Z logiky věci by nezasvěcený člověk intuitivně odpověděl: autobus s alternativním pohonem, tedy silniční vozidlo. Moderní trolejbusy jsou vybaveny dieselelektrickým agregátem, mohou tedy opustit trolejovou síť a jezdit v příměstském nebo i meziměstském provozu ve stejném režimu jako autobus. V zahraničí se tato vozidla nazývají duobusy – tedy autobus a trolejbus v jednom.

Zdánlivě jasná a jednoduchá odpověď vůbec neplatí v podmínkách provozu na pozemních komunikacích v České republice. Zákon č.56/2001 sb. v paragrafu 2 říká: „Silniční vozidlo je motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí“… V čem je tedy problém? Listujme však dále tímto zákonem a v následujícím paragrafu pojednávajícím o druzích vozidel najdeme pečlivě vyjmenované a v příloze zákona dále rozvedené všechny druhy vozidel, včetně nejrůznějších zemědělských strojů. Ne však trolejbus. Zákonodárce snad pozapomněl? Vůbec ne, je jenom loajální vůči svým kolegům řešícím provoz drážních vozidel. Trolejbus je totiž od dob slavného C. a K. mocnářství zaškatulkován do kategorie drážních vozidel, zřejmě podle logiky koleje jako troleje jsou také dvě. Trolejbus je tak drážním vozidlem vázaným na linky trolejového vedení.

Jakým vozidlem se však stává duobus (v českém názvosloví hybridní trolejbus), když opustí trolejové vedení. Není již vozidlem drážním, ale současně není ani vozidlem silničním. Jakési "UFO" na českých silnicích.

Jaké z toho plynou právní důsledky pro řidiče, ostatní účastníky silničního provozu, cestující veřejnost i dopravní policii?

Neměla by náhodou policie dle platných zákonů zakázat provoz motorového vozidla bez registrační značky a navíc vezoucího více než 100 cestujících v běžném silničním provozu?

Jaká je právní odpovědnost řidiče řídícího v daném okamžiku nedefinované vozidlo? I začínající právník ho zřejmě z jakékoliv odpovědnosti za nehodu „vyseká“.

Jde skutečně o právní vakuum v českém zákonodárství a kdo by ji měl v takovém případě urychleně řešit?

Jak daný problém vyřešili v zahraničí?

Zdánlivě jednoduchá otázka vytvořila tedy celou sérii otázek vážnějších. Minimálně cestující veřejnost by měla být o problému a jeho řešení podrobně informována.