Zcela nový projekt využití zkapalněného zemního plynu v dopravě se prezentuje v Polsku. Doplněno fotografiemi autobusu a cisterny.

GAZPROM Germania společně s polským výrobcem autobusů Solbus a místními dopravními firmami organizuje v dubu a květnu 2012 sérii předváděcích jízd autobusů poháněných zkapalněných zemním plynem (LNG). Dva plynové autobusy Solbus Solcity jsou v rámci nasazeny na pravidelné linky veřejné dopravy ve vybraných městech. Seznámit se s nimi mohou obyvatelé polských měst Toruň, Gdyně, Olsztyn, Varšavy a Katovic. Tento pilotní projekt má za cíl ukázat možnosti spolupráce v oblasti LNG v dopravě, což je pro Gazprom nová aktivita. GAZPROM Germania dodal zemní plyn a zajišťuje doplňování paliva pomocí mobilního plnícího zařízení, Solbus městské autobusy upravené pro provoz na LNG a městské dopravní podniky využily šanci vyzkoušet výhody LNG. Zkapalněný zemní plyn (LNG) o teplotě mezi -161 až -139 °C může být použit jako palivo pro spalovací motory a je stejně ohleduplný k životnímu prostředí jako již v dopravě hojně používaný stlačený zemní plyn (CNG). Ten patří v současnosti mezi nadějně se rozvíjející alternativy vůči zdražujícímu benzínu a naftě. Oproti nim navíc produkuje o méně emisí CO2. www.cng.cz: Zkapalněný zemní plyn - LNG GAZPROM Germania GmbH je dceřiná společnost světového největšího producenta Gazprom sídlící v Berlíně. Od svého založení v roce 1990 se vyvinula ve skupinu s mezinárodní působností. Tuto skupinu dnes tvoří téměř 40 firem působících ve více než 20 zemích v Evropě a střední Asii, které s zabývají výrobou, skladováním a prodejem zemního plynu. V současnosti skupina zaměstnává 780 lidí, z toho 210 v berlínské centrále. Solbus je rodinná polská společnost zabývající se výrobou autobusů a specializuje se na výrobu městských autobusů poháněných zemním plynem. Nabídka značky Solbus sestává ze tří základních produktových řad – City, Intercity, a Tourist. Solbus používá díly vyráběné světovými výrobci jako jsou Cummins, Iveco, ZF nebo Voith. Všechny vozidla Solbus splňují nejpřísnější evropské ekologické a bezpečnostní standardy. Výrobní závod společnosti Solbus ve Solec Kujawski v současnosti zaměstnává 150 pracovníků n výrobní ploše 8,000 m2. TZ GAZPROM Germania a Solbus www.solbus.com.pl: Městské autobusy Solbus (BUSportál: Polský karosář Solbus má podobný název jako česká společnost SolBus - zde se jedná o dovozce španělských autokarů Beulas (spojeno s dopravcem Reina Tour). Další vazbou polského Solbusu k ČR byla svého času licenční výroba autobusů ve spolupráci se SOR Libchavy. Tato spolupráce byla ukončena.)

a informace nejen z tiskové zprávy.

3. května 2012 byl slavnostně předán 111 111. autobus vyrobený v továrně ve Vysokém Mýtě. Vozidlo IVECO IRISBUS Citelis CNG 12m převzal Josef Vilím, předseda představenstva a ředitel Dopravní ho podniku města Jihlavy. Výrobce jubilejní pořadové číslo rozklíčoval jako stejný počet zcela výjimečných rysů: jako jedničku v objemu a kvalitě výroby, jako velkého zaměstnavatele, jedničky ve skladovacím zázemí, v prodeji a exportu autobusů. Historie výroby silničních vozidel ve Vysokém Mýtě se začala psát již v roce 1895, kdy Josef Sodomka založil firmu „První východočeská výroba kočárů Josefa Sodomky". S rokem znárodnění Sodomkovy továrny v roce 1948 vstoupila do historie poprvé značka Karosa. Výroba autobusů pokračovala i v období privatizace a nástupu standardních tržních podmínek v první polovině 90. let. Z mnoha materiálů na BUSportálu jsme vybrali: 2005: Oslavy 110 let založení KAROSY 3. září 2005 ve Vysokém Mýtě 2008: Záběry na kataforézu s postupným vynořováním skeletu 2010: Na návštěvě v IVECO CR a Irisbus v novém desetiletí 2011: BUSWORLD 2011: Expozice s českou účastí I. - Irisbus Iveco Ze současné výroby tentokrát přineseme fotografie poskytnuté IVECO CR v dalším pokračování. Továrna ve Vysokém Mýtě byla založena v roce 1895 Josefem Sodomkou, první autobus na podvozku Škoda vyjel na vozovku v roce 1928. Během více než 84 let se prostory továrny rozrostly z původních 320 m2 na současnou plochu 225 000 m2, přičemž zastřešené plochy činí 61 000 m2. Roční výroba autobusů v továrně ve Vysokém Mýtě přesáhla hranici tisíce kusů v roce 1998, dvoutisícová meta byla díky masivnímu nárůstu zájmu o řadu 900 a také díky náběhu výroby modelů Crossway a Recreo překonána v roce 2006. Na překročení hranice tří tisíc vyrobených kusů si závod IVECO IRISBUSU ve Vysokém Mýtě musel v novodobé historii počkat do roku 2008. Roky recese globální ekonomiky přinesly snížení výrobních objemů. V loňském roce však produkce ve Vysokém Mýtě – a to nejen díky meziročnímu navýšení výroby Citelisů, významně vzrostla a zůstala jen těsně pod třítisícovou hranicí (2972 kusů). To představuje 84 % ze všech autobusů vyrobených v Česku, tedy neohrožené prvenství vysokomýtské továrny ve výrobě. Společnost Iveco Czech Republic, a.s. měla k 31. prosinci loňského roku 2639 zaměstnanců ať již kmenových, tak i agenturních. To z této firmy činí jednoho z největších zaměstnavatelů Pardubického kraje a největšího zaměstnavatele České republiky vyrábějícího autobusy. Příznivý dopad na trh práce v celé České republice potvrzuje i skutečnost, že pro závod ve Vysokém Mýtě pracuje nepřímo, prostřednictvím dodavatelů výrobků a služeb, dalších zhruba 1700 osob. Z celkového počtu 2639 zaměstnanců pracuje 2295 osob ve výrobním závodě, 344 zaměstnanců v dalších obslužných útvarech. Největší podíl v kvalifikační struktuře zaměstnanců, 57%, tvoří zaměstnanci se středním odborným vzděláním zakončeným výučním listem, 4% procenta zaměstnanců má základní vzdělání, 30% představují zaměstnanci s úplným středním vzděláním zakončeným maturitní zkouškou. Vysokoškolské vzdělání má téměř desetina (9 %) zaměstnanců. . V loňském roce Iveco Czech Republic, a.s. poskytlo zaměstnancům celkem 27 787 hodin ve školících programech zaměřených na kvalitu výrobků a výrobní procesy, řízení a organizaci práce, jazykové a počítačové dovednosti. Společnost trvale investuje do rozvoje zaměstnanců také díky fondům Evropské Unie, které zahrnuje do každoročního objemu investic do vzdělávání. Společnost IVECO má šest základních skladovacích center ND v Evropě, přičemž jedno z nich je umístěno ve Vysokém Mýtě. Zdejší skladovací prostory pro autobusy i užitková vozidla IVECO zásobují celkem 18 států střední a východní Evropy včetně Pobaltských republik. Sklad náhradních dílů otevřený v březnu roku 2008 disponuje plochou 18 000 m2 s přibližně 132 000 položkami od 252 dodavatelů a zajišťuje dodávky pro 264 různých distributorů ND. Náhradní díly jsou dodávány do míst objednávek cca stovkou nočních transportů. V současné době je kapacita a sortiment skladovacích prostor ve Vysokém Mýtě schopna zabezpečit okamžitou dostupnost 97,8 % objednaných dílů nákladních vozidel a autobusů IVECO. IVECO IRISBUS v regionu Střední a Východní Evropy dominuje v oblasti prodeje autobusů, kde podíl společnosti IVECO IRISBUS činí 22,2 % za rok 2011. Ačkoliv IVECO IRISBUS má v Česku velmi silné kořeny, více než 93 % výroby továrny ve Vysokém Mýtě bylo exportováno. Vozidla vyrobená ve Vysokém Mýtě byla dodaná 510 zákazníkům v 29 zemích. Největší cílovou zemí je tradičně Francie následovaná Itálií. Více než dvě stovky vozidel IVECO IRISBUS byly v roce 2011 registrovány na Slovensku. Před více než jedenácti lety byla ve výrobním závodě ve Vysokém Mýtě uvedena do provozu kataforézní povrchová úprava pro vozidla o délce až 15 metrů. Iveco Czech Republic uvádí, že je tak jedinou továrnou ve Střední Evropě, která využívá kombinace výhod jak ferozinkové antikorozní vrstvy u všech ocelových plechů a profilů o síle stěny do 3mm nebo na všech korozně exponovaných uzlech karoserie autobusu a současně i kataforézní povrchové úpravy. Díky této kombinaci jsou všechny skelety vyráběných autobusů chráněny proti korozi na nejvyšší dostupné úrovni. Nová technologie významně zvýšila odolnost autobusů vyráběných ve Vysokém Mýtě proti korozi. Kataforézní lázeň s objemem 300 m3 je neustále doplňována sušinou tak, aby protikorozní ochrana po vypálení dosahovala minimální tloušťky 25 mikrometrů. Do uzavřených profilů se kataforézní náplň dostává malými technologickými otvory, z nichž po vytažení skeletu z vany následně vyteče. Tato ochranná vrstva garantuje úspěšnost v antikorozní zkoušce trvající 1000 hodin v solné mlze a 1000 hodin při cyklických korozních zátěžích. Záruka vysoké kvality vozidel z Vysokého Mýta také vychází z aplikace systému řízení výroby World Class Manufacturing (WCM). Z TZ IVECO CR BUSportál: Podle všeho se dočkáme i autobusových stran IVECO CR v češtině, ne sice v rámci korporátního webu www.irisbus.com , ale na www.iveco.cz . Jubilejní 111111. autobus z Vysokého Mýta: Irisbus Citelis 12 m CNG je vozem 221 pro MHD v Jihlavě Záběry jsou řazeny chronologicky, tedy od slavnostního zahájení akce přes přesun účastníků na exkurzi do výroby kromě závěrečného předání vozidla na titulním snímku. Potěšily i dva historické vozy.

londýnské trolejbusy, které naposledy vyjely 8. května 1962. Od Dave Chicka.

Muzeum se nachází v Carlton Colville poblíž Lowestoftu, okolo 200 km severovýchodně od Londýna. Osm z devíti zachovaných londýnských trolejbusů bylo v rámci čtyřdenní akce v provozu. Poslední záběr je z 12.května, kdy se uskutečnil DOD v depu Fulwell v jihozápadním Londýně , kde je uchována originální trolejbusová flotila z roku 1932. Děkujeme Dave Chickovi. Dvě vzpomínky na britské trolejbusy od Jana Spousty

Plzeňské městské dopravní podniky tak rozšiřují sbírku historických vozidel.

V dílnách PMDP dokončili renovaci autobusu Karosa B 731.04 z roku 1986. Tento vůz tak doplní rozšiřující se sbírku historických vozidel PMDP, a.s. Jedná se vůz z poslední dodávky těchto autobusů do Plzně, které byly poháněny atmosférickým motorem Liaz ML 635. Tento motor spolu s hlučnou zadní nápravou Rába dodávají autobusu charakteristický zvuk. I přesto, že nejen po Plzni se sedmičkové Karosy pohybují nadále v poměrně hojném množství, patří tento autobus právem již mezi historické, a to díky spoustě větších či menších odlišností oproti později vyrobeným podtypům řady 730. Autobus bude k pronajmutí zájemcům o svezení od července tohoto roku, bližší informace budou uveřejněny na stránkách PMDP v sekci Pronájem historických vozidel . Za informace a záběry děkujeme Ondřeji Liškovi.

Na návštěvě v ejpovickém servisu.

Nejen Bill Gates začínal se svou firmou v rodinné garáži. Jiří Helus založil v garáži v roce 1992 firmu, která působí nyní jako společnost Auto Helus s.r.o. Ze skromných začátků v Kaznějově vyrostla společnost, která je držitelem nejvyššího stupně servisní autorizace pro vozy Avia a Iveco, také pro autobusy Irisbus Iveco a držitelem certifikátu ISO 9001. Společnost nabízí své servisní a prodejní služby v západních Čechách. Navštívili jsme servis a prodejnu náhradních dílů firmy Auto Helus v Ejpovicích mezi Plzní a Rokycany, kde přímo u sjezdu z dálnice D5 na 67 km stojí dobře viditelná moderní budova servisu. Přímo u budovy je k dispozici velké parkoviště. V recepci se zákazníka ujme technik, se kterým si domluví potřebné pro opravu. A zatímco bude vůz v opravě, je možno si čekání si krátit sledováním televize, se připojit k i nternetu a občerstvit se z nápojových automatů. "Pro opravy máme připraveno pět průjezdných stání . Dvě z nich s montážními kanály opatřenými zvedáky. Ve výbavě dílny je portálový jeřáb a elektrické zvedáky pro šetrnou manipulaci s vozidly. Zvládáme veškeré karosářské opravy včetně konečného lakování. Rámy vozidel a karosérie rovnáme pomocí rovnacího rámu. Zvládneme opravit i vozy jiných značek než jen Iveco – Irisbus," vysvětluje Jiří Helus a dodává: ""Na diagnostické lince zjistíme a odstraníme závady motoru, brzd, geometrie náprav a elektroinstalace. Vyměníme veškeré provozní náplně vozidel, přezujeme a vyvážíme pneumatiky, změříme množství emisí, seřídíme a ocejchujeme tachograf. Celkově připravíme vozidlo k STK." Firma prodává i náhradní díly. Pracovníci skladu poradí, vyhledají potřebný díl, a pokud není na skladě, podle přání zákazníka jej objednají a to jak originální, tak z druhovýroby. Většinou jsou díly k dispozici do druhého dne. Auto Helus zajišťuje přes Iveco call centrum 24 hodinový servis, popřípadě odtažení nepojízdného vozidla. TI Auto Helus www.autohelus.cz/iveco-irisbus

Zakladatel muzea Emil Příhoda slaví významné narozeniny a 105 let závod Praga.

Značku PRAGA vlastní momentálně burzovní makléř z USA Petr Ptáček. Značka opustila veškeré předešlé aktivity a vyrábí v Česku a na Slovensku motokáry a okruhová auta. 2010: Praga NDO - unikát Emila Příhody (Museum Praga Zbuzany) se přijel po vlastní ose i s Emilem Příhodou za volantem podívat do Kolína Jubilantovi 3. 5. 2012 gratulovali kromě primátora Ivo Svobody přátelé i kolegové z oboru a také Valentin Zbyňovský, jehož článek ze 4.čísla časopisu VETERÁN.SK si dovolujeme ocitovat: Emil Příhoda Česká televízia v roku 1989 natočila krátky dokument o zbierke Pragoviek Emila Příhodu, kde sa okrem iného hovorí, že v jeho zbierke chýba už len Praga AV. V tom čase ma veterány ešte vôbec nezaujímali. Až o dvadsať rokov neskôr som náhodou objavil automobil Praga AV a práve tá má priviedla k pánovi Emilovi Příhodovi a k jeho ojedinelej zbierke. Mám pocit, že za krátke, ale intenzívne obdobie, ktoré sa poznáme, sa medzi nami vytvoril priam nadštandardný vzťah. A akoby som chcel dohnať zameškané, využívam každú cestu do Prahy na návštevu Múzea Praga v Zbuzanoch. Múzeum, ktoré vzniklo ako únik pred väzením Tí, čo ho poznajú vedia, že celý život zasvätil značke Praga. Už ako 5-6 ročný sledoval vozidlá Sentinel, ktoré parkovali na Žižkove neďaleko ich bydliska. Možno práve to ovplyvnilo jeho neskoršie rozhodnutie vyučiť sa za automechanika. V čase keď začal zbierať autá, veteránizmus bol u nás ešte neznámy pojem. Situácia na trhu s autami v povojnovom Československu bola zlá a on ju využil vo svoj prospech. Kto mal staré auto snažil sa buď ho prerobiť a zmodernizovať, alebo sa ho zbaviť. Tak prišiel k prvému, druhému, tretiemu... „Keď som mal asi 4 staré autá, hovorí mi nebohý Alojs Samohýl: Ty máš niekoľko starých áut. Mal by si s tým niečo urobiť, lebo oni ťa zavrú“ rozpráva mi Emil Příhoda ako prišiel na myšlienku založenia Automobilového múzea. „Tak som aj urobil a v roku 1957 vzniklo Automobilové múzeum“. Myšlienka múzea sa mu zapáčila, chcel vytvoriť zbierku českých automobilových značiek. Avšak táto téma je tak široká, že sa nakoniec rozhodol pre jednu značku. Tou značkou sa stala Praga. Voľba tejto automobilky nebola náhodná. Pokrokovosť, modernosť a zároveň jednoduchosť Pragoviek boli silné argumenty, ktoré presvedčili Emila Příhodu. Odvtedy začal systematicky zbierať a triediť všetko, čo sa týkalo značky Praga. Cieľom jeho zbierky nebolo zreštaurovať každé vozidlo do nablýskanej dokonalosti. Cieľom bolo vytvoriť ucelenú zbierku prevádzky-schopných vozidiel vrátane autobusov a nákladných vozidiel. Unikátnosť zbierky tvorí jej komplexnosť. Okrem kolekcie vozidiel, obsahuje zbierka Emila Příhodu stovky dokumentov, výkresov, článkov z časopisov, plagátov a propagačných predmetov zachytávajúcich vývoj značky Praga v jej historických a kultúrnych súvislostiach. Prvým vozidlom Praga v jeho zbierke bol model Alfa z roku 1924. Dnes zbierka obsahuje viac ako sto vozidiel osobných a úžitkových automobilov vrátane autobusov. „Ak by som tu chcel skutočne mať všetko, čo Praga vyrobila vrátane špeciálov, tak by som tu mal mať minimálne 100 rôznych nadstavieb, aké sa na podvozkoch V3S dodávali. Ja tu mám sotva 4 a ukazujem len jednu“. dodáva Emil Příhoda. Po roku 2000, keď sa v Zbuzanoch pri Prahe vytvorili podmienky na sprístupnenie expozície, má odborná a laická verejnosti možnosť oboznámiť sa s jednotlivými exponátmi značky Praga. Pre majiteľov vozidiel Praga by to mala byť akási pútnická cesta a povinná jazda za informáciami. Na internete sa okrem chvály na adresu múzea objavujú i kritické hlasy. Emil Příhoda sám priznáva, že priestory neumožňujú rozmiestnenie exponátov tak, aby boli prístupné zo všetkých strán, že prehliadka je možná len so sprievodcom, že nemôžu z kapacitných a časových dôvodov ukázať všetko. Napriek tomu sa on a jeho rodina snaží každému návštevníkovi vyjsť v ústrety. „Titul Druhá najväčšia zbierka jednej značky zapísanej v zozname UNESCO je síce honor, ale okrem časopisov, ktoré mi zasielali do začiatku 90. rokov a niekoľko potrasení rukou, múzeu žiadne benefity nepriniesol.“ hovorí Emil Příhoda na margo finančnej situácie múzea a dodáva „Jediným príjmom múzeu je vstupné, predaj kníh a občas nejaké filmovanie. Celá prevádzka múzea leží na pleciach našej rodiny“. V televíznom dokumente, ktorý som spomínal na začiatku článku, hovoril Emil Příhoda, že tu má práce na ďalších desať rokov. Odvtedy prešlo dvadsať rokov a práce okolo múzea neubudlo. Je to človek, pre ktorého je práca koníčekom a koníček prácou. Známy český spisovateľ Karel Čapek povedal, že existujú ľudia, ktorí nemajú žiadnu záľubu. To sú ale ľudia, ktorí sa stali hračkou prírody, podobne ako ľaváci, albíni, alebo vegetariáni. Normálni ľudia sa vyznačujú tichým šialenstvom, ktorému hovoríme koníček. V tomto mesiaci oslávil pán Emil Příhoda okrúhle jubileum, 80 rokov. Kiežby mu toto šialenstvo vydržalo ešte zopár rokov.

HISTÓRIA AUTOBUSOV V POVOJNOVOM OBDOBÍ. 5. část: květen

Každý měsíc přinášíme záběry z příslušného měsíce. 4. část: duben 3. část: březen 2. část: únor 1. část: leden

Historická vozidla v ulicích Ostravy objektivem Stanislava Trunečky.

V další části přineseme informace autora o průběhu DOD a fotografie současné techniky.

Britští trolejbusoví fandové si v těchto týdnech připomínají dvě smutná výročí

26. března uplynulo 40 let od ukončení provozu na trolejbusové síti v Bradfordu, který byl posledním městem na Britských ostrovech, kde trolejbusy jezdily. Zajímavým faktem je, že Bradford byl i prvním britským městem s trolejbusovou dopravou. Provoz v Bradfordu byl zahájen 24. června 1911, trolejbusy tedy tvořily páteř tamní MHD přes šest desetiletí. Ve stejný den vyjely trolejbusy i v nedalekém Leedsu, jejich sítě však nikdy nebyly propojeny, a Leeds trolejbusy zrušil již v roce 1928. 8. května si v Londýně připomenou 50. výročí ukončení trolejbusového provozu. Přestože londýnské trolejbusy vydržely bez týdne jen 31 roků (první trolejbusy zde vyjely do pravidelného provozu 16.5.1931), byla trolejbusová doprava nejen významnou součástí dopravního systému metropole, ale měla i světový triumf - v době svého největšího rozmachu na přelomu čtyřicátých a padesátých let byl londýnský provoz největším na světě. Na síti o délce 410 km se 60 linkami jezdilo 1811 trolejbusů – tento vozový park byl překonán až v sedmdesátých letech trolejbusovým provozem v Moskvě. Od jara roku 1972 se tak mohou Britové s trolejbusy setkat jen v zahraničí nebo doma v několika muzeích. Historické trolejbusy, většinou z padesátých let, patří mezi vystavené exponáty London Transport Museum v Londýně , Riverside Museum Glasgow a Ulster Folk and Transport Museum nedaleko Belfastu. V Británii je však i řada „živých muzeí“ a trolejbusová trať je součástí několika z nich. Největším trolejbusovým muzeum na světě je bývalé válečné letiště Trolleybus Museum Sandtoft poblíž Doncasteru. V tomto muzeu je umístěn i prototyp trolejbusu Electroline, který byl v polovině osmdesátých let minulého století pokusem o obnovu britských trolejbusů a byl testován na krátké zkušební trati právě v Doncasteru. Dalším živým dopravním muzeem je East Anglia Transport Museum v Carlton Colville, ve kterém v neděli 6. května 2012 proběhnou akce k 50. výročí konce londýnských trolejbusů a 60. výročí ukončení provozu tramvají v Londýně. Jan Spousta BUSportál: O tom, že trolejbusy přicházejí opět na pořad dne svědčí to, že i v Británii se uvažuje o znovuzavedení trolejbusové dopravy. Trolejbusový projekt by mohl oživnout podle informace Dave Chicka v Leedsu. (Historické fotografie jsou převzaty z velmi staré publikace, kde patrně už ani neeexistuje vydavatel, proto předpokládáme, že zveřejnění nevadí, další záběry jsou od Dave Chicka a Jana Spousty.)

připravena pro sobotní DOD.

Snímky Tomáše Dvořáka jsou ze zkušební jízdy 25.4.2012. Jedná sr o prvního vyjetí pod pořádné dráty po skoro 40 letech, kdy dosloužila v Praze (mezitím se prý svezla po dvoře střešovické vozovny, kde je kousíček trolejbusové tratě). Fotografie z průběhu DOD máme slíbené z Dopravního podniku města Pardubic. Z návštěvy v Muzeu MHD ve Střešovicích: Trolejbus Tatra 400