na ni nedá dopustit ani po letech. Rozhovor s Vladimírem Jandusem v souvislosti s renovací historického autobusu Škoda 706 RTO CAR z firemního magazínu Veolie Transport Vétéčko č. 4/2010

Rozhovor velmi těsně souvisí s nedávno uveřejněným materiálem Autobusová doprava Petr Stibor - StiBus a jeho Karosa GT 11 , neboť právě Vladimír Jandus je ten, který ve Vršovicích s GT 11 jezdil. Ve firemním magazínu Veolie Transport Vétéčko č.4/2010 s ním vyšel rozhovor, který se sice především věnuje renovaci historického autobusu Škoda RTO 706 CAR, ale zmínku o GT 11 tam naleznete také. Věříme, že se Petr Stibor a Vladimír Jandus brzy i osobně setkají a o "svém" autobuse si popovídají. Milovník autobusů tělem i duší Povídání s Vladimírem Jandusem, řidičem a zároveň milovníkem autobusů, se točilo výhradně kolem práce i zábavy. K té patří nejen řízení autobusu, ale i renovace historického autobusu Škoda RTO 706 CAR, která se po letech dřiny blíží pomalu ke svému závěru. Jak jste se k povolání řidiče autobusu dostal a jak dlouho jej vykonáváte? Za volantem autobusu sedím již dvacet let, začínal jsem v Praze – Vršovicích, kde jezdím doposud. V roce 1990 to bylo ČSAD Praha Vršovice, které dnes všichni znají pod značkou Veolia Transport Praha. Od mládí jsem se zajímal o motory a stroje, pracoval jsem několik let na Státním statku Říčany, kde jsem poznal různá vozidla včetně nákladních automobilů a traktorů. Na jaké lince dnes jezdíte a s jakým vozidlem? V současnosti jezdím hlavně mezinárodní linky a nepravidelnou dopravu, ale když je potřeba vypomoci, odjedu i příměstkou linku. Záleží na tom, co je potřeba, ale nejvíce mě můžete potkat na pravidelné mezinárodní lince Praha – Bardějov a zpět. Mám již sedmým rokem přidělený autobus Irisbus Axer, který jsem dostal jako nový, a jsem s ním velmi spokojený. Když se člověk o vozidlo náležitě stará a pečuje o něj, autobus vydrží. Jak říkáme mezi řidiči, toto vozidlo je držák. Odjezdil jsem s ním ledacos, autobus mě nikdy nenechal v nesnázích. Jezdil jste i s dalšími typy autobusů, na které vozidlo rád vzpomínáte? Seděl jsem za volatem různých typů autobusů. Rád vzpomínám na Karosu 736, nejlepším autobusem, na který nedám dopustit, byl typ Karosa GT 11 (oficiální název Karosa LC 937). Tento zájezdový autokar byl autobus, na který se nedá zapomenout kvůli pohodlí a pérování. Jak jste se dostal k myšlence pořídit si autobus – veterána, proč padla volba právě na Škodu 706 RTO? Kolem motorů a strojů se pohybuji od svého mládí. Jednou mě kamarádi vzali mezi milovníky starých autobusů. Chytlo mě to, stal jsem se členem Klubu českých historických autobusů nesoucí pracovní název RTO Klub. Jde o zájmové sdružení milovníků historických autobusů české výroby, kteří se zabývají sběratelskou, restaurátorskou a muzejní činností. Organizujeme srazy a vyjížďky, vzájemně si předáváme zkušenosti a informace. Postupem času jsem si řekl, že bych chtěl mít vlastní historický autobus, a když se naskytla před šesti lety příležitost, pořídil jsem si Škodu RTO 706 CAR (meziměstské linkové provedení). Jako malý kluk jsem tímto autobusem jezdil do školy, sedět vpředu u okna byl zážitek, který si pamatuji do dnešní doby. V jakém stavu byl autobus a jak probíhala jeho renovace? Velké štěstí bylo, že rám autobusu byl v relativně dobrém stavu a nebyl výrazně poškozený. Všechno ostatní se muselo renovovat, opravovat, dodělávat, bylo toho mnoho včetně kompletní rekonstrukce interiéru, který byl zničený. Nejde to popsat jednou větou, byly a jsou to stovky a stovky hodin práce. Co jsem uměl, dělal jsem sám, ale na některé odborné věci jako klempířinu jsem si musel najít mistry. S řadou věcí mi pomohli kamarádi a kolegové. Člověk to nemůže dělat sám, je potřeba pomoc kamarádů, bez nich bych autobus dohromady nedal. Co bylo na restaurování vozu nejtěžší? Z hlediska možnosti pořízení a renovace vozidla to byly peníze. Padly na to veškeré úspory, rodina se musela též uskromnit, jsem moc rád, že jsem našel podporu rodiny. S drobnými věcmi mi pomáhá i můj syn. Obnova samotného autobusu není ještě u konce. Vozidlo dostane nový lak, barevné provedení bude modrobílé, přesně tak, jak jej lidé znají z historie nebo filmů. Následně mě budou čekat další práce na interiéru, dopracování detailů. Chci, aby byl autobus co nejvěrnější kopií originálu, to znamená vozidla, které běžně jezdilo na našich silnicích. Nejtěžší byla speciální klempířina, problém byl i se sháněním sedaček. Samotným oříškem bylo najít pro autobus stání pod střechou, dlouhou dobu byl autobus parkován na zemědělské farmě Voděrádky u Říčan, kde mohla probíhat i jeho rekonstrukce. Pomohl při rekonstrukci veterána i váš zaměstnavatel Veolia Transport? S potěšením mohu odpovědět kladně. Veolia Transport mi poskytla na rekonstrukci sponzorský dar, který významně přispěje k tomu, jak bude autobus vypadat z venku, jak ho budou lidé vnímat. Touto cestou bych chtěl Veolii i všem ostatním včetně rodiny a kamarádů moc poděkovat. Vítě něco podrobnějšího o historii svého veterána? Mé „vajíčko“ (autobusy RTO měly přezdívku „vajíčko“ nebo „okurka, a to kvůli svému tvaru) bylo vyrobeno v roce 1971 v Holýšově, kde se tato vozidla vyráběla mezi roky 1967 až 1972. Hlavní výroba totiž probíhala od roku 1958 ve Vysokém Mýtě. Zatím jsem neměl mnoho času zjišťovat bližší informace. Počítám, že se k tomu časem dostanu, vím jen, že autobus dříve používala T.J. Sokol Krnsko. Máte u svého veterána ještě nějaké přání? Prvním je dokončení rekonstukce a křest autobusu, který by měl proběhnout v květnu 2011 u příležitosti 12. srazu RTO Klubu v Lešanech. Pokud to bude možné a budou finance, chtěl bych k RTO pořídit i autobusový vlek, se kterým tento typ autobusu jezdil. Moc se teším, až poprvé vyrazím svým vlastním veteránem a budu moci svézt rodinu a přátele, budu moci takto nejlépe poděkovat všem, kteří mi pomohli. Vždyť zachránit takového krasavce pro další generace a mít možnost řídit vlastní historický stroj, je nejen radost, ale i snem každého milovníka autobusů. BUSportál děkuje Veolii Transport za poskytnutí materiálu i dalších fotografií.

Kromě tramvajových vozů v muzeu najdeme také autobusy a trolejbusy.

Národní dánské tramvajové muzeum najdeme 65 km západně od Kodaně, nedaleko bezvýznamné vesničky Skjoldenæsholm. Poté, co byl na počátku sedmdesátých let ukončen provoz tramvají v Kodani a Arhusu, příznivci této dopravy našli pro své milované exponáty místo až zde, uprostřed mírně zvlněné příjemné krajiny dánského venkova. Muzeum zahájilo provoz v roce 1978 a od té doby se rozrostlo do úctyhodných rozměrů. Většina ze sta exponátů je uschována ve dvou historických dopravních halách, přemístěných sem z Kodaně. Návštěvníky od vchodu do muzea na trati dlouhé cca. 300 m přepraví tramvaj na kolejové síti o rozchodu 1000 mm, většina zdejšího kolejiště je však o standardním rozchodu 1435 mm. Včetně předváděcí dvoukilometrové trati do místa zvaného Eg, kde se nachází lesní konečná se smyčkou. Na trati jsou v době otevírací doby pořádání časté jízdy tramvajových souprav, na lesní konečné s oblibou návštěvníci piknikují. Značná část trati vede lesem a nebo je stromy obrostlá, jen malá část vede otevřeným terénem. Za plného slunce je tedy poměrně obtížné vozy fotografovat. Dodejme, že tramvajová trať vede po tělese již dávno zrušené železnice. Ve vlastním muzeu se nachází velmi rozsáhlá sbírka tramvajových vozidel ze zrušených provozů v Kodani, Odensee a Arhusu, nechybí i další exponáty z Německa, Švédska či Norska. Nejvzdálenější exponát pochází až z Austrálie a muzeu jej věnovala nová dánská princezna Mary Donaldson, která z Austrálie pochází. Kromě tramvajových vozů v muzeu najdeme také autobusy, trolejbusy a samozřejmě sbírku dalších artefaktů vztahujících se k dopravě. Veřejnou dopravou je muzeum dostupné poměrně obtížně. Je nutné jet příměstským vlakem z Kodaně do Roskilde a pak autobusem páteřní linky č.234 do vesnice Jystrup. Nakonec ještě asi 3 km pěšky po silnici. Do vlastního Skjoldenæsholmu totiž jezdí pouze několik školních spojů. Procházka nevadí, krajina je zde velmi půvabná. Webové stránky muzea: www.sporvejsmuseet.dk Miroslav Klas

objektivem Duncana Paynea

V čase zklidnění aktivit saháme do pošty se záběry z říjnovových srazů majitelů a příznvců historických užitkových automobilů - tentokrát těch nákladních. Více vozů bylo zachyceno v Coal Museu ve Wakefieldu, některé v Yorkshire Mining Museu. Za zaslání a opatření popisky poděkování Davidu Griffithsovi.

Vracíme se ke dvěma autobusům z expozice SOR Libchavy na letošním Autotecu - třínápravovému 13.5 m dlouhému a jeho o pět metrů kratšímu sourozenci.

Výrobce autobusů SOR Libchavy má velice široké portfolio. Nový typ reflektuje obvykle poptávku ze strany stávajícího nebo i potenciálního zákazníka. To, zda je rozhodnutí začít vyrábět nový typ autobusu, vyžadující vždy nemalou investici, správným krokem, se vždy ukáže až po delším čase. Někdy se nový typ ujme až nečekaně rychle, jako to je u v současnosti nejkratšího ze SORů CN 8,5 i BN 8,5 (nezapomínejme na sedmiapůlmetrovou LiLi v začátcích výroby zvanou "kindervajíčko") a někdy nový typ na svou příležitost vyčkává. To by mohl být případ nejdelšího nekloubového "hrbatého" autobusu SOR, kterému jsme se na BUSportálu kromě premiérových záběrů kolegyně na Slovensku před časem v Nitře zatím vůbec nevěnovali. Takže na závěr roku v době svátečního poklidu plníme dluhy a pro oživení kombinujeme s nejkratším, který se na BUSportálu objevil už vícekrát. Máme takhle na sklonku roku trošku "přesorováno", velice rádi bychom se věnovali i druhému velkému výrobci autobusů v ČR, ale nemáme žádné nové informace k dispozici. Další informace ke "krátkému a dlouhému" na webu SOR Libchavy: mezimestsky-autobus-sor-cn-85 mezimestsky-autobus-sor-cn-135-cz Nejkratší a nejdelší nízkopodlažní autobusy SOR se představily v Chrudimi ... Krátký LE autobus SOR CN 8,5 může pomoci řešit dopravu s méně cestujícími Informace o první 'SORce osmapůlce' v PID. K nové malokapacitní lince 293 Veolia Transport Praha ... Nový nízkopodlažní autobus SOR CN 8.5 v barvách ČSAD Semily vyjede 'Veletržní' autobus SOR CN 8,5 se představil středočeským dopravcům z ADSSS, ... ROPID: Nová midibusová linka 296 propojí Prahu 10, 14, 15 a 20 ... dopravce About Me DPP nasazuje na vybrané linky nové malokapacitní autobusy SOR BN 8,5

Letošek i výhled roku 2011 v číslech. Společnost SOR Libchavy prodala v roce 2010 494 autobusů, z toho 279 do České republiky.

V polovině prosince jsme se zeptali se dvou největších výrobců autobusů v České republice, Iveco CR a SOR Libchavy na to, jak vidí letošní produkci a výhled do roku 2011. Otázky byly modifikované pro oba výrobce tak, jak to odpovídá jejich specifikům. Jako první BUSportálu odpověděl Jindřich Chudý ze společnosti SOR Libchavy. Můžete před koncem roku sdělit počet autobusů SOR zaregistrovaných jako nové v roce 2010 v ČR? Jaký je výhled celkové produkce 2010 a výhled pro rok 2011? V roce 2010 jsme prodali 494 autobusů, z toho 279 do ČR. Jestli budou všechny zaregistrované ještě letos, není jisté, protože některé prodeje byly až na úplném konci roku. Výhled na rok 2011 je přes 550 autobusů. Kolik bude letos elektrobusů? Letos jsme vyrobili 2 elektrobusy - jeden pro DP Ostrava a jeden pro provoz v Tatrách. Jaké zajímavé prodeje můžete jmenovat ze zahraničních? Jsou to například další prodeje do Bělehradu (již zde jezdí 98 autobusů SOR a příští rok dodáme dalších 10), Estonsko (náš dobrý odběratel, v Estonsku již jezdí více jak 100 autobusů SOR, převážně C 9,5 a C 10,5), dále jsme dodali další autobusy do Ruska v arktickém provedení (21 vozů, z toho 5 na CNG). Jak se vyvíjí výroba trolejbusů? Pro české a slovenské dopravce bude vyrobeno příští rok 17 trolejbusů pro Hradec Králové a 19 trolejbusů do Banské Bystrici. Dále čekáme na rozhodnutí o zakázce na 20 trolejbusů pro Prešov. Budete nějak dále rozšiřovat velmi rozsáhlé portfolio typů? Zatím chceme upevnit rozsah současné produkce. Dagmar Braunová

pořádané TrolleyMotion v Luzernu ve Švýcarsku. Dirk Budach pro BUSportál.

Oraganizace TrolleyMotion pořádala konferenci na téma "New Horizonts for Urban Traffic - Innovative Electric Bus Systems for Livable Cities" ("Nové horizonty v městském provozu - Inovativní elektrické autobusové systémy pro města vhodná k bydlení"). Přes 200 účastníků sledovalo prezentace více než 30 řečníků z oblasti průmyslu, dopravců, politiků a konzultantů. Akce se uskutečnila v muzeu "Verkehrshaus der Schweiz" v Luzernu. Prezentace jsou dostupné na www.trolleymotion.com Na fotografiích je zachycen nový trolejbus Hess/Vossloh-Kiepe No.107 pro Winterthur a dvojkloubový trolejbus Hess/Vossloh-Kiepe No.231 místního městského dopravce VbL Verkehrsbetriebe Luzern.

Záběry z Bdeněvse. Aktualizováno 27.12.2010 Přidaná fotografie autobusu před rokem.

Jak BUSportálu sdělil Václav Prokopec v rozšířené informaci, kterou jsme v závěru mírně upravili: "12.11. po 10 měsících jsme dopravili po ose z Olomouce do Bdeněvse bus RTO po celkové klempířské opravě. Vrak autobusu byl více jak deset měsíců v klempírně v Olomouci. Toto zdržení zapříčinila tragická smrt Pavla Berči, v jehož dílně nám dělali klempířské práce. Směrem do Olomouce jsme autobus poslali na vagonu, nazpět jsme s ním jeli po ose Olomouc - Prostějov-Boskovice - Havlíčkův Brod - Příbram - Plzeň. Bez oken a podlahy se sice moc dobře nejede, ale hřála nás představa, jak začneme na jaře bus kompletovat. Víc údajů zatím nezveřejníme, to proto, aby ti šťouralové, kteří komentují fakt, že má náš bus prosklenou střechu z pojízdné prodejny a my si dovolili to tak nechat, měli o čem diskutovat. Autobus upravíme podle svých představ, protože je NÁŠ. " Uveřejňujeme téměř "letní" listopadové záběry a těšíme se na další informace z postupu prací i z historie vozu.

Dopravní útvar Kansas City pro veřejné školy inicioval projekt “going green” (zelenání). Součástí programu je nahrazení 30% dieselových autobusů novými na CNG. Navíc školy McDuffie County ve státě Georgia o CNG pohonu uvažují. V Kansasu bylo objednáno 46 autobusů a budou dány do provozu od února 2011 s finanční podporou grantu Clean Cities Coalition. Zatím dopravní útvar Kansas City organizuje cesty do každé z 47 škol v distriktu s možností poskytnout studentům zkušenost s tímto pohonem. Školní district McDuffie schválil nabídku na 4 nové autobusy pro 72 cestujících, z toho 1 na CNG a chce koupit čtyři CNG vozy každý další rok. Pokud bude těchto vozidel více, pořídí pro ně i vlastní plnicí stanici. Z amerického tisku vybral NGV JOURNAL, přeloženo a kráceno BUSportálem.

Bratislava, Leningrad a Volgograd v barvě a čenobíle lanovka v Drážďanech

Také doubledecker v Berlíně na pohlednici poslané v roce 1939 a tramvaje v Jablonci a Českých Budějovicích už hodně hodně dávno ...

Kromě aktuálně vhodných pokladů Veselé Vánoce" a "Šťastný Nový Rok" byly v balíčku z půdy přineseny i tradiční místopisné pohlednice, kde na některých bylo možno zaznamenat dopravní techniku příslušné doby. Pět mladších zahraničních pohlednic uveřejníme v týdnu. Bohužel čím jsou historické pohlednice mladší, tím jsou horší a barva znamená téměř vždy ztrátu detailu.