společnosti EM TEST.

Společnost EM TEST přichází se službou reklamy tištěné při vydání na jízdenky v autobusech veřejné dopravy, která je novinkou v oblasti reklamního trhu v České republice a na Slovensku. Zatímco momentálně je běžné umístění reklamy na předtisku lístků, tisk přímo při vydání dává možnost informovat cestující aktuálně o novinkách, působení firem či připravovaných událostech v blízkosti jejich bydliště. Prostor pro reklamní sdělení se nachází hned pod informacemi o času, směru jízdy či výši cestovného. Kampaň je maximálně cílená. Zadavatelé mají možnost vybrat si, na kterých zastávkách se bude jejich reklama tisknout, aby oslovila správný okruh cestujících. Reklamní sdělení se může skládat z krátkého textu nebo jednoduchého černobílého obrázku. Na každém lístku jsou tři místa, kde se mohou nacházet až tři sdělení. Sdělením na jízdenkách lze propagovat firmu, produkty nebo události. Pro využití této služby je potřebné zaregistrovat se na příslušné webové stránce a postupovat pomocí jednoduchých kroků. Vše se dá zvládnout přes internet. Zadavatel reklamy pošle na svoje webové konto finanční obnos, ze kterého se mu budou čerpat prostředky podle konkrétního počtu vytisknutých reklam na jízdenkách. Čerpání není časově omezeno, zadavatel reklamy není limitovaný časem. Objednaná reklamní kampaň se bude tisknout na lístky, pokud bude mít zadavatel na svém kontě potřebnou finanční částku. Taktéž je možné rozběhnout několik reklamních kampaní současně nebo využít možnost tisknout reklamu na náhodně vybrané jízdenky v konkrétním regionu. Internetová aplikace poskytuje přehledy, ze kterých má zadavatel k dispozici informace o počtu vytisknutých lístcích s jeho reklamou. Svou kampaň může i upravovat, případně zastavit. Reklamní kampaň musí po objednání projít procesem schvalování. Po potvrzení ze strany poskytovatele bude reklama distribuovaná do palubních počítačů společnosti EM TEST dopravních prostředků a objeví se na vydávaných jízdenkách. Bližší informace naleznete na www.doprava.sk nebo přímo u zástupců společnosti EM TEST . Kontakt: m.zemek@emtest.cz

Melbourne vyzkoušelo i světový unikát: stírací jízdenku .

Hledání vhodného řešení odbavovacího systému je nelehký úkol. Ačkoli se postupně prosazují převážně bezkontaktní čipové karty, některá města se pokoušela zavést i alternativní technologie. Jedním z nich bylo australské Melbourne, které vyzkoušelo hned dvě řešení, přičemž jedno lze považovat za světový unikát. Melbourne, hlavní město státu Victoria a druhé největší město v Austrálii, dnes provozuje třetí největší tramvajovou síť na světě. V roce 1981 byl systém jízdného sjednocen rozdělením města na tři zóny. V roce 1983 byl dále rozšířen o trochu komplikovaný systém sousedních zón, kdy se při cestování zohledňovalo, kolik zón cestující překročil. O prodej jízdenek se starali konduktéři, kteří jezdili spolu s řidičem v každém voze. Systém fungoval poměrně dobře, ovšem výraznou nevýhodou byly vysoké provozní náklady kvůli velkému počtu konduktérů. V roce 1989 se město rozhodlo situaci vyřešit velmi razantním a vzhledem k použité technologii i originálním způsobem. Cílem bylo co nejvíce dopravu zjednodušit a také minimalizovat provozní náklady. Proto byl systém sousedních zón zrušen a nadále existovalo pouze rozdělení na tři zóny. Tradiční rozdělení na centrum, vnější město a okolí města. Dalším zjednodušením bylo zavedení pouze dvou druhů jízdenek. Celodenní jízdenka a jízdenka platná tři hodiny. Dále dopravní podnik zrušil konduktéry ve vozidlech a cestující si nově museli kupovat jízdenku ještě před nástupem do vozidla. Až potud se jedná o poměrně standardní postup, který kopíruje obecný trend ve veřejné dopravě. Zatímco jiné dopravní podniky ovšem pokračovaly instalací odbavovacích zařízení ve vozidlech, v Melbourne na to šli jinak. Protože jejich cílem bylo minimalizovat nejen provozní náklady, ale také náklady spojené se zavedením nového systému, vymysleli řešení, které nevyžadovalo investice téměř žádné. Zavedli takzvané stírací jízdenky, podobné našim stíracím losům. Na jednodenní jízdence bylo stírací pole s označením měsíce a dne. Na tříhodinové jízdence bylo navíc ještě pole s označením hodiny. Cestující si v trafice koupil jízdenku a před nástupem do vozidla si setřel potřebná pole, čímž jízdenku znehodnotil a určil její platnost. Revizor potom při kontrole pouze zkontroloval, zda jsou setřená pole v pořádku a zda ještě nevypršela platnost. Jednoduchý systém zón, pouze dva druhy jízdenek a geniálně jednoduchý princip jejich označování měly přinést revoluci ve veřejné dopravě. Levné řešení bez technických komplikací, bez nutnosti instalace jakýchkoli zařízení a prakticky bez možnosti jakéhokoli zneužívání. Troufám si tvrdit, že vy, čeští čtenáři již tušíte, v čem se skrýval budoucí problém, ale v Austrálii, kde jsou lidé v obcházení předpisů méně zběhlí, našli slabinu až později. Postupně lidé přišli na to, že pokud dojíždí pravidelně ve stejnou dobu, mohou mít u sebe jízdenku se setřeným časovým polem a měsícem, a teprve v momentě, kdy se setkají s revizorem, rychle setřít aktuální den. Tak mohou jezdit celý měsíc s jednou tříhodinovou jízdenkou. U jednodenních jízdenek to bylo samozřejmě ještě jednodušší, neboť se nemusel stírat žádný časový údaj. Existovali samozřejmě i lidé, kteří cestovali se zcela nesetřenou jízdenkou, a políčka na jízdence se snažili stírat teprve při setkání s revizorem. Ovšem to již bylo časově náročnější a ve spěchu mohl cestující setřít pole nesprávně nebo setřít více polí, než bylo třeba. Proto také často docházelo k dohadům s revizorem, zda je jízdenka správně setřena a zda byla vůbec znehodnocena ještě před nástupem do vozidla nebo až později. Pozdější předpoklad, že většina disciplinovaných Australanů se při placení jízdného k podobným praktikám neuchýlí, se ukázal jako mylný a příjmy z jízdného začaly prudce klesat. Dopravní podnik proto spustil reklamní kampaň, která měla cestující od podvodů odradit. Rozpočet přesahoval 50 milionů dolarů ročně a proto město v roce 1993 začalo uvažovat o zcela novém odbavovacím systému. Díky neustálým prodlevám v realizaci a hlavně poruchám po zavedení systému stírací jízdenky přežily ještě mnoho let až do roku 2002, kdy byly plně nahrazeny kartami s magnetickým proužkem Metcard. I tento systém si vysloužil kritiku, protože tou dobou se již začal formovat budoucí celostátní systém založený na bezkontaktních čipových kartách, které používá i Mikroelektronika. Karta se jmenovala Myki a měla umožnit úhradu jízdného ve všech prostředcích hromadné dopravy na území státu Victoria. Bylo tedy zřejmé, že karta Metcard je pouze dočasným řešením, nicméně jak se později ukázalo, nebylo to řešení zase tak krátkodobé. Kvůli dalším zpožděním byl pilotní provoz spuštěn až v roce 2007 a to pouze u jednoho z meziměstských dopravců. Teprve koncem roku 2009 byly první karty Myki akceptovány také v městských vlacích v oblasti Melbourne. V tramvajích a autobusech dosud slouží původní magnetické karty Metcard. Cestující tak stále musejí mít pro cestování v jednom městě dvě karty. Marek Simon Vyšlo v novém čísle MikroNews 1/2010

Nový karetní a odbavovací systém Plzeňské karty pro kompletní správu životního cyklu čipových karet v systému městské čipové karty, správu klientů, nabíjení předplatného a elektronických peněz.

V listopadu 2009 uzavřela Mikroelektronika s Plzeňskými městskými dopravními podniky, a.s., smlouvu na dodání systému Plzeňské karty. Předmětem dodávky je nový karetní a odbavovací systém Plzeňské karty (aplikační SW FareOn), který bude sloužit pro kompletní správu životního cyklu čipových karet v systému městské čipové karty, správu klientů, nabíjení předplatného a elektronických peněz na Plzeňské karty. Systém musí být dimenzován na 1,5 miliónu vydaných karet, 100 samoobslužných zón, 100 prodejních míst, 20 personifikačních míst a 50000 transakcí denně. Z celé řady požadovaných nových funkcionalit můžeme uvést například podporu několika formátů čipových karet (několik vydavatelů v systému) nebo možnost dobití elektronické peněženky a časového kupónu z internetové aplikace a provedení úhrady bankovním převodem (e-shop). Vyšlo v novém čísle MikroNews 1/2010

pořádané SDT 9.3.2010 v Praze: Prioritou jsou Integrace a komunikace.

Konference proběhla v atmosféře očekávání možného přijetí Zákona o službách ve veřejné dopravě (ZSVD). Ondřej Michalčík z Ministerstva dopravy (MD) se zmínil právě o kontextu mezi ZSVD s platebními technologiemi v dopravě. Rámcové standardy uvedené v zákoně budou upřesněny v prováděcích předpisech. Požadavky na nové technologie v případě přijetí nových norem budou aplikovány rok po nabytí účinnosti - stávajících technologií se tedy požadavky netýkají. Koncept prováděcího předpisu je společnou prací MD a Sdružení pro dopravní telematiku (SDT). Vedoucí pracovní skupiny Platby v dopravě SDT Jiří Matějec vyzdvihl spolupráci se subjekty IDS sdruženými v České asociaci organizátorů veřejné dopravy (ČAOVD). Z Memoranda o spolupráci na realizaci otevřeného kartového systému ve veřejné dopravě v ČR , přijatého 93.3.2010 na 4. ročníku odborné konference Elektronické platby v dopravě: ČAOVD a SDT usilují o hledání možností naplnění společných cílů např. při vytvoření platformy pro společné řešení problematiky plateb a odbavení cestujících, platebního a identifikačního média platného i v neregionálním měřítku a nalezení řešení kompatibility v navazujících a prolínajících se IDS. Společnosti jsou na platformě ČAOVD připraveny ke spolupráci na hledání společného řešení pro zajištění nadregionální použitelnosti nástrojů pro elektronické odbavování cestujících. ČAOVD a SDT vytvoří pracovní skupinu pro spolupráci s MD ČR. Záběry z podpisu Memoranda Cílem úsilí všech zainteresovaných subjektů a pochopitelně i cestujících je podle Jiřího Matějce, vedoucího pracovní skupiny Platby v dopravě SDT, cestování s jednou kartou v rámci republiky (a snad jednou i přes hranice, v rámci přirozené spádovosti). Důraz je v rámci interoperability kladen na maximální bezpečnost a hledání nositele funkce "dopravní certifikační autority", která musí být společná pro všechny spojené systémy. Standardizace musí vycházet z principu otevřenosti a posiluje roli objednatele dopravy, který je určujícím subjektem při volbě uplatňování standardů v regionu. Lze očekávat využití veřejných zdrojů - národních i v rámci EU. Zajímavý exkurs do Evropy zprostředkoval účastníkům konference Klaus Philipp (T.C.L.). Národní platební a kartové systémy v dopravě v rámci Evropy jsou poměrně kompaktní, zdaleka ne tak rozdrobené jako v České republice. Klaus Philipp zdůraznil význam "backgroundu", tedy technického a informačního zázemí platebních systémů, které je důležitější než vlastní systém použitý přímo ve vozidle. S výrobou a personalizací čipových karet nejen pro dopravní aplikace seznámili zástupci Advintec a Státní tiskárny cenin. Zatím bylo vyrobeno 50 milionů karet (včetně řidičských průkazů, tachografových karet ....), z toho 2 miliony čipových a z toho 1.5 milionů pro dopravu. Účastníci konference se seznámili i se systémy a službami ČD - Telematika, multiaplikačním kartovým řešení v praxi společnosti XT- Card (ve spolupráci s ČZU) a praktickými zkušenostmi se zavedením clearingového systému CARDS EXCHANGE v IDOL ČSAD SVT Praha. O stavu projektu Opencard a plánech dalšího rozvoje informoval Haguess i ROPID. Se zajímavou rešerší o situaci ve veřejné dopravě ve vybraných městech Evropy seznámil zástupce ČVUT. Tato rešerše byla zadána společností ROPID - pokusíme se tento zajímavý srovnávací materiál v budoucnu získat k uveřejnění na BUSportálu. Z rešerše upozorňujeme alespoň skutečnost, která proběhla médii - tam byla pražská veřejná doprava vyhodnocena jako jedna z nejlepších v Evropě. Hlavním faktorem pro toto hodnocení byla cena, jedna z nejnižších v Evropě. Toto měřítko je ovšem směrodatné v absolutních cenách - tedy hlavně pro turisty. Při zohlednění příjmů obyvatelstva v té dané zemi je pražská MHD druhá nejdražší v Evropě po Budapešti. Program konference Materiály z konference budou asi během týdne přístupné pro účastníky na stranách SDT . Přístup a heslo bude zasláno účastníkům e-mailem.

ve veřejné dopravě v ČR bylo slavnostně podepsáno během 4. ročníku odborné konference Elektronické platby v dopravě 9.3.2010 v Praze.

K memorandu i průběhu konference se vrátíme podrobněji. Zatím přinášíme záběry z podpisu.

o aplikaci telematiky v oblasti systémů pro odbavení cestujících ve veřejné dopravě proběhne 9. 3. 2010 v Praze. Odkaz na přihlašovací formulář.

Cílem konference, kterou pořádá Sdružení pro dopravní telematiku (SDT) a ČVUT, je informovat o stavu nejvýznamnějších projektů pro platby a odbavení cestujících v Evropě a referovat o přípravě zákona o službách ve veřejné dopravě a tvorbě prováděcího předpisu k NDS. (SDT bude veřejně prezentovat výsledky práce pracovní skupiny SDT „ Platební karty v dopravě “ a součinnost pracovní skupiny při návrhu prováděcího předpisu k zákonu o službách ve veřejné dopravě (tzv. standard NDS).) Bude také shrnut aktuální stav projektů řešících interoperabilitu kartových systémů v ČR. Konference je určena především zástupcům veřejné správy, měst a obcí, zákonodárné a výkonné moci, dopravních podniků, organizátorů IDS a médií. Profil konference a přihlašovací formulář TI SDT Na konferenci navazuje časem i místem CVIS Workshop Připojený cestovatel: Komunikační technologie jako podpora řízení ....

Dostupnost a cena internetové technologie umožňují její masivní rozšíření ve veřejném prostoru. Nabídka ukrácení času komunikací, prací nebo zábavou v rámci cestování je velice přitažlivá.

Z nejnovějších informací Internet na nejrůznější úrovni v dálkových autobusech nalezneme už u mnoha českých dopravců, na Slovensku se k této technologii hlásí např. TURANCAR viz www.busportal.sk: Pripojenie na internet v autobuse sa stáva štandardom Bezdrátový internet zdarma na vybraných zastávkách MHD nabídne podle mobil.idnes.cz: Pardubický dopravní podnik a WiFi připojení k Internetu pro uživatele a návštěvníky CAN připravuje ČSAD autobusy Plzeň viz BUSportál: Centrální autobusové nádraží v Plzni bude modernizováno z podpory ROP Společnost ČSAD JIHOTRANS podle svých webových stránek umožňuje bezplatné připojení k internetu prostřednictvím sítě Wi-Fi v hale autobusového nádraží v Č. Budějovicích. Obdobnou službu mohou cestující také využít také v hale autobusového nádraží v Týně nad Vltavou. WiFi připojení bylo zavedeno na již neexistujících spojích společnosti Asiana, 15 autobusů s touto technologií deklaruje ČSAD Semily , internet je i v některých autobusech Student Agency. Mnoho informací vyšlo na BUSportálu, např.: Autobusy Karlovy Vary, a.s. zavedly do dálkových linek bezdrátový internet OSNADO zavedlo WiFi FREE INTERNET v autobusech na dálkových linkách Novinky na linkách ČSAD Liberec a.s.: WiFi připojení na linkách Z Jablonce do Prahy s EXPRESem ČSAD Jablonec nad Nisou a vysokokapacitními Eurolines nastartovaly nový servis Business Class na trase Praha-Brno-Bratislava Na návštěvě v TAD. Trutnovská autobusová doprava

Zdeněk Sýkora pokračuje v mapování historie odbavovacích strojků.

Nedávno jsme si mohli přečíst od Zdeňka Sýkory rozšiřující informaci Z historie odbavovacích strojků: Setright II. k původnímu materiálu 2008: Z historie odbavovacích strojků: Setright . Historie strojků Almex sahá do roku 1946, kdy byl vyvinut model A. Strojek čtvercového průřezu má zaoblení v přední části, kde se nachází 5-11 žeber, kterými se nastavuje jízdné, druh jízdného, nástupní/výstupní zastávka, linka a čas. Jednoduše to, co si dopravce zadal. Proto taky každý strojek je označen základním typem, v tomto případě A a dále několika číslicemi. Nejčastě 3-4, které dále definovaly konečného zákazníka, resp. nastavované hodnoty. Co se nastavilo "žebry", se nejen natisklo na jízdenku, ale i na druhý papír, který sloužil k zúčtování na dopravním závodě (viz foto): taková první registrační pokladna. Proto taky strojek má jen počítadlo vydaných jízdenek bez rozlišení druhu, protože zbytek se vyčetl ze záznamu. Po otevření pravého boku strojku se řidič dostal k nastavování data, mohl vyměnit pásku na jízdenku i zúčtovací pásku, případně barevnou pásku, ale i raznici se iniciály dopravce. Na na levé čelní straně se nacházejí počítadla vybraného jízdného, na levé bočnici ovládací páčka. Po nastavení potřebných údajů je nutno páčku otočit směrem vzhůru o cca 90°, kdy těsně před dotočením je jízdenka uříznuta. Průvodčí si může vybrat, zda-li bude páčka blokovaná (jako Setright) nebo trvale odblokovaná. Vynulování nastavovacích žeber jízdného a druhu jízdného se provedlo buď zmáčknutím páčky, nebo na ní bylo zvláštní otočné kolečko, kterým se žebra vrátila do výchozí polohy. Strojky se vyráběly s malým zásobníkem papíru, velkým zásobníkem papíru, případně bez zásobníku pro potisk předtištěných jízdenek. Strojek dokázal též potiskovat předplatní jízdenky (týdenní, měsíční, atd.). Na začátku 70. let přichází na trh první pokus o elektronickou evidenci vydaných jízdenek. Ta byla provedena obyčejnou páskou, jakou známe z magnetofonu, na kterou byly údaje zapisovány obyčejnými permanentními magnety. U menších firem nemělo smysl už pořizovat strojky s magnetickou páskou, neb byly drahé a na trh už přicházely první elektronické strojky. I přesto se strojky Almex A staly hlavně v západních zemích pojmem. Dovolím si tvrdit, že lepší mechanický strojek neexistoval. Od. 70. let se strojky rozšiřují do Maďarska a Jugoslávie. V Maďarsku už nejsou, ale např. v Chorvatsku jsou stále hojně v provozu. Strojky Almex jsou dodnes ještě v provozu u mnoha dopravců jinde ve světě. Byly např. u autobusové divize DB, v Žst ÖBB, ve velké oblibě je mělo mnoho dopravců v Anglii. Stejně jako Setright se dostaly např. i do Austrálie. Výroba modelu A byla ukončena po 42 letech v roce 1988. Během této doby bylo vyrobeno bezmála 1000000 kusů. Se strojkem ALMEX se setkal i Jan Havíř: Linkovým autobusem po Chorvatsku (Pozn. Zdeňka Sýkory: Z fotografie z Chorvatska lze usuzovat, že Chorvati museli nakupovat strojky také ve Skandinávii - na strojku v reportáži Jana Havíře je stejné rozložení kláves a jejich označení jako u skandinávských.)

cestujících od firmy APEX - poslední v roce 2009 - v provozu v Jablunkově u Veolia Transport Morava.

Poslední instalace a zprovoznění Elektronického vizuálního a akustického systém informování cestujících v roce 2009 proběhla na autobusovém stanovišti Jablunkov. Investorem a provozovatelem byla firma Veolia Transport Morava. Dne 17. prosince byl v Jablunkově zprovozněn informační dvoubarevný LED panel o 13 pevných a jednom pohyblivém řádku. Součástí informačního systému je i systém TYFLOSET® pro obsluhu nevidomými a slabozrakými cestujícími. Řídicí počítač v informačních panelech s využitím Internetovského protokolu zajišťuje spojení s Centrálním informačním systémem jízdních řádů ( SW aplikace IDOS ). Takto je zaručena plně automatická aktualizace jízdních řádů. Systém poskytuje informace o čísle linky, spoji, cílové zastávce, čase odjezdu a čísle nástupiště. Tyto informace jsou doplněny o aktuální datum a čas. Pohyblivý řádek je určen pro doplňkové dopravní informace, např. o zavedení nové linky, nových tarifech, objízdné trase, výluce apod. V případě potřeby je možné ho přepnout do režimu řádku pevného. Pohyblivý řádek lze využít mimo jiné i pro informování cestujících o mimořádných událostech. Dvoubarevné provedení panelu umožňuje zobrazovat údaje o dvou druzích doprav. TZ APEX Jesenice

Zdeněk Sýkora připravil rozšíření informací o odbavovacích strojcích Setright.

Před více než rokem jsme uveřejnili první "odbavovací" materiál od Zdeňka Sýkory Z historie odbavovacích strojků Setright, nyní se k tématu autor vrací dalšími rozšiřujícími informacemi. První strojek na výdej jízdenek známý jako "Trambus machine" byl patentován v Anglii v roce 1922. Své jméno dostaly po australském inženýrovi Henry Royovi Setrightovi, který byl jejich konstruktérem. Ve 30.(cca 1932) letech přichází typ SMA (Speed machine, typ A, volně přeloženo- rychlý strojek). Na konci 40. let (cca 1948) je uveden na trh typ SMB Mk I, který je už přímým předchůdcem v ČSSR známých SMB Mk II. Mezi SMA a SMB byl ještě vytvořen typ LRD (Insert ticket machine), který neměl vlastní zásobník papíru na tisk jízdenek, ale předtištěné jízdenky se do něj vkládaly a dooznačovaly jako naše týdenní/měsíční předplatní jízdenky. Nedoznal tak masového použití. Strojky Setright byly dodávány do ČSSR do poloviny 90. let. Jejich cena (dle pamětníka) byla na počátku 3 500 Kčs, na konci 15 000 Kč. Po typu SMB Mk II příchází na řadu zmodernizovaný SMB Mk III/ Mk IIe, který dostal mnoho plastových dílů a nebyl už tak spolehlivý jako Mk I. Asi největší odlišnost na první pohled bylo rozčlenění nastavování jízdného ze 2 ovládacích prvků na 3. Pro lepší konkurencischopnost byl vyvíjen typ SMD, který se trochu podobal strojkům Almex, největší změnou a podobností bylo to, že kličkou se při výdeji jízdenek netočilo, ale jen pohybovalo o 90°. Na Slovensku se dokonce objevily strojky Mk I z bývalé NDR, které byly přestavěny dle našich zvyklostí, ale ponechaly si i některé znaky původního provozovatele jako popisy u počítadel, druhu jízdného a původní číslo. Strojky SMB byly používány po celém světě. Strojky Setright jsou i v roce 2010 stále používány jako záložní pro případ výpadku elektroniky, případně na jiných místech, např. u lodní dopravy či na místech s dopravou nesouvisejících. Viz např.: SPVD: Lodní doprava na Hracholuské přehradě Poznámka ke strojkům TIM - jejich použití u ČSAD znevýhodňoval fakt, že měly velmi omezený počet možností, jak nadefinovat jízdné a jeho druh. Byly vhodnější do MHD, kde se možná dokonce v ČSSR vyskytly. Velké díky patří Andreji Hoffmanovi, díky kterému bylo zjištěno použítí ex Německých strojků v SR. A též stránkám http://www.ticketmachinewebsite.com/ , ze kterých jsem čerpal údaje z historie.