Nejsevernější výspou naší cesty byl Trondheim. Se svými přibližně 170ti tisíci obyvatel je třetím největším norským městem. Město je důležité nejen svým ekonomickým potenciálem, ale i kulturními tradicemi. Ve zdejší katedrále Nigardsdomen jsou korunováni norští panovníci. Trondheim leží při ústí řeky Nidelvy do Trondheimsfjorden. Centrum města je rozlehlé, o okolních čtvrtích to platí dvojnásob.

Tramvaje vyjely do ulic města již v roce 1901. Od druhé poloviny 20. století byl provoz utlumován, až byl roku 1988 zcela zastaven. Poměrně mladý vozový park v té době však byly jedním z impulzů vedoucích k obnově provozu na lince 1 v roce 1990. V provozu je jediná linka č. 1, vedoucí z blokové smyčky v širším centru přes typické čtvrti rodinných domků a lesy do konečné zastávky Lian. Z trati jsou nádherné výhledy na město. Základní interval 15 minut je o víkendech a v létě prodloužen na dvojnásobek, což jistě vytíženosti nenapomáhá. Obecně však tramvaje jezdí zhruba z poloviny zaplněné. Kolejový svršek je ve špatném stavu, mimo město jsou stožáry trolejového vedení dřevěné (což je v Norsku běžné). Trať je jednokolejná s výhybnami, pouze ve městě je asi 1 km dlouhý dvojkolejný úsek. Ač tuto linku provozuje jiný dopravce než autobusy, tarifně jsou oba druhy dopravy propojeny.

Systémy veřejné dopravy v Evropě: Cesta do Skandinávie X. Norsko: Bergen