První strojek Setright byl patentován v roce 1922 a pojmenován po jeho designérovi a tvůrci-vynálezci Henry Setrightovi. Asi od přelomu 40. let přichází strojky "Insert ticket machine". Ty jsou víceméně podobné těm našim, nemají však vlastní zásobu papíru, na který by byla jízdenka vytištěna, ale samotná jízdenka se do něj vloží a otiskne. Stejně tak to bylo u našich týdenních/měsíčních jízdenek.

Na počátku 50. let přichází typ SMB-Mk 1, který až na pár odlišností je už nám známý strojek. V roce 1965 přichází na řadu strojek SMB-Mk 2, který tak dobře známe z našich autobusů ČSAD.

Počátek použití těchto strojků zatím přesně neznám. Patrně se k nám dostaly někdy v letech 1967-68. Nejpozději to však bylo v roce 1969, kdy už byla k dispozici týdenní jízdenka, určená právě do těchto strojků.

Zajímavým detailem na strojcích je umístění čísla strojku buď u měsíce nebo u druhu jízdného. Nepodařilo se mi zjistit, jestli to mělo nějaký význam. Setkal jsem se s názorem, že to bylo rozlišení, zda-li je to strojek řidiče či průvodčího. Pokud měl strojek pětimístné číslo, tak bylo snad vždy u druhu jízdného. Např. V Anglii měly některé strojky své číslo na obou těchto místech.

Výše zmíněné týdenní/měsíční jízdenky pro pracující/žáky se označovaly tak, že se jízdenka zasunula do štěrbiny na vrchu strojku, odjistil se posun papíru a jízdenka se normálním způsobem označila. Při dalších nástupech se už jen procvakávala pomocí děrovačky na strojku.

---

Upraveno a doplněno autorem 2.1.2009:
Žádný posun se neodjišťoval, ale jak vyšel prázdný papírek místo jízdenky, tak ten se utrhl a vyhodil.
Strojky u ČSAD byly od doby změny tarifu. Myslím, že to mohlo být 1.7. 1969, ale nejsem si 100% jist.

---

Co se na jízdenku tisklo: cena, nástupní zastávka ve formě tarifního čísla, datum, pořadové č. jízdenky, druh jízdného a číslo strojku.

Cena byla odstupňována od 0,00 Kčs až po 199,50 Kčs po 0,50 Kčs

Měsíc byl ve většině případů označen číslem, leč pár strojků mělo i anglické zkratky pro jednotlivé měsíce.

Druh jízdného byl označen těmito zkratkami:

• J- plné jízdné
• J%- poloviční jízdné
• ZB - zavazadlo
• D- dělnické jízdné
• Ž- žákovské jízdné
• X- rekreační jízdné
• Y- neobsazeno

  U ČSAD autobusy Plzeň pokuta - vydával řidič buď pro revizora (ten musel cestujícího k němu přivést) nebo pokud sám prováděl na konci spoje revizi jízdenek (musel mít stejnokroj dopravce! Pak byl osobou oprávněnou)

Počítadla na strojku zaznamenávala celkový počet jízdenek, dělnické jízdenky, žákovské jízdenky, nulové jízdenky, dále pak počet desetikorun a padesátníků.

Na každé konečné musel řidič/průvodčí zaznamenat do výkazu stav počítadel. Důvod volby nákupu právě těchto strojků pro československé dopravce mi není znám. Na trhu byly ještě strojky TIM, které dokázaly tisknou navíc rok, linku a případně čas, ale potisknout např. „týdenku“ nešlo. A švédské strojky Almex, které oproti Setright dokázaly tisknout rok, ovšem měly uvnitř ještě jednu pásku , na kterou se zaznamenávalo jízdné, druh jízdného, nástupní zastávka a číslo jízdenky. Tudíž odpočet šel udělat přesněji a tyto strojky zvládaly i potisknout případně „týdenku“

Na internetu se objevila oskenovaná předplatní jízdenka z ČSAD Kladno a ta svými rozměry a tiskovými údaji odpovídala strojku Almex, ovšem nemám to 100% potvrzeno.

Traduje se, že když přijel strojky Setright představovat zástupce výrobce, tak tvrdil, že není způsob, jakým by se daly okrást. Po půl roce používání v ČSSR se údajně na plakátech s tímto sloganem objevila malá poznámka - neplatí pro Československo. Češi prostě dokáží obejít cokoli.