Premiéru "Filmy roku 2006" chystá "Veselý film" na 17. listopadu. Zájemci mohou vidět filmy rozmanitých žánrů:
* Narkosvět * Vánoční koleda * Desatero příběhů kauboje *Dopravní podnik * Coach Progress 2006 *

Pokud čtenáře BUSportálu tyto projekce zaujaly, obraťte se na vesely@tipmail.cz

... a teď už avizovaný rozhovor:

---

Jan Havíř říká: "Rozhodl jsem se zúčastnit jednoho z natáčení společnosti "Veselý film", abych blíže poznal hlavního protagonisti Honzu Veselého – i jeho práci. Setkali jsme se v prostorách autobusové vozovny v Jaroměřicích nad Rokytnou, odkud pochází. Byl na místě jako první, a tak jsem využil půlhodinku volného času, než se sešli ostatní herci, abych mu položil pár otázek. Usadili jsme se stylově v jednom z odstavených autobusů Mercedes Benz, profesionálně mi nabídnul doma připravený čaj a sedl si připraven na moje otázky:"

---

Jak jsi se k amatérskému filmu dostal?

První myšlenka natočit amatérský film přišla někdy v deseti letech. Vybavení bylo ale drahé, takže první kameru (tehdy ještě analogovou) naši koupili až v roce 2001. Tenkrát jsem s partou kamarádů natočil krátkou detektivku.

Jak se k tvému koníčku staví rodina?

Občas brblou, ale podporují mě a fandí mi.

Kolik z tvého volného času zabere natáčení a příprava filmů?

Všechen. (smích)

Práce s kamerou i zpracování záběrů je už docela náročná práce. Máš nějaký kurz nebo jsi se učil sám?

Jsem samouk. Ale hodně cenných rad mi poskytli známí, kteří se také zabývají amatérským filmem a také lidé z televize.

A co scénáře? S těmi ti někdo pomáhá?

Scénáře si píšu sám. Mám jich celkem hodně, ale některé byly vysloveně „do šuplíku“. Ty ostatní jsem zrealizoval nebo se chystám zrealizovat.

Jak se ti daří sehnat a udržet herce?

Jsou to většinou kamarádi nebo spolužáci. Hodně se jich nadchne, že by si chtěli zahrát, ale jen málokdo vydrží, když zjistí kolik času a práce takové natáčení znamená. Někdo natočí jeden film a přestane ho to bavit. Ale jsou i tací, kteří se mnou spolupracují už víc jak pět let.

Respektují tě herci jako režiséra? Poslouchají tě?

Vše je založeno na dobrovolnosti. Kdo nechce hrát, nemusí. Ale ti, co hrají, poslouchají, jinak by to ani nešlo.

Tenhle rozhovor je pro BUSportál, takže čtenáře asi bude zajímat, kdy došlo ke spojení tvé filmové tvorby s autobusy. Kdy tě poprvé autobusy oslovily?

Pamatuji se, že ve druhé třídě jsem se chtěl stát řidičem MHD. Ten zlom ale nastal až v okamžiku, kdy jsem začal dojíždět na střední školu. Autobusem jezdím denně, znám se s řidiči, povídám si s nimi. A tak mě napadlo, že bych mohl svoje záliby spojit a natočit film s autobusovou tematikou.

Tuším, že to bylo v roce 2004, kdy jsi natočil Linku, že?

Ano. Zkusil jsem tenkrát oslovit ředitele společnosti TRADO-BUS s prosbou o povolení natáčení v autobusech i provozovnách jeho společnosti. Překvapilo mě, že odpověděl kladně a já mohl své přání uskutečnit.

Natáčet v provozovně a na zastávkách je jedna věc, ale pořizovat záběry na palubě autobusu na lince je věc druhá. Jak se k přítomnosti kamery stavěli řidiči?

Žádný z nich mě nevyhodil. Někteří říkali, abych si točil autobus a cestu, ale je ne. Jinak jsem se setkal s pochopením.

Na mnoha záběrech ale řidiči vystupují – při řízení i při údržbě autobusu. Byli třeba nervózní?

Ne, jsou to profesionálové. Přítomnost kamery prakticky nevnímali.

Teď zrovna dokončuješ seriál Dopravní podnik. Můžeš o něm něco prozradit?

Bude to pětidílný hraný seriál doplněný jedním dokumentárním dílem. Všechno z autobusového prostředí. Bude se jednat o každodenní zážitky z práce řidičů.

Jsou to smyšlené události, nebo se zakládají na skutečnosti?

Většina událostí se už někde někdy stala nebo se lehce mohou stát.

Kolik ve filmu uvidíme herců?

V hlavních rolích vystupují čtyři kluci a jedna holka – všichni jako řidiči. Pak je tam několik vedlejších rolí a zejména v dokumentu uvidí diváci také skutečné řidiče autobusů.

A co „nějaká veselá příhoda z natáčení“ ?

Určitě jich bylo víc. Jednou jsme třeba na autobusovém nádraží natáčeli scénu s takovým opilým pobudou. Sehnali jsme pár prázdných lahví od piva. Kolega, který opilce hrál, si obléknul příhodné oblečení, posadil se na nástupiště, obložil se lahvemi a zcela věrohodně předstíral podnapilého. Jako naschvál jeli zrovna v ten okamžik kolem policajti. Samozřejmě zastavili a hned chtěli vidět občanky. Docela dlouho jsme jim vysvětlovali skutečnou příčinu této situace. Nakonec alespoň zkontrolovali všechny láhve, zda jsou skutečně prázdné a pak teprve odjeli.

Venku se začali scházet herci, takže bych tě nerad zdržoval od práce. Dovolím si tedy poslední otázku. Chtěl bys někomu prostřednictvím BUSportálu poděkovat?

Nerad bych na někoho zapomněl, ale určitě panu řediteli Ing. Miroslavovi Petrů, dispečerovi Romanovi Kudláčkovi, řidičům (zejména panu Svobodovi) a všem, co mi pomáhají a podporují mě, hlavně rodině a kamarádům. A taky paní Braunové z BUSportálu za mediální podporu. (Děkujeme:-)

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů.

Jan Havíř (janhavir@seznam.cz) / Foto Barbora Šťastná a BUSportál