O knize jsme psali na BUSportálu

Doporučujeme: Psychologie pro řidiče ...

§ 87a zákon 411/2005 Sb. Dopravně psychologické vyšetření.

Řidič řídí rukama a nohama, kterým ovšem vydává pokyny centrální nervová soustava. Psychické a smyslové procesy jsou u profesionálního řidiče v permanentním zatížení. Požádali proto jsme autora nedávno vydané knihy Psychologie pro řidiče PhDr. Karla Havlíka z Centra psychologie práce pro jihozápadní Čechy, o rozhovor. Mnoho z témat, která jsme v rozhovoru jen načali, naleznete také v jeho nové knize.

Vyvolává současná doprava u řidiče z povolání vyšší duševní zatížení, než tomu bylo např. počátkem sedmdesátých let minulého století, kdy jste zahájil dopravně psychologickou praxi u ČSAD v Plzni ?

Nepochybně ano. Vliv na zvýšenou zátěž má podstatně hustější provoz. I schopní, odpovědní a ukáznění řidiči se dnes střetávají během půlhodinové jízdy městem nejméně třikrát s kritickými situacemi a tzv. skoro nehodami, které jsou předzvěstí skutečných nehod. Odhaduje se, že před padesáti léty docházelo k takovým situacím během půl hodiny sotva jedenkrát. I tehdy musel být řidič samozřejmě koncentrován na jízdu, ale nyní jsou nároky na soustředěnost vyšší. Takřka nepřetržitá koncentrace vyžaduje dostatečnou mozkovou kapacitu a výkonnost, jinak se přetěžuje psychika, která nestačí požadavkům dopravního prostředí a dopravním podmínkám. Řidič pak může selhat.

Z toho plyne, že řidič autobusu by měl disponovat s dobrou psychickou kapacitou, měl by být kvalifikovaný a mít dostatečnou praxi, aby se vyhnul selhání.

Každý řidič z povolání v určitém druhu dopravy – zvláště autobusové, kamionové, cisternové, má mít odpovídající dopravně – psychickou způsobilost, kvalifikaci a praxi, jak správně říkáte. Vzpomínám, že kvalifikovaný řidič býval snem učitelů autoškol ČSAD. Uvažovalo se dokonce o zřízení učebního oboru řidič, který existuje v Německu. Dříve se rekrutovala u podniků ČSAD většina řidičů z učebního oboru automechanik. Šlo o dobře propracovaný systém.Budoucí žák učiliště se musel podrobit přijímacím zkouškám včetně psychologického vyšetření a v posledním roce učení, před absolvováním autoškoly na nákladní vozidla, byl opět dopravně – psychologicky prověřen. V minulosti se na autobus nedostal řidič bez náležité a bezúhonné praxe. A především na zájezdovou dopravu byl přísný výběr. U MKD a MAD pracovali nejlepší “páni řidiči ”. I dnes, v porovnání s mnohými soukromými dopravními firmami, má ČSAD autobusy Plzeň kvalitní profesionály. Některé nově vzniklé soukromé firmy se totiž nestydí přijímat i na vysoce odpovědnou práci řidiče hromadné osobní dopravy, lidi s nedostatečnou praxí, s narušeným dopravním charakterem, s přestupky a nehodami. Po vstupu ČR do EU odcházejí naši řidiči do zahraničních dopravních firem a na jejich místa často přicházejí nezkušení jedinci např. ze Slovenska a Ukrajiny. Nedivme se potom rostoucí dopravní nehodovosti.

Co soudíte o návrhu, že by dopravní průmyslovky se mohly ubírat tímto směrem a zřídili třeba nástavbu pro vzdělávání řidičů ?

Rozhodně to není od věci, i když z pětatřicetileté praxe vím, že dobrý řidič je motivovaný řidič a má- li navíc středoškolské vzdělání, přiměřenou psychosomatickou kapacitu, potřebné schopnosti, zejména předvídavost, dovednosti a dobré sociální i mravní vlastnosti, pak je to řidič k pohledání. U řidiče je velice důležitá motivace k profesi, zjednodušeně řečeno, řízení je pro něho koníčkem, dělá je s láskou a podle toho upravuje svoje dopravní chování. Řidiči autobusů, kteří dokázali ujet milion i více kilometrů bez nehod, mají stabilizovaný dopravní charakter, jsou motivováni a plně uspokojeni profesí.

Dopravní firmy se dnes potýkají s množstvím stárnoucích řidičů a s nedostatkem mladších zkušených řidičů. Neměly by vzít konečně na vědomí, že už jim řidiče nedodá základní vojenská služba ani konkurence, a že by měly pro začínající řidiče z povolání vytvořit atraktivní a účinný kariérní postup ?

To by jistě měly, jestliže nenavázaly na osvědčený výběrový systém aplikovaný u podniků ČSAD koncem osmdesátých let. Řidič by měl zůstat výběrovou profesí. Tak odpovědnou práci by měli by vykonávat lidé, kteří na to mají po všech stránkách, zejména po stránce psychosomatické. Tento výběrový systém by měl být prováděn podle přísných kriterií především u vysoce náročným doprav, jakými jsou autobusová a kamionová. Psychika u těchto řidičů je velice namáhána a opotřebována. Už v minulosti se proto dopravní psychologové přimlouvali u vybraných skupin řidičů a hasičů – strojníků, za dřívější odchod do důchodu.

Jak by měl být odměňován řidič autobusu ? Nejsou nízké platy v osobní dopravě jedním z důvodů neutěšeného stavu ?

Nemám přehled o platech řidičů autobusů. Naše centrum zpracovává odborné posudky zejména pro přijímací řízení řidičů mezinárodních kamionů jen u některých renomovaných soukromých dopravců u nás i v zemích EU, které o expertízu požádají Pokud vím, jsou jejich platy přiměřené profesi. Tak by to mělo být i u řidičů autobusů, jejichž práce je v mnohém odpovědnější. Nižší odměny za velmi zátěžovou činnost mohou být demotivující zvláště u osob, pro které není řidičské povolání jedinou zálibou. Řidič autobusu má být odměňován podle řady kriterií, např. délky praxe, jízdy bez přestupků a nehod, délky a složitosti linky, pracovní doby, přístupu k cestujícím, atd.

Čím si vysvětlujete, že u nás je za volantem daleko menší počet žen v porovnání s vyspělými evropskými státy ?

Ve vyspělých motoristických státech by to mohlo především vycházet z tradic svázaných s poměrně dokonale propracovanou motoristickou osvětou, způsobem školení a výběru řidičů. U nás mohou mít možná řidičky větší obavy z řízení autobusů než řidičky v zahraničí, kde se musejí podrobovat stejným přijímacím procedurám jako řidiči. V Německu a Franci např. i amatérští motoristé, kterým je odejmut řidičský průkaz za trestné body, jej znovu získají až po úspěšném absolvování autoškoly a prověření způsobilosti k řízení lékařem vždy ve spolupráci s dopravním psychologem.

Řidičky autobusů v zahraničí nemohou usednout za volant bez kladného psychologického posudku. Existují totiž určité odlišnosti ve schopnostech a vlastnostech mužů a žen nutných k řízení dopravních prostředků. I u nás se v minulosti musely řidičky z povolání podrobovat, stejně jako řidiči, psychodiagnostickému vyšetření a nároky pro vyšetření byla pro obě pohlaví stejná.

---

Dopravně – psychologické poradenství má u nás letité kořeny a bylo vždy nedílnou součástí zdravotní způsobilosti pro řidiče z povolání. Autobusová doprava linková a zájezdová vyžaduje komplexní výběrové řízení, tedy nejen psychologické, byť je klíčové. Pro tyto řidiče, zejména ve věku 45 a 55 let jsou, pro uchování a zlepšování jejich výkonnosti, žádoucí opakované dopravně – psychologické prověrky, školení spojené s tzv. psychotréninkem koncentrace pozornosti a reagování v rozmanitých modelových podmínkách a situacích. Patří to do péče a vzdělávání zaměstnanců a v zemích EU se tak běžně děje. Pro mnohé se stává nutností i poradenství a psychoterapie v zájmu zachování duševní stability a zvýšení odolnosti proti zátěži a stresu. I o tom se píše v knize, která obsahuje ukázky psychologických metod pro výběr řidičů a obsáhlý dotazník z dopravní psychologie. Ten by si měl každý profesionál vyplnit a tím prohloubit svoje sebepoznání, což je pro jeho práci naprosto nezbytné. To vše je podstatné pro prevenci nehodovosti, aby se řidiči vyvarovali případnému selhání, která končí tragedií, jako tomu bylo např. u jihočeských Nažidel, kde zemřelo 20 lidí.

Při povinném pravidelném každoročním školení řidičů by proto měli učitelé autoškol čerpat odborné informace z této publikace nebo přizvat na školení dopravního psychologa, jako tomu bývalo u podniků ČSAD od sedmdesátých do devadesátých let uplynulého století. Pro úplnost dodávám, že obsah knihy Psychologie pro řidiče vychází z poznatků činnosti a psychodiagnostiky zhruba u 16 tisíc zejména profesionálních řidičů.

---

Pro BUSportál PhDr.Karel Havlík info@agakcent.cz Centrum psychologie práce pro jihozápadní Čechy