Autor materiály rozdělil tematicky do čtyř částí. Uveřejňujeme postupně.

• Trolejbusy – řešení pro čistou městskou dopravu. Informace ze semináře v rámci projektu Trolley
• Historie trolejbusové dopravy
• Trolejbusy v Brně
• Legislativní aspekty trolejbusů s alternativním pohonem

Historie trolejbusové dopravy z pohledu projektu Trolley

Ve čtvrtek 10.2.2011 se v Brně v rámci projektu Trolley – propagace elektrické veřejné dopravy konal mezinárodní seminář o historii, současnosti i budoucnosti elektrické a zejména trolejbusové dopravy v Evropě.

Část příspěvků semináře, který proběhl v rámci projektu Trolley 10.2.2011 v Brně, byla věnována historii trolejbusové dopravy.

Velmi poutavě se do samých počátků trolejbusové dopravy v ČR vrátil Antonín Macháček, výkonný ředitel Sdružení dopravních podniků ČR. Zmínil, že první trolejbusová trať na území dnešní České republiky vedla z Českých Velenic do Gmündu. Zbudována byla v roce 1907 a provozována až do roku 1916. Druhým místem v České republice, kde byla zřízena trolejbusová trať, byly České Budějovice o dva roky později. Za zmínku stojí, že v Českých Budějovicích byla trolejbusová doprava po svém zrušení ještě dvakrát obnovena.

Počátky trolejbusové dopravy, kdy většina tratí je zkušebních nebo předváděcích, provázelo úskalí technické nedokonalosti. Proud byl z troleje odebírán nikoliv tyčovým, ale vozíkovým sběračem. Z toho také vzniknul všeobecně rozšířený název trolejbus (angl. vozík = trolley, pozn. aut.) Na tratích byla pouze jedna trolej a vozy si při míjení mezi sebou prohodily kabely od sběračů. Náročnost a nedokonalost trolejbusového provozu jej odsoudila na nějakou dobu k zániku.

Nedostatek nafty v roce 1930 a nové typy trolejbusů založené již na bázi nákladních automobilů přináší trolejbusovou renesanci. Ta pokračuje i za druhé světové války, kdy přetrvává nedostatek pohonných hmot, ale zároveň se zvyšuje dopravní poptávka vlivem nutnosti dopravovat velké množství dělníků do strojírenských a zbrojních závodů. Trolejbusovou dopravu v té době zakládá například Plzeň nebo Zlín. Jako zajímavost uveďme rok 1940, kdy byla v Itálii provozována speciální trolejbusová dráha, na které nákladní trolejbusy (správnější by bylo použít termín trolleytrucky, pozn. aut.) dopravovaly stovky tun cementu z vlakového nádraží do hor, kde se materiál využívá na stavbu přehrady. Za poznámku stojí, že v tehdejší době neexistovalo žádné nákladní vozidlo, které by celodenní provoz, kde se dlouhé stoupání s těžkým nákladem střídá s prudkým klesáním, zvládlo.

Trend rozvoje trolejbusové dopravy přetrvává i po válce. V roce 1948 zakládají již podruhé trolejbusovou dopravu České Budějovice, o rok později Brno a Hradec Králové. Rozkvět trolejbusové dopravy zpomaluje rok 1953 a první krize nastává v roce 1959, kdy ke slovu přichází modernější typy autobusů, které ve spojitosti s momentálně velmi levnou naftou trolejbusovou dopravu utlumily. Ještě v roce 1965 bylo vyrobeno 6 prototypů trolejbusů s karosérií autobusu ŠM 11, ale už nikdy nebyly uvedeny do provozu. V Tatře byl vývoj a výroba trolejbusů zrušen úplně.

Úpadek trolejbusové dopravy trvá až do 80. let minulého století, kdy nastává další ropná krize a elektrický pohon se opět dostává ke slovu. V této době je naopak trolejbusová doprava až nekriticky protežována. Tohoto období velmi dobře využilo Brno a potřetí zakládají trolejbusovou dopravu České Budějovice.

Po roce 1989 dochází k velkému rozvoji individuální dopravy a doprava hromadná zažívá svůj útlum jako celek. Dopravci kladou důraz na kvalitu cestování (včetně pořizování nízkopodlažních vozidel) a na zavádění nových informačních a odbavovacích systémů. Trolejbusy však stále více čelí mnohem levnějším autobusům. V roce 2000 je zrušena výroba trolejbusů v Ostrově nad Ohří a ta přesouvá se do plzeňské Škodovky (závod Škoda Electric), který byl až donedávna jediným českým výrobcem trolejbusů.

Ještě uveďme, že k 31.12.2010 bylo v České republice v provozu 733 trolejbusů.

Jan Havíř