých zemích oslovili na sto padesát základních i středních škol s nabídkou stát se partnerskou školou (pracovně sestřičkou) jedné konkrétní škole v Afghánistánu. Sestřičky hledáme pro Madan, Langarchanu a pro osmnáct škol chohijských. Ohlasy od českých škol na myšlenku sestřiček byly velice pozitivní a na začátku dubna se rozběhne vlastní spolupráce prvních párů. Myšlenka partnerství vždy jedné české a jedné afghánské školy sleduje dva cíle. Jednak jde o vzájemné poznání a komunikaci mezi dětmi ze dvou tak odlišných kultur, jako je ta česká a afghánská. Druhým cílem je zajištění soustavné podpory pro afghánské školy, prostřednictvím pravidelných sbírek na českých školách zapojených do projektu. Celý projekt dlouhodobé podpory konkrétních škol chápeme jako inicializační. Po uplynutí dvou let, na které je projekt rozvržen, se Člověk v tísni stáhne. Školy by v této době již měly být schopny stát na vlastních nohou. Děkujeme vám všem za setrvalou podporu. Velmi si vážíme toho, že na Madan nebylo zapomenuto, ani když se pozornost celého světa soustředila na akutní krizi v jihovýchodní Asii. Dále připojuji několik úryvků z dopisů dívek z Madanu. Jejich poděkování patří především vám. „Za války jsme zůstali žít v Afghánistánu. Když byly školy zavřené, učila jsem se tenkrát v domácích kurzech. Tak jsem se dostala až do 7. třídy, kdy jsem přešla na školu Madan. Na začátku jsme neměly třídy, učily jsme se ve stanech, teď máme třídy i nábytek, jen nám chybějí pomůcky. Můj sen je stát se učitelkou a pomoci sobě i své zemi. Jsme vám moc vděční za všechno,“ píše Suraia z 8. třídy. „Jmenuji se Hamasa. Narodila jsem se roku 1990. Před Talibany jsme emigrovali do Pákistánu. Tam jsem začala chodit do školy a od té doby, co jsme se vrátili, chodím do dívčí školy Madan. Když jsem tam přišla poprvé, neměly jsme žádné třídy a učily jsme se pod stany. Nebylo ani dost židlí. Od té doby, co nám ČvT pomáhá, máme dost tříd i nábytku. Opravdu moc děkuji.“ „Deset let jsme byli v Pákistánu, kvůli válce. Teď jsme druhým rokem zpátky ve své zemi. Máme třídy i dobré učitele. Děkujeme za všechno, co jste pro nás udělali. Chceme, abychom si vaši pomoc zasloužily,“ píše osmnáctiletá Wajya. www.madan.cz

BUSportál jako mediální partner avizuje materiály Dopraváku.

Celobarevný čtyřstránkový Dopravák vychází dvakrát měsíčně. Z obsahu 5. čísla: ČSAD Východní Čechy a.s.: Od 1.dubna ve všech autobusech odbavovací systém pomocí čipových karet. Rozhovor s generálním ředitelem Petrem Seidnerem - K hlavním prioritám patří udržet trend kvality v poskytovaných službách. Svolána první valná hromada ADSSF 24. a 25.3. do Třince. ČSAD Hodonín: Přístavbou skladu rozšířena kapacita překladiště Toptransu v Brně V ČSAD Uherské Hradiště otevřeli zákaznické centrum MAN. ČSAD Karviná: Slavnostní zahájení provozu nově zrekonstruované kantýny a jídelny. Klientské centrum IVECO. Prodej nákladních vozidel vyšší o 18 procent. Hrozící kolaps nákladní dopravy by mohlo vyřešit nové 48-tunové vozidlo

O obrovském štěstí může hovořit řidič linkového autobusu, který o vlásek unikl smrti. Autobus, který byl naštěstí prázdný, začal za jízdy hořet. ...

... Muži za volantem se podařilo z plamenů uniknout na poslední chvíli. Nehoda se odehrála ve středu krátce před šestou ráno na silnici mezi Třemošnou a Kaznějovem na Plzeňsku. 30.3. 2005 07:50 PLZEŇ - "Stačil jsem jen zastavit, sebrat pokladničku a vyskočit ven," řekl Právu na místě zjevně otřesený řidič. Z autobusu zůstalo jen ohořelé torzo. O intenzitě požáru svědčí i ohořelé stromy v blízkosti autobusu. Co bylo příčinou požáru není zatím jasné. "Vím jen, že nešlo o poruchu motoru. Vypadá to, že ohnisko požáru bylo v přední části autobusu," řekl vyšetřovatel hasičů. Řidič právě vyjel na linku a chystal se nabrat první cestující. "Ještě že to začalo hořet, když uvnitř nikdo nebyl. To nevím, jak by se lidé tak rychle dostali ven," dodal šofér. Autobus patří společnosti ČSAD Autobusy Plzeň. "Je deset let starý, s platnou technickou kontrolou," uvedl zástupce firmy. Partik Biskup, Právo

Kašmírský autobus: Přímá autobusová linka přes hranici v Kašmíru, první od rozdělení v roce 1947. 170 km mezi Šrínagarem a Muzzaffarbádem.

HN Martin Novák-Dillí/Ïslámábád/Praha, 22. 3. 2005 - redakčně kráceno .... Právě v době, kdy Riceová jednala nejprve v Dillí a pak v Islámábádu, obě strany finišovaly s přípravou projektu, který posune oba rivaly ještě více k míru. Po sedmapadesáti letech bude otevřena silnice, vedoucí přes spornou hranici v Kašmíru, a dokonce na ní začne jezdit autobus. Vojáci na obou stranách dosud nepoužívaného přechodu v Kamánu odstraňují miny a opravují most. První autobus vyrazí ze Šrínagaru na indické straně do pákistánského Muzaffarábádu 7. dubna. Dopravu na této trase přerušilo rozdělení Britské Indie na Pákistán a Indickou republiku v roce 1947 a následná válka mezi Dillí a Islámábádem. Otevření silnice a zavedení pravidelné linky je tak signálem o tom, nakolik se napjatý region skutečně změnil k lepšímu. "Jsem z toho velmi rozrušený. Uvidím po mnoha letech ty příbuzné, kteří zůstali naživu," řekl novinářům třiaosmdesátiletý Pákistánec Ghulám Lolabí, který si vyzvedl jízdenku a chystá se poprvé v životě do Indie. "Konečně uvidím příbuzné. Znám je jenom z fotografií," uvedl pro agenturu Reuters pětatřicetiletý Masúd Ahmad, který žije na indické straně. Pákistánci prosadili, aby cestující mohli jezdit bez pasů. Současnou hranici totiž neuznávají jako trvalou. Hranice je jednou z nejmilitarizovanějších na světě. Zejména v posledních patnácti letech, kdy si boje mezi indickou armádou a kašmírskými separatisty vyžádaly přes 40 tisíc obětí. V roce 2002 pákistánský prezident Parvíz Mušaraf zakázal pronikání povstalců přes pákistánskou hranici a intenzita bojů se snížila. Obě vlády se zavázaly, že problém Kašmíru budou řešit jednáním. "Mušaraf dospěl k názoru, že vzhledem k indické převaze není možné získat Kašmír silou. Ostatně každý inteligentní Pákistánec to asi chápe," řekl HN jeden ze západních diplomatů, působících v Islámábádu. Většina obyvatel Kašmíru jsou muslimové, kterým je bližší Pákistán než Indie. Dillí však odmítá teritoriální změny. Nevyjasněné otázky zatím nebrání politikům obou zemí ve sbližování. Mušaraf se chystá do Dillí navštívit kriketový zápas mezi reprezentacemi Indie a Pákistánu. Takzvaná "kriketová diplomacie" je obdobou někdejší "pingpongové diplomacie" mezi USA a Čínou, kdy zápasy mezi reprezentanty ve stolním tenisu předcházely normalizaci vztahů mezi Pekingem a Washingtonem. Kriket je v Indii i Pákistánu národním sportem. Zápas, na který přijede Mušaraf, se odehraje 17. dubna, deset dní po otevření kašmírské autobusové linky.