- » Zprávy
- » Zajímavosti
- » Veletrhy
- » Akce
- » Autobusy
- » Servis
- » Dopravní systémy
- » Veteráni
- » Alternativy
- » Koleje
- » Trucky
Veteráni
V úterý 2. června jsme vyjeli na Plzeňsko a navštívili Muzeum dopravy ve Strašicích. Pro milovníky historických autobusů, trolejbusů, tramvají a dalších vozítek je co k vidění. Fotogalerie.
Ve Strašicích právě probíhala další "brigáda" a příprava na exkurzi. Viděli jsme proto vozidla v akci a využili projížďku obcí. Pokud plánujete se do muzea podívat, určitě nezklame ani zdejší krásná příroda a některá z restaurací. Připomínáme, že zahájení sezóny pro veřejnost proběhne o prázdninách , velká akce se chystá na Strašické posvícení 15. a 16. srpna.
První letošní jízdy na trase Brusnice – Planetárium budou s vlečným vozem „krasin“, který letos slaví 90 let. Od příštího týdne vyjedou do provozu také historické vozy T3.
Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) zítra, v sobotu 16. května, zahájí již 30. sezónu historické linky č. 41 (dlouhá léta označovanou č. 91). Po oba víkendové dny na ni nasadí vůz č. 1304, jež nedávno prošel rekonstrukcí a je určený pro komerční jízdy. Jedná se o vlečný vůz se středním vstupem – „krasin“, kterých v minulosti v Praze jezdilo celkem 280 kusů. Vůz, kterým se budou moci cestující o tomto víkendu projet, pochází z první dodávky těchto nezapomenutelných vozů z dubna roku 1930 a od jeho vjezdu na pražské koleje tedy uplynulo rovných 90 let. Fanoušci historických tramvají si přijdou na své i v dalších dnech. Kvůli pozastavenému provozu nostalgické linky č. 23 bude DPP od pondělí 18. května 2020 vypravovat historické vozy T3 do běžného provozu, a to na tramvajové linky např. č. 2, 5 a 15, aby byla zachována provozuschopnost těchto historických vozů. Historická linka č. 41 opět v provozu DPP zve všechny zájemce na první letošní jízdy historické linky č. 41. Jednorázové jízdné na historické lince činí: • pro dospělé 35 Kč (denní jízdné 100 Kč) • pro děti do 15 let, kočárek s dítětem, ZTP a důchodce nad 70 let 20 Kč (denní jízdné 60 Kč). V motorovém voze lze jízdné uhradit bezhotovostně platební kartou, ve vlečném voze je prozatím možná pouze platba v hotovosti. Linka pojede na trase Brusnice – Planetárium, jízdní řády jsou k dispozici na webu DPP Krasinu je devadesát V prvních letech provozu pražských elektrických drah bývaly v provozu zpravidla jen motorové vozy, vlečné se používaly jen v době zvýšených přepravních nároků. Postupem doby se situace změnila a vlečné vozy se staly nedílnou součástí pražské městské hromadné dopravy. Využíváno bylo několik typů, nejen ty přestavěné z vozů koněspřežné tramvaje, ale postupně byly dodávány nové typy – „vamberáky“, „vajíčka“ a „plecháče“. V roce 1929 začaly Elektrické podniky ve spolupráci s Ringhofferovými závody připravovat zcela nový typ vlečného vozu – „krasin“, který měl jen jednu plošinu uprostřed, z níž se vcházelo od dvou oddílů. Plošina byla proti vnitřku položena níže, takže se fakticky jednalo o první částečně nízkopodlažní tramvajový vůz v pražské MHD. Výška podlahy střední plošiny se pohybovala kolem 390 milimetrů nad úrovní dlažby. Návrh konstrukce schválilo ministerstvo železnic 16. ledna 1930. První vozy byly nasazeny do provozu již v dubnu 1930 a brzy se staly jednou z nejoblíbenějších pražských tramvají všech dob. Vůz č. 1307 byl v roce 1930 představen na mezinárodní výstavě v Poznani. V roce 1930 byly dodány i dvě soupravy dvojčitých motorových vozů, které byly vzhledově a také značně konstrukčně shodné s vlečnými vozy „krasin“. Zkušenosti s těmito motorovými vozy ovšem nebyly zdaleka tak dobré, jako s vlečnými vozy, proto byly do roku 1951 vyřazeny z provozu. Letos v dubnu tak uplynulo již 90 let, co vůz č. 1307 slouží v pražské MHD. Nostalgická linka č. 23 prozatím mimo provoz, historické vozy se objeví na jiných linkách Vzhledem k tomu, že nostalgická linka č. 23 prozatím zůstává mimo provoz, historické vozy T3 se objeví v běžném provozu na jiných linkách. DPP bude od pondělí 18. května vypravovat z vozovny Střešovice dva vlaky na linku č. 2 (pořadí 2 a 5) a jeden o víkendech na stejnou linku (v sobotu pořadí 4 a v neděli pořadí 2). Od úterý 19. května se mohou vozy T3SUCS vypravované z vozovny Hloubětín objevit na těchto pořadích: linka č. 5, pořadí 8, 10 a 4 a linka č. 15, pořadí 9, 11 a 4. DPP tak činí v souladu s péčí řádného hospodáře: pokud by nostalgické vozy T3 zůstaly stát bez provozu několik málo měsíců, jejich opětovný návrat do pravidelného provozu by byl velmi složitý a zejména nákladný. DPP
Zahájení sezony muselo muzeum odložit na prázdniny, ale šest víkendů tradičních otevřených vrat zůstane zachováno.
Poprvé vyjedou nostalgické linky historickými vozidly 11. a 12. července, další příležitost budou mít návštěvníci o víkendu 25. a 26. července, velkou akcí bude Strašické posvícení 15. a 16. srpna. Pokud bude příznivé počasí, pak určitě dorazí hodně návštěvníků, letos většina z nás zůstane o prázdninách doma, tak snad nám v Lešanech ukáží i nějakou další novinku. V roce 2019 to byl nový přírůstek ŠKODA 706 RTO-LUX .
EKOVA ELECTRIC opraví další tramvaje pro pražský dopravní podnik. Dvě "Té trojky" pro retrolinku 23 projdou celkovou renovací.
Po úspěšně dokončeném projektu renovací tramvají T2, kterým v minulém roce vrátili historický vzhled pracovníci EKOVA ELECTRIC a jejichž slavnostní křest proběhl 21. února, pokračuje Ekova ve spolupráci s Dopravním podnikem hl. města Prahy (DPP) na projektu opravy dalších tramvají pro retrolinku 23. Dva tramvajové vozy Tatra T3 ev. č. 7269 a ev. č. 8042 projdou celkovou rekonstrukcí, která má za cíl uchovat alespoň některé prvky vizuální podoby tramvají tak, aby odpovídaly době jejich vzniku. Nakládka tramvají v DPP proběhne v pondělí 4. května. Oba vozy se zpět do DPP vrátí za 11 měsíců a posílí flotilu tramvají retrolinky 23. Ekova
Města letos s provozem historických linek musí počkat, v Brně využili čas k opravě historické tramvaje č. 107. Získá nové dřevěné obložení i lak.
Nad letošním provozem historických linek H4 a H24 v Brně zatím stále visí otazník. Dopravní podnik města Brna získaný čas využívá k opravě staré tramvaje č. 107 s dřevěným obložením. Ta patří u cestujících k nejoblíbenějším a z retrovozů je nejvyužívanější. Rozsáhlou opravou prochází po čtrnácti letech, v ústředních dílnách DPMB pracovníci revidují brzdy, převodovky nebo elektrickou část a vůz získá nový lak i dřevěné opláštění. „S ohledem na aktuální situaci v nejbližší době nepředpokládáme zahájení provozu historických linek. Tento čas tak můžeme využít k potřebným opravám vozů. Na naši sbírku dvanácti retrovozů jsme velmi hrdí. Nejen proto, že se nám ji daří postupně rozšiřovat a můžeme tak veřejnosti připomínat historii MHD, ale i proto, že se o tyto vozy umíme postarat. Tým lidí z ústředních dílen, který na těchto opravách pracuje, odvádí skvělou a velmi náročnou práci,“ uvedl generální ředitel Dopravního podniku města Brna Miloš Havránek. Prvním a mnohdy nejtěžším úkolem při opravách starých vozů je získat jejich technické výkresy, které slouží jako návod a opora pro pracovníky dílen. Sehnat původní součástky je většinou nemožné, a tak si podnik musí poradit sám. „Snažíme co nejvíce přiblížit původní podobě vozů. Jedním z nejnáročnějších úkolů je vyrobit nové věci tak, aby vypadaly jako staré a zároveň byly funkční. Musíme dávat pozor na takové detaily, jako jsou stejný barevný odstín laku, stejný druh dřeva, povrchová úprava. Vycházíme z dobových fotografií,“ vysvětlil vedoucí programu retrovozů Jiří Černý. Práce na vozu, kterému veřejnost ani lidé z DPMB neřeknou jinak než „dřevák“, budou hotové ještě na jaře. Kdy jej lidé v novém kabátě uvidí, zatím není jasné. „Jedna věc je současná situace s výskytem koronaviru, druhá jsou opatření, která budeme muset přijmout na snížení obrovských ztrát, které nám v jejím důsledku vznikají. Vše budeme konzultovat s vedením města,“ přiblížil Havránek. Vůz č. 107 je ze všech historických vozidel nejvytíženější, během roku najede cca 2000 km. Kromě linky H4, jejíž trasa tvoří okruh centrem města, bývá k viděni na akcích jako jsou Dopravní nostalgie, dny otevřených dveří DPMB a historické, marketingové nebo soukromé akce. Dnes už historický „dřevák“ z roku 1943 (výr. KP Strojírna Brno) vozil cestující po Brně do roku 1971, kdy přešel pod Technické muzeum v Brně. Spolu s vlečným vozem se do DPMB vrátil v roce 1989, od kdy je využíván jako historické vozidlo. V roce 2006 prošel vůz první kompletní renovací. Nyní, po čtrnácti letech, přistoupil DPMB k další několikaměsíční opravě. Vůz má kapacitu 28 míst k sezení a max. 20 ke stání. DPB
9. dubna 2020 oslavila trolejbusová doprava v Plzni 79 let. Jedním z prvních trolejbusů, s nimiž začínala, je zachráněný trolejbus 3 Tr3. K vidění je v Techmania Science Center.
Posledním dochovaným exemplářem z těch vůbec nejstarších trolejbusů, které v Plzni jezdily, je vůz 3 Tr3. Po náročné rekonstrukci je od června 2012 jako jedinečná technická památka zachráněná před zkázou chráněná v prostorách plzeňské Techmania Science Center. Ta pro své návštěvníky běžně připravuje prohlídky trolejbusu a další akce, letos je ale ze známých důvodů uzavřena. Trolejbus typu 3 Tr3 z roku 1947 se dochoval v jediném kusu (vůz č. 119), který vlastní Science center Techmania. Vozidlo bylo nalezeno v roce 1992 v soukromé zahradě na Plzeňsku, kde sloužilo jako zahradní domek. Odsud bylo v roce 1997 odvezeno a po zásadní rekonstrukci mělo být součástí podnikového muzea ŠKODA. Techmania Science Center získala na jeho uvedení do původního stavu finance a po renovaci v žamberských dílnách společnosti FORMER, kde byl opravován centrimetr po centimetru od konce roku 2010 do května 2012, je vystaven v prostorách Techmanie. „Trolejbus sloužil Plzeňanům až do roku 1967 a po rekonstrukci si při pohledu na něj bude možné představit, jak vypadala městská hromadná doprava v Plzni padesátých a šedesátých let,“ shrnul Libor Kočí z Techmanie v roce 2010 pro Busportál. Plzeňská Škodovka přidělila tomuto typu trolejbusu logický název 3 Tr3, znamená 3. výrobní sérii 3. řady trolejbusu. Od svých předchůdců se liší například tím, že je třídveřový a hranaté tvary karoserie vystřídala spíše zaoblenost. Trolejbusů řady 3 Tr3 bylo v letech 1945 - 1948 vyrobeno celkem 24 kusů, přičemž se dochoval právě jen jeden s evidenčním číslem 119. Jednalo se tedy o první trolejbus, který byl již od počátku orientován pro jízdu vpravo. Trolejbus je dlouhý 10,55 m, široký 2,5 m a vysoký 3,3 m. Hmotnost prázdného vozu činí 10,5 t a výkon motorů 120 HP. Maximální rychlost dosahovala 45 km/h. Více v našich archivech: Rekonstrukce Převoz do Techmania
Trolejbus z Daytonu se časopisu Československý Dopravák podařilo zachránit a je na cestě zpět do České republiky, odkud pochází. Doma by měl být v polovině května.
Trolejbus, který dodala na americký trh po revoluci Škoda Ostrov, se podařilo zachránit před likvidací díky více než 500 příspěvků ze sbírky zahájené 11. listopadu loňského roku. Do záchrany trolejbusu se zapojila také Škoda Electric, která poskytla příspěvek ve výši 70 000 Kč, tedy desetinu celkově požadované částky. Přispěli také pracovníci DP v Daytonu, kteří svůj příspěvek ve výši 1 000 amerických dolarů poslali přímo muzeu ve Strašicích, kde bude později trolejbus „ubytován“. Po dokončení sbírky začala být organizována přeprava trolejbusu, kterou provázelo několik nepříjemných situací. Nicméně dne 6. 4. 2020 kolem 11. hodiny daytonského času byl trolejbus naložen na silniční trajler a zamířil do přístavu v Baltimoru, kam byly „čtrnáctky“ (resp. jejich skelety) v minulosti z ČR rovněž dováženy. V případě, že se podaří vše stihnout, vypluje trolejbus dne 11. 4. 2020 ukrytý v útrobách lodi Olympian Highway do přístavu v německém Bremenhavenu, kam by měl vůz dorazit dne 30. 4. 2020. Do poloviny května by se pak mělo podařit dopravit trolejbus do Prahy. V České republice tak bude zachován jeden z nejvýraznějších porevolučních úspěchů našeho strojírenství. Více na Československý dopravák
Jak lehké nebo těžké je zachránit autobus, který vlastně už ani jako autobus nevypadá. Příběhy z muzea v Loučeni - výrobce Karosa Vysoké Mýto.
D omov pro veterány v Loučeni - Muzeum rodiny Koutkových - ukázali majitelé prvním hostům v srpnu 2018. Pro veřejnost otevřeno není, své vzácné kousky ukazují jen po domluvě předem. Celkem mají více jak 80 vozidel, z nichž ta nejvzácnější jsou umístěna v loučeňském muzeu. Potkali jsme se s pány Aloisem Koutkem starším a mladším a strávili povídáním o historii několik hodin. Vzhledem k letošnímu 125. výročí založení Karosárny Sodomka ve Vysokém Mýtě, jsme se zaměřili hlavně na vozidla vyrobená právě tam, respektive následně v Karose. K našemu rozhovoru stačilo položit jednu otázku. Jak to všechno vlastně začalo a jaký váš exponát považujete za nejvzácnější? Všechno to začalo v roce 2000, kdy jsme zakoupili dva vraky autobusů Praga RND. Těšili jsme se na jejich renovaci, ale současně v té chvíli jsme zjistili, že nemáme nikoho, kdo nám s touto renovací pomůže. Všichni, se kterými jsme mluvili, hovořili o autobusech RTO - jako veteránech, které znají a umějí je opravovat. Ono to nebylo tak, jak jsme se slovně dozvěděli, protože i na první linkový autobus Š 706 RTO jsme dostávali stejné otázky. Nejsou na to již náhradní díly, lidé, kteří to dělají, jsou již dávno v důchodu atd. Přesto jsme našli jednoho mechanika, který o těchto vozech ještě věděl mnoho informací a dovedl je opravovat. Proto jako první zrenovovaný autobus byl linkový autobus Š 706 RTO. Líbil se nám zájezdový autobus Š 706 RTO Lux a proto jsme začali s jeho renovací. K řadě RTO patřil i přívěs Jelcz PO 1E, který jsme rovněž zrenovovali. Zásadní zlom v našem pohledu nastal 25. října 2005, kdy jsme se osobně potkali na autobusové výstavě v Letňanech s panem Příhodou . Koupili jsme si od něho knížku „90 let výroby značky Praga“, nechali jsme si do knihy dát věnování a mimo jiné začalo neskutečně cenné povídání o tom, jak on své muzeum Praga začal a jakými cestami v různém období procházel. Z rozhovorů, které jsme od té doby vedli, jsme zjistili to nejdůležitější, čím jsme se po celou dobu řídili. Nemá cenu dělat věci, které mají všichni okolo, ale zaměřit se na věci, které jsou jedinečné a málo rozšířené. Na té letňanské výstavě jsme představovali i nálezový stav autobusu Škoda 706 RO a díky radám pana Příhody jsme začali s renovací tak, abychom se odlišili od ostatních vozidel, která se v malém množství daného typu v České republice nacházela. Byl to počátek toho, že jsme začali sbírat a renovovat samé „vzácné exponáty“. Kromě pana Příhody v souvislosti s našimi veterány jsou pro nás nejdůležitější ještě tři osoby, říká Alois Koutek mladší. „Nebetyčná studnice znalostí a pokladů a mapovač vraků“ Jan Arazim. Věděl všechno, kde vrak leží, komu patří, kdo je schopen jej opravit. Vlastně nás navedl i na náš návěs NO 80. Ten patří mezi naše nejvýznamnější vozy, byl vyroben v Karose jako jediný. Návěs naposledy využívali na Slovensku při výstavbě závodu Duslo Šala. Ráno a odpoledne vozila souprava s osobním návěsem zaměstnance do práce a z práce a v pracovní době byl návěs odpřažen a tahač po stavbě rozvážel s nákladním návěsem plynové bomby. Když byl z provozu vyřazen, nechal ho náměstek ČSAD přetáhnout do hor (on byl myslivec) a měl sloužit jako sklad pro obilí na krmení zvěře. Protože byl umístěn poměrně daleko v horách, myslivci jej nevyužívali a postupně zarostl v náletovém porostu. Jeho zachráncem byl velký nadšenec a předseda RTO klubu na Slovensku Jaro Matúšek z Bratislavy , který je znám v odborné veřejnosti jako znalec historie, autobusů, vláčků, ale také jako malíř kreseb s dopravní tématikou. On byl ten, který vyhodnotil, že se jedná o velkou vzácnost a že není schopen provést celkovou renovaci. A tak jsme jej od něho zakoupili. Druhý velmi důležitý a neskutečně odborně i pracovně zdatný člověk, se kterým jsme se potkali, byl Ladislav Tetera z Kroměříže . Všichni jsme byli naladěni na „stejnou vlnu“, vzájemně jsme si pomáhali ve všem, co nás v rámci renovací provázelo. Třetí byla vaše šéfredaktorka Dáša Braunová . Nadšená autobusařka, naše autobusy i hodně fotila a mnoho dnes již také historických dokumentů je na vašem webu. Zajímavý příběh má i autobus Š 706 RO „Dakota“ , který jsme objevili jako chatku u mlýna na Soběslavsku. Původní majitel využíval autobus jako včelín a aby získal prostor uvnitř autobusu a odlehčil jej, prodal motor „kolotočářům“. Jeho syn, elektrikář, z tohoto včelína udělal chatku. Pro lepší vstup si kolem ní postavil kamennou zídku a již nikdy nepočítal s tím, že by se autobus někam přemísťoval. Když do stromu, který byl těsně vedle této chatky, udeřil blesk, rodina se bála již chatku využívat a v době, kdy jsme se s nimi potkali, nám přislíbili prodej. Vyproštění autobusu z terénu, ve kterém byl umístěn, bylo obtížné, ale přesto nám majitel slíbil, že ho do 14 dnů dostane na silnici. Nepodařilo se mu to ani po měsíci a proto jsme si sami zajistili jeho vysvobození. Když se se svou chatičkou rozloučili děti a odnesly si hračky a peřiny, byl náš! V té době řada lidí vydělávala na sbírání starých věcí a výkupem do šrotu, měli jsme proto strach, že nám naši „kupu šrotu“ někdo ukradne. Podle zkušeností řidičů nákladních automobilů z Ruska jsme pro jistotu odšroubovali volant. Nakonec jsme úspěšně naše RO po vlastní ose za Liazkou dostali do bezpečí do Nymburka. Podobnou historii má i vlek PRK 6 vyrobený ve Vysokém Mýtě firmou Sodomka pro říšskou poštu. Ten pochází od Pelhřimova. Patřil jednomu zemědělci jako úkryt pro slepice, ale rád by se ho zbavil. Přístupová cesta k němu byla z louky jiného zemědělce, což byl problém dohodnout se v rámci sousedských vztahů. Pomohl nám až místní starosta hasičů, také veteránista. Ten byl po renovaci na jeho křtu a dosud je naším kamarádem. Unikátní „na světě“ jsou také největší kabriolet - Š 706 RTO a replika kloubového autobusu . Tato vozidla všichni znají z různých srazů a akcí ( například z několika ročníků srazů Zlatý bažant ). Do budoucna už je ale zřejmě ponecháme v muzeu. Co máme nového a na co jsme pyšní, je stěhovací vůz Š 706 R z 50. let s dřevěnou karosérií, který se nám podařilo po 15 letech získat. Máme také nově zachráněný trolejbus SOR vyrobený speciálně pro olympiádu v Soči s dvourychlostní převodovkou. Jezdil naposledy u Arrivy v Teplicích. Nejposlednější přírůstek je kloubový autobus sloužící pro demonstraci pohybu nevidomých lidí. Připravujeme ještě několik zajímavých projektů, o které se podělíme příště. Ale jak jsme úvodem říkali, zkušenosti pana Příhody pro nás jsou k nezaplacení, protože stejně jako on přišel k názoru, že největší problém jeho muzea je místo, je to problém i náš. Děkujeme za povídání pánům Koutkovým a věříme, že v této koronavirové době naše čtenáře potěší. Těšíme se také na pokračování o dalších zajímavých zachráněných pokladech (my už pár podrobností víme:)) Za redakci Jana Hakrová
Po několikaletých pracech na znovuzrození autokaru ŠKODA 706 RTO LUX probíhá renovace šasi vozu 706 RTO CAR.
Soukromé muzeum prostředků veřejné hromadné dopravy bylo ve středních Brdech otevřeno v roce 2007. Loni se podařilo dokončit autokar ŠKODA 706 RTO LUX, který doplnil sbírku vozidel a trolejbusů. Po dokončení dlouhé rekonstrukce autobusu 706 RTO-LUX započaté v roce 2007 si moc dlouho nadšenci z ŠKODA BUS klubu neodpočinuli a hned v roce 2020 se pustili do další renovace podobného stroje. Nejde však o kompletní autobus, ale pouze o šasi z původního vozu 706 RTO - CAR, získaného v roce 2018. Cílem je, aby podvozek byl kompletní, funkční a mohl tak dokumentovat jednu etapu výroby autobusů tohoto typu, která probíhala v závodě Liaz n.p. Rýnovice. Na dostavbu pak putoval rámový podvozek do některého z výrobních závodů Karosy. Muzeum od roku 2010 pravidelně otevírá pro veřejnost svá vrata každý měsíc od května do října na jeden víkend. Letos v květnu pak má v plánu ukázat svůj nový Erťák na celostátním srazu Československých historických autobusů v Lešanech. Tak doufejme, že i tato pěkná akce nebude v důsledku současných opatření zrušena. Muzeum dopravy ve Strašicích
Před patnácti lety se před Karosou ve Vysokém Mýtě fotil legendární autobus ŠKODA 706 RTO LUX majitele ČSAP Nymburk.
V roce 2005, tehdy po 43 letech, se před Karosou ve Vysokém Mýtě sešli milovníci starých vozidel na focení autobusu ŠKODA 706 RTO LUX podle historického snímku jeho výrobce. Někteří z účastníků už dnes nejsou mezi námi. A byla to akce příjemná ... Jak se fotil rťák ČSAP Nymburk