ČSAD zavedlo novou dálkovou linku a na ní jeden pár spojů, ráno tam, odpoledne zpět. Na linku byli už od prvního dne provozu přiděleni nastálo dva řidiči, když byl jeden v práci, druhý měl volno a naopak, dokonce i v době dovolené a nemoci zaskakoval jeden za druhého. Jeden z řidičů měl bratra kdesi "na západě", snad v Německu a ten bratr mu kdysi přivezl dárek, strojek Setright. No a tak páni řidiči vymysleli následující trik: Na linku s sebou brali oba dva strojky, vlastní i firemní. Cestou tam prodávali jízdenky ze svého strojku a tržba šla řidičovi do kapsy, cestou zpět prodávali jízdenky z firemního strojku a tržbu odevzdávali. Bylo to vlastně geniální - cestující jízdenky měli v pořádku, takže revizor by nic neodhalil. Na nějaké dlouhodobě provozované lince by si něco podobného dovolit nemohli, pokud by ze dne na den poklesly tržby na polovinu, bylo by to nápadné. Ale tady šlo o úplně novou linku a řidiči odevzdávali poloviční tržbu už od prvního dne, takže to nebylo nikomu ani trochu podezřelé.

A jak se na to přišlo? Jednoduše. Jednoho krásného dne jeden z řidičů onemocněl, druhý z řidičů byl taky někde mimo, a tak se na lince objevil úplně jiný řidič. Ten jel obě cesty s firemním strojkem, tržba byla najednou dvojnásobná a to bylo podezřelé. A tak se začlo vyšetřovat a na lince začaly jezdit kontroly a sledovat práci řidiče. Zpočátku se zdálo být vše v pořádku, řidič dával jízdenku každému cestujícímu a cena na jízdence odpovídala tomu, co cestující zaplatil. Ale pak někoho z kontrolorů napadlo porovnat číslo strojku vytisknuté na jízdence se seznamem strojků v majetku ČSAD a zjistil, že strojek tohoto čísla v ČSAD není vůbec evidovaný.

A jak to dopadlo? Jak to tak asi v podobných případech bývá. Oba řidiči si několik dalších let za volant nesedli, náhradou za to jim stát nabídl "místo k sezení" v některém z nápravných zařízení.