Při dni otevřených dveří v trolejbusové vozovně Brno – Komín se BUSportál zajímal, zda i za volant trolejbusu usedají ženy. Když jsme se dozvěděli, že v současné době zaměstnává Dopravní podnik města Brna hned šest řidiček trolejbusu, poprosili jsme jednu z nich, paní Zoru Jabandžievovou o krátký rozhovor. Se sympatickou řidičkou, která má na svém kontě přes 150 tisíc kilometrů za volantem trolejbusu, jsem se sešel v prostorách administrativní budovy na ulici Hlinky 151, kde v současné době pracuje jako referentka marketingu.

Jak dlouho už řídíte trolejbus a jak jste se k povolání řidičky dostala?

Začínala jsem jako učitelka v mateřské škole. Vztah k autům a k řízení jsem měla odmala, takže hned v osmnácti jsem si udělala řidičák. V současné době mám všechny skupiny kromě "éček". Později jsem pracovala jako instruktorka v autoškole. V roce 2001 jsem se dostala do situace, kdy jsem se rozhodla zúročit své zkušenosti i lásku k řízení a nastoupila do Dopravního podniku města Brna do kurzu řidičů trolejbusu, kde jsem si dodělala řidičák na autobus, což byla již tehdy podle zákona podmínka toho, abych mohla řídit trolejbus.

Proč jste se rozhodla právě pro trolejbus?

Mám ráda, když můžu sama ovládat vozidlo a určovat kam pojede. Tramvaje jsou "omezené" tím, že jezdí po kolejích, takže jsem se rozhodovala mezi trolejbusem a autobusem. Řidičák na autobus jsem si v rámci výcviku udělat musela, ale v tehdejší době měl Dopravní podnik zájem pouze o řidiče tramvají a trolejbusů, takže zvítězil trolejbus. Vzhledem k tomu, že profesní osvědčení jsem si nakonec musela dodělat i jako řidička trolejbusu, mám v plánu příští rok absolvovat výcvik na autobus a vyzkoušet i práci řidičky autobusu.

Jaký je pro Vás rozdíl mezi řízením autobusu a trolejbusu.

Nevím, do jaké míry to mohu srovnat, protože jsem autobus zatím řídila jen v rámci výcviku. U trolejbusu hlavně nikdy nesmíte zapomenout, že máte nad sebou sběrače, abyste mohli v případě, kdy sběrač vypadne z troleje, okamžitě zareagovat a nedošlo k poškození trolejového vedení. Když jsem nastoupila, říkali mi kolegové, že do roka budu znát každý drát v Brně. Tenkrát jsem se tomu smála. Dnes ale zavřu oči a dokážu zpaměti projet kteroukoliv trať v Brně.

Jak přijali mezi sebe kolegové ženu řidičku?

Kromě několika jedinců to bylo přijetí vstřícné a velmi kladné. Když jsem ještě jezdila denně, střídala jsem se na jednom vozidle se dvěma dalšími kolegy. S těmi se dodnes vídám.

Jak dlouho jste jezdila a s jakými typy vozidel jste se setkala?

Jako řidička jsem pracovala pět let. Za tu dobu jsem vyzkoušela všechny typy trolejbusů, které byly od roku 2001 v Dopravním podniku v provozu.

Co Vás na Vaší práci nejvíc baví?

Nedokážu popsat slovy ten pocit, když na sebe obléknu uniformu a sednu za volant trolejbusu. (smích) To je to, co mě nejvíc baví. Dneska jezdím už jen jako brigádník ve svém volném čase. O to víc jsem v klidu a dokážu si maximálně vychutnat každou službu.

Myslíte si, že v Brně jsou dobré podmínky pro trolejbusovou dopravu?

Nemůžu to porovnat s jiným městem, protože s trolejbusem jsem jezdila jen v Brně. Myslím si ale, že Dopravní podnik se dobře stará jak o řidiče samotné, tak o vozidla a tratě po kterých jezdí.

Je něco, co považujete za zápornou stránku Vaší profese?

Pro někoho by to mohla být náročnost a velká zodpovědnost. To mě ale na té práci baví, takže snad jen někteří cestující, kteří řidičům, jelikož jsou jako první po ruce, nadávají i za věci, za které nejen že nemohou, ale nemohou je ani ovlivnit.

Chtěl bych Vám za BUSportál popřát, aby takových cestujících bylo co nejméně a aby Vám vyšel Váš plán usednout i za volant autobusu.

Jan Havíř (janhavir@seznam.cz)