V spolupráci s dopravnou spoločnosťou, zabezpečujúcou verejnú dopravu v Štokholme- Storstockholms Lokaltrafik (SL).

Testy začnú v priebehu roku 2008 a potrvajú do nasledujúceho nového roku. Kompletizácia prototypu je očakávaná už v máji 2007, pričom nová technológia znamená úspory paliva o viac ako 25 percent. Od roku 1989 Scania dodala už okolo 600 kusov etanolom poháňaných mestských autobusov, ktoré vo veľkej miere prispievajú ku zlepšujeniu životného prostredia v centrálnom Štokholme, kde v súčasnosti celá verejná doprava beží na obnoviteľné zdroje. O etanolové dopravné prostriedky je tiež veľký záujem z miest mimo Škandinávie. TS: SCANIA

V roce 2000 ji do svých sbírek získalo Muzeum ŠKODA, v dílnách a kancelářích plzeňské ´turbinky´vrátili unikátnímu zařízení někdejší lesk.

Doporučujeme na BUSportálu: Na návštěvě v Muzeu Škoda a v depozitáři. FOTOREPORTÁŽ. Kouzlo toho stroje z doby našich pradědů osloví asi i mnohé ty, kterým je jinak svět techniky něčím vzdáleným. V dílnách a kancelářích plzeňské ´turbinky´ se k někdejšímu lesku vrátilo unikátní zařízení, které škodovácké strojírny vyrobily před více než osmdesáti lety – turbosoustrojí z roku 1922. „To co je pro automobilku nablýskaný veterán, to je pro nás takovýhle stroj,“ přirovnává mistr montáže ŠKODA POWER Jaroslav Havel, který patří ke zhruba desítce lidí, díky nimž mohl turbinářský unikát opět ožít. „Myslím, že to bude skvělý exponát. Upravili jsme jej navíc tak, aby byly vidět vnitřní funkční části, takže i laik si bude moci představit, jak takové srdce elektrárny pracuje,“ říká mistr montáže Jaroslav Havel. Práce na obnově historického stroje začaly v listopadu loňského roku. „Jako první přišla na řadu technická příprava, kdy jsme museli dohodnout nejlepší postup prací. Výkresy a dokumentaci jsme neměli, ta shořela při bombardování Škodovky v roce 1945. Museli jsme si pomoci sami, Průvodka na úpravu, vlastně technologický postup, vznikla postupně po demontáži stroje na základě diskusí mezi námi a konzultacemi s pracovníky našeho musea “ říká Jaroslav Havel. Kdyby škodovácký tým měl zadání historické zařízení zprovoznit tak, aby opět vyrábělo elektřinu, problém by to v žádném případě nebyl. „Stroj by byl i dnes funkční. Sice je to zařízení malé výkonem, ale ukazuje, jak skvělou práci uměli naši předci odvést, jak uměli postavit speciál pro potřeby konkrétního zákazníka,“ říká technik servisu Ondřej Szabó, který se na obnově jedinečného stroje podílel. Pro ty, kdo na historickém zařízení pomáhali odvést stovky hodin práce, je výsledná podoba rekonstruovaného turbosoustrojí velkou odměnou. „Pro všechny to byla zajímavá práce, takové setkání se slavnou historií. A musím říci, že nás opravdu překvapilo, jak skvěle uměli naši předchůdci vyřešit některé problémy, které při výrobě turbin vyvstávají. Prostě šikovní škodováci,“ usmívá se Ondřej Szabó. Turbínu původně Škodovka vyrobila pro společnost Šroubárna Libice. Po druhé světové válce byl stroj předán laboratořím ČVUT v Praze-Dejvicích, kde sloužil k výuce studentů. Až v roce 2000 ji do svých sbírek získalo Muzeum ŠKODA. "Při transportu do Plzně bylo třeba kvůli turbíně vybourat část zdi, aby ji z laboratoří ČVUT mohl tahač vyvézt na podvalníku," upozorňuje na zajímavý moment Petr Mazný z Muzea ŠKODA. TZ Škoda

Díky věrnému spolupracovníkovi BUSportálu můžeme přinést fotoreportáž.

Podstatné informace byly uvedeny v avízu na akci Tábor 24.2. 2007: Poslední jízda TAJ 60-88 aneb ... KONEC autobusů IKARUS 280.08 V ČR. *DALŠÍ FOTOGRAFIE*

Další fotografie z akce 24.2.2007.

První část fotoreportáže: BUSportál na dnešek avizoval akci 'IKARUS' v Táboře.

Nejen Tatrabusy Tatra SPO, ale i koněbusy, stěhováky, přepravníky oděvů, hudebních nástrojů, divadelních kulis, květin, pojízdné dílny a zubní ambulance. Historické fotografie.

V nedávné době se na BUSportálu těšil velké čtenářské pozornosti článek: Našli jste na netu: TATRA 815 SPO - skříňový přepravník osob. BUSportál se obrátil na Dopravní podnik Mariánské Lázně. Dlouholetý zaměstnanec podniku Antonín Nasler byl tak velice laskav, že poskytl jak mnoho zajímavých informací, tak i originální fotografie některých nástaveb. Garážmistr a pamětník doplnil historický článek dalšími zajímavými informacemi: "Před výrobou tzv. Tatrabusů jsme vyráběli velkoobjemové přepravníky. Celý výrobní program začal pod tlakem přepravců na vysokoobjemové vozidlo pro přepravu nábytku. V roce 1982 vznikl prototyp stěhovacího vozidla na podvozku Š 11. Po schvalovacím řízení a povolení výroby byla provedena reorganizace dílen na výrobu a od roku 1983 se výroba postupně zvyšovala. V roce 1986 bylo postaveno první velkoobjemové vozidlo na podvozku autobusu LC 734. Po dodání autobusu zákazníkem byla demontována střecha, zadní čelo a bočnice. Namontovány byly nové bočnice, nástavba nad prostorem řidiče, zadní čelo a původní střecha. Podle požadavků zákazníka byl upraven prostor řidiče (např. dvě lůžka), dodán salonek ap. Kromě přepravníků se do mírně upravené nástavby montovaly boxy pro přepravu koní (koněbusy), pro SEMPRU Olomouc se prostor upravil pro převoz květin, pro ŠKODu Ostrov jako pojízdná dílna včetně prostor pro spaní členů opravářské čety. Z dalších úprav to byla ještě např. pojízdná zubní ambulance pro nemocnici v Tachově včetně rentgenu, čekárny a odpočinkové místnosti pro personál. Upravené přepravníky využila i Fiharmonie Ostrava, Černé divadlo Praha a oděvní firma Hasso. Bočnice z autobusů byly používány na výrobu tzv. Tatrabusů (viz odkaz na začátku článku). Tatrabus byl vyroben i jako úprava na pojízdnou dílnu pro plzeňskou Škodovku. Pět Tatrabusů bylo dodáno v roce 1992 do Ruska. V průběhu roku 1992 docházelo k útlumu výroby kvůli nástupu konkurence ze zahraničí. Ta nabízela nové technologie a ani za nižší ceny nebyla výroba konkurenceschopná a byla ukončena. Pokud se týká toho, zda lze některá vozidla ještě dohledat, je to velmi nepravděpodobné. " Antonín Nasler přiložil ještě zajímavé seznamy a statistiky, které máme v redakci k dispozici. Z údajů jsme vybrali: Celkem bylo vyrobeno 98 vozidel: 33 na podvozku Š 11, 42 na LC 734, 8 na Tatra PR-3, 14 na Tatra PR-4 a 1 na Tatra PR-5 - tento Tatrabus byl předán jako prototyp do Tatry Kopřivnice. Tatrabusy byly dodány podle seznamu viz obrázek. Redakce vítá jakoukoli zmínku o fyzické existenci nějakého Tatrabusu. Určitě se na něj zeptáme v Kopřivnici. Je ovšem možné, že jediná trojrozměrná TATRA 815 SPO, kterou lze nalézt, je *Vystřihovánka z ABC* Redakce BUSportálu opravdu velice děkuje Antonínu Naslerovi za poskytnuté materiály i za důvěru spojenou s jejich zapůjčením. Také děkuji věrnému čtenáři Tomášovi za odkaz na vystřihovánku.

TEMSA odovzdala 19 medzimestských autobusov Tourmalin pre Lukoil Nefthocim Burgas AD-jedinú a najväčšiu rafinériu na Balkáne.

Firma bude autobusy využívať na dopravu svojich zamestnancov. Tourmalin, bude mať týmto svoj debut na trhu v Bulharsku, bude tak prvým autobusom, spĺňajúcim normy Euro 4. Model Tourmalin, ktorého výrobu TEMSA odštartovala v roku 2005 s cieľom ponúkať ho na prepravu študentov a pracovníkov, bol uvedený predovšetkým na francúzsky trh. Vďaka usporiadaniu sedadiel 3+2 má autobus až 78 miest na sedenie. V autobusoch sú osadené motory DAF Euro 4 s výkonom 310 hp, spolupracuje s mechanickou 6-stupňovou prevodovkou. Výbava obsahuje taktiež klimatizáciu, ABS, retarder, objem nádrže 350 l. TS TEMSA

sa ponúka - nová Versa a čoraz populárnejšie Tempo.

Všetky sú dostupné s možnosťou SCR a EGR Euro 4 motorov rôznych výkonov. Autobusy sú schopné splniť všetky požiadavky zákazníka. OPTARE plánuje vytvoriť široký sortiment tejto výnimočnej rady, kde „štýl sa stane samozrejmosťou a ktorá bude dostupná hneď po otestovaní zákazníkmi a médiami. Managing director Bob Coombes vyhlásil: „Firma OPTARE je hrdá na svoju dobrú povesť svojich dobre vyzerajúcich produktov. Náš najnovší rad pokračuje v tejto tradícii. Plní požiadavky dopravcov, ktorí si želajú, aby ich autobusy boli iné ako ostatné a aby prilákali cestujúcich z áut do autobusov.“ TS OPTARE BUSportál CZ doplňuje: Optare je velký britský autobusový karosář. Nabídka společnosti zahrnuje vozidla od 16 místných minibusů po double-deckery a luxusní autokary.

na autobusovém nádraží v Litomyšli uveden do provozu v únoru 2007.

V únoru roku 2007 byl na autobusovém nádraží v Litomyšli uveden do provozu Elektronický vizuální a akustický systém informování cestujících. Na velkoplošném panelu z LED diod o 11 řádcích pevných a 1 pohyblivém jsou zobrazovány dopravní informace o autobusových linkách. Jedná se o číslo linky, spoj, cílovou zastávku, čas odjezdu, číslo nástupiště a o případné zpoždění. Tyto informace jsou doplněny o aktuální datum a čas. Pohyblivý řádek je určen pro doplňkové dopravní informace, např. o zavedení nové linky, nových tarifech, objízdné trase, výluce apod. Lze jej využít mimo jiné i pro informování cestujících o mimořádných událostech. Dvoubarevné provedení panelu umožňuje zobrazovat údaje o linkových autobusech červeně a o dálkových žlutě. Pro nevidomé a slabozraké spoluobčany jsou informace hlášeny v akustické formě prostřednictvím elektronického orientačního a informačního systému TYFLOSET. Hlášení si nevidomí aktivují pomocí osobního rádiového vysílače VPN 01 nebo vysílače VPN 03 zabudovaného ve slepecké holi. Po stisku tlačítka 1 svého osobního vysílače VPN 01 nevidomý aktivuje zvuk gongu a název zastávky. Po stisku tlačítka 2 obdrží z reproduktoru akustickou podobu všech informací, které jsou právě na na velkoplošném panelu zobrazeny. Při konstrukci systému byly využita poznatky současného stavu informačních technologií. Řídicí počítač zobrazovacího panelu LED komunikuje pomocí rozhraní typu Ethernet s aplikačním počítačem umístěným v dopravní kanceláři ČSAD Ústí nad Orlicí na autobusovém nádraží. Aplikační počítač s využitím internetovského protokolu zajištuje spojení s Centrálním informačním systémem jízdních řádů ( aplikace IDOS ). Takto je zaručena plně automatická aktualizace jízdních řádů. Obsluha v dopravní kanceláři má možnost editace pohyblivého řádku a tak může poskytovat aktuální dopravní informace. Použitá technologie umožňuje editaci i ze vzdálených počítačů. Elektronický vizuální a akustický systém informování cestujících poskytuje aktuální dopravních informací, zvyšuje úroveň cestování, dává možnost volby alternativních spojů a poskytuje informace při mimořádných událostech. Systém vyvinula, vyrobila a do provozu uvedla společnost APEX s r.o , Jesenice u Prahy, která využila zkušenosti z již několik let fungujícího informačního systému na tramvajových zastávkách Malostranská, dvanácti zastávkách nově vybudované tramvajové trati Hlubočepy-Barrandov v Praze a zastávkách Pražské integrované dopravy ve Středočeském kraji. Na BUSportálu mj. vyšlo: Elektronický vizuální a akustický systém informování cestujících firmy APEX na terminálech SEVER 1 a 2 ruzyňského letiště.

Společnost Volvo Bus Corporation využívá k výrobě autobusů jak továrnu v polské Wroclawi, tak i továrny ve Finsku - v Tampere a v Turku.

Ve finských továrnách Volvo Bus Corporation se staví nerezové karosérie autobusů Volvo 8700 a Volvo 9700 na podvozcích Volvo. Volvo Bus Tampere je výrobní závod umístěný na jihovýchodním kraji města a je zasazen do přírody v souladu s hodnotovým systémem Safety Qality Environment společnosti Volvo. V nejbližší době se autobusy z Tampere objeví i ve vozovém parku dopravce v ČR. Autobus Volvo 8700 LE - 'Commercial Vehicle of the Year' ve Finsku. Roční kapacita výroby je 200 kusů autobusů typu Volvo 8700 a 9700. Autobusy opouštějící Tampere jsou konstrukčně shodné s autobusy kompletovanými ve Wroclawi. Autobusy jsou vyráběny technologií nerezu., tzn. skelet a opláštění autobusu jsou z oceli legované chromem. Narozdíl od montážního závodu ve Wroclavi jdou zde do výroby kompletně hotové samopojízdné podvozky v transportním rozvoru ze švédského závodu v Boras. Podvozky se poté odstrojí, rozříznou a nastaví prostřední podlahovou sekcí na reálný rozvor. Prostřední sekce z uhlíkové oceli je žárově zinkována viz obr. pod textem. Hotové autobusy procházejí výstupní kontrolou a jsou testovány jak v provozu, tak i v "dešťové komoře", aby zákazník dostal autobusy připravené pro extrémní podmínky nasazení. Tampere je malebné město s 220 tis obyvatel, sevřené mezi dvěma jezery Pyhajarvi a Nasijarvi. Jezera jsou spojena kanálem, který rozděluje město a zároveň vytváří na cca 20 metrovém rozdílu hladin - spádu energetický zdroj - vodní elektrárnu umístěnou uprostřed města. Čilý autobusový provoz svědčí o dokonalém systému přepravy osob. Klimatické podmínky nastavují na severu velmi tvrdé požadavky na spolehlivost autobusů. Je možno vidět autobusy jak zdejšího výrobce Volvo, tak i společnosti Lahti. Všudypřítomný sníh a zmrazky na silnicích ve městě i na dálnicích zdejším řidičům autobusů nevadí. Mezníky autobusových karosářů ve Finsku (v současnosti Volvo Bus Finland) 1935 Autokori Oy - založena současná továrna Volvo Bus Finland Turku. 1942 Ajokki Oy - založena současná továrna Volvo Bus Finland Tampere. 1952 Zařízení v továrně Ajokki zničeno požárem. 1955 Ajokki vyrábí první dřevěnou nástavbu s ocelovou výztuží. 1957 Ajokki začíná s výrobou ocelových karosérií. 1960 Autokori Oy začíná s výrobou ocelových karosérií. 1966 Autokori Oy začíná exportovat - do Švédska. 1973 Autokori Oy mění značku i design - Delta Plan Oy. 1982 Ajokki Oy kupuje Delta Plan Oy i její továrnu Erikoiskori Oy v Iisalmi, Finland. Založena skupina Ajokki Group. 1983 na autosalonu v Nice oceněn autokar Delta Superstar. 1984 Ajokki Group kupuje továrnu Kiitokori Oy v Kausala, Finland. 1985 Delta Plan slaví 50 let a je představen model Delta Star 50. 1986 Ilmari Mustonen, majitel karosárny Wiima Helsinki, kupuje Ajokki Group. Celá skupina obsahuje Ajokki Oy, Delta Plan Oy,Wiima Oy, Erikoiskori Oy a Kiitokori Oy. 1989 Mění se název na Carrus Oy. 1991 Carrus začíná výrobu nerezových ocelových karosérií. 1996 Založena joint venture s Volvo Bus Corporation na výrobu městských a meziměstských autobusů ve Vratislavi v Polsku. 1998 Volvo Bus Corporation získává Carrus Oy a stává se největším karosářem severu. 2001 Carrus Oy Wiima Helsinki uzavřen. 2004 Carrus Oy mění název na Volvo Bus Finland Oy (Tampere a Turku). Viz www.volvo.com/bus/finland

autobusy a trolejbusy silně připomínající typ Škoda 706 RO v Pekingu na náměstí Nebeského klidu

Za zaslané fotografie moc a moc děkujeme.