Malý dieselový motor funguje ve voze jako zdroj elektřiny a pohyb vozu je vždy čistě elektrický, při plném nabití baterií lze dojet okolo 10 km, je možno volit ze tří režimů, zatím volbou řidiče, ale jistě je možno automatizovat na základě trasy. V režimu dobíjení baterií má diesel vyšší výkon, v režimu hybrid pak se baterie udržují na polovině nabití tak, aby bez problémů probíhala rekuperace. Při dostatečném nabití lze diesel vypnout. Výhodou tohoto řešení je jeho adaptabilita do budoucnosti a variabilita "elektrárny". Pokud nahradí diesel palivové články, pak se jedná o Citaro FuelCELL Hybrid (např. v provozu v Hamburku). Jakkoli na přímý dotaz na klasický elektrobus zástupci společnosti v minulosti odpovídali ve smyslu, že není na pořadu dne, evidentně by bylo možno při odpovídajícím množství baterií na tomto principu provozovat i elektrobus s dobíjením. Argument vývojářů Mercedes-Benz, že natankování vodíku je rychleší než dobíjení baterií, je akceptovatelný, samotná vodíková technologie je v současnosti však stále neekonomická. Každopádně hybridní technologie představuje sice patrně mezičláněk ve vývoji, ale mezičlánek potřebný a nepřeskočitelný. Je bezesporu zajímavé, že první hybrid Mercedes-Benz se představil už v roce 1969.

Město, které si hybrid pořídí, musí mít promyšleno přesně, na jaké účely vůz použít - ideální jsou centra měst s mnoha zastávkami, brzděním a rozjezdy s potřebou některé úseky projíždět tiše a zcela bezemisně. Klasická otázka dopravce na úsporu paliva je vzhledem k ceně vozidla diskutabilní, technologie zvyšuje pořizovací cenu vozu. Nesporně je tiché a nízkoemisní vozidlo ve velkém městě i jakousi vizitkou města samotného. Konkrétní vozidlo přijelo z testovacího provozu z Rakouska, krátce se představilo i v DPP.

Z centra EvoBusu Na Hůrce měla redakce autobus k dispozici na oblíbené trase přes Hostivici na terminál v Jenči, nazpět autobus přivezl kolega Ladislav Černý. Ten výrazně ocenil moment, kdy autobus volně pluje, tedy nenutí se za každou cenu k rekuperaci, pokud je noha z "plynu". Příjemně vrnící autobus samozřejmě není pro nasazení na tuto trasu vhodný, jedna simulovaná zastávka, přibrzdění před podjezdem a červená na semaforu toho moc nezrekuperuje. Čistý "trolejbusový" elektroprovoz předem nabitých baterií tak brzy vystřídal klasický hybridní režim. Jako druhou zkušenost s řízením kloubového vozidla můžeme opět potvrdit dobrou manévrovatelnost článkového vozu.

Hybridní pohon autobusu zajišťují 4 elektromotory o celkovém výkonu 320kW (4x 80 kW), které pohánějí střední a zadní nápravu. Autobus má poháněnou část s 75% hmotnosti, je tedy velmi vhodný do kopcovitého a v zimě problematického terénu. Čtyřválcový naftový motor o objemu 4,8 litru a výkonu 160 kW splňující nejnovější emisní normy zajišťuje dobíjení instalovaného souboru 19,4 kWh lithiumiontových baterií autobusu umístěného na střeše vozidla. Konvenční autobus stejné konstrukce s naftovým pohonem disponuje standardně šestiválcovým motorem o objemu 12 litrů. Pro dobíjení baterií je vedle naftového motoru využíván systém rekuperace energie při provozním brzdění autobusu v zastávkách, na křižovatkách, při jízdě z kopce apod. – elektromotory při brzdění fungují jako generátory. Hybridní pohon mj. umožňuje absolvování části trasy linky v čistě elektrickém bezemisním módu – tato funkce je určena např. pro průjezdy přes historické centrum města apod. Karoserie autobusu vychází z unifikovaného typu Mercedes Benz Citaro G - testovaný autobus patří do dlouholeté minulé generace typu Citaro.