Záběry z dnešního dopoledne z nové části plzeňské trolejbusové sítě na konečné v oblasti Borská pole.

Karosérii SOR NB 12 v první kombinaci s elektrovýzbroji Škoda pro Banskou Bystricu to trvalo od příjezdu do Škoda Electric po dnešní "opravdovou" jízdu na plzeňském polygonu PMDP jen o trošku více než měsíc. BUSportál děkuje ŠEL, PMDP a SOR za vzornou mediální spolupráci. Materiály obratem posíláme jako obvykle i do Brittish Trolleybus, Trolleymotion a nejen tam. Na návštěvě ve Škoda Electric: První trolejbus Škoda 30 Tr SOR s karosérií NB12 Nová trolejbusová trať v Plzni - pokračujeme Z oficiálního otevření tratě trolejbusu č.15 v Plzni: Nejprve trolejbus(y)

Dokončení. Old Tom z roku 1913 i elektrobus z roku 1994.

Fotografie od Duncana Paynea poslal a popisky opatřil David Griffiths. Překlad BUSportál. Britští veteráni objektivem Duncana Paynea: Oxford Bus Museum rally První ze dvou souborů fotografií z ukončení letošní sezóny. Informace o muzeu.

První ze dvou souborů fotografií z ukončení letošní sezóny. Informace o muzeu.

Pravidelný čtenář BUSportálu jistě zaznamenal zvýšenou frekvenci záběrů britských veteránů v letošním roce. Fotografie nejen od Duncana Paynea posílá a popisky opatřuje David Griffiths. Pravdou je, že takové popisky nemáme někdy ani u českých veteránů. David Griffiths informace pečlivě a trpělivě dohledává, není vyjímkou, že věnuje některému vozidlu i několik hodin. Pro redakci BUSportálu pak nastává úkol popisek pokud možno správně přeložit. Přeložit je třeba vždy i text, který David Griffiths k souboru fotografií připraví: " Oxford Bus Museum pořádá celoročně mnoho programů, tradiční ukončení sezóny se koná v říjnu. Duncan Payne pro nás muzeum navštívil a poslel několik fotografií. Muzeum bylo založeno v roce 1967 skupinou nadšenců, kteří chtěli prozíravě uchovat vozidla pro budoucí generace. Začínali s jedním vozidlem, které dodnes je k vidění a ke svezení - kolekce dále rostla. Podmínky pro její umístění byly nalezeny v Long Hanborough, na místě staré stanice, kde je muzeum od roku 1984." Druhou část fotografií uveřejníme během víkendu. Kromě českých návštěvníků BUSportálu jsme prý teď získali i nějaké ty britské. Autoři mají radost, že se nám britští krasavci líbí a my máme radost s nimi. Zároveň to vypadá, že díky ochotě našich zahraničních reportérů se na BUSportálu možná letos dočkáme i záběrů nových autobusů s řízením vpravo z birminghamského veletrhu Euro Bus Expo. Předem díky.

(CZ + EN) (Van Hool to supply 5 fuel cell buses for Oslo, Norway)

Po objednávce na 16 autobusů na vodíkové palivové články do USA (foto viz odkaz níže), vyhrál Van Hool zakázku na 5 takových autobusů pro Ruter A/S v norské metropoli Oslo. Zakázka je součástí evropského programu vodíkových autobusů. Van Hool vybojoval soutěž s třináctimetrovým třínápravovým vozidlem vyvinutým v roce 2007 pro belgického dopravce De Lijn. Vozidla pro Oslo budou osazeny nejnovějšími zařízeními v oblasti palivových článků (kanadský Ballard Power Systems), litiovými bateriemi a elektromotorem Siemens. Autobus jezdí na elektřinu z vodíkových palivových článků a emisemi je vodní pára. Brzdicí energie je rekuperovaná. Autobusy budou mít nerezový rám a obložení stěn, troje dveře a 37 sedadel s pohledem cestujících dopředu. Budou dodané před koncem roku 2011. Ve Flandrách se uskutečňuje také několik pokračujících demonstračních projektů koordinovaných WaterstofNet, zahrnující využití vodíku, s programem Interreg. Například přístav Antverpy Solvay buduje 1 MW elektrárnu využívající zbytkový vodík z průmyslu. Odpadní vodík je ideální pro využití jako palivo do autobusů (BUSportál: V ČR se to bohužel nepovedlo - odpadní vodík z Neratovic nepřečištěný nelze použít, a tak se používá pro neratovický vodíkový autobus vodík z Ostravy vyrobený ze zemního plynu). WaterstofNet aktuálně zakoupil plnicí stanici od Hydrogenics v Oevelu. Z TZ Van Hool . Kompletní v angličtině. BUSportál CZ na veletrhu BUSWORLD 2009: Vodíková flotila Van Hool míří do USA Van Hool to supply 5 fuel cell buses for Oslo, Norway Following the order for 16 fuel cell buses for the United States, Van Hool has now won an order for 5 fuel cell buses for Oslo in Norway. The order is part of the European programme for hydrogen buses. Van Hool, which is increasingly acquiring a reputation for using the most advanced environmental technologies in public transport, received the order for 5 fuel cell buses after responding to an international call for tenders by Ruter A/S in Oslo. Van Hool beat off the competition with a 13 m long tri-axle vehicle developed in 2007 to meet the requirements specified by Belgian public transport company De Lijn and based on the positive results revealed upon completion of the 24-month trial period and 100,000 km: zero emissions (complete absence of harmful gases and CO2), greatly reduced noise and high availability. In addition, the vehicles for Oslo will be equipped with the latest technological developments in the area of fuel cells (from the Canadian company Ballard Power Systems), lithium batteries and Siemens electric motors. Bearing in mind the specific use to which they will be put in Oslo, the buses will have a stainless steel frame and panelling, three doors and 37 forward-facing seats. The bus is electrically powered. Hydrogen is converted into electricity in the fuel cell, with water vapour as the only emission, while the batteries provide backup where and when necessary. Braking energy is recovered in full, so that hydrogen consumption is minimal. Also a number of on-going demonstration projects, under coordination from WaterstofNet, involving the use of hydrogen are currently taking place in Flanders within the Interreg program. For example, in the port of Antwerp Solvay is building a 1MW electricity plant using residual hydrogen from the industrial production process. A waste product, this residual hydrogen is ideal for use as a fuel to drive buses. And WaterstofNet has recently bought a hydrogen filling station from Hydrogenics in Oevel. The Van Hool buses will be delivered before the end of 2011. Van Hool is a Belgian independent bus, coach and industrial vehicle manufacturer. Van Hool has led the way for years with its development of environmentally friendly, low-floor buses, coaches to suit every taste and semitrailers and tank containers for optimum return. PR Van Hool

si zahrály i nákladní vozy se šoféry a pražské ulice. Záběry z 27.10.2010.

Fotografie byly pořízeny (koalo) a (homil) na pražském Žižkově v Kubelíkově ulici na na cestě domů (Hradčany v okně Tatry). Na internetu jsme zjistili, že Muž s fagotem je německá záležitost a že by se mohlo jednat o seriál. Zmínky o Muži s fagotem jsme našli zejména v souvislosti s podporou filmování z české strany.

Z jízdy 16. října s curyšským městským autobusem FBW 51UV s karoserií Tüscher z roku 1954.

(-nama-) Jméno Jürga Bieggera bude patrně povědomé řadě zájemců o historickou autobusovou techniku. Ano, jde o známého spisovatele a historika, který se řadu let pečlivě věnuje dokumentování švýcarských autobusových výrobců a také jejich výrobků. Jürg nejen o autobusech poutavě píše v řadě knih a také je fotí, ale navíc je sbírá. Originální autobusy pečlivě rekonstruuje a jeho sbírka čítající více než dvě desítky autobusů, nákladních a hasičských vozidel je k vidění v obci Ziegelbrücke, známém železničním dopravním uzlu na hlavní trati směřující z Rakouska a Lichtenštejnska do Curychu. Více lze najít na www.hnf.ch . Jürg Biegger je současně organizátorem řady každoročních vyjížděk historickými poštovními nebo městskými autobusy po celém Švýcarsku. Takový autobus jede vždy po původní trase a na přání zastaví na fotografování nebo jen „pokochání“ se krásnou scenérií nebo výhledem na město. Jízdné je odstupňované podle délky jízdy od 5 až do 40 švýcarských franků. Jedna z exkluzivních jízd se konala v deštivou sobotu 16. října s curyšským městským autobusem FBW 51UV s karoserií Tüscher z roku 1954. Autobus vyjel po původních autobusových linkách v devět hodin ráno a do tři čtvrtě na jednu křižoval ulice největšího švýcarského města. Po obědě se pak jezdilo nejen po městských, ale i několika příměstských linkách do blízkého okolí Curychu s pauzou v příjemném vesnickém hostinci v Unterdorfu. Děkujeme (-nama-)

proběhlo 28.9.2010 v Katovicích.

Fórum proběhlo za přítomnosti významných zástupců polské strany i českého velvyslanectví. Z oblasti nejvyšších představitelů telematiky na obou stranách to byl Roman Srp, viceprezident Sdružení pro dopravní telematiku (ITS&S) a Jerzy Mikulski, prezident Polského sdružení pro dopravní telematiku (PSTT). Úvodní přednášku přednesla Alica Kalašová ze Žilinské univerzity. Tématy fóra byly např.: Telematika a dopravně inženýrské plánování, Systémový přístup k návrhu a realizaci telematických řešení a služeb, Zkušenosti uživatelů, Informační a řídící systémy v dopravě a Telematika ve veřejné dopravě. Program, archiv přednášek (CZ + PL) a fotogalerie

v Brazílii.

São Bernardo do Campo / Stuttgart – Společnost Mercedes-Benz do Brasil dosáhla hranice 400 000 prodaných autobusů. V roce 1956 byla v São Bernardo do Campo zahájena výroba autobusů, od té doby prošel závod vývojem. Firma je již řadu let lídrem brazilského trhu s autobusy – v září 2010 činil její podíl na trhu 53 %. Rekordní hranice 400 000 prodaných autobusů v Brazílii bylo dosaženo s podvozkem 500 RSD, který je určen do společnosti Viação Cometa a je jedním ze 123 objednaných podvozků, které si v roce 2010 tento brazilský podnik objednal. Podvozek O 500 RSD je určen pro linkovou a dálkovou dopravu. Výrobce deklaruje nízkou spotřebu pohonných hmot, nízké náklady na údržbu, spolehlivost a dlouhu životnost hnacího ústrojí a integrované pneumatické odpružení zajišťující komfort cestujícím. Viação Cometa je již od roku 2002 partnerem značky Mercedes-Benz. Objednávka 123 kusů podvozku O 500 je jednou z největších zakázek v tomto roce. Mercedes-Benz do Brasil je největší výrobce nákladních automobilů a autobusů v Latinské Americe. Mercedes-Benz zde provozuje největší výrobní závod za hranicemi Německa. Brazilský závod je centrem vývoje a výroby autobusových podvozků v rámci koncernu Daimler. Kromě toho disponuje rovněž největším technologickým a vývojovým centrem pro užitková vozidla v Latinské Americe. Podnik nabízí nejrozsáhlejší paletu modelů autobusů s více než 20 variantami pro nejrůznější způsoby nasazení, jako jsou městské či linkové autobusy. Tato paleta sahá od minibusů a mikrobusů přes běžné autobusové podvozky až k těžkým vozidlům jako podvozky pro linkové autobusy nebo velkokapacitní kloubová vozidla. S odbytem více než 12 000 autobusových podvozků prodaných od ledna do září 2010 je Mercedes-Benz lídrem na brazilském trhu s tržním podílem přibližně 53 %. Odbyt za září 2010 je o 40 % vyšší než za srovnatelné období loňského roku. TZ www.media.daimler.com

objektivem Stevena Hughese.

Steven Hughes je zakládající člen a v současnosti sekretář Eastern National Vehicles Owners Clubu v jihovýchodní Anglii v Colchesteru. Redakce má ze všech britských materiálů radost a z reakcí čtenářů vyplývá, že je to zajímavé i pro ně. Informace a popisky opět od Davida Griffithse. Záběry z briského ostrova Isle of Wight jsou z minulého, patrně velmi příjemného víkendu. Jednalo se o poslední akci organizovanou Isle of Wight Museum pro nejbližší dobu, muzeum bude rekonstruováno zastupitelstvem na ostrově. Provoz nového muzea na jiném místě začne v roce 2011.

První část materiálu Zdeňka Sýkory o strojcích, které se pokoušely prorazit i u nás.

Materiál vyjde ve dvou částech - ve druhé bude postupně obrazem vysvětlleno, jak strojek funguje. Společnost T.I.M.- Ticket Issue Machine (TIM) začala s výrobou strojků kolem roku 1931.Podle všeho byl TIM velmi úzce spjat se společností Neopost, která se zabývala výrobou frankovacích strojů, z nichž pravděpodobně převzal červeno-oranžový inkoust pro tisk. Vznik údajně souvisel s žádostí společnosti Underground group (vlastnící dopravu v Londýně) na přenosné zařízení pro výdej jízdenek. TIM posléze dostává zakázky od regionálních dopravců (Haslingden, Lancashire). Velice oblíbeným se stal ve Skotsku. Továrna, která byla původně v Londýně, se velice záhy (neznámo přesně kdy) přestěhovala do Cirencesteru. První model byl TIM Standard, po válce označován jako TIM 12. Tento model byl vhodný na krátké vzdálenosti a výrobce ho doporučoval pro MHD. Dokázal tisknout až 12 pevně daných nominálních hodnot na "telefonním" voliči a 6 druhů jízdenek zadávaných pomocí páčky pod voličem ceny (bližší popis dále). Na konci 30. let přichází na trh model TIM Major, určený pro dálkovou dopravu. Tento strojek měl pro nastavení ceny opět "telefonní" číselník (pro tuto firmu do 60. let typické) na 12 hodnot a pod ním ještě 2 páčky pro další 4 a 2 hodnoty. Toto vycházelo z anglického systému rozdělení libry (1 libra byla 20 šilinků, jeden šilink byl z 12 pencí a jedna pence z dvou půlpencí). Nejvyšší hodnota, která šla nastavit, byla tedy 4 šilinky, 11 a půl pence, nejmenší pak půl pence. Nulovou jízdenku strojek nedokázal vytisknout. Druh jízdného se nastavil na boku strojku. Nejstarší strojky byly vybaveny nožem na ořez jízdenky, ale brzo byl nahrazen jen zoubkovaným plátkem, stejně jako měl Setright. Během války byla výroba zastavena. Po válce byl strojek revidován, neboť čelil velice tvrdé konkurenci z firem Bell Punch Ultimate a Setright, který právě uváděl na trh svoji řadu "Speed Machine", u nás později SMB-MkII. Přidružená společnost Ticket equipment, Ltd. vyráběla pro London Transport strojek Gibson A 14. Gibson byl založen na myšlenkách fungování strojku TIM, což bylo někdy v pol. 50. let. Tyto strojky vydržely v provozu do cca roku 1993 u London Transport. Na nějaký čas se TIM spojil s firmou Mycalex, zabývající výrobou gumových součástí pro vozidla. 60. léta jsou pro firmu těžká a proto vyrábí co se dá, dokonce i vysoušeče vlasů. V polovině 60. let je nahrazen klasický "telefonní" volič nahrazen páčkami. Např. dle prospektu z roku 1975 je možno sestavit nejvybavenější strojek tak, že např. v decimálních měnách tiskne max. 49.90 po 0.10,- dané měny, nebo 9,95 po 0,05. Strojky tiskly cenu, druh jízdného, datum (ddmmrr), linku (3 čísla, písmena) ne vždy bylo využito, čtyřmístné číslo jízdenky, nástupní zastávku, číslo strojku, jméno dopravce, případně stručné informace o použití jízdenky. Na zvláštní přání bylo možno jakýkoliv model upravit tak, že např. u modelu Standard byl druh jízdného přemístěn před nástupní zastávku, případně bylo možno na toto místo umístit raznici pro natištění času výdeje jízdenky, odstupňováno po 10, 15, 20 nebo 30 min. Roku 1979 firma kupuje práva na výrobu holandského strojku, který prodává pod názvem TimTronic. Jenalo se o první úspěšně prodávaný elektronický strojek na výdej jízdenek. Roku 1981 byla výroba prodána společnosti Almex Control systems Ltd. Společnost Control systems dříve koupila Setright Registry, Bel Punch Ultimate, aby se později stala součástí Almexu. Pro AB Almex byl TIM jedním z největších konkurentů. Strojky TIM byly velice populární pro svoji jednoduchost, vyskytovaly se v celém světě, ale hlavně v Británii byly oblíbenější než Setright. TIM byl dokonce využíván v kantýnách, pro výdej vstupenek do divadel, lázní, dokonce i na Wimbledon, pro tisk poštovních známek, při výdeji parkovacích lístků, lístků na trajekt, apod. Jeho využití bylo všestranné. Slyšel jsem, že byl původně vynalezen právě pro účely kantýn a jeho využití v dopravě bylo až pozdější. Zatím všechny strojky, případně jejich výrobci,o kterých jsme se zmiňovali, měly velmi mnoho společného s ČSSR. I TIM má v historii Československa své místo a to dokonce dvakrát. Poprvé, v roce 1948, je v prvním čtvrtletí objednaly Západomoravské elektrárny pro tehdy zaváděné trolejbusy do Jihlavy. Bylo objednáno 10 kusů i s podstavci pro uchycení v pokladně průvodčího. Bohužel bližší informace k jejich dodání nejsou, ani to, že by byla objednávka stornována. Ve stejné době o ně projevilo zájem i Ředitelství státníh drah Brno, kde měl na začátku dubna 1948 propagační přednášku ředitel anglické továrny. Opět více informací není zatím k nalezení. Podruhé, nyní už v ČSSR se objevují na začátku 70. let, konkrétně z ČSAD Plzeň je dochováno i několik fotografií z předváděcí akce po ČSSR. V předváděcím autobuse byla vystavena veškerá technika pro odbavování cestujících. Zdeněk Sýkora Návštěva prezentační výstavy firmy TIM v autobuse Leyland v Plzni v roce 1973