V Kalifornii platí pro ženy zákaz jízdy v županu. V Kentucky mohou řídit jen v plavkách, ovšem pokud mají u sebe střelnou zbraň. V Německu můžete mít obuté jen boty.

Kdo smí řídit Obecně platí, že za volant osobního automobilu mohou usedat osoby od osmnácti let věku. Ovšem třeba na Aljašce může usednout za volant každý, kdo dosáhl věku čtrnácti let. V Nigeru jsou přísnější, tam lze řídit nejdříve ve třiadvaceti. V Saúdské Arábii jsou ovšem velmi přísní na ženy. Ty nesmějí za volant usedat vůbec, bez ohledu na věk. Cestovat automobilem mohou jen v doprovodu mužského člena své rodiny. Pokud není nikdo takový k dispozici, musí si nějakého pána najmout. „Saúdská Arábie je posledním státem na světě, kde ženy nesmějí usedat za volant. Ovšem jen do června 2018, kdy toto nařízení s definitivní platností přestane platit,“ upřesňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Než vyjedeme V Dánsku čeká na každého řidiče, než usedne za volant, malý rituál – přesvědčení se, zda se pod vozidlem neukrývá dítě. V Rusku trestají jízdu se špinavým vozidlem. A je jedno, zda je znečištěné zvnějšku nebo uvnitř. Posouzení je na policistovi. Někdy však ruští řidiči řeší nelehké dilema – v zimních měsících musí jezdit s čistou registrační značkou, její očištění však je možné jen na domácím pozemku či na mycí lince. V San Francisku nesmí ten, kdo čistí svůj automobil, být jen ve spodním prádle. V Texasu musí být automobily povinně vybaveny stěrači, přední okno však mít nemusí. Jak se chovat v provozu Ve většině států se na silnicích jezdí vpravo. Vlevo se musí řidiči držet ve zhruba osmdesátce států. Zhruba dvě třetiny světové populace tak bydlí ve státech s pravostranným provozem. USA zdaleka nejsou z pohledu pravidel silničního provozu jednotné. A najde se zde i celá řada opravdových zvláštností. Tak například v Alabamě je zakázáno řídit se zakrytýma očima. V ostatních částech USA jsou smířlivější, uvedený způsob je „jen“ považován za nebezpečný. V Kalifornii je zakázáno používat silnici jako postel. Rovněž tak je zakázáno vyskakovat z vozidla jedoucího rychlostí vyšší než 65 mil v hodině. V Severní Karolíně platí zákaz průjezdu přes hřbitovy. V západní Virgínii jsou benevolentní, pokud jde o pojídání zvířat sražených vozidlem. V Connectitutu platí zákaz střílení velryb z vozidla. Navíc bude pokutován každý, kdo přechází silnici po rukách. V New Jersey bude potrestán každý, kdo uprostřed ulice zasadí strom. V Nevadě nesmíte na silnici na velbloudu. To ve Washingtonu bude pokutován každý, kdo do provozu vyjede na ošklivém koni. Na Floridě nesmíte upoutat k parkovacím hodinám kozu, slona či aligátora, pokud jste neuhradili parkovací poplatek. V Ontariu je možné jet po dálnici v otevřených saních tažených koňmi. Saně ovšem musejí být opatřeny alespoň dvěma zvonky. V Kansasu je považována jízda s hvízdajícími pneumatikami za chuligánství. Přestupce musí počítat s třicetidenním vězením. Turisticky vyhledávané americké státy Nevada, Havaj, Aljaška a Kalifornie trestají příliš pomalou jízdu. V Jižní Karolíně pro změnu postihují skladování odpadků v automobilech. Na Floridě nemají nic proti jízdě na skateboardu. Jezdec však musí mít speciální licenci. Ostatně i v Evropské unii a okolí můžeme narazit na kuriozity. Ve Velké Británii výslovně přikazují řídit motorového vozidlo z předního sedadla. V Německu smějí na dálnici zastavit jen vozidla policejní, hasičská či sanitní. Ostatním je to přísně zakázáno. A to platí i pro nouzové stání z důvodu „vyschlé“ nádrže. I to je pokutováno jako důsledek nedbalosti řidiče, který navíc může ohrozit nejen jeho, ale i ostatní účastníky silničního provozu. Rakouští policisté se mohou v zónách s rychlostí omezenou na max. 30 km/h spolehnout při posuzování rychlosti projíždějícího vozidla jen na svůj úsudek. Pozor na chodce ve Švýcarsku. Kdykoliv smějí vstoupit do vozovky a na řidiči je, aby je neohrozil. V Makedonii nesmí sedět na přední sedačce nikdo, kdo je viditelně pod vlivem alkoholu, tedy ani jako spolujezdec. A co teprve v ostatních částech světa. V Gruzii platí výslovný zákaz projíždět přes dětská hřiště. Rovněž tak je zakázáno plivat z osobního auta či autobusu. Zákaz však neplatí pro řidiče náklaďáků. Rovněž tak nesmějí být v Gruzii pokutováni poslanci v období, kdy zasedá parlament. V Thajsku nesmí nikdo řídit automobil, autobus a dokonce ani tuk-tuk oblečený „nahoře bez“. V Japonsku může každý dospělý požívat ve vozidle alkohol, ovšem jen do okamžiku, kdy začne jevit známky podnapilosti. Pak už by mohl mít co do činění s místními strážci zákona. Navíc zde každý, kdo usedne do vozidla řízeného opilým řidičem, bude potrestán stejně přísně jako ovíněný motorista. V Číně řidičům zakazují zastavit, pokud se v jejich jízdní dráze nachází chodec. Navíc lze v této zemi za volant usednout jen s řidičákem tam získaným. V blízkosti Mekky je úsek dálnice, kam je povolen vjezd jen muslimům. Ostatní musejí zvolit náhradní trasu. Japonsko, telekomunikační supervelmoc. A přece zde nesmějí řidiči při řízení používat žádná hovorová zařízení. Ani hands-free sady. Ve Spojených arabských emirátech mají velbloudi vždy přednost. Co všechno se (ne)smí dělat v automobilu V Kalifornii platí pro ženy zákaz řídit automobil v župánku. Ve státě Kentucky smějí ženy řídit oblečené jen v plavkách. Ovšem jen za předpokladu, že u sebe mají střelnou zbraň na sebeobranu. Druhým respektovaným řešením je, že je doprovázejí dva policisté. To Němci smějí řídit svá vozidla úplně nazí, beze zbraně a policejního doprovodu. Kabina automobilu je totiž považována za privátní prostor. Ovšem pozor! Řidiči musejí mít alespoň nazuté boty. V opačném případě pojišťovna neuhradí škodu vzniklou z důvodu dopravní nehody. V New Yorku trestají každého, kdo se bude svlékat ve vozidle. „Na Kypru začali v poslední době přísně trestat řidiče, kteří jedí a pijí, zatímco řídí. Pozor, týká se i pití obyčejné čisté vody. A také jsou trestáni šoféři, kteří při jízdě bezdůvodně sundají ruku z volantu. Dané opatření má přimět řidiče, aby se plně věnovali jízdě, což by mělo zvýšit úroveň bezpečnosti na tamějších silnicích,“ vysvětluje Roman Budský. Cestujeme se zvířaty Na Aljašce je zakázáno převážet psy uvázané na střeše vozidla. Rovněž tak je trestáno, pokud se na ulici oddávají sexuálním hrátkám losi. V Montaně nesmějí být v kabině kamionu přepravovány ovce. Zákaz ovšem neplatí, pokud je k dispozici vhodný doprovod. V Minnesotě můžete svézt gorilu. Ta ovšem musí vždy sedět na předním sedadle. V Itálii je dobré pamatovat na upoutání pejska bezpečnostními pásy. Nic lidského nám není cizí… Řidiči ve Velké Británii mohou v případě potřeby vykonat svou potřebu. Močit ovšem musí mimo vozovku, u zadního kola, při tom se musejí opírat pravou rukou o vozidlo. V Idahu musí policejní hlídka před tím, než někomu přeruší romantické hrátky probíhající v jeho vozidle, použít alespoň po dobu tří minut sirénu či po uvedenou dobu blikat majáky. „V celé řadě států se může našinec setkat s na první pohled kuriózními předpisy. Všude ovšem platí, že bezpečné dojetí do cíle je zvláštní prémií za zodpovědnou a předvídavou jízdu,“ uzavírá Roman Budský.

Pěkné prožití Vánočních svátků v pohodě a ve společnosti příjemných lidí.

Dodržujeme tradici a zveřejňujeme vánoční a novoroční přání, která nám přicházejí. Všem našim partnerům a přátelům děkujeme. Můžete nás sledovat také na Facebooku .

Společnost Iveco získala stříbrné ocenění na 23. ročníku soutěže Exportér roku. V kategorii „Nárůst exportu v letech 1993–2016“ mezi firmami s objemem vývozu nad 500 milionů korun ročně.

Na slavnostním večeru v Kaiserštejnském paláci v Praze převzal cenu z rukou premiéra Andreje Babiše a předsedy senátu České Republiky Milana Štěcha generální ředitel Iveco Czech Republic Jiří Vaněk. Vysokomýtská firma bodovala i v několika dalších kategoriích. Z hlediska celkového objemu exportu v roce 2016 obsadila sedmou příčku. Deváté místo pak získala v kategorii „Exportér s největším objemem exportu v letech 1993 – 2016“. „Dosažený úspěch je výsledkem systematické realizace investic do rozvoje výrobního závodu ve Vysokém Mytě, intenzivní inovace výrobkové řady autobusů Crossway, poskytováni kvalitních služeb našim zákazníkům a neustálého vyhledávaní nových obchodních příležitosti", řekl Jiří Vaněk, generální ředitel Iveco Czech Republic, a.s. Iveco Czech Republic loni zaznamenala výrobní rekord, když brány závodu opustilo 3 885 nových autobusů. Více než 94 % z nich se prodalo v zahraničí. Stejně jako v předchozích letech i 23. ročník soutěže Exportér roku se konal pod záštitou Hospodářské komory ČR. Pořadateli soutěže jsou tradičně Střední podnikatelský stav, z.s. a Asociace na podporu podnikání ČR, z.s. . IVECO BUS v České republice Závod ve Vysokém Mýtě je největším výrobním závodem IVECO BUS. Společnost Iveco Czech Republic, a. s., navazuje na už 90 letou tradici výroby autobusů v tomto městě. Firma, známá od roku 1948 pod jménem Karosa, se již ve druhé polovině čtyřicátých let minulého století orientovala převážně na výrobu autobusů a je spojena s řadou úspěšných a dnes legendárních vozidel. Jedná se o typ 706 RTO, ale i o další řady ŠM, ŠL, ŠD, 700 a 900. Na tyto úspěšné typy navázala vozidla Crossway – nejúspěšnější meziměstský autobus současnosti. Výrobní závod doposud vyrobil více než 30 000 vozidel Crossway. Výroba dále zahrnuje vozidla typu Crossway Low Entry, Line, POP a PRO s různými typy motorů v mnoha výrobních modifikacích a nový model Evadys. IVECO BUS IVECO BUS je značkou CNH Industrial N.V., celosvětového lídra v oblasti kapitálových produktů, jehož akcie jsou obchodovány na newyorské burze Stock Exchange a na italské burze Borsa Italiana v Miláně. IVECO BUS, významný hráč na poli veřejné dopravy a jeden z největších výrobců autobusů v Evropě, vyvíjí, vyrábí a prodává širokou škálu vozidel, která splňují veškeré nároky veřejných a soukromých dopravců: - školní, meziměstské a turistické autobusy (Crossway, Evadys a Magelys) - standardní i kloubové městské autobusy, včetně verzí BRT, přičemž Iveco Bus je bezkonkurenčním lídrem, pokud jde o čisté technologie jako CNG a hybridní pohon (Urbanway a Crealis) - minibusy pro všechny druhy osobní dopravy (Daily) Zdroj: Iveco

Symbol přátelství, klidu a míru v podobě Betlémského světla bude třetí adventní neděli 17. prosince cestovat pražskými ulicemi.

Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) vypraví v neděli 17. prosince 2017 odpoledne historickou tramvaj, ve které bude již tradičně možné připálit si z lucerničky Betlémské světlo a obdržet pamětní kartičku. Do Prahy tradičně přivezou plamínek skauti a skautky, kteří se pro něj vypravili na bohoslužbu do Vídně. Historická tramvaj s lucerničkou, kde si každý bude moci zdarma připálit Betlémské světlo, vyjede během nedělního odpoledne na šesti trasách. Cestující se mohou také těšit na pamětní kartičku, která jim bude připomínat tento duchovní zážitek. V rámci projektu si bude možné připálit Betlémské světlo také od 13 hodin ve stánku Betlémské pošty na Náměstí Míru, kde bude možnost napsat svým blízkým a přátelům vánoční přání. Každý donesený pohled bude opatřen pamětním razítkem Betlémského světla a pro děti bude připravena malá dílnička, kde mohou přání nejen napsat, ale i s pomocí vánočních razítek dotvořit. „Každým rokem si pro Betlémské světlo přichází stále více lidí. Jsme rádi, že se místní akce skautských oddílů po celém Česku staly už tradiční příležitostí k předvánočním setkáním veřejnosti,“ popisuje jeden ze smyslů akce Josef Výprachtický, starosta Junáka českého skauta. Přehled tras historické tramvaje s Betlémským světlem v neděli 17. prosince 2017 • 13.00 trasa 1: Výstaviště Holešovice – Strossmayerovo náměstí – Náměstí Republiky – Václavské náměstí – Karlovo náměstí – I. P. Pavlova – Náměstí Míru – Flora – Olšanské hřbitovy (vnitřní kolej) příjezd 13.45 • 14.20 trasa 2: Olšanské hřbitovy – Flora – Jiřího z Poděbrad – Muzeum – I. P. Pavlova – Otakarova – Náměstí Bratří Synků (ul. Na Zámecké popř. nástupní) příjezd 14.40 • 15.15 trasa 3: Náměstí Bratří Synků – Albertov – Karlovo náměstí – Václavské náměstí – Vltavská – Strossmayerovo náměstí – Výstaviště Holešovice příjezd 15.50 • 16.30 trasa 4: Výstaviště Holešovice – Nádraží Holešovice – Palmovka (ul. Zenklova) – Invalidovna – Křižíkova – Florenc příjezd 16.50 • 17.30 trasa 5: Florenc – Bílá Labuť – Václavské náměstí – Národní divadlo – Újezd – Anděl – Smíchovské nádraží příjezd 17.50 • 18.30 trasa 6: Smíchovské nádraží – Anděl – Újezd – Malostranská – Hradčanská – Vozovna Střešovice příjezd 19.15 Informace včetně tras jsou k dispozici i na webových stránkách DPP Další informace o Betlémském světle naleznete na www.betlemskesvetlo.cz .

V Německu se denně přesouvá téměř 60 % lidí, u nás je to přes 40 %. Podle ÚAMK tento trend stále roste.

Obdivujeme stěhovavé ptáky, kteří se každoročně dvakrát vydávají na dlouhé cesty za svým novým hnízdištěm. Ale že my lidé jsme ještě podstatně více „stěhovaví“, si dostatečně neuvědomujeme. Až když dostaneme do rukou konkrétní čísla, doslova nás zaskočí. V Německu se denně „stěhuje“ za prací a pak zpět domů 18,4 milionu lidí a trend je stále stoupající. Jestliže u našich západních sousedů dosahuje počet těch, kdo se denně přesouvají na významnější vzdálenost, celkem 59,4 %, pak u nás je toto číslo přece jen nižší. Odhad hovoří asi o 40 a více procentech. Nicméně podstatné je něco jiného, že je to trend současnosti, který se nesnižuje, ale naopak roste. Prezident ÚAMK Oldřich Vaníček k tomu dodává: "Základní důvody jsou tři. Jednak je to růst satelitních městeček kolem velkých měst po celé České republice. To nutí jejich obyvatele denně dojíždět za prací, o víkendech za nákupy či kulturou. Jedná se o stovky tisíc lidí. Druhým významným důvodem, i přes vysokou zaměstnanost v ČR, je nezbytné dojíždění za prací. Trend, na který si Češi pomalu, ale přeci jen zvykají. No, a třetím je stále vyšší odtržení malých míst od běžného života. Na vesnicích a malých městech mizí pošty, obchody, kina, úřady, pobočky bank… Což nutí jejich obyvatele dojíždět za tím vším do bližších nebo vzdálenějších větších míst." Proto je podle odhadů ÚAMK dokonce vyšší procentuální nárůst dojíždějících v ČR než v Německu. Tam meziročně vzrostl o 2 %. S vyšším počtem dojíždějících roste úměrně i další veličina – doba dojezdu. Přitom je známo, že je-li doba každodenního dojezdu delší, doprovází řidiče zdravotní rizika. Nejčastější jde o: poruchy spánku, hypertenze, bolesti zad a bolesti hlavy. Dnes je velká část postižena „dvojmo“, což ovlivňuje zatěžovaná psychika, daná kapacitou silnic, agresivitou řidičů a podobně. Celou situaci doprovází i rostoucí vzdálenost dojíždění. Průměrný dojezd v Německu v roce 1999 činil 14, 59 km, v loňském roce to už bylo 16,91 km. Ovšem 68 procent všech pracovníků v loňském roce najelo v Německu autem do práce mnohem více, a to 25 až 50 kilometrů. Takže podle výpočtu, který provedl ADAC, sesterský klub ÚAMK, průměrná obsazenost osobních aut činí pouhé 1,18 osoby. Jak uvádějí odborníci ÚAMK je zřejmé i pro Česko, že budoucnost je kromě jiného ve sdílení automobilů. Přínos z tohoto systému bude představovat nejen zlevnění dopravy, snížení počtu automobilů na silnicích, ale i nižší znečištění ovzduší, snížení hluku a podobně. Podle psychologů je důležité, aby i přes dlouhé a náročné cestování si cestující připadali aktivní. To lze například řešit využíváním stání v kolonách poslechem audio knih, výukou jazyků a podobně. K lepší psychické pohodě z neustálého řízení auta na stejné trase patří i to, že čas od času je na místě změnit trasu i způsob cestování. Místo osobního automobilu zvolit veřejnou dopravu, místo automobilu vlak, místo autobusu jízdní kolo a podobně. Zkrátka se ukazuje, že každodenní cestování autem na stále větší vzdálenosti, za stále vyšší ztráty času, za stále vyšší náklady je problémem komplexním, který je nezbytné začít řešit stejně tak v Německu jako v Čechách.

Polský SOLARIS s téměř 300 m2 velkou expozicí slibuje významné novinky a TURANCAR CZ opět se značkou ISUZU.

Letošní veletrh skončil teprve před dvěma týdny a zájemci o prezentaci na dalším ročníku se už organizátorům ozývají. Dva první vystavovatele už známe. Společnost SOLARIS na ploše téměř 300 m2 ukáže významné novinky příštího roku. A tím druhým je společnost TURANCAR CZ, zastupující produkci tureckých autobusů značky ISUZU.

BusLine již tradičně u příležitosti svátku svatého Mikuláše vypravil čertovský historický autobus Škoda RTO. Čertovský byl i moderní příměstský autobus.

„Oblíbené čertovské autobusy jsme letos vypravili už po desáté, a to v pondělí v Turnově v podobě pekelných retro jízd v červeném „erťáku" a v úterý v moderním autobusu příměstského typu v Jablonci nad Nisou. Do našeho „pojízdného pekla“ mohly děti nastoupit zdarma. Setkaly se s naším Mikulášem, andělem a dvěma čerty, pro které už většinou měly dopředu připravenou básničku nebo písničku, za což byly odměněny sladkostí. Jde o tradici, která každoročně pobaví nejen naše malé pasažéry, ale i jejich rodiče, přeci jen historický autobus není vidět v provozu každý den a možnosti zavzpomínat na cestování za dob svých prarodičů rádi využijí,“ sdělil Radek Chobot, ředitel společnosti. O čertovské jízdy je z řad dětí i dospělých každoročně veliký zájem. V Turnově bylo navázáno na retro jízdy z předchozích ročníků a pojízdné peklo zajistil červený historický autobus Škoda RTO, který poutal pozornost nejen dětí, ale i jejich rodičů. Především pro rodiče a prarodiče byl veterán doslova raritou, mnoho z nich si pořizovalo jeho fotografie do svých fotoalb. V Jablonci nad Nisou se v úterý čertovským autobusem provezly děti například z MŠ Arbesova, která se akce zúčastnila již po několikáté a děti byly jako již tradičně oblečeny do krásných masek čertíků a andílků. Nově se letos připojila MŠ z Rádla a tamní děti i paní učitelky byly z čertovské jízdy naprosto nadšené. Další zapojenou mateřskou školou byla MŠ Lovecká, která na akci přizvala i svoji partnerskou německou školku z Oderwitz. V odpoledních hodinách už pekelné jízdy patřily dětem s rodiči. O skvělou atmosféru v autobusech se postarala celá čertovská posádka. Při každé jízdě cestující zažili únos autobusu čertem, což ne jedno dítko rozplakalo a z jejich strany následovaly sliby o tom, jak už budou hodné. Jeden chlapeček si dokonce sám vyžádal čerta, aby mu mohl do očí slíbit, že už bude hodný a s čertem si na tento slib i plácl. Náladu podtrhovala stylová výzdoba a všichni malí pasažéři, kteří zazpívali písničku nebo odrecitovali básničku, byli Mikulášem a andělem odměněni sladkostmi. Zlobivé děti byly čerty odvedeny do pojízdného pekla. Díky připraveným čertovským jízdním řádům mohli rodiče a paní učitelky z mateřských škol přesně naplánovat, v jaký čas se se svými dětmi svezou. Okružní jízdy byly v obou městech zhruba půlhodinové a cestující během nich mohli vystoupit na stanovených zastávkách. V akcích tohoto typu chce BusLine pokračovat i do budoucna. Zdroj: BusLine

Mega velký kloubový NEOPLAN Skyliner představil MAN na veletrhu IAA v roce 1975. Kapela Kelly Family svého "anglického draka" používala 4 roky a pořád ho vlastní.

Když se roku 1994 devítičlenné rodinné kapele Kelly Family po vydání alba Over the Hump konečně podařilo prorazit v celoevropském měřítku, měla za sebou již dvě desetiletí hudební kariéry. Kapela cestovala ve spartánsky vybavených londýnských patrových autobusech, ale po přelomovém úspěchu si zakoupila kloubový NEOPLAN Skyliner. Autobus, kterým Kelly Family jezdili na turné koncem 90. let minulého století, byl stejně „mega“, jak jejich sláva v Německu. Protože NEOPLAN Jumbocruiser Type N 138/4 každým parametrem vyčníval nad standard: délkou 18 m, výškou čtyři metry, šířkou dva a půl metru i celkovou hmotností 18 t. Rozměry kloubového Skyliner byly na hranici legislativy, firma ho představila na veletrhu IAA již v roce 1975. Zákazníci měli na výběr tři varianty konfigurace zadní části spodního patra: mohl tam být bar, toaleta a zavazadlový prostor nebo společenská místnost, toaleta a zavazadlový prostor nebo jen rozšířený prostor na zavazadla. Autobus ve verzi se společenskou místností koupil Joey Kelly v roce 1996 od prvního majitele, šéfa cestovní kanceláře v Dortmundu. Celkem bylo vyrobeno pouze 11 takových vozidel, autobus Kelly Family měl pořadové číslo 2. Původně se do čtyřnápravového mamuta mohlo usadit 99 cestujících, ale to u autobusu pro hudební skupinu nebylo velmi praktické. Obrovský NEOPLAN Skyliner nechali přestavět a vytvořili v něm královské prostory s 28 lůžky. „Ložnice“ byla na horním podlaží, sezení dole zůstalo zachováno. „Na délku měřil o šest metrů více než jiné autobusy a to bylo pro kapelu naší velikosti samozřejmě velmi zajímavé. Pokřtili jsme ho Lindworm, což byl odkaz na legendárního anglického draka,“ vzpomíná Joey Kelly. „Pokud jste se před něj postavili, opravdu vypadal trochu jako příšera.“ Jumbocruisera poháněl vidlicový dvanáctiválec, který s pomocí turbodmychadla generoval maximální výkon 500 k. Joey Kelly je dodnes překvapen výjimečným výkonem: „Jel jako vlak. Většina autobusů musela do kopce přeřadit na nižší stupeň. Ale tento ne.“ Skupina Kelly Family používala kloubový double decker čtyři roky. Dobře jim posloužil při mnoha turné, ale i jako soukromý zájezdový autobus. Spolehlivě je dopravil na 180 až 200 koncertů ročně – od Španělska a Francie přes Německo a Švýcarsko až do východní Evropy. Přepravil se s nimi dokonce trajektem i do Irska. Čas běží, ale tento obří NEOPLAN Skyliner je stále stejně úžasný. Prvních pět let po skončení služby pro hudebníky strávil v muzeu v německém městě Sinsheim, které si ho zapůjčilo. Stál hned vedle obytné lodi skupiny Kelly Family. Když muzeum začalo mít problém s prostorem, autobusu se opět ujal Joey: „Je to opravdu zvláštní autobus, ale právě proto jde tak jedinečný. Připojit na konec dalších šest metrů byl opravdu dobrý nápad, „říká muzikant. I přes svůj věk patrový autobus nadále jezdí jako nový. Pojede tedy na další turné? Joey Kelly se zasměje pod vousy: „Má 40 let. Je spolehlivý, ale nároky mých sester na pohodlí jsou ještě vyšší než kdysi. Proto ne.“ Svůj Lindworm však v žádném případě nehodlá prodat. Zdroj: MAN

Na konci roku bude na silnicích Evropské unie rušno. Termíny vánočních školních prázdnin a případných prosincových státních svátků.

S příchodem adventu zájem našich občanů o atraktivní evropské destinace tradičně vzrůstá. Pokud je to jen trochu možné, vyplatí se vyhnout jízdě v době, kdy je v příslušné zemi státní svátek. To bývá na silnicích rušno, a to i minimálně jeden den před dnem celostátního pracovního a školního volna, v pracovní den, pokud připadne mezi svátek a nejbližší víkend, a samozřejmě též během posledního dne svátečního období. „Je třeba počítat s tím, že doprava bude váznout. Navíc často o svátečních dnech nenakoupíme ve velkých supermarketech a obchodních domech. Pokud už musíme do dané země ve sváteční termín vyrazit, je dobré vydat se na cestu s dostatečnou časovou rezervou a předem počítat s dopravními komplikacemi. Všichni automaticky počítají s tím, že pracovní volno bude o vánočních svátcích ve všech státech Evropské unie. Nicméně v řadě států mají volné dny i na začátku prosince,“ upozorňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Ve Finsku mají volno 6. prosince. Stejně je tomu ve Španělsku, tam budou doma i 8. 12. V daný den se nepůjde do práce ani v Itálii, Portugalsku, Rakousku, Švýcarsku a na Maltě. Malťané si budou moci od práce odpočinout i třináctého. A na konci roku se slaví Vánoce a Silvestr. V naprosté většině unijních států bude pracovní volno 25. a 26. prosince a pak samozřejmě na Nový rok. Na samém začátku roku 2018 – konkrétně 6. ledna - je dobré počítat s tím, že státní svátek budou mít ve Finsku, Chorvatsku, Itálii, Německu, Polsku, Rakousku, Řecku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, na Slovensku a Kypru. „Živo na silnicích bude už v pátek 22. prosince, s čilým provozem je třeba počítat do 1. ledna, ve státech se státním svátkem 6. ledna i během prvního týdne nového roku,“ upřesňuje Roman Budský. Na rozdíl od letních měsíců jsou dny vánočního školního volna ve státech EU28 v podstatě ve stejném termínu jako v České republice, tedy od 23. prosince do 2. ledna. Výjimkou jsou Anglie a Lucembursko, kde si žáci a studenti od školy oddychnou už 16. prosince. Dále pak Finsko a Portugalsko, kde vánoční prázdniny začínají 18. prosince. Naopak nejdéle si dny volna vychutnají školáci v Rumunsku, a to až do 14. ledna. Jen o něco kratší prázdniny – do 12. ledna – budou v Chorvatsku. Až do osmého si odpočinou v Anglii a Skotsku, do sedmého v Severním Irsku, Walesu, Belgii, Estonsku, Francii, Irsku, Itálii, Nizozemsku a Španělsku. Dobré je také počítat s tím, že v Německu ve všech spolkových zemích sice vánoční prázdniny začínají poměrně jednotně (22. či 23. prosince), ale například v Hesensku končí až 13. ledna a celý první lednový týden budou mimo školní lavice žáci v Bádensku-Württembersku, Bavorsku, Brémách, Hamburku, Dolním Sasku, Severním Porýní – Vestfálsku, Sársku, Šlesvicku-Holštýnsku a Durynsku. „Určitě se vyplatí vyhnout se cestování v době, kdy v dané zemi začínají či končí školní prázdniny. Nezaškodí předem si zjistit, kde je třeba počítat s dopravními zácpami, a připravit si případnou záložní objízdnou trasu,“ uzavírá Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Zpracoval Tým silniční bezpečnosti s využitím údajů Evropskou komisí a webovým portálem Feiertagskalender.ch

Odborná konference o aktuálních trendech v odbavovacích a informačních systémech ve veřejné dopravě proběhla 21. listopadu v rámci veletrhu CZECHBUS.

Jednotlivé prezentace z konference na stránkách Sdružení pro dopravní telematiku .