Historický trolejbus 9Tr se pod rukama pracovníků Dopravního podniku města Brna pomalu přibližuje své původní podobě. V létě získal svůj typický červeno-smetanový lak , nyní se práce přesunuly do interiéru vozu. Trolejbus, který v Brně jezdil v 80. a 90. letech minulého století a pak vozil cestující na Ukrajině, se do sbírky retro vozů DPMB zařadí na jaře.

„ Renovace trolejbusu 9Tr patří beze sporu k těm nejnáročnějším, které jsme při rozšiřování sbírky retro vozů zažili. Krok po kroku se však přibližujeme k cíli a věříme, že vůz na jaře představíme veřejnosti v takové formě, jako měl v 80. a 90. letech minulého století, když jezdil v Brně. Vůz má za sebou generální opravu karoserie a lakování do původních barev, nyní pracujeme na interiéru vozu ,“ sdělil Miloš Havránek, generální ředitel Dopravního podniku města Brna. Pracovníci dílen v komínské vozovně se nyní věnují instalaci obložení stropu, bočnic, plechů topení, přechodů mezi podlahou a stěnami. „ Vzhledem ke stáří vozu není možné pro komponenty zajít do skladu nebo je jednoduše objednat. Jednotlivé součástky musíme složitě shánět nebo vyrábět sami na míru. Tím je renovace vozu časově velmi náročná ,“ vysvětlil Vítězslav Žůrek, technicko-provozní ředitel Dopravního podniku města Brna. K vozu tým nemá ani technické výkresy, proto u některých součástek musí jen odhadovat, jak by měly vypadat. Zatímco elektro rozvody na střeše jsou hotové, čeká tým DPMB roztahování a zapojování kabeláže ve vozu i pod vozem a v kabině řidiče. Na závěr renovace pak přijde na řadu montáž sedadel, oken a přídržných tyčí. Tento trolejbus 9Tr po dosloužení v Brně odkoupilo ukrajinské město Rovno. Dopravnímu podniku města Brna se ho podařilo zachránit před sešrotováním a převézt zpátky v roce 2019. Po rekonstrukci jej zařadí do sbírky retro vozů, která nyní čítá osmnáct vozů – devět tramvají, tři trolejbusy a šest autobusů. Všechny typy zastoupených vozů byly v Brně v minulosti součástí MHD. DPMB

Tramvajový vlečný vůz vyrobený v legendární Ringhofferově továrně vyrobený pro Elektrické podniky hlavního města Prahy, provozovaný Dopravním podnikem Praha pod číslem 1389 a vyřazený v roce 1969 zachránil spolek dopravních nadšenců Výtopna Zlíchov z pozemku nedaleko Prahy. Vozová skříň dlouhá léta sloužila jako rekreační chatka. Díky péči majitele a členů spolku se vůz dochoval v mimořádně dobrém stavu. Plzeňské městské dopravní podniky se vozem pochlubily na sociálních sítích.

Ačkoliv se v Plzni takový vůz nikdy neprovozoval, jedná se o poslední známý dochovaný kus z této série včetně podvozku. Po dokončení oprav motorového vozu Ringhoffer plánují PMDP jeho renovaci, aby mohl být zapojen do soupravy a připomínal tramvajovou dopravu z období druhé světové války. Tento vůz je také technicky zajímavý – ze čtyřiceti vozů v sérii byly pouze dva vybaveny svařovaným rámem místo obvyklého nýtovaného. To z něj činí skutečný unikát. PMDP plánují jeho renovaci.

Po kloubovém trolejbusu Škoda-Sanos z roku 1982, který pracovníci Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice díky jeho dezolátnímu stavu opravovali několik let, se vrací do Technického muzea v Brně s opravenými schody historický autobus Ikarus 280 z roku 1989.

Pracovníci údržby z depa Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice si mohou připsat do seznamu rekonstruovaných nebo opravovaných historických vozidel další významný kus. V uplynulých dnech dokončili pro Technické muzeum v Brně údržbu sbírkového předmětu – kloubového autobusu Ikarus 280 roku výroby 1989. Šlo především o opravu zkorodovaných schodů v místě druhých a třetích dveří vozidla. „ Kloubový Ikarus jsme převzali do opravy v říjnu letošního roku a práce na něm jsme ukončili krátce před Vánocemi. Tato zakázka měla hodnotu 95 tisíc korun (bez DPH). Zpátky do Technického muzea v Brně se vůz vrátí v pátek 3. ledna 2025 ,“ upřesnil vedoucí údržby DSZO Josef Polách. Šikovností automechaniků, karosářů a elektromontérů DSZO se ve Zlíně za posledních dvacet let podařilo rekonstruovat již šest historických vozidel MHD, která má dopravní společnost ve svém majetku. V minulém roce dokončili pro Technické muzeum v Brně generální opravu historického kloubového trolejbusu Škoda-Sanos S 200. „ Záchrana historických vozidel MHD je určitou nadstavbou naší běžné práce při provozování městské dopravy ve Zlíně a Otrokovicích. Schopnosti našich pracovníků a vybavení dílen umožňují realizovat i tento typ zakázek. Vážíme si toho, že jsme mohli přispět k obnově historických unikátů pro Technické muzeum v Brně. I když se už opravený Ikarus vrací zpátky do Brna, věříme, že nám jej muzeum zapůjčí a že si jej bude moci široká veřejnost prohlédnout během našeho letošního dne otevřených dveří, který plánujeme na přelomu května a června ,“ doplnil ředitel DSZO Josef Kocháň. Tématicky z našeho archivu.

Po několika letech mravenčí práce dokončili pracovníci Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice pro Technické muzeum v Brně rekonstrukci historického kloubového trolejbusu Škoda-Sanos S 200 z roku 1982. Díky generální opravě bude znovu využíván jako historické vozidlo při různých příležitostech a kromě Brna se ukáže i ve Zlíně. Do téměř původního stavu ho pomohla vrátit spolupráce s partnery v Chorvatsku a Srbsku.

Obnova tohoto vozu a jeho uvedení do provozního stavu probíhaly ve Zlíně od roku 2019 a vyžádaly si náklady 7,6 milionu korun (vč. DPH), které byly hrazeny díky podpoře z rozpočtu programu ISO Ministerstva kultury ČR. Automechanici, karosáři a elektromontéři DSZO pomohli k druhému životu dalšímu historickému unikátu – kloubovému trolejbusu Škoda-Sanos S 200. Jejich šikovností se podařilo za posledních dvacet let rekonstruovat již šest historických vozidel MHD, která má DSZO ve svém majetku. Nyní dokončili velkou zakázku tohoto typu pro Technické muzeum v Brně. Československo-jugoslávský trolejbus Škoda-Sanos byl prvním typem u nás vyrobeného článkového trolejbusu, který byl v naší zemi zařazen do provozu městské hromadné dopravy. Tento vůz byl v roce 1982 zkoušen právě ve Zlíně a Otrokovicích a o rok později zde byl zařazen i do trvalého provozu s cestujícími. Konkrétně tento první prototyp jezdil ve Zlíně a Otrokovicích s evidenčním číslem 70, později 301, až do svého vyřazení v roce 1994. Poté byl vůz předán Technickému muzeu v Brně. Do roku 2008 mohl být ještě používán k příležitostným předváděcím jízdám. Potom již jeho zhoršující se technický stav jízdu neumožňoval. „ Restaurování trolejbusu Škoda-Sanos v rozsahu generální opravy umožní jeho opětovné uvedení do provozuschopného stavu, aby mohl být znovu příležitostně využíván jako historické drážní vozidlo s možností prezentace široké veřejnosti při předváděcích jízdách. Podařilo se jej zároveň v co největší míře vrátit do stavu, který odpovídá jeho původnímu vzhledu po vyrobení. Při zajišťování originálních součástek byla využita dlouholetá spolupráce a kontakty s partnery v Chorvatsku a Srbsku, zejména s dopravními podniky ZET Zagreb, GSP Beograd a Muzeem vědy a techniky v Bělehradu ,“ informoval Tomáš Kocman z Technického muzea v Brně. „ O zakázku pro Technické muzeum v Brně jsme projevili zájem ve vyhlášeném výběrovém řízení a získali jsme ji. Byla to pro nás prestižní práce i otázka určitého citového vztahu. Vždyť tento nyní historický exponát odjezdil v osmdesátých a devadesátých letech většinu svých kilometrů právě ve Zlíně a Otrokovicích. Počítáme s tím, že nám jej Technické muzeum občas zapůjčí, abychom jej mohli při některé slavnostní příležitosti ukázat v plné kráse i našim cestujícím ,“ uvedl ředitel DSZO Josef Kocháň. „ Na této zakázce bylo náročné mimo jiné její rozdělení do několika etap a rozložení do poměrně dlouhého časového období. Přivezli k nám na podzim 2019 celý vůz . Museli jsme jej rozpojit a rekonstruovat nejdříve samostatný zadní článek, potom přední článek, nakonec opět oba díly spojit dohromady a oživit jako fungující celek. Opotřebení vozidla bylo značné a jeho poškození korozí rozsáhlé. Mnoho prvků muselo být nahrazeno nově vyrobenými komponenty ,“ upřesnil mistr údržby Ladislav Matušinec. Obnova vozu přišla na 7,6 milionu korun (vč. DPH) a byla podpořena z rozpočtu programu ISO Ministerstva kultury ČR. Technické muzeum v Brně plánuje slavnostní představení rekonstruovaného kloubového trolejbusu Škoda-Sanos v moravské metropoli v roce 2025.

Jednosměrný motorový vůz je unikátní tím, že se jednalo o poslední vyrobenou a dodanou tramvaj tohoto typu do Prahy. Z pravidelného provozu byl vyřazen v roce 1966, poté byl přestavěn na měřící vůz č. 4100 a od konce 80. let 20. století, kdy jej nahradil současný „pomeranč“, byl uchován pro muzejní účely. Od roku 2021 byl rekonstruován a nyní bude jezdit na historické lince č. 42. Po získání Průkazu způsobilosti i na lince č. 41. Víte, co znamená mevro?

Jednosměrný motorový vůz „mevro“ představuje důležitý milník v historii vozidel pražské tramvajové dopravy. Jedná se o poslední typ dvounápravových motorových tramvají pro osobní dopravu v Praze, následník tzv. ponorek a předchůdce čtyřnápravových tramvají T1, průkopníků nadčasové koncepce PCC, která je díky vozům T3 v Praze stále přítomna. „ Inspirací pro předchůdce tramvají ‚mevro‘ – jednosměrné ‚ponorky‘ byly vozy Peter Witt, které se od roku 1928 vyráběly pro italský Milán, kde stále jezdí v pravidelném provozu. Nicméně zatímco tramvaje Peter Witt už byly čtyřnápravové, ponorky i mevra měly z úsporných důvodů pouze dvě nápravy a menší obsaditelnost. Celkově tak byla tato platforma ve srovnání s koncepcí tramvají Peter Witt, s níž bývala často srovnávána, méně odvážná – což se částečně projevilo i v její provozní životnosti. Jednalo se nicméně o nové tramvaje, které měly sloužit k posílení provozu pro všesokolský slet v roce 1948. Protože v Praze v té době probíhala také velká Mezinárodní výstava rozhlasu, začalo se jim říkat mevro, podle zkratky této výstavy, “ říká Jan Šurovský, místopředseda představenstva a technický ředitel DPP – Povrch. Vůz ev. č. 3098 je unikátní tím, že se jednalo o poslední vyrobenou a dodanou tramvaj typu „mevro“, ale i poslední dvounápravovou tramvaj pro osobní dopravu v Praze vůbec. Historie vozů „mevro“ spadá již do válečných let, kdy byla objednána jejich výroba ve standardním provedení jejich předchůdců, jednosměrných vozů typu „ponorka“ vyráběných v letech 1935 až 1942. Válečná objednávka se však pro materiálová omezení neuskutečnila. Po válce se Dopravní podnik rozhodl tuto sérii realizovat, ačkoliv se koncepčně jednalo o již zastaralou platformu. Provedl ale v technickém zadání některé změny – zejména doplnění středních dveří či zrušení sníženého přední plošiny. Zásadní inovace však byly v elektrické části a znamenaly důležitou přípravu na příchod moderních vozidel koncepce PCC. Zejména to bylo doplnění okruhu 24 V s akumulátorovou baterií dobíjenou motorgenerátorem, což umožnilo osadit poprvé v historii pražských tramvají kolejnicové brzdy napájené z akumulátorové baterie zcela nezávisle na trolejovém napětí či přítomnosti brzdného proudu trakčních motorů. Ve své době to byl významný bezpečnostní prvek, který byl nedílnou součástí brzdových systémů i u vozů PCC. Kolejnicové brzdy byly švédské provenience od firmy Lumak. Slaboproudá výzbroj dále posloužila pro signalizační a pomocné obvody vozu. Nadproudová ochrana byla nově řešena linkovým stykačem. Ostatní prvky trakční výzbroje vycházely z osvědčených starších vzorů, vyjma inovovaných kontrolérů Praga. Finálním výrobcem byl národní podnik Tatra, závod Smíchov, trakční výzbroj vyrábělo dráhové oddělení ČKD ve Vysočanech, slaboproudá výzbroj byla dodávkou firmy ERA v Karlíně. Montáž elektrické výzbroje si prováděl Dopravní podnik sám v ústředních dílnách v Rustonce stejně jako u starších typů. Celkem se vyrobilo 30 kusů – v duchu původní objednávky. Všechny byly zařazeny do provozu v roce 1948. Vůz č. 3098 posloužil jako poslední vůz série k řadě experimentů pro tehdy probíhající vývoj vozů PCC – zkoušelo se zde např. zářivkové osvětlení napájené střídavým výstupem z motorgenerátoru, nový typ tyčového sběrače, ukazatele směru různých typů, vlakový rozhlas či zrychlovač v improvizovaném zapojení. Provozní život tramvají „mevro“ byl velmi krátký – pouhých 18 let. Původně se počítalo, že jednosměrné vozy budou ze starých tramvají vyřazovány až jako poslední. Ještě na počátku 60. let sehrály významnou roli při zavádění provozu bez průvodčích, s nástupem masivních dodávek tramvají T3 od roku 1962, kdy se roční dodávky ustálily na 100 vozech ročně, se jejich dny rychle sečetly. Výměna vozového parku probíhala rychlým tempem a postup vyřazování byl navržen tak, že přednostně byly z provozu vyřazovány přestárlé a atypické, málo početné série. Do této množiny spadaly i všechny jednosměrné vozy – tzn. „ponorky“ a „mevra“ i jejich blízcí příbuzní – zjednosměrněné motorové vozy řady 2000, které byly hromadně vyřazeny v rozmezí let 1966 až 1968, ačkoliv byly z vozového parku starých tramvají nejmladší a technicky nejpokročilejší. U vozů „mevro“ a zjednosměrněných vozů byly přitěžující okolností kontroléry typu Praga, které byly málo odolné posílenému napájení budovanému pro nové tramvaje T3 a docházelo u nich k častým haváriím. Vůz ev. čísla 3098 ukončil pravidelný provoz s cestujícími v roce 1966. Následně byl přestavěn na měřící vůz č. 4100, který sloužil pro tyto účely až do konce 80. let 20. století, kdy jej nahradil současný „pomeranč“, tj. vůz ev. čísla 5521. Od té doby byl vůz č. 4100 odstaven a uschován pro možné další využití pro nostalgické jízdy případně muzejní expozici (jako pracovní vozidlo). Ve sbírce Muzea MHD ve vozovně Střešovice je typ „mevro“ již od roku 1967 zastoupen vozem č. 3083, který je dochován v posledním provozním stavu, kdy tvořil ucelenou soupravu s rekonstruovaným jednosměrným vozem typu „krasin-rychlík“ č. 1583. Vůz č. 3098 se na počátku druhé dekády 21. století dočkal zásadního rozhodnutí o rekonstrukci do provozního stavu pro nostalgické jízdy. Od května 2021 byl vůz přistaven do generální opravy v Krnovských opravnách a strojírnách, dokončovací práce po návratu vozidla provedli pracovníci Dopravního podniku hl. m. Prahy. Vůz přibližuje provozní podobu vozů „mevro“ v prvním desetiletí provozu s některými odchylkami nezbytnými pro současný provoz – např. vypuštění stanoviště průvodčího, ponechání pantografu či dosazení moderního statického měniče místo původního motorgenerátoru. DPP

Sbírka historických vozidel Martina Uhra se opět rozrostla. Tentokrát o vyhlídkový autokar Škoda 706 RTO, který jste si mohli prohlédnout na stánku Klubu českých historických autobusů - RTO Klub. Zajímavý byl další Erťák, jeho přestavba umožňuje přepravu lodí. Třetí historický autobus, který oslavil ve své nové podobě 5 let, už na CZECHBUSu byl. Z Tatra Muzea v Dobříči přijela "horská" TATRA 500HB.

Nový vyhlídkový autokar Škoda 706 RTO majitele Martina Uhra vznikl z dálkového autobusu Škoda 706 RTO LUX, který přišel o svou prosklenou střechu a byl tak pro renovaci a změnu na vyhlídkový autobus předurčen. Přestavba, kterou provedl Vlastimil Urbánek, trvala téměř tři roky. Dokončena byla v říjnu 2023 a od léta 2024 je tento krasavec v provozu. Předposledním majitelem byl ZDAR, Žďár nad Sázavou. Rok výroby vozu není přesně znám, odhaduje se na roky 1966 až 1971. Autobus Škoda 706 RTO - přepravník plachetnic byl vyroben v roce 1966 jako 706 RTO - KAR a jezdil u Báňské záchranné služby OKD Ostrava, pravděpodobně do druhé poloviny 80. let. Pro rekonstrukci pro přepravu plachetnic ho koupil vysokoškolský profesor pan Wloch a podle vlastního projektu ho přestavěl. Potřeboval vůz pro přepravu k Baltskému nebo Severnímu moři nebo k Jadranu. Pro tyto účely byl schválen na konci roku 1992 a do roku 2004 byl takto využíván. Poté byl po různých peripetiích odkoupen a se současným majitelem AC Heating za podpory členů spolku ŠKODA-BUS klubu Plzeň - Muzea dopravy ve Strašicích byl opraven. Po dvaceti letech mimo provoz v květnu 2024 zdárně absolvoval STK a nyní slouží jako reklama. Vidět ho můžete na různých akcích. V neděli 24. listopadu 2024 se o něm můžete dozvědět více v pořadu Prima Česko. TATRA 500HB 138 pana Milana Horky má za sebou už pět let aktivního provozu. Po šesti letech práce na renovaci z jejího původního stavu byla představena 9. listopadu 2019 v Tatra Muzeu v Dobříči . Majitel muzea Milan Horka renovoval vrak Tatry 500HB více než 6 let. Do detailu propracovaný autobus jste si mohli prohlédnout na CZECHBUSu v roce 2019. Členové RTO Klubu v úterý 19. listopadu v 10 hodin již tradičně představili a pokřtili svůj nový kalendář.

Dopravní podnik hl. m. Prahy rozšířil vozový park retro autobusů o vozidlo Škoda 706 RTO MTZ, které bylo vyrobeno na sklonku roku 1970. Původně jezdilo pod evidenčním číslem 141 na pravidelných linkách MHD v Jihlavě. V neděli 20. října 2024 pojede na retrolince K. Svézt se můžete o víkendech a říjnovém svátku, 17. listopadu sezónní linka provoz ukončí.

Nejnovější přírůstek vozového parku retro autobusů DPP je totožný s vozidly, které v 60. letech 20. století jezdily v pravidelném provozu veřejné dopravy v Praze. V jihlavském dopravním podniku sloužil do roku 1977, kdy byl odstaven. Následně v roce 1978 jej jihlavský dopravní podnik prodal do nedalekého JZD Dolní Cerekev, kde autobus sloužil jako šatna pro zemědělce na poli. V 90. letech autobus zakoupil soukromý majitel, který s ním v Jihlavě výhledově plánoval retro a zážitkové jízdy. V roce 2021 na vozidle nechal provést kompletní generální opravu. „ Záměr na retro jízdy v Jihlavě nevyšel, kompletně zrenovovaný autobus byl nakonec určen na prodej. Toho jsme využili, protože těchto autobusů po generální opravě v téměř bezvadném technickém stavu už mnoho není. Hodil se do našeho záměru doplnit vozový park retro autobusů DPP právě o tento typ. Díky tomu můžeme zatraktivnit provoz na lince K, kromě toho jej plánujeme využívat pro zážitkovou turistiku, kterou chceme po úspěšném vzoru u tramvají rozvíjet také s autobusy, například po stopách některých tehdejších autobusových linek ,“ říká Jan Šurovský, člen představenstva a technický ředitel DPP – Povrch. V dílnách v garáži Hostivař DPP na vozidle vyměnil jedno rozměrově nepřesné zadní okno a opatřil jej samolepkami tak, aby vypadalo stejně z přelomu 60. a 70. let 20. století. Nově nese symbolické evidenční číslo 4781, které odpovídá poslední sérii tohoto typu autobusů dodané do DPP v roce 1968. Jednalo se tehdy o 39 vozidel, která nesla evidenční čísla 4760–4799. V rámci vnitropodnikové evidence nese evidenční číslo 9008, nejedná se o evidenční číslo v rámci PID. „ Náš "nový" erťák poprvé nasadíme do provozu tuto neděli 20. října 2024 na retro lince K. Nahradí na ní kloubovou Karosu ev. č. 6380, kterou naopak plánujeme prodat. Na lince K se bude autobus objevovat pravidelně do konce letošní sezóny, v příštím roce pak opět od března. Zcela určitě bude také součástí slavnostních jízd autobusů u příležitosti 100 let od zahájení pravidelného provozu autobusů v Praze, které si připomeneme o víkendu 21. a 22. června 2025, “ uzavírá Petr Malík, vedoucí jednotky Historická vozidla DPP. Trasa linky K začíná a končí na Strahově a polookružně vozí cestující Prahou 6, částečně i trasou trolejbusové linky, která byla zavedena 28. srpna 1936 na trase Vozovna Střešovice – Bořislavka – Hanspaulka – Svatý Matěj. Linka je v provozu o sobotách, nedělích a státních svátcích od jara podzimu, letos bude její provoz ukončen 17. listopadu. O autobusech Škoda 706 RTO MTZ Tento typ autobusů vývojově navazoval na vozidla Škoda 706 RO. Takzvané erťáky tvořily základ vozového parku dopravních podniků v 60. letech 20. století. Autobusy 706 RTO jsou symbolem zásadního rozvoje autobusové dopravy DPP v 60. letech 20. století. Základ autobusů tvořil podvozek Škoda 706 RTO vyráběný v tehdejším národním podniku LIAZ v závodě v Mnichově Hradišti. Motor, který měl uložen nad přední nápravou, byl vznětový řadový šestiválec s přímým vstřikem paliva, vybaven dynamem a spouštěčem PAL Magneton. Objem válců byl 11 781 cm3, výkon 117,6 kW (160 koní), vozidlo dosahovalo maximální rychlosti 66 km/h. Sedadla měla latexové polštáře potažené PVC, u pozdější dodávek byl strop tapetován plastickou kůží. Autobusy dodávané od roku 1965 už neměly stanoviště průvodčího. Obsaditelnost vozidel nebyla u všech sérií stejná, lišila se ubíráním či přidáváním sedadel. Jednotlivé dodávky se také lišily provedením okenních ventilací. Některé vozy měly výklopnou nebo posuvnou horní úzkou část ve všech oknech, některé jen u každého druhého okna. První autobusy Škoda 706 RTO MTZ DPP zařadil do svého vozového parku a na pravidelné linky v roce 1959 (celkem 23 vozů ve dvou sériích, původní ev. čísla 127–151). Poslední sérii 39 vozidel DPP odebral v roce 1968. Celkem DPP odebral a provozoval 489 autobusů tohoto typu. Na dodávky tuzemských autobusů 706 RTO navázaly v letech 1973 až 1975 ještě dodávky licenčně vyráběných autobusů Jelcz MEX 272 shodné, a ve své době již velmi zastaralé koncepce. Provoz typové řady vycházející z typu 706 RTO byl ukončen v roce 1979. DPP

Trolejbus 9Tr, který Dopravní podnik města Brna zachránil před sešrotováním z Ukrajiny renovuje do své retro sbírky. Vůz z roku 1980 prošel generální opravou karosérie ve vozovně v Komíně a nyní získává svou původní červeno-krémovou barvu v lakovně v Medlánkách. Pak se vrátí do komínských dílen, kde budou náročné opravy pokračovat. Letošní oslavy v Brně nestihne, s cestujícími by se mohl projet na jaře příštího roku.

„ Příběh tohoto vozu je pro Brno velmi osobní. Vozil zde cestující v 80. a 90. letech minulého století, což si mnozí naši příznivci pamatují. Pak ho odkoupilo ukrajinské město Rovno. Nám se ho podařilo zachránit před sešrotováním a převézt zpátky v roce 2019. Jeho stav byl bohužel žalostný a daleko horší, než jsme očekávali. Přesto se nevzdáváme a v renovacích pokračujeme. Věřím, že se vynaložené úsilí vyplatí a výsledek potěší nejen nás, ale i Brňany a naše fanoušky, kteří se na dokončení oprav těší ,“ řekl Miloš Havránek, generální ředitel Dopravního podniku města Brna. Trolejbus má za sebou generální opravu karoserie a přesunul se do lakovny ústředních dílen. „ Vůz má nyní základovou barvu a čeká ho ještě minimálně týden tady v ústředních dílnách, během kterých provedeme finální lakování všech částí karoserie. Vůz odsud vyjde ve svém původním červeno-krémovém designu. Celkem použijeme 50 kg barvy ,“ sdělil Tomáš Kadlec, vedoucí ústředních dílen DPMB. Práce pak budou pokračovat ve vozovně Komín, kde do vozu instalují podlahu, provedou obložení boků a stropu, dělníky čeká i výroba a ukládání kabelových svazků a vybavování střechy. „ Celkově je pro nás tato renovace extrémně náročná. Vzhledem k technickému stavu vozu jsme nuceni desítky součástek sami vyrábět nebo si je nechat vyrobit, což celý proces podstatně zdržuje ,“ dodal Marian Čech, vedoucí technického provozu trolejbusů DPMB. Dopravní podnik města Brna předpokládá, že by se opravený trolejbus 9Tr pod svým původním evidenčním číslem 3136 mohl do sbírky retro vozů zařadit na jaře příštího roku. Cestující bude vozit při speciálních příležitostech, jako jsou dny otevřených dveří, Dopravní nostalgie a podobně. Trolejbusy Škoda 9Tr vyráběl závod Škoda Ostrov v letech 1958–1981, zhotoveno jich bylo více než sedm tisíc. Brněnský dopravní podnik v letech 1963–1981 postupně zařadil do provozu celkem 121 trolejbusů této typové řady. Poslední vůz byl z provozu s cestujícími vyřazen v roce 1996. Trolejbus 9Tr, který v Brně jezdil pod ev. č. 3136, byl spolu s dalšími šesti vozy v tomto roce odprodán do Rovna. Zpět do Brna dorazil po 23 letech , 7. května 2019 v roce, kdy si DPMB připomínal 70 let trolejbusové dopravy ve městě. Trolejbusová doprava v Brně letos slaví. Před 75 lety se cestující svezli na trati od hlavního nádraží do Slatiny na Přemyslovo náměstí. Od té doby je dopravní podnik největším provozovatelem trolejbusové dopravy v zemi. Aktuálně má 134 trolejbusů, které jezdí na 13 linkách. Letos si město také připomíná 155 let veřejné dopravy a výročí oslaví 17. srpna.

Muzeum historických vozidel rodina Koutkových otevřela v létě roku 2018 . Vzniklo na místě bývalé lesovny patřící k zámku v Loučeni a později první garáže ČSAD na Nymbursku. Muzeum velkých volantů jsme o víkendu navštívili. I když jsme se s řadu vozů na různých akcích setkali, možnost prohlédnout si téměř třicet precizně zrenovovaných autobusů "pod jednou střechou" a poslechnout si jejich příběhy od samotným majitelů určitě stojí za to.

Hned naproti zámku nově vznikly pro autobusové muzeum dvě haly, jedna pro motorky, osobní vozy a různá jiná vozítka, pohonné a výrobní stroje a nástroje, a spoustu dalších zajímavostí, které jsme ještě neviděli nebo o nich jen slyšeli. Druhá hala již patří velkým vozům, převážně autobusům. Soukromá sbírka Koutkových v Muzeu velkých volantů zatím čítá téměř třicet zrenovovaných vozů, v podstatě každý má zajímavou historii a patří k unikátům. O další vozy, jejichž renovace probíhá a nebo je v plánu, se rozroste. Víme více, ale slíbili jsme zachovat tajemství, stejně tak neuveřejňujeme více fotografií. Muzeum velkých volantů nemá klasické návštěvní hodiny, zájemce provázejí sami majitelé a je potřeba se dopředu objednat . Každopádně doporučujeme se do Loučeně na velké volanty přijet podívat.

Na jubilejní sraz 25. května 2024 přijelo do Vojenského technického muzea 29 autobusů, Karosy ŠD 11 a řady 700, SAN H-100A z Polska, Robur a třináct ŠKODA 706 RTO .

Ve 12 hodin předal jednatel klubu Michal Zubr účastníkům srazu dojezdové diplomy, pamětní medaile a upomínkové předměty. " Pětadvacátý jubilejní srazový ročník jsme uspořádali opět ve spolupráci s Vojenského historického ústavu Praha (VHÚ) v den zahájení sezóny muzea v Lešanech. Tento ročník byl pro nás vydařenou akcí, kdy nám přálo nejenom počasí, ale dostalo se nám podpory od našich partnerů, díky čemuž jsme mohli uspořádat srazovou schůzku, na které jsme za slov profesionálního moderátora pana Alexandra Hemaly mohli předat účastníkům srazu a členům klubu dojezdové diplomy, pamětní medaile, srazové vlaječky, klubová trička ze speciální edice a další drobné suvenýry. Děkujeme tímto všem partnerům našeho srazového jubilea a naší srazové schůzky, kterými byli Iveco Bus, pan Stanislav Šebík, pan Jan Kukla a jeho dopravní společnost Kukabus, pan Petr Kordík a jeho dopravní společnost, společnost AC Heating, manželé Jan a Hana Kredbovi. Na viděnou se všemi se budeme těšit opět příští rok! " uvedl pro Busportál Michal Zubr.