Skupina nizozemských vysokoškolských studentů z Eindhovenu vymyslela nový způsob ukládání alternativní energie, která, jak tvrdí, by mohla být levnější, praktičtější a udržitelnější než většina alternativních obnovitelných paliv používaných v současné době.

"Vytvořili jsme první autobus na světě, který jezdí na kyselinu mravenčí, což je mnohem levnější řešení než vodík, přesto přináší stejné přínosy pro životní prostředí," říká Lucas van Cappellen z Team Fast, spin-off společnosti z Eindhovenské Technické univerzity. Přibližně 40 jeho spolužáků se snaží vyvinout dopravu bez emisí, která pomůže v globálním boji proti změně klimatu. Kyselina mravenčí se nachází v přírodě v bodnutí a kousnutí mravenců a jiného hmyzu.

Tato jednoduchá karboxylová kyselina (chemický vzorec HCOOH) se již používá v textilním a kožedělném průmyslu. Team Fast našel způsob, jak může kyselina účinně přenášet složky potřebné pro vodíkové palivové články používané k pohonu elektrických vozidel. Palivo hydrozin je nehořlavá kapalina, což znamená snadnou přepravu i v barelech a možnost rychle natankovat vozidla jako u běžných paliv. Vzniká chemickou reakcí mezi vodou (H2O) a oxidem uhličitým (CO2).

Pro testování konceptu v reálném světě je elektrický autobus připraven dostat se na silnice v Nizozemsku ještě v tomto roce. Bude jezdit na běžných autobusových trasách a také bude k vidění na propagačních akcích a veletrzích.

Autobus má elektrický pohonný systém od nizozemského výrobce autobusů a autokarů VDL. Dvanáctimetrová Citea Electric má palivové články na kyselinu mravenčí namontovány v přívěsu. Lze je však integrovat i přímo do vozidla. Palivový článek může vyprodukovat 10 až 15 kW energie. Autobus tak může ujet až 300 km.

Celý proces funguje poměrně jednoduše. "V reaktoru jsou voda a CO2 spojeny pomocí udržitelné elektřiny. Jedná se o přímý, udržitelný elektrochemický proces," vysvětluje Lucas van Cappellen. Hydrozin se rozpadá katalyzátorem na vodík a oxid uhličitý uvnitř soupravy s názvem reformátor, který se tým Team Fast pokouší patentovat. Vodík se pak přesouvá do palivového článku, kde produkuje elektrickou energii pro pohon motoru.

Má ale opravdu šanci  stát se tento "mravenčí" systém komerčně životaschopným? "Přeměna konvenční benzinové stanice stojí  zhruba 35 000 eur. Je to proces, který v podstatě zahrnuje výměnu potrubí a nádrže. Je 100krát levnější zavádět palivovou síť pro hydrozin, než pro plynný vodík," tvrdí Lucas van Cappellen.

Hydrozin je údajně  v současné době v Nizozemsku levnější než benzin a dražší než motorová nafta. V budoucnu Team Fast očekává, že se jeho ceny sníží, takže bude levnější než obě pohonné hmoty.

Zdroj: Buswordl

------------ pod čarou -----------

O kyselině mravenčí ve Wikipedii:

Kyselina mravenčí (lat. acidum formicicum, též acidum formicum), methanová kyselina (mimo chemii dle PČP metanová kyselina) je nejjednodušší karboxylovou kyselinou. Z jejího vzorce vyplývá, že na karboxylovou skupinu —COOH je vázán pouze jeden atom vodíku. Je to bezbarvá, na vzduchu dýmající, ostře páchnoucí kapalina s leptavými účinky. Její teplota tání a hlavně teplota varu jsou podobně vysoké jako u vody díky vlivu vodíkových vazeb. Má silné redukční účinky.
Tvoří soli, které se nazývají mravenčany, převládá však označení formiáty. Stejné označení se používá i pro látky, vznikající esterifikací - tzn. reakcí s alkoholy. Nejjednodušším esterem je methylformiát.

Výskyt a použití:
Kyselina mravenčí je obsažena v mravenčím jedu, odtud pochází její název. Dále je obsažena např. v jedu včel nebo v kopřivách. Používá se především v organické technologii. Syntetická kyselina mravenčí se užívá k výrobě barviv, na odstraňování bradavic, v gumárenském průmyslu a v koželužství k odvápnění kůže, též jako přídatná látka do potravin pod označením E 236. Používá se také do přípravků na čištění vodního potrubí. V laboratoři slouží k přípravě oxidu uhelnatého pomocí kyseliny sírové, která odštěpí z kyseliny mravenčí vodu. HCOOH → CO + H2O.