Evropská komise ve svém střednědobém hodnocení Evropského akčního programu na zvýšení bezpečnosti silničního provozu musela konstatovat, že jeho výsledky do konce roku 2005 nejsou dostatečným základem pro dosažení konečného cíle – to je snížení počtu obětí silničních nehod o 50 % do roku 2010.

Současný trend ukazuje na možnost reálného snížení o 35 %. Dalším problémem je často složité, až nereálné sankcionování řidičů z jiných zemí, protože neexistují legální ani technické prostředky na EU úrovni, které by tuto oblast řešily. Proto Evropská komise otevřela veřejnou konzultaci na téma respektování pravidel a zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Své komentáře k předloženým dokumentům mohou zainteresované strany zaslat do 19. ledna 2007. Zdoj: www.cebre.cz

Aktualizovaný přehled: * Legislativa ČR * Právní předpisy EU *

Upozornění: Soubory *.mht lze otevřít v prohlížeči Internet Explorer. I podle ohlasů dopravců k minulému přehledu předpisů a žádostem o aktualizaci předpokládáme, že nový přehled přinese nejen jim praktické informace soustředěné na jednom místě. Legislativa ČR Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě , ve znění pozdějších předpisů: 94-111.mht Nařízení vlády č. 493/2004 Sb., kterým se upravuje prokazatelná ztráta ve veřejné linkové dopravě a kterým se konkretizuje způsob výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě nad financováním dopravní obslužnosti: 04-493.mht Vyhláška č. 241/2005 Sb., o prokazatelné ztrátě ve veřejné drážní dopravě a o vymezení souběžné veřejné osobní dopravy: 05-241.mht Vyhláška č. 388/2000 Sb., o jízdních řádech veřejné linkové dopravy: 00-388.mht Vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu: 00-175.mht Výměr MF č. 01/2006 , kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami: CenovyVestnik_17_2005.pdf Nařízení vlády č. 484/2006 Sb., o výši časových poplatků a o výši sazeb mýtného za užívání určených pozemních komunikací: 06-484.mht Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání , ve znění pozdějších předpisů: 91-455.mht Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů: 06-137.mht Zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení: 06-139.mht Zákon č. 500/2004 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů: 04-500.mht Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů: 00-129.mht Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů: 00-128.mht Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů: 91-513.mht Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů: 04-235.mht Zákon č. 16/1993 Sb., o daní silniční, ve znění pozdějších předpisů: 93-016.mht Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů: 00-262.mht Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů: 90-526.mht Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní, ve znění pozdějších předpisů: 00-243.mht Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů: 00-250.mht Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech: 00-218.mht Právní předpisy EU Nařízení Rady č. 1191/69/EHS, o postupu členských států v oblasti závazků spojených s veřejnými službami v železniční, silniční a vnitrozemské vodní dopravě, ve znění pozdějších předpisů: 69E-1191.pdf Nařízení Rady č. 12/98/ES, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu cestujících uvnitř členského státu: 98EU-012.mht Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES, o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnost v silniční dopravě: 02EU-015.mht Pro BUSportál připravil Jiří Dupák. Děkujeme.

07.11.2006 - Řada členských států i poslanců Evropského parlamentu totiž požaduje, aby společně s přijetím EURO 5 došlo ke schválení EURO 6, které by vstoupilo v platnost v letech 2014/2015. Evropská komise zároveň představila hodnocení dopadů zavedení EURO 6: při modelování tohoto dopadu se vycházelo z předpokladu emisního limitu 80 mg/km v letech 2014 až 2015. Zavedení EURO 6 bude znamenat výrazné snížení emisních limitů pro emise NOx u vozidel s dieslovými motory: podle hodnocení dopadů by mělo dojít k dodatečnému snížení emisí NOx o 24% u lehkých vozidel v porovnání s normou EURO 5. CEBRE - Česká podnikatelské reprezentace při EU

Od 19.9.2006 je pro české autobusové dopravce závazná úmluva o mezinárodní přepravě zavazel a cestujících - Úmluva CVR

Dne 19.9.2006 byla vyhlášena jako Sdělení MZV č. 91/2006 v částce č. 44 Sbírky mezinárodních smluv Úmluva CVR. Jedná se o Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě cestujících a zavazadel a byla vypracována na úrovni EHK OSN, podobně jako tomu bylo i u Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (Úmluva CMR – Ženeva, 1956). Podmínkou nabytí účinnosti Úmluvy CVR bylo dle čl. 25 uložení ratifikačních listin 5 států. Účinnost podle tohoto kritéria CVR nabyla dne 12.4.1994. Členskými státy Úmluvy jsou v současnosti státy Bosna a Hercegovina (datum ratifikace 12.1.1994), Černá Hora (doposud nejsou nám známy detaily právního nástupnictví tohoto nového státu v otázce Úmluvy CVR), Česká republika (2.6.1993), Chorvatsko (3.8.1992), Lotyšsko (14.1.1994), Slovensko (28.5.1993), Srbsko (12.3.2001) a Ukrajina (17.5.2005). Úprava obsažená v CVR se vztahuje na každou smlouvu o mezinárodní přepravě cestujících v silniční autobusové dopravě a zabývá se především tématikou odpovědnosti dopravce za škodu, která vznikla zraněním nebo jiným poškozením tělesného či duševního zdraví poškozeného v důsledku nehody, k níž došlo v souvislosti s přepravou, buď v době, kdy byl cestující ve vozidle, nebo v době, kdy nastupoval do vozidla, resp. z něj vystupoval, a dále odpovědnosti v souvislosti s nakládkou či vykládkou zavazadla a jeho přepravou. Dle vyjádření Ministerstva dopravy „není úprava obsažená v CVR komplexní a ani dostatečně vyčerpávající právní normou. Soustřeďuje se totiž pouze na určité body související s problematikou přepravní smlouvy cestujících a zavazadel. Tento jev však není neobvyklý u obdobných mezinárodních smluv uzavíraných v mezinárodní dopravě. Zřetelný je vliv Úmluvy CMR na znění a úpravu obsaženou v Úmluvě CVR. Na rozdíl od CMR, však v CVR nejsou upraveny podmínky vzniku přepravní smlouvy a upraveny nejsou ani dokumenty o přepravě. Z tohoto důvodu se i při platnosti a účinnosti Úmluvy CVR otázka vzniku přepravní smlouvy a přepravního vztahu řídí vnitrostátním právním řádem. Největší slabina této Úmluvy spočívá v tom, že je k dispozici pouze její teoretická podoba, která však v praxi fakticky nikdy nebyla uplatňována. Především z tohoto důvodu je poměrně nesnadné správně posoudit všechny dopady její aplikace v praxi. Dále je pro Úmluvu CVR charakteristické, že byla přijata pouze velmi omezeným počtem států a i z tohoto důvodu je její praktický dopad nepatrný.“ Nicméně vyhlášením ve Sbírce zákonů, resp. mezinárodních smluv se Úmluva CVR stala od 19.9.2006 pro všechny autobusové dopravce vykonávající mezinárodní dopravu osob závaznou, pokud se přeprava uskuteční po území nejméně dvou států a je-li místo odjezdu nebo místo cílové nebo obě tato místa na území jednoho ze smluvních států. Úmluva CVR stanovuje pro dopravce řadu povinností – vydání individuální nebo společné jízdenky, vydání zavazadlového lístku, řádné zpětné předání převzatého zavazadla, uložení nevyzvednutého zavazadla atd. Nejpodstatnější je však odpovědnost dopravce za škodu, která by vznikla zraněním nebo jiným poškozením cestujícího v důsledku nehody. Celková částka náhrady, kterou je dopravce povinen zaplatit v důsledku jedné události může dosáhnout až limitní částky 250.000,- zlatých franků na jednoho poškozeného, přičemž tato částka nezahrnuje soudní ani jiné náklady, jejichž zaplacení může být dopravci rovněž uloženo. Dále je např. dopravce povinen nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zavazadla nebo za jeho poškození, a to až do výše 500,- franků za jedno zavazadlo, maximálně však 2.000,- franků na jednoho cestujícího. Frankem uvedeným v Úmluvě CVR se rozumí zlatý frank o váze 10/31 gramů a ryzosti 0,900 (přibližně 50,- Kč). Ministerstvo dopravy k Úmluvě CVR dále uvádí: „Závažná skutečnost, kterou při mapování této problematiky musíme zohlednit je, že v dané oblasti – mezinárodní silniční autobusová přeprava – v současnosti na evropském kontinentě neexistuje jiná úmluva, která by obsahovala harmonizovanou úpravu přepravní smlouvy. Naopak v ostatních dopravních odvětvích byly již v minulosti příslušné mezinárodní úmluvy vypracovány a relativně široce přijaty, navíc se podle nich i v praxi řídí smluvní vztahy s mezinárodním prvkem. V odvětví silniční dopravy je stávající situace taková, že se projevuje výrazná dichotomie mezi oblastí nákladní dopravy a osobní dopravy – v nákladní silniční dopravě již léta v praxi funguje Úmluva CMR, z níž vycházela následně i Úmluva CVR, ta však nenašla širší přijetí mezi státy a v praxi se de facto nepoužívá. Z výše popsaného je zřejmý velký potenciál Úmluvy CVR při současné absenci jiné obdobné úmluvy, záleží však více méně na vůli a aktivitě jednotlivých států na evropském kontinentě jaká bude její budoucnost.“ Odborníci na tuto problematiku navrhují s ohledem na současný stav Úmluvy CVR různé kroky, které by mohly vést ke zdokonalení její právní úpravy. Je každopádně nezbytná revize Úmluvy v oblasti limitů náhrady škody, které jsou stanoveny ve zlatých francích a bylo by proto potřeba provést úpravu na jednotky zvláštního práva čerpání (v EUR), čímž by se tyto limity podstatně snížily. Úmluva by měla být doplněna o podmínky vzniku přepravní smlouvy a měla by upravovat i dokumenty o přepravě. Vzhledem k tomu, že členskými státy jsou pouze  země  střední  a  východní  Evropy,  tedy  státy náležející k dřívějšímu  socialistickému  bloku a následnické státy Jugoslávie, význam Úmluvy CVR by byl zcela jistě posílen rozšířením počtu signatářských států. Na druhé straně však s ohledem na možnou úpravu práv cestujících v silniční dopravě na úrovni EU hrozí případná kolize s Úmluvou CVR a je proto nezbytné konzultovat jakýkoliv další postup i s orgány Evropské unie. V diskusi odborné veřejnosti se vyskytl i návrh, aby Česká republika vypověděla Úmluvu CVR, neboť její znění nebylo revidováno více jak 30 let a obsahuje řadu nedostatků, jejichž náprava by byla zdlouhavá a náročná. Nejrychlejším řešením vzniklé situace, která vyhlášením Úmluvy CVR ve Sbírce zákonů, resp. mezinárodních smluv nastala, by byla pro autobusové dopravce možnost uzavírat pojištění CVR, kterým by byly kryty stanovené vysoké limity náhrady škod. Sdružení ČESMAD BOHEMIA zahájilo v tomto smyslu jednání s pojišťovnami se snahou vyvinout nový produkt a dopravcům ho nabídnout. O všech novinkách, které se Úmluvy CVR budou týkat, budeme průběžně informovat na webových stránkách www.prodopravce.cz . K dispozici je zde i plné znění Úmluvy CVR . Bude rovněž zveřejněn právní rozbor Úmluvy CVR, který přislíbil vypracovat odborník na dopravní legislativu Dr. Václav Roubal. Jaroslava Černá, vedoucí odboru nákladní a osobní dopravy ČESMAD BOHEMIA 1.11.2006

Antonín Zemek pro Dopravák 16/2006: Stojaté vody veřejné osobní dopravy v tuzemsku jsou v poslední době čeřeny sporem mezi DÚ ústeckého kraje a Dopravním podnikem Ústeckého kraje a. s. (DPÚK).

Situace je již tak vážná, že musí zasedat Ústavní soud, hejtmani krajů vydávají prohlášení a dokonce i viceguvernér České národní banky přichází se svým názorem. V souvislosti s kauzou se začínají objevovat i hlasy, sugestivně nám vnucující názor o lukrativnosti podnikání ve veřejné osobní dopravě, kde zisky jsou již dopředu garantovány. Cestující veřejnost je zatím odsunuta do pozice statistů čekávajících na refýži na výkon veřejné službu. Protože jsem se problematikou veřejné dopravy zabýval několik let na Okú,referát dopravy – oddělení Autobusová doprava a kauza mě zajímá i z odborného hlediska, dovolil bych si vyslovit názor z pozice nezaujatého pozorovatele a na pravou míru uvedl některé mylné představy a předsudky. Svoje zkušenosti a poznatky bych shrnul do „desatera“ následujících bodů: V zemích EU je veřejná osobní doprava (VOD) považována za veřejnou službu, kterou nelze provozovat pouze za jízdné, protože příjem získaný od cestujícího nestačí ani na pokrytí nákladů vlastní funkce, a tím méně na rozvoj celého systému. Proto VOD musí být dotována ze strany státu i samosprávy. Bude-li ovšem přerozdělování dotací probíhat v atmosféře – každý dopravce je podvodník a mamonář - lze do budoucna očekávat i další vyhrocené kauzy. Legislativa (obecně ) nic „neřeší“ - pouze vymezuje prostředí a matinely, ve kterých je nutno se pohybovat. Rozhodující je umět hledat optimální řešení, vhodné kompromisy a nesetrvávat na „kapric“ pozicích nebo-li je třeba opustit emoce, vzít v úvahu všechny aspekty problému a věcně o tom jednat. Dále platí i pravidlo marketingu: K dodavatelům je třeba se chovat se stejnou péčí a zodpovědností jako k zákazníkům. Rozkazovací způsob není při jednáních vítán. Každý garant dopravní obslužnosti (DO) si musí ujasnit, zda je výhodnější investovat formou dotací do VOD a nebo raději investovat do řešení negativních vlivů individuální automobilové dopravy (IAD) tj. do výstavby nových komunikací, doplňkové dopravní infrastruktury, světelně signalizačních zařízení atd. Není třeba zdůrazňovat, která investice vyžaduje více peněz. Stávající legislativa - privátní zákon č.111/1994 Sb., o silniční dopravě (z.č.111/94 Sb., o s.d.) v platném znění resp. vyhláška č. 50/ 1998 Sb., o prokazatelné ztrátě (v.č.50/1998 Sb., o p.z.47), v platném znění, zcela jasně a srozumitelně uvádí definici prokazatelné ztráty a předběžného odborného odhadu (§ 19b., z.č.111/94 Sb., o s.d.) resp. stanovují přesný postup výpočtu prokazatelné ztráty (PZ), přiměřeného zisku na obnovu vozového parku (PřZ) a výpočtu předběžného odborného odhadu (POO). Je-li vše v souladu s literou zákona, nechápu, v čem mohou být problémy. Cena přepravního výkonu (CPV), ve veřejné osobní dopravě, je součtem prokazatelné ztráty (PZ) a přiměřeného zisku na obnovu vozového parku (PřZ) / CPV = PZ + PřZ/. Dopravní úřad (DÚ) v rámci šetření „tlačí dopravce jezdit“ za jednotnou CPV, odpovídající výši provozních nákladů (prokazatelná ztráta přepočtené na km výkonu) bez započtení přiměřeného zisku nebo je započteno jen určité %. „Šetření„ DÚ je také důvodem, proč ve VOD jezdí stále zastaralé, nebezpečné a nevyhovující dopravní prostředky. V současné době není v Česku dopravce, který může zajistit “obnovu parku” z vlastních zdrojů. Regulované jízdné je snad „nejproblematičtějším opatřením” ve veřejné osobní dopravě. Kombinace tržního prostředí a regulovaného jízdného prostě nefunguje a je příčinou většiny problémů souvisejících s financování VOD. Je nejvyšší čas, smířit se už konečně s názorem, že dopravce není žádný sociální zabezpečovací ústav, ale podnikatelský subjek jako každý jiný, který předevší nechce být ztrátový a zkrachovat. Případný zisk, většinou se vracející do firmy, je už něco navíc. Ze zákona je dopravce oprávněn si „vypočítat předběžný odborný odhad“ sám. Je plně v kompetenci DÚ, zda takový to „odhad“ – akceptuje; - akceptuje jen částečně; - neakceptuje. Další postup řešení je jen věcí DÚ. Výběrová řízení (VŘ) z odborného hlediska nemají žádný význam, protože mezi s sebou soutěží dopravci mající prakticky stejné ceny vstupů i regulované jízdné. Teoreticky vzato, při dodržení právních norem a zavedených postupů, se může nabídková CPV lišit jen započítaným přiměřenám ziskem podle velikosti vozového a záložního parku dopravce. Ve výběrových komisích kromě zástupců monopolního objednavatele věř. služby – DÚ, nezávislí dopravní odborníci resp. zástupci regionů, nezasedají. Ve veřejné osobní dopravě se vše „odvíjí“ od množství finančních prostředků. Tento axióm je prakticky jediným směrodatným kriteriem pro plánování organizační struktury systému. Z pohledu DÚ nabízí organizační struktura systému VOD dvě varianty : celá VOD v kraji bude provozována v režimu závazku veřejné služby (ZVS) tzn. DÚ uzavírá ze všemi dopravci smlouvu o ZVS a hradí všem prokazatelnou ztrátu - varianta vyžaduje značné množství financí, dominantní postavení DÚ VOD v kraji je organizována jako kombinace režimu ZVS a komerční dopravy tzn. DÚ dotuje jen část VOD v místech s malou koncentrací cestujících (např. koncové obce a obce do 1000 obyvatel, školní spoje) a zbývající část území kraje obslouží komerční dopravci tzn. jsou povoleny souběhy dopravců na trase, více dopravců na lince atd. – varianta vyžaduje financí méně a DÚ ve vztahu ke komerčním dopravcům, které v souladu se zákonem nedotuje, vykonává pouze nezbytnou správní agendu a řeší případné „spory“ Zvolíme-li variantu první, musí DÚ rozhodnout, zda prioritou bude ekonomika provozu a nebo komfort a kvalita. Míra komfortu je samozřejmě dána množstvím vložených finančních prostředků. Za spodní mez tohoto komfortu můžeme považovat základní dopravní obslužnost (ZDO) DÚ jako, monopolní objednavatel veř. služby a autor smlouvy o závazku veřejné služby (ZVS) je přímo povinen zapracovat do textu smlouvy taková ustanovení – kontrolní mechanismy, které mu umožní okamžitě v průběhu celého provozního období bez problémů zdokumentovat stav čerpání poskytované dotace ve vazbě na „ předběžný odborný odhad“ (POO), a včas upozornit dopravce, že POO bude překročen, což zákon, až na výjimky, neumožňuje. Kontrolních mechanismů je celá řada, od měsíčního předkládání provozních výkazů ve standardních ukazatelích až po kontroly SODu (státní odborný dozor) v provozovnách dopravců. Záleží jen na vůli DÚ, co zapracuje do smlouvy. Na straně druhé by DÚ neměl ignorovat průběžné změny cen vstupů a direktivně odmítat možnost přepracování „předběžného odborného odhadu“ Tak jak rostou ceny vstupů ( ceny vozidel, energií, PHM, materiálů, nahradních dílů či mezd), rostou zákonitě i celkové náklady dopravce. Bylo jen otázkou času, kdy spory mezi úřady a dopravci „zasáhnou“ cestující veřejnost. Bohužel první „nepřijemná vlaštovka“ se objevila v Ústeckém kraji. Příčinou sporu je zjevně narušená komunikace mezi oběma zainteresovanými a zaujímání „kapric“ postojů. Přestože chápu určitý pocity bezradnosti na obou stranách, nejsem zastáncem vyhrocování sporů až do extrému zvláště, když se jedná o veřejnou službu pro potřeby cestující veřejnosti. Určitý podíl viny na sporu bych také přisoudil ne úplně dokonalým podmínkám a prostředí, ve kterém je VOD praktikována. Mezi hlavní nedostatky bych zařadil: regulované jízdné monopolní postavení objednavatele veřejné služby (DÚ) rychlost, s jakou se stát „zbavil“ zodpovědnosti za veřejnou osobní dopravu, a tuto převedl do kompetence začínajících krajům Antonín Zemek pro Dopravák 16/2006

Povolovací řízení pro přepravu osob do Turecka se již s platností od 1.7.2006 řídí pravidly Dohody

Na zasedání česko-turecké Smíšené komise pro silniční dopravu, které se uskutečnilo v Praze ve dnech 6. a 7. června 2006, turecká strana oznámila, že jejich stát by měl být s platností od 1.7.2006 právoplatným novým členem Dohody INTERBUS. Oficiální oznámení o rozšíření členů Dohody INTERBUS přišlo až v průběhu srpna, nicméně platí, že povolovací řízení pro přepravu osob do Turecka se již s platností od 1.7.2006 řídí pravidly Dohody INTERBUS. Další informace v Transport magazínu 9/2006 nebo ZDE .

byla vytvořena Hospodářskou komorou ČR, Svazem průmyslu a dopravy ČR a Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR.

CEBRE chce prezentovat a obhajovat české podnikatelské zájmy v Evropské unii, a to přímo v Bruselu. Pomáhá jak podnikatelským asociacím prosazovat jejich stanoviska při tvorbě evropské legislativy, tak i přímo firmám v orientaci v "džungli" evropských záležitostí. BUSportál bude z informací, které bude od CEBRE dostávat, vybírat ty, které by mohly zajímat dopravní sektor.

uvádět výchozí a cílovou stanici tak, aby nedošlo k omylu ve směru ?

Citujeme Zákon o silniční dopravě 111/1994 Sb.: § 18 Povinnosti dopravce ve veřejné linkové dopravě e) označit vozidlo příslušné linky názvem výchozí a cílové zastávky spoje, u městské autobusové dopravy pouze názvem cílové zastávky spoje; označení linky, které je stanoveno v rozhodnutí o udělení licence, musí být čitelné i za tmy alespoň na čele vozidla, dále zajistit označení řidiče a průvodčího obchodním jménem dopravce nebo služebním stejnokrojem dopravce, dále označit bezbariérové vozidlo mezinárodním symbolem přístupnosti, Pokud tedy ze zákona vyplývá, že mají být zastávky v pořadí výchozí - cílová, jak se domnívá i konzultant z dopravní firmy zabývající se linkovou dopravou a nebylo tomu tak, je možno dát podnět vydavateli licence ke zjednání nápravy.

Ministerstvo dopravy snížilo počet tarifních pásem na tři.

(čtk) Ministr dopravy Milan Šimonovský ustoupil tlaku dopravců a snížil navrhovaný počet tarifních pásem pro výběr elektronického mýtného ze sedmi na tři. Ministerstvo dopravy chtělo jednotlivé úseky dálnic a rychlostních komunikací zpoplatnit některou ze sedmi sazeb tak, aby kamionům zabránilo v objíždění zpoplatněných silnic. Dopravcům se to však zdálo příliš složité. "Vyslyšeli jsme všechna doporučení, která nám v připomínkovém řízení k návrhu sazeb zaslalo sdružení autodopravců Česmad Bohemia," potvrdila deníku Právo mluvčí ministerstva dopravy Marcela Žižková. V sedmi tarifních pásmech měly kamiony platit za průjezd 1,90 až 7,80 koruny za kilometr. Na některých úsecích měla neekologická vozidla platit až 10 Kč/kilometr. Ministerstvo však nyní připustilo, že taková diferenciace sazeb by byla neúnosná a návrh se bude předělávat na tři tarifní pásma. "Musí se vše znovu přepočítat a návrh zásadně upravit. Průměrná cena mýtného na dálnicích a rychlostních silnicích zůstane 4,05 koruny a na silnicích první třídy 1,90 Kč. Úseky s jednotnou sazbou se ale podstatně prodlouží," uvedla mluvčí. Ministerstvo i nadále počítá s rozdílným denním a nočním tarifem i se zvýhodněním kamionů splňujících ekologické normy Euro 1 až Euro 3. Přirážky naopak budou platit pro vozidla překračující emisní limity. I tato vozidla ale budou podle mluvčí platit méně než deset korun za kilometr. Na dálnicích a rychlostních silnicích se bude mýtné od kamionů vybírat od 1. ledna příštího roku. Silnice první třídy budou zpoplatněny o půl roku později.

a nejnovějším evropským směrnicím v oblasti veřejné dopravy pro environmental sustainable transport (EST) - udržitelnou dopravu a čistá vozidla EEV - kde patří i zemní plyn. Dopravce DPÚK je průkopníkem v užití alternativních paliv v České republice a v Ústeckém kraji a aktivním členem světové organizace UITP. Petr Harnoc pro BUSportál.

Dokonce jim to nařídila i Rada evropských měst a krajů v dokumentu:“ Save energy, Save the climate“ (květen 2006), kde má úvodní slovo komisař pro energii pan Andris Piebalgs. Stručně shrnuto, kraje si musí ctít a vybírat dopravce, který používají i jiná paliva, než naftu. (Council of European Municipalities and Regions) Zavádění alternativních paliv v dopravě nařizují tyto dokumenty: Evropská komise: Přezkum Bílé knihy Evropské komise o dopravě v polovině období, COM(2006) 314 (22.6.2006) ( …evropská energetická politika se musí zaměřit na dopravní politiky, které omezí spotřebu energie postupným nahrazením nafty jinými palivy jako např. bio-pohonnými hmotami, zemním plynem, vodíkem ) Evropský parlament a Rada: Směrnice o podpoře čistých vozidel v silniční dopravě COM(2005) 634 (prosinec 2005) kde se uvádí, že operátoři veřejné dopravy musí nakupovat jednu třetinu čistých vozidel EEV. UITP – Světová asociace veřejné dopravy: The role of public transport to reduce emissions and improve energy efficiency (březen 2006) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/55/ES: O vozidlech zvláště šetřících životní prostředí – EEV, kde patří i pohon na zemní plyn. Evropská komise: Thematic Strategy on air pollution COM(2005) 446, (z 21.9.2005) OECD: Policy Instruments for Achieving Environmentally Sustainable Transport Vláda České republiky: Program podpory alternativních paliv v dopravě – zemní plyn (květen 2005) Dopravce DPÚK je průkopníkem v užití alternativních paliv v České republice a v Ústeckém kraji. Je aktivním členem UITP - světové organizace veřejné dopravy a prezentuje udržitelnou veřejnou dopravu provozovanou s flotilou autobusů na stlačený zemní plyn na konferencích UITP. Také UITP přebírá tyto zkušenosti DPÚK v pracovních skupinách CNG a v posledních dokumentech UITP jsou pasáže o nutnosti aktivního užití alternativních paliv ve veřejné dopravě (březen 2006 – The role of public transport to reduce emissions and improve energy efficiency) Petr Harnoc, člen UITP světové asociace veřejné dopravy