První část materiálu Zdeňka Sýkory o strojcích, které se pokoušely prorazit i u nás.

Materiál vyjde ve dvou částech - ve druhé bude postupně obrazem vysvětlleno, jak strojek funguje. Společnost T.I.M.- Ticket Issue Machine (TIM) začala s výrobou strojků kolem roku 1931.Podle všeho byl TIM velmi úzce spjat se společností Neopost, která se zabývala výrobou frankovacích strojů, z nichž pravděpodobně převzal červeno-oranžový inkoust pro tisk. Vznik údajně souvisel s žádostí společnosti Underground group (vlastnící dopravu v Londýně) na přenosné zařízení pro výdej jízdenek. TIM posléze dostává zakázky od regionálních dopravců (Haslingden, Lancashire). Velice oblíbeným se stal ve Skotsku. Továrna, která byla původně v Londýně, se velice záhy (neznámo přesně kdy) přestěhovala do Cirencesteru. První model byl TIM Standard, po válce označován jako TIM 12. Tento model byl vhodný na krátké vzdálenosti a výrobce ho doporučoval pro MHD. Dokázal tisknout až 12 pevně daných nominálních hodnot na "telefonním" voliči a 6 druhů jízdenek zadávaných pomocí páčky pod voličem ceny (bližší popis dále). Na konci 30. let přichází na trh model TIM Major, určený pro dálkovou dopravu. Tento strojek měl pro nastavení ceny opět "telefonní" číselník (pro tuto firmu do 60. let typické) na 12 hodnot a pod ním ještě 2 páčky pro další 4 a 2 hodnoty. Toto vycházelo z anglického systému rozdělení libry (1 libra byla 20 šilinků, jeden šilink byl z 12 pencí a jedna pence z dvou půlpencí). Nejvyšší hodnota, která šla nastavit, byla tedy 4 šilinky, 11 a půl pence, nejmenší pak půl pence. Nulovou jízdenku strojek nedokázal vytisknout. Druh jízdného se nastavil na boku strojku. Nejstarší strojky byly vybaveny nožem na ořez jízdenky, ale brzo byl nahrazen jen zoubkovaným plátkem, stejně jako měl Setright. Během války byla výroba zastavena. Po válce byl strojek revidován, neboť čelil velice tvrdé konkurenci z firem Bell Punch Ultimate a Setright, který právě uváděl na trh svoji řadu "Speed Machine", u nás později SMB-MkII. Přidružená společnost Ticket equipment, Ltd. vyráběla pro London Transport strojek Gibson A 14. Gibson byl založen na myšlenkách fungování strojku TIM, což bylo někdy v pol. 50. let. Tyto strojky vydržely v provozu do cca roku 1993 u London Transport. Na nějaký čas se TIM spojil s firmou Mycalex, zabývající výrobou gumových součástí pro vozidla. 60. léta jsou pro firmu těžká a proto vyrábí co se dá, dokonce i vysoušeče vlasů. V polovině 60. let je nahrazen klasický "telefonní" volič nahrazen páčkami. Např. dle prospektu z roku 1975 je možno sestavit nejvybavenější strojek tak, že např. v decimálních měnách tiskne max. 49.90 po 0.10,- dané měny, nebo 9,95 po 0,05. Strojky tiskly cenu, druh jízdného, datum (ddmmrr), linku (3 čísla, písmena) ne vždy bylo využito, čtyřmístné číslo jízdenky, nástupní zastávku, číslo strojku, jméno dopravce, případně stručné informace o použití jízdenky. Na zvláštní přání bylo možno jakýkoliv model upravit tak, že např. u modelu Standard byl druh jízdného přemístěn před nástupní zastávku, případně bylo možno na toto místo umístit raznici pro natištění času výdeje jízdenky, odstupňováno po 10, 15, 20 nebo 30 min. Roku 1979 firma kupuje práva na výrobu holandského strojku, který prodává pod názvem TimTronic. Jenalo se o první úspěšně prodávaný elektronický strojek na výdej jízdenek. Roku 1981 byla výroba prodána společnosti Almex Control systems Ltd. Společnost Control systems dříve koupila Setright Registry, Bel Punch Ultimate, aby se později stala součástí Almexu. Pro AB Almex byl TIM jedním z největších konkurentů. Strojky TIM byly velice populární pro svoji jednoduchost, vyskytovaly se v celém světě, ale hlavně v Británii byly oblíbenější než Setright. TIM byl dokonce využíván v kantýnách, pro výdej vstupenek do divadel, lázní, dokonce i na Wimbledon, pro tisk poštovních známek, při výdeji parkovacích lístků, lístků na trajekt, apod. Jeho využití bylo všestranné. Slyšel jsem, že byl původně vynalezen právě pro účely kantýn a jeho využití v dopravě bylo až pozdější. Zatím všechny strojky, případně jejich výrobci,o kterých jsme se zmiňovali, měly velmi mnoho společného s ČSSR. I TIM má v historii Československa své místo a to dokonce dvakrát. Poprvé, v roce 1948, je v prvním čtvrtletí objednaly Západomoravské elektrárny pro tehdy zaváděné trolejbusy do Jihlavy. Bylo objednáno 10 kusů i s podstavci pro uchycení v pokladně průvodčího. Bohužel bližší informace k jejich dodání nejsou, ani to, že by byla objednávka stornována. Ve stejné době o ně projevilo zájem i Ředitelství státníh drah Brno, kde měl na začátku dubna 1948 propagační přednášku ředitel anglické továrny. Opět více informací není zatím k nalezení. Podruhé, nyní už v ČSSR se objevují na začátku 70. let, konkrétně z ČSAD Plzeň je dochováno i několik fotografií z předváděcí akce po ČSSR. V předváděcím autobuse byla vystavena veškerá technika pro odbavování cestujících. Zdeněk Sýkora Návštěva prezentační výstavy firmy TIM v autobuse Leyland v Plzni v roce 1973

další všestranný autokar pro široké využití. Další záběry Magelys Pro

Děkujeme zpravodaji ve Francii za další záběry novinky z Irisbusu. Poté, co např. Mercedes-Benz představil autokar Tourismo RHD a Volvo autokar Volvo 9500, přibyl do nabídky tzv. všestranných autokarů od světových značek i autokar Irisbus Magelys Pro. K autokaru máme slíbené bližší informace od Iveco CR po skončení veletrhu v Nice. Zatím alespoň díky našemu francouzskému zpravodaji porovnejte vizuelně Magelys Pro a Magelys HDH z výstavy a také se podívejte na známé dva typy Magelysů (HDH a HD) vyfotografované nedávno ve Vysokém Mýtě.

v areálu Imperial War Musea v Duxfordu u Cambridge. Dokončení. P.S. - přidána Praga V3S

Každoroční Showbus bus rally se koná v areálu Imperial War Musea v Duxfordu od roku 1993, kdy ho zde zakotvil Martin Isles - před tím na různých místech. Přes skromné začátky zde do letoška bylo postupně možno vidět celkem více než 400 autobusů. Letos to byl výběr z veteránů i moderních autobusů včetně návštěvníků z druhé strany kanálu. Bylo restaurováno mnoho vozidel, například Birmingham City Transport Daimler Fleetline Petera Turlanda a Yardley Wood Bus Clubu a doubledecker Bristol RELL - bývalý Standerwick express coach. Britští veteráni objektivem Duncana Paynea: Showbus bus rally - první část Text a titulky jsme přeložili dle možností navíc ve velké záplavě dalších materiálů a práce. Už máme ve frontě další záběry z Isle of Wight Bus Museum a avizo na další materiály.

v areálu Imperial War Musea v Duxfordu u Cambridge. První část.

Jak před časem upozornil David Griffiths, který komentuje fotografie svých přátel a poskytuje informace o veteránských setkáních ve Spojeném království, jsou zde tisíce veteránů - autobusů a také odpovídající počet veteránských akcí. Je velmi milé, že můžeme tyto krásné vozy ukázat i českým příznivcům. Každoroční Showbus bus rally se koná v areálu Imperial War Musea v Duxfordu od roku 1993, kdy ho zde zakotvil Martin Isles - před tím na různých místech. Přes skromné začátky zde do letoška bylo postupně možno vidět celkem více než 400 autobusů. Letos to byl výběr z veteránů i moderních autobusů včetně návštěvníků z druhé strany kanálu. Bylo restaurováno mnoho vozidel, například Birmingham City Transport Daimler Fleetline Petera Turlanda a Yardley Wood Bus Clubu a doubledecker Bristol RELL - bývalý Standerwick express coach. Text a titulky jsme přeložili dle možností navíc ve velké záplavě dalších materiálů a práce. Z Showbus bus rally přineseme ještě jednu sadu záběrů a už máme ve frontě další záběry z Isle of Wight Bus Museum. Předpokládáme tiše, že i v UK někdy skončí sezóna a nabereme sílu na další.

Autokar dělá autokarem i míra komfortu.

Po kratší pauze způsobené záplavou aktuálních materiálů se opět vracíme na IAA do Hannoveru a není to ještě určitě materiál poslední. S doplňky společnosti Frenzel se setkal mnohý český cestující. S trochou nadsázky lze říci, že obchodní politka podávání teplých nápojů zdarma všem cestujícím na linkách žluté flotily Student Agency podrobila výrobky společnosti Frenzel velmi tvrdé zkoušce. S takovou frekvencí využití automatů na teplé nápoje se snad nelze setkat nikde jinde v Evropě. Aby případný výpadek služby byl co nejmenší, zajišťuje servis nejen těchto výrobků společnosti Frenzel tým Vladimíra Soukupa ze společnosti SolBus servis . Redakce BUSportálu se už několik let setkává zejména na veletrzích - v Belgii, ale i v Šanghaji - s vedoucím exportu Frenzel Jürgenem T. Kostem, a těší nás oba vzájemná spolupráce. Je příjemné vždy nalézt chvilku pro odpočinek ve spřátelené atmosféře. Na veletrhu v Hannoveru bylo tak možno ochutnat špenátovou "Maultasche" z té nejluxusnější kuchyňky Frenzel (viz obrázek). Kuchyňka připomíná zdánlivě běžnou kuchyni, má však úplně jiné parametry. Kromě toho, že je zajištěno, aby např. nádobí či potraviny byly fixovány při pohybu vozu, je třeba, aby výrobce akceptoval neustálé vystavování materiálů i jejich zpracování následkům tohoto pohybu, např. v důsledku horšího terénu, zatáčení či někdy i prudkého brzdění. Taková autobusová kuchyňka je proto velmi nákladná záležitost. Jak je vidět z katalogu i z fotografií, je možno si zvolit řešení od nejluxusnějšího k nejskromnějšímu. K modernímu cestování autokarem patří i cateringové doplňky

Z návštěvy na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity. Dialog cestujícího s počítačem.

Katedra kybernetiky Fakulty aplikovaných věd (FAV) Západočeské univerzity (ZČU) se dlouhodobě věnuje tématice řečových technologií a umělé inteligence a s výsledky úsilí školy se může setkávat i veřejnost. Problematika řečových technologií řeší několik klíčových úloh. Nejdůležitějšími z nich jsou počítačové rozpoznávání a počítačová syntéza řeči. Pod počítačovým rozpoznáváním řeči si lze jednoduše představit automatický přepis mluvené řeči do psané podoby. Oblastí, kde je aplikace používána či se s jejím využitím počítá, je více. Záznamy slouží např. ve zdravotnictví, kde ve spolupráci vždy s konkrétním oborem (je třeba zpracovat specifický slovník oboru) používají hlasové záznamy převedené do písemné formy lékaři např. u popisu snímků. Na vlastní oči se s technologií můžeme seznámit v přenosech z Poslanecké sněmovny (ČT24) - titulky podle hlasových výstupů se online přepisují do teletextu. Ze strany sluchově postižených je velký zájem o online titulkování „živých“ diskusních pořadů. Tady je zpracování složitější, neboť v diskusi mohou mluvit řečníci najednou, hádat se apod. Řešením jsou tzv. stínoví mluvčí, což jsou speciálně vycvičení „překladatelé z češtiny do češtiny“. Stínový mluvčí poslouchá dialog a klidným hlasem jej přemlouvá do počítače, a to tak, aby byl co možná nejlépe zachován sémantický obsah tohoto dialogu. Počítač pak z jeho řeči vytváří automaticky titulky, které bude možné u některých pořadů ČT v krátké době opět naladit na teletextu. Univerzita školí pro práci stínových mluvčích několik pracovníků ČT a též malý tým složený převážně ze studentek Filosofické fakulty ZČU. Mediálně známé je využití automatického rozpoznávání řeči i při přepisu mluvených vzpomínek účastníků holocaustu v rozsáhlém celosvětovém projektu, na jehož řešení se pracovníci katedry kybernetiky ZČU též podíleli. Druhá klíčová úloha řečových technologií je syntéza řeči z psaného textu. Za úplně vyřešenou je považována srozumitelnost, řeší se přirozenost počítačem vytvářené řeči. K těmto účelům řečníci namlouvají texty ve studiu tak, aby pak počítač mluvil co nejpodobněji přirozené lidské řeči. I tady je kromě hlasů automatických telefonních ústředen překvapivě zákazníkem televize. U starší generace je poptávána služba "počítačového čtení titulků" - tedy náhrada původní zvukové stopy, kde dialog je „doprovázen“ hlukem, hudbou apod., což mnohým divákům velmi ztěžuje nerušené sledování děje. Takovéto "hlasové titulky" navíc vyhovují z právních aspektů a jsou samozřejmě levné. Pokud je možno převádět řeč a psaný text navzájem, je tu možnost vytváření hlasových dialogových systémů, což jsou systémy umožňující obousměrnou komunikaci člověka s počítačem. Dialogové systémy řeší na Katedře kybernetiky Centrum aplikované kybernetiky. Vývoj se datuje od roku 2000. Na počátku byly "tuhé" dialogy, kdy počítač dával prostřednictvím nápovědy člověku na výběr z velmi omezené množiny slovních povelů a vyžadoval konkrétní odpovědi. Slova a fráze byly předem jasně definovány. Vyšší úrovní dialogu je rozhovor tak, jako by probíhal člověka s člověkem. Počítač vyhodnotí dotaz, jak ho klade člověk člověku a pokud neporozumí nebo dotaz neobsahuje vše, co je třeba, trpělivě se snaží v přirozeném hlasovém dialogu dobrat zadání. I v době internetu a sms zpráv stále existuje velká skupina lidí, kteří si o informace telefonují. Tady je možno odbavit většinu tazatelů při napojení na databázi informací právě počítačem a lidského operátora pak použít jen v mezních situacích. Další úrovní komunikace pak mohou být smíšené volby, kdy dotaz je hlasem, odpověď textem ap. Praktická demonstrace "Nádraží - hlasový dialogový systém" je umístěna na www.youtube.com Informace BUSportálu laskavě poskytli Josef Psutka a Jan Švec z Katedry kybernetiky FAV ZČU v Plzni. Dagmar Braunová

pro Banskou Bystricu je těsně před dokončením. V hale se kompletují i zelenobílé kloubové trolejbusy Škoda 27 Tr Solaris pro Plzeň a modrožluté Škoda 26 Tr Solaris pro Sofii.

4.11.2010: Trolejbus Škoda 30 Tr SOR na zkušebních jízdách v Plzni 4.11.2010 Díky vstřícnosti Škoda Electric se mohou čtenáři BUSportálu podívat opět jako jedni z prvních na trolejbus Škoda 30 Tr SOR pro Banskou Bystricu, a to včetně sympatického řešení interiéru. Trolejbusy v karosérii SOR (bez agregátu) jsou podobně jako karosérie Solaris klasicky trolejbusově průhledné zadním oknem - karosérie Citelis to z principu neumožňuje. Poděkování (JŠ) za pořízení záběrů shora. Dagmar Braunová

nejen nákladních automobilů.

Všechny odkazy na materiály z IAA Hannover 2010 včetně veteránů: BUSportál na IAA Hannover 2010

16.10.2010 v 11 hodin 7 minut 06 sekund v Muzeu Výtopna Zdice před "krokodýlem".

Na ukončení letošní muzejní sezony se sešlo mnoho příznivců historické techniky - převážně zájemců o knihu s věnováním od autorů. Publikací bylo prodáno obrovské množství a oba autoři všechny trpělivě podepsali. Redakce BUSportálu děkuje za čest být u toho. Atmosféra sobotního dopoledne je zachycena tak nejen objektivem BUSportálu, ale také Karla Němce a Jaroslava Čuříka. Díky. Kniha byla pokřtěna v symbolických 7 minut 06 vteřin po jedenácté stylově před pivní Škodou 706 RTDa Dušana Peterky. Škoda a Liaz - Nákladní automobily a autobusy po roce 1945, díl 1. První díl (z předpokládané dvoudílné) série věnované historii nákladních automobilů a a autobusů Škoda Liaz po roce 1945. Jejím autorem je Karel Václavík s otcem Ing.Karlem Václavíkem. Tito dva pravověrní Liazáci na stranách svého díla předkládají ucelené a podrobné informace o historii oblíbené značky. Kniha má více než 350 stran a obsahuje přes 850 kvalitních fotografií a nákresů a informací, z nichž velká část nebyla v podstatě nikde publikována. Prodejní cena je symbolicky 706,- Kč , knihu vydal Radim Říha - SAXI. Knihu lze objednávat na e-mailu saxi-doprava@seznam.cz, při posílání knihy poštou je potřeba počítat s balným a ev. poplatkem za dobírku podle dohody způsobu platby. Více informací na www.liaznavzdy.cz

Desátá čtveřice veteránů zachycená objektivem BUSportálu.

I tahle zdánlivě nekonečná přehlídka už končí. Včetně dvou osobních vleků (nákladní nepočítáme) jsme tedy představili 10 x 4 = 40 vozidel z veteránského pavilonu 23. Rozloučíme se s ním zítra posledním materiálem se záběry na "neosobní" část pavilonu. Mezitím už ovšem zase dorazila další britská veteránská zásilka. I tak je jasné, že letošní sezóna veteránů se nezadržitelně chýlí ke konci a velké volanty se pomalu ukládají k zimnímu spánku. Interiérové pohledy jsou fotografované přes okna. Popisky byly umístěny na dobře i špatně fotografovatelných místech.