Poslední ze série materiálů ze zajímavé dopravní akce: Našel se Karlštejnbus.

Mezi dokumentárními nástěnnými materiály zaujaly mnoho návštěvníků obrázky Karlštejnbusu. O přestavěném Roburu jsme si povídali s jedním z jeho řidičů, Jiřím Zýkou. Ten BUSportálu sdělil: "Karlštejnbusy - přestavěné benzinové Robury - byly tři - červený, modrý a zelený. V sedmdesátých létech jezdily v sezóně od parkoviště Karlštejn na hrad. Když jsem se po vojně vrátil do Králova Dvora jako řidič, měl jsem se na jaře ujmout Karlštejnbusu - bydlím nedaleko Karlštejna. Karlštejnbusy byly po generálce tehdejším satalickým opravárenským závodem ČSAD. Protože již tenkrát bylo třeba pro tyto jízdy zvláštní povolení a to se nepodařilo k obnovenému provozu získat, byla moje první jízda s Karlštejnbusem jeho poslední - odvezl jsem ho tehdy kamsi do stodoly. Novými majiteli se stali snad v roce 1979 hasiči." Na Dni otevřených dveří se objevily nejen obrázky červeného Karlštejnbusu (děkujeme za poskytnutí), ale i jeho noví majitelé z Nymburska. BUSportál bude ve spolupráci s nimi i s ProboTransem další osudy i historii autobusu sledovat. Jeden ze současných majitelů, Jaroslav Douša, nám sdělil: "Informace k minibusu teprve sbíráme zejména v Berouně, ale také v Satalicích (dnes TEZAS), kde provedli přestavbu i autobusům poskytovali servis." Den otevřených dveří dopravní společnosti PROBO TRANS BEROUN, spol. s r.o - Komentovaná fotoreportáž.

21. září 2008 - ekonomika.idnes.cz - "Já mám svou škodověnku rád!," notoval si Josef Bek coby řidič autobusu ve filmu Florenc 13:30. Láskyplná slova měl pro vozidlo Škoda 706 RTO z vysokomýtské Karosy, které tehdy bylo na silnicích novinkou. Sériově se začalo vyrábět přesně před padesáti lety, rok po natočení filmu. ... Přestože autobusů RTO vyjelo na české silnice i ve světě téměř patnáct tisíc, do současnosti jich existuje v pojízdném stavu jen pár desítek. Autobus sloužil nejen na linkových trasách, ve městech, populární byla i zájezdová verze, které se vyrobilo nejvíc. Když vozy dosluhovaly, využívala je ještě zemědělská družstva, na vesnicích jezdily jako pojízdné prodejny. Více na ekonomika.idnes.cz Nejen autobusy RTO naleznete na BUSportálu v populární rubrice Veteráni.

Opět se ukazuje, jak interaktivní je internet a jak pozorní jsou čtenáři BUSportálu. Další reakce ....

Zcela nedávno jsme uveřejnili: Z historie odbavovacích strojků Setright. Úplně čerstvě jsme dostali od SPVD odkaz na materiál o dopravě na přehradě Hracholusky , kde je strojek obrazově zachycen. Na materiál zareagoval Martin Janda: ... právě jsem si přečetl článek o strojcích Setright (autora jsem za něj už pochválil), zaujal mě v něm poslední odstavec: "Traduje se, že když přijel strojky Setright představovat zástupce výrobce, tak tvrdil, že není způsob, jakým by se daly okrást. Po půl roce používání v ČSSR se údajně na plakátech s tímto sloganem objevila malá poznámka - neplatí pro Československo. Češi prostě dokáží obejít cokoli. " Neznám přesně způsoby, jakými se ono okrádání provádělo, Zdeněk Sýkora mi tvrdil, že by to vydalo na samostatný článek (takže doufám, že ho časem taky napíše). Já sám jsem slyšel snad jen něco v tom smyslu, že když se dal strojek na noc do mrazáku, ráno pak nějakou dobu neevidoval prodané jízdenky, ale nevím, jestli je to pravda a nebo jen nějaká lidová slovesnost. Vzpomněl jsem si však na příběh, který mi vyprávěl bývalý kolega Tibor K., který letos na jaře odešel do důchodu. Kolega pocházel z Košic, dlouhá léta jezdil u tamního ČSAD (pouze posledních pět let před důchodem jezdil s trolejbusem tady v Čechách, aby si našetřil na důchod). A ten příběh? ČSAD zavedlo novou dálkovou linku a na ní jeden pár spojů, ráno tam, odpoledne zpět. Na linku byli už od prvního dne provozu přiděleni nastálo dva řidiči, když byl jeden v práci, druhý měl volno a naopak, dokonce i v době dovolené a nemoci zaskakoval jeden za druhého. Jeden z řidičů měl bratra kdesi "na západě", snad v Německu a ten bratr mu kdysi přivezl dárek, strojek Setright. No a tak páni řidiči vymysleli následující trik: Na linku s sebou brali oba dva strojky, vlastní i firemní. Cestou tam prodávali jízdenky ze svého strojku a tržba šla řidičovi do kapsy, cestou zpět prodávali jízdenky z firemního strojku a tržbu odevzdávali. Bylo to vlastně geniální - cestující jízdenky měli v pořádku, takže revizor by nic neodhalil. Na nějaké dlouhodobě provozované lince by si něco podobného dovolit nemohli, pokud by ze dne na den poklesly tržby na polovinu, bylo by to nápadné. Ale tady šlo o úplně novou linku a řidiči odevzdávali poloviční tržbu už od prvního dne, takže to nebylo nikomu ani trochu podezřelé. A jak se na to přišlo? Jednoduše. Jednoho krásného dne jeden z řidičů onemocněl, druhý z řidičů byl taky někde mimo, a tak se na lince objevil úplně jiný řidič. Ten jel obě cesty s firemním strojkem, tržba byla najednou dvojnásobná a to bylo podezřelé. A tak se začlo vyšetřovat a na lince začaly jezdit kontroly a sledovat práci řidiče. Zpočátku se zdálo být vše v pořádku, řidič dával jízdenku každému cestujícímu a cena na jízdence odpovídala tomu, co cestující zaplatil. Ale pak někoho z kontrolorů napadlo porovnat číslo strojku vytisknuté na jízdence se seznamem strojků v majetku ČSAD a zjistil, že strojek tohoto čísla v ČSAD není vůbec evidovaný. A jak to dopadlo? Jak to tak asi v podobných případech bývá. Oba řidiči si několik dalších let za volant nesedli, náhradou za to jim stát nabídl "místo k sezení" v některém z nápravných zařízení. Další věrný čtenář BUSportálu doplňuje: Z dnešního hlediska je zajímavé, kam všude se nakonec strojky Setright dostaly. Tradičně se používaly v lodní dopravě v Praze, na Slapech i na Orlíku, ale vydávaly se jím vstupenky třeba do Koněpruských jeskyní nebo na koupaliště Lhota. Úvaha, co kdysi vedlo ČSAD k nákupu právě této značky, i když jízdenkám Setright chybělo pár důležitých údajů, je také docela zajímavá. Když jsem se podíval na fotografie v článku, napadl mne jeden velmi prostý důvod: jízdenka ze Setrightu je oproti těm dvěma konkurečním značkám v mezích možností hezká.

Zbyňka Hupáka - v současnosti zaměstnance ČSAD autobusy Plzeň po dlouholetém působení v servisní společnosti Bonavia. ( ... a ještě průvodčí se stroječkem)

Zbyněk Hupák je i webmasterem internetových stran ČSAD autobusy Plzeň a často pomáhá informací i fotografiemi redakci BUSportálu. BUSportál se připojuje ke gratulaci Pavle a Zbyňkovi Hupákovým. Autobus Škoda 706 RTO KAR byl renovován společností Bonavia v době působení Zbyňka Hupáka, velkého fanouška historických autobusů, v této společnosti.

Poslední zářijový víkend byl příznivý pro svatby.

Alespoň dvě z nich se neobešly bez historických autobusů. Z obou BUSportál přinese svatební záběry. Na úvod jsme zachytili posvatební odpočinek linkového autobusu RTO v lesích na Plzeňsku.

autobusového dílu České televize ze série Retro.

2.10.2008: Podařilo se nám získat jak pořad ve formátu "avi" z adresy (patrně to není zcela dušínovské) a napsat Komentář BUSportálu a připomínky Jana Neumanna. http://ulozisko.sk/86565/Retro_-_Autobusy_CSAD.rar tak i připomínky kvalifikovaného čtenáře, které během víkendu uveřejníme spolu s komentářem BUSportálu. Musím se přiznat, že jako televizní ignorant jsem tento díl prostě přehlédla. Bohužel podle informace na stranách ČT nebude tento díl k dispozici na internetu kvůli ukázkám z filmu Florenc 13:30. Takže si musím dát pozor a podívat se 4.10. v 9:05 na ČT24 už proto, že jsem ČT poskytla před natáčením pořadu řadu kontaktů a patrně jeden z nich, Jaroslav Ryba, se v pořadu snad i objevil.

Film dodnes oblíbený kvůli hvězdnému obsazení navzdory nekomentovatelnému námětu zachytil i pěkný autobus. Cestující na střeše vypadají jako běžný zjev.

Kvalita záběrů odpovídá telefotografiím. Zajímavé autobusy se objevují v leckterých pamětnických filmech, ovšem chce to rychlou reakci .... Děkuji za identifikaci autobusu autorovi zatím dvou veteránských auto a trolejbusových encyklopedií Martinu Harákovi: "Autobus považuji za vozidlo Praga TO Elektrických podniků hl.m.Prahy z roku 1937, které sloužilo pro vyhlídkové jízdy Prahou a zahrálo si i ve filmu Anděl na horách."

Nejen informace o strojcích , ale i spoustu jízdenek poslal BUSportálu Zdeněk Sýkora.

První strojek Setright byl patentován v roce 1922 a pojmenován po jeho designérovi a tvůrci-vynálezci Henry Setrightovi. Asi od přelomu 40. let přichází strojky "Insert ticket machine". Ty jsou víceméně podobné těm našim, nemají však vlastní zásobu papíru, na který by byla jízdenka vytištěna, ale samotná jízdenka se do něj vloží a otiskne. Stejně tak to bylo u našich týdenních/měsíčních jízdenek. Na počátku 50. let přichází typ SMB-Mk 1, který až na pár odlišností je už nám známý strojek. V roce 1965 přichází na řadu strojek SMB-Mk 2, který tak dobře známe z našich autobusů ČSAD. Počátek použití těchto strojků zatím přesně neznám. Patrně se k nám dostaly někdy v letech 1967-68. Nejpozději to však bylo v roce 1969, kdy už byla k dispozici týdenní jízdenka, určená právě do těchto strojků. Zajímavým detailem na strojcích je umístění čísla strojku buď u měsíce nebo u druhu jízdného. Nepodařilo se mi zjistit, jestli to mělo nějaký význam. Setkal jsem se s názorem, že to bylo rozlišení, zda-li je to strojek řidiče či průvodčího. Pokud měl strojek pětimístné číslo, tak bylo snad vždy u druhu jízdného. Např. V Anglii měly některé strojky své číslo na obou těchto místech. Výše zmíněné týdenní/měsíční jízdenky pro pracující/žáky se označovaly tak, že se jízdenka zasunula do štěrbiny na vrchu strojku, odjistil se posun papíru a jízdenka se normálním způsobem označila. Při dalších nástupech se už jen procvakávala pomocí děrovačky na strojku. Upraveno a doplněno autorem 2.1.2009: Žádný posun se neodjišťoval, ale jak vyšel prázdný papírek místo jízdenky, tak ten se utrhl a vyhodil. Strojky u ČSAD byly od doby změny tarifu. Myslím, že to mohlo být 1.7. 1969, ale nejsem si 100% jist. Co se na jízdenku tisklo: cena, nástupní zastávka ve formě tarifního čísla, datum, pořadové č. jízdenky, druh jízdného a číslo strojku. Cena byla odstupňována od 0,00 Kčs až po 199,50 Kčs po 0,50 Kčs Měsíc byl ve většině případů označen číslem, leč pár strojků mělo i anglické zkratky pro jednotlivé měsíce. Druh jízdného byl označen těmito zkratkami: J- plné jízdné J%- poloviční jízdné ZB - zavazadlo D- dělnické jízdné Ž- žákovské jízdné X- rekreační jízdné Y- neobsazeno U ČSAD autobusy Plzeň pokuta - vydával řidič buď pro revizora (ten musel cestujícího k němu přivést) nebo pokud sám prováděl na konci spoje revizi jízdenek (musel mít stejnokroj dopravce! Pak byl osobou oprávněnou) Počítadla na strojku zaznamenávala celkový počet jízdenek, dělnické jízdenky, žákovské jízdenky, nulové jízdenky, dále pak počet desetikorun a padesátníků. Na každé konečné musel řidič/průvodčí zaznamenat do výkazu stav počítadel. Důvod volby nákupu právě těchto strojků pro československé dopravce mi není znám. Na trhu byly ještě strojky TIM, které dokázaly tisknou navíc rok, linku a případně čas, ale potisknout např. „týdenku“ nešlo. A švédské strojky Almex, které oproti Setright dokázaly tisknout rok, ovšem měly uvnitř ještě jednu pásku , na kterou se zaznamenávalo jízdné, druh jízdného, nástupní zastávka a číslo jízdenky. Tudíž odpočet šel udělat přesněji a tyto strojky zvládaly i potisknout případně „týdenku“ Na internetu se objevila oskenovaná předplatní jízdenka z ČSAD Kladno a ta svými rozměry a tiskovými údaji odpovídala strojku Almex, ovšem nemám to 100% potvrzeno. Traduje se, že když přijel strojky Setright představovat zástupce výrobce, tak tvrdil, že není způsob, jakým by se daly okrást. Po půl roce používání v ČSSR se údajně na plakátech s tímto sloganem objevila malá poznámka - neplatí pro Československo. Češi prostě dokáží obejít cokoli.

Po čase opět na návštěvě u historických nákladních vozů.

Majitelem nákladního automobilu Tatra 111 na titulním obrázku, který si zahrál i v televizním seriálu Černí baroni, je bývalý řidič autobusu ČSAD Rosice Pavel Kadlec. Se "stojedenáctkou" se setkal poprvé na vojně - nejprve jezdil se Zilem. Sen, který tehdy měl - vlastnit Tatru 111 - se splnil po roce 1989, kdy už mohl soukromník mít vlastní nákladní automobil. Sehnat "stojedenáctku" nebylo snadné, mnoho vozů skončilo ve šrotu a v podnicích je nahradily Tatry138 a 148. Za pomoci přátel získal v Prešově podvozek vojenské cisterny Tatra 111C z roku 1962 - původně avizovaný valník se nekonal. Korbu na podvozek dostala "stojedenáctka" z Tatry 813 8x8 z břeclavského Kovošrotu. Mezitím k Tatře 111 přibyly další nákladní automobily, které jezdily nejen v naší armádě, ale také v civilu a doplnily autopark vojenského veterán klubu "1.Kozohorská divize" Velké uznání si zaslouží skutečnost, že tyto automobily udržují jejich majitelé bez sponzorů jen za pomoci rodinných rozpočtů. Vozový park samotného Pavla Kadlece tvoří Tatra111 valník, skříňové Praga V3S a Tatra 805, Gaz 69, Uaz a kolopásový transportér OT 810- lidově zvaný "Hakl".

VDL Bus & Coach představuje nový městský a příměstský autobus s nízkopodlažní přední částí.

Je to druhý model nové generace autobusů pro veřejnou dopravu. První model, plněnízkopodlažní městský autobus Citea CLF (Low Floor) se představil minulý rok. BUSportál SK: Citea CLE 120 je autobus s dĺžkou 12 metrov. Autobus má podlahu vo výške 340 mm pri nástupných a výstupných dverách, v zadnej časti pre cestujúcich je podlaha vyvýšená o dva dvadsaťcentimetrové schody