Dnes v Záhřebu proběhlo testování prvního autobusu - jednoho ze tří kandidátů na nejlepší evropský městský autobus roku 2019. Reportáž od českého člena poroty Michala Štengla.
Dnes v Záhřebu proběhlo testování prvního autobusu - jednoho ze tří kandidátů na nejlepší evropský městský autobus roku 2019. Reportáž od českého člena poroty Michala Štengla.
Před 14 dny byl Michal v továrně, kde Irizar tenhle elektrický autobus nazvaný ie-tram vyrábí, dnes si ho v rámci Euro testu vyzkoušel, stejně jako ostaní členové poroty složené ze zástupců 21 odborných časopisů, v ulicích chorvatského Záhřebu.
Rozhodně to není první takový elektrobus vypadající jako tramvaj. Tenhle je ale unikátní tím, že drtivou většinu komponent si vyvinula a vyrábí skupina Irizar. A jako vůbec první autobus homologovaný do běžného provozu má místo vnějších zpětných zrcátek kamery. A to hned dvě na každé straně.
Je to opravdu zvláštní, když tam, kde obvykle hledáte zrcátka, nic není. A máte místo toho koukat na dva displeje, které jsou navíc ještě rozdělené. Zpočátku má s tím mozek trochu problém a chvilku mu trvá, než se to naučí dešifrovat a posílat rukám i nohám správné informace. Je to podobné, jako když máte v autě místo ručičkového rychloměru digitální číslici. Taky tu informaci mozek zpracovává déle.
Druhý obrovský nezvyk jsou extrémně široké A-sloupky, za které se snadno schová tahač i s návěsem. Hlavně na kruhových objezdech se proto musím pořádně vyklonit. Například podobně koncipovaný 18m autobus Van Hool má sedadlo řidiče umístěné uprostřed jako v moderní tramvaji. A chápu proč, výhled opravdu není nejlepší. Situaci se snaží zachránit další kamery, které hlídají prostor u obou sloupků a jejichž obraz se promítá na další velký displej, kde je obraz i od dveřního prostoru. Vyznat se v té záplavě displejů není úplně jednoduché. Ale je to samozřejmě o zvyku. A za 15 minut se toho moc zvládnout nedá.
Velmi netradiční je i pocit z plynového pedálu, nic podobného jsem zatím nezažil. Má poměrně dlouhý krok a velký odpor, nicméně výkon se dávkuje citlivě. Zrychlení je plynulé, od 60 km/h už ale 18 tun vážící autobus nezrychluje tak ochotně. Pohon zajišťuje elektromotor s výkonem 230 kW a 2000 Nm. Hluk od hnacího hřídele a hnané nápravy se k řidiči prakticky nedostane, naopak hvízdání výkonové elektroniky je ale slyšet. Je to podobné jako u trolejbusů.
Rekuperace není tak silná, aby se dalo do zastávky rychle dobrzdit jenom sundáním nohy z plynu. Samotné brždění je ale mnohem citlivější než u konvenčních brzd. Celkově se ale Irizar ie tram ovládá jako každý jiný kloubový autobus.
Děkujeme Michalovi za přízeň a zítra se těšíme na další zprávy z Chorvatska.
Rozhodně to není první takový elektrobus vypadající jako tramvaj. Tenhle je ale unikátní tím, že drtivou většinu komponent si vyvinula a vyrábí skupina Irizar. A jako vůbec první autobus homologovaný do běžného provozu má místo vnějších zpětných zrcátek kamery. A to hned dvě na každé straně.
Je to opravdu zvláštní, když tam, kde obvykle hledáte zrcátka, nic není. A máte místo toho koukat na dva displeje, které jsou navíc ještě rozdělené. Zpočátku má s tím mozek trochu problém a chvilku mu trvá, než se to naučí dešifrovat a posílat rukám i nohám správné informace. Je to podobné, jako když máte v autě místo ručičkového rychloměru digitální číslici. Taky tu informaci mozek zpracovává déle.
Druhý obrovský nezvyk jsou extrémně široké A-sloupky, za které se snadno schová tahač i s návěsem. Hlavně na kruhových objezdech se proto musím pořádně vyklonit. Například podobně koncipovaný 18m autobus Van Hool má sedadlo řidiče umístěné uprostřed jako v moderní tramvaji. A chápu proč, výhled opravdu není nejlepší. Situaci se snaží zachránit další kamery, které hlídají prostor u obou sloupků a jejichž obraz se promítá na další velký displej, kde je obraz i od dveřního prostoru. Vyznat se v té záplavě displejů není úplně jednoduché. Ale je to samozřejmě o zvyku. A za 15 minut se toho moc zvládnout nedá.
Velmi netradiční je i pocit z plynového pedálu, nic podobného jsem zatím nezažil. Má poměrně dlouhý krok a velký odpor, nicméně výkon se dávkuje citlivě. Zrychlení je plynulé, od 60 km/h už ale 18 tun vážící autobus nezrychluje tak ochotně. Pohon zajišťuje elektromotor s výkonem 230 kW a 2000 Nm. Hluk od hnacího hřídele a hnané nápravy se k řidiči prakticky nedostane, naopak hvízdání výkonové elektroniky je ale slyšet. Je to podobné jako u trolejbusů.
Rekuperace není tak silná, aby se dalo do zastávky rychle dobrzdit jenom sundáním nohy z plynu. Samotné brždění je ale mnohem citlivější než u konvenčních brzd. Celkově se ale Irizar ie tram ovládá jako každý jiný kloubový autobus.
Děkujeme Michalovi za přízeň a zítra se těšíme na další zprávy z Chorvatska.
Na májové svátky se do Zlína a Otrokovic vydají historická…
Nedělní jízdy historických vozidel v Ústí nad Labem
Kam na jaře 2025 za zážitkovou autobusovou dopravou
