Záběry ze servisního centra EvoBus Bohemia 21.5.2014.

Z prezentace u Národní technické knihovny v Praze 21.5.2014 4/2014: Prvních pět z devíti autokarů pro SA: Doubledeckery Setra S 431 DT EURO 6

Poprvé a hned dvakrát jsme tankovali v těsné blízkosti D1 v pohodlné dojezdové vzdálenosti s desetikilogramovou lahví v přestavěné Škodovce.

Vše podstatné je v odkazu níže. Osobní dojem z tankování je příjemný, v podstatě totožný s tankováním benzínu. Dokonce je stojan pro malé vozy umístěn tak, že tankující v případě nepříznivého počasí nezmokne. K tomu je k dispozici zázemí stanice. Obsluha akceptuje CNG karty, nevadilo by ani, pokud by byl provoz samoobslužný, v případě fronty u pokladny dokonce by šlo o výhodu. Tomuto stylu začleňování CNG stojanů do běžné stanice fandíme. Plnicí stanice CNG v Humpolci je zaintegrována do stávající benzinové stanice

k 115 letům městské veřejné dopravy v Plzni.

Výstava potrvá od 17.5. do 6.6.2014 v Mázhausu plzeňské radnice, pak se předpokládáme přesune na 7.6.2014 někam do prostor, kde proběhne DOD PMDP . Výstavu, která mapuje historii veřejné dopravy v Plzni, připravil ve spolupráci s PMDP Jiří Rieger, který po zahájení doplnil expozici osobním výkladem. Kromě panelů s informacemi a historickými dokumenty a fotografiemi jsou zde i modely plzeňských vozidel od modelářů. Na výstavě byla také pokřtěna publikace 85 let autobusové dopravy v Plzni . Stošedesátistránková kniha za 395 Kč byla v prodeji na křtu knihy v pondělí (i s autogramiádou autora Ondřeje Lišky), dále je možno ji koupit mj. v zákaznických centrech a bude i v e-shopu PMDP. Kromě autora byl na zahájení výstavy mj. přítomen i ředitel PMDP Michal Kraus a Lenka Patrasová, ředitelka vydavatelství NADATUR. BUSportál a PMDP V roce 2011 slavila Plzeň 70 let trolejbusové dopravy. Výstava k výročí byla také v mázhauzu plzeňské radnice.

jsou v několika směrech specifické.

Šest autobusů, které dopravce pořídil viz Arriva Morava: Nové autobusy s podporou ROP Střední Morava jsou třínápravové, což je běžné, ale ne přehnaně časté. Zajímavé je, že jsou dvoudvéřové, což u plněnízkopodlažních vozidel není také zcela obvyklé. V podstatě nejzajímavější je výbava plněnízkopodlažního interiéru zvýšenými "linkovými" sedačkami a zejména homologace těchto šesti vozidel ve třídě II ( autobusy pro více než 22 cestujících vyrobené v zásadě pro sedící cestující, ale umožňující i přepravu stojících cestujících - linkové autobusy). I když to Solaris nikde na karosérii viditelně neuvádí, jsou i tyto vozy jako většina Urbin osazeny motory DAF. Přízeň značce DAF projevil jeden z řidičů dotvořením desinu sedačky viz poslední záběry, záběr v zrcátku je "odzrcátkovaný". Dagmar Braunová ve spolupráci s Arriva Morava a Solaris Bus & Coach

je velkým příznivcem historických autobusů i majitelem veterána Saviem. Také ve Francii je mnoho sběratelů starých vozidel.

S Nicolasem Tellierem se pravidelně potkáváme na veletrzích nebo na akcích IVECO BUS po celém světě. Pravidelně mu předáváme veteránský autobusový kalendář a určitě je potěšující, že české historické autobusy zdobí kancelář vedení komunikace IVECO BUS ve Francii. Uveřejňujeme několik záběrů z březnového článku v Charge Utile Magazine No. 255 na téma "Velký svátek S 45" k příležitosti 20 let od ukončení produkce legendárního autokaru S 45. Nicolase Telliera můžete vidět před jeho vlastním žlutým autokarem Saviem, který byl vyroben v Annonay v roce 1975. Nicolas Tellier spolu s dalšími fanoušky podnikl výlet do Paříže loni v září s dvanácti veterány Saviem. Tento legendární francouzský autokar byl vyráběn po dobu 29 let (1964-1993). "Bylo opravdu příjemné projíždět Paříží v oblasti Triumfálního oblouku, náměstí Concorde. Eiffelovky a jiných známých míst, " napsal Nicolas Tellier.

vyhodnocuje se provoz hybridu Volvo s externím dobíjením v Göteborgu. Nástavbář Heuliez Bus, součást skupiny CNH Industrial, vyhrál tendr na 1000 hybridů a CNG busů pro RATP v Paříži v letech 2014-2017.

Dopravce Bergkvarabuss pořizuje Volvo hybridy pro Karlskronu Společnost Volvo Buses do současnosti prodala přes 1350 hybridů. 12 vozů pro Karlskronu bude uvedeno do provozu v září. Půjde o nejnovější model Volvo 7900 Hybrid (elektromotor v kombinaci s bateriemi a malým dieselem EURO 6). Volvo využívá koncepci paralelního hybridu, kdy je možno diesel a elektromotor možno využít společně nebo samostatně, součástí systému je robotická převodovka I-shift. Hybridní autobus Volvo s externím dobíjením na testování v Göteborgu Od května 2013 byl v provozu hybridní autobus s externím dobíjením na lince 60 v Göteborgu. Hybridní autobus Volvo s externím nabíjením (plug-in) v ulicích Göteborgu Projekt je vyhodnocován a výsledky ukazují velkou popularitu této technologie mezi cestujícími, řidiči i rezidenty v okolí trasy.Do EU projektu Hyperbus se zapojil dopravce Västtrafik. Autobusy budou pokračovat v běžném provozu do letošního července. Technologie paralelního hybridu je doplněna možností dobíjení baterií jako u elektrobusu. Tím se zvyšuje dojezd na autonomní elektroprovoz, ale zároveň zůstává v případě potřeby vozidlo na externím nabíjení nezávislé. Z TZ www.volvobuses.com Nástavbář Heuliez Bus, součást skupiny CNH Industrial, vyhrál tendr na 1000 hybridů a CNG busů pro RATP v Paříži v letech 2014-2017 Pařížský dopravce RATP vyhlásil výsledek tendru na dodávku velkého objemu hybridů, které dodá karosář Heuliez Bus, specializující se na městské autobusy. Zakázka je na dvanáctimetrové vozy GX 337 v hybridní verzi. Vozidla budou v režimu stoprocentně elektrického provozu v oblasti zastávek. Hybridy jsou vyráběny jako sériové (diesel vyrábí elektřinu a pohon je čistě elektrický). Do současnosti Heuliez Bus dodal více než 165 hybridních autobusů, včetně 16 kloubových pro RATP. Největší hybridní flotila je v provozu v Dijonu (102 standarních GX 327 HYB a kloubových GX 427 HYB). Dalšími zákazníky společnosti jsou dopravci v Bordeaux, na Reunionu a v Barceloně. Společnost Heuliez Bus působí v západofrancouzském Rorthais a zaměstnává asi 500 pracovníků Z TZ www.cnhindustrial.com BUSportál: Zpráva je zajímavá také proto, že Heuliez Bus je součástí CNH Industrial samostatně paralelně s IVECO BUS. Tedy tradiční karosář si ve Francii udržel vlastní značku a velkou samostatnost,se kterou souvisí i vlastní svébytný web www.heuliezbus.fr . Objem výroby a počet zaměstnanců je oproti Vysokému Mýtu několikanásobně menší.

9. května proběhlo připomenutí ukončení provozu starých tramvajových vozů v Praze jízdami historických dvounápravových tramvají.

Za krásnou fotoreportáž - pod textem DPP - děkujeme (pan). Opravdu fundovanou tiskovou zprávu jsme dostali od DPP. Ačkoli byla odeslána už ve čtvrtek večer (i tak to nebylo moc včas), dorazila do redakce až v den akce. Obecně povědomí o akci mezi běžnými Pražany bylo dle účastníka slabé, což je velká škoda. Na poslední chvíli jsme zprávu v pátek (hodinu před zahájením) jako avízo uveřejnili, nyní ji přidáváme k fotoreportáži. Nutno přiznat, že akce okolo jubilea na téma "metro" nám na chvíli na BUSportál infiltrovaly kolejová vozidla v množství větším než malém, ale i kolejové weby se snad také občas zmíní o silničních vozidlech v rámci tématiky veřejné dopravy. Ačkoliv Pražané 9. května 1974 především vítali zahájení provozu metra, současně se s trochou nostalgie loučili se svými „starými“ dvounápravovými tramvajemi, ale i s profesí průvodčích v pražské MHD. Ukončení provozu starých tramvajových vozů si Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) připomněl 9. května 2014 mimořádným provozem tří symbolických tramvajových linek (č. 3 na trase Výstaviště Holešovice – Vozovna Pankrác, č. 18 v trase Podbaba – Vozovna Pankrác a č. 23 na trase Podbaba – Spořilov). „Vzhledem ke změnám tras kolejové sítě nemůžeme fanouškům nabídnout identické historické trasy zrušených linek, ale věříme, že i tak si unikátní jízdu nenechají ujít. Atraktivní pro milovníky tramvají bude především setkání všech historických vozů na náměstí Bratří Synků, kde linka č. 3 pojede směrem do Holešovic, č. 18 k vozovně Pankrác a č. 23 na Spořilov. Na jedné z těchto linek bude nasazen i motorový vůz 2172 z posledního vypraveného vlaku z 9. května 1974,“ uvedl Milan Pokorný, vedoucí jednotky Historická vozidla. Přehled tras na jednotlivých linkách • Tramvaj na lince č. 3 jela od 10.56 hodin (výjezd ze zastávky Staroměstská) do 16.28 hodin v úseku Výstaviště Holešovice (smyčka) – Strossmayerovo náměstí – Staroměstská – Štěpánská – Náměstí Bratří Synků – Vozovna Pankrác. • Tramvaj na lince č. 18 jela od 11.22 hodin do 18.02 hodin v úseku Podbaba – Hradčanská – Letenské náměstí – Staroměstská – Svatoplukova – Náměstí Bratří Synků – Vozovna Pankrác. • Tramvaj na lince č. 23 jela od 11.32 hodin (výjezd ze zastávky Hradčanská) do 18.08 hodin v úseku Podbaba – Hradčanská – Staroměstská – Štěpánská – Náměstí Bratří Synků – Michelská – Spořilov. Jak metro nahrazovalo pražské tramvaje Výměna vozového parku pražských tramvají byla zahájena v první polovině padesátých let 20. století, kdy se v pravidelném provozu začaly objevovat sériově dodávané čtyřnápravové tramvaje typu T1. K nim poté od roku 1962 začaly masově přibývat legendární tramvaje T3. Před koncem roku 1973 jezdily dvounápravové tramvaje už jen na linkách č. 3, 7, 9, 18 a 23. Nejdříve se od 17. prosince 1973 objevily nové vozy na „trojce“ a od 15. ledna 1974 také na lince č. 9. Zbývající tři linky se starými vozy vozily cestující až do ukončení denního provozu 8. května 1974. Na linkách č. 18 a 23 byly nasazovány obousměrné motorové vozy s vlečnými vozy „krasin“ (alespoň částečně prvními nízkopodlažními vozy v pražské MHD), na „sedmičce“ jezdily vzhledem k výluce tratě na Žižkově jen tři sólo motorové obousměrné vozy. „Úplně poslední staré tramvaje byly zataženy do vozovny Vokovice až po půlnoci 9. května. Jako zcela poslední přijel v 1.12 h do vozovny Vokovice vlak linky č. 18. Byl to úplně poslední pravidelný vlak složený z obousměrných dvounápravových vozů v pražských ulicích v pravidelném provozu. Poslední spoj do vozovny Pankrác zatáhl o pouhé dvě minuty dříve,“ popisuje provoz posledních starých pražských tramvají Pavel Fojtík, vedoucí archivu DPP. 9. května 1974 odpoledne projel Prahou na rozloučenou konvoj dvounápravových tramvají, kterým byla přeprava starým typem tramvají pro veřejnost oficiálně ukončena. Konvoj se mj. rozloučil i s tramvajovou tratí v Budějovické ul. na Pankráci, která byla od toho dne trvale zrušena. V průvodu jelo celkem šest vlaků. V čele byl vyhlídkový motorový vůz 500, za kterým následovaly soupravy „oblečené“ jako linky č. 3, 7, 18 a 23. Trojka reprezentovala poslední linku, na které jezdily třívozové vlaky, zbývající tři připomínaly poslední linky se starými vozy. „Konvoj uzavíral vlak Kroužku přátel městské dopravy symbolicky označený písmenem K (2172+1502), který tak byl před čtyřiceti lety úplně posledním starým vlakem v tramvajové síti. To ještě nikdo netušil, že od roku 1991 se staré tramvaje do pražských ulic přece jen vrátí, a to v podobě historické linky č. 91,“ zakončuje vzpomínání na poslední den starých tramvají v Praze Pavel Fojtík, vedoucí archivu DPP. TZ DPP . 2011: 120 výročí elektrických tramvají: Záběry jízdy nejen historických tramvají

se účastnili i návštěvníci z ČR.

Karel Němec z KČHA – RTO Klubu BUSportálu napsal: V sobotu 26.4. se hrstka členů RTO klubu (Daniel Huba, Jak Kurka a já se dvěma dětmi) zúčastnila 4. evropského srazu historických autobusů v Sinsheimu a Speyeru. Odjezd byl naplánován ve 3:30 s předpokládaným příjezdem na místo v 8:30, což vyšlo. Cestou se nám sice sluníčko schovávalo, ale po příjezdu a pak i celý den bylo krásně. Po zakoupení jízdenek zbylo trochu času na prohlídku. Pak jsme si pro svoje cestování vybrali autobus Setra S8 a vyrazili jsme směr Speyer. Cesta dlouhá téměř 70 km některé cestující uspala. Projíždějící vozidla sledovali ve městech nikoli ne náhodou diváci. Po příjezdu do Speyeru zbyl čas na obhlídku ostatních autobusů a i částečně technického muzea, které stojí za celodenní návštěvu. Autobusů přijelo okolo sedmdesáti, většina z Německa, ale také ze Švýcarska, Belgie, Holandska, Francie a nejvzdálenější až z Norska. Z České republiky jsme nepotkali kromě nás nikoho, což je určitě škoda. Většina autobusů byla v krásně renovovaném vztahu, nebo v původním provozním. Do Sinsheimu jsme se vrátili odpoledne. Tam jsme ještě dlouhou dobu obdivovali krásy autobusů a dalšího technického muzea. Doma jsme pak byli před půlnocí. 2011: Ze srazu historických autobusů v německém Sinsheimu a Speyeru 4. Europatreffen historischer Omnibusse 24. bis 27. April 2014 Automobilové a technické muzeum Sinsheim

a 20000 malokapacitních vozů na bázi Sprinter ze závodu Mercedes-Benz Minibus.

Jubilejní autobusy byly předávány ve výrobním závodu v Mannheimu. Společnost Voyages Emiles Weber v Lucemburku převzala dodávku autobusu Citaro GÜ a společnost Sandfærhus Parkering z Norska převzala Sprinter City 65. Městský autobus Citaro je nyní provozován ve 40 zemích po celém světě. V roce 2013 výroba autobusu Mercedes-Benz Citaro dosáhla 3027 kusů a s podílem na trhu 16,4 % je nejprodávanějším městským autobusem v Evropě. V Německu tvoří podíl 37 procent. Model Citaro je provozován v mnoha hlavních městech Evropy od Londýna po Bukurešť a od Madridu po Helsinky. Mimo Evropu vozí cestující v Mexiku, Japonsku, Singapuru, Abu Dhabi a dokonce i na ostrově La Réunion v Indickém oceánu. Je také páteřním přepravním prostředkem služeb BRT (Bus Rapid Transit) ve Štrasburku, Istanbulu nebo Nancy. V současnosti byly realizovány tři velké objednávky pro Brusel, Budapešť, Vídeň, Florencii a pro Zug ve Švýcarsku. Poprvé představil Mercedes-Benz svůj model Citaro v roce 1997 při UITP kongresu ve Stuttgartu. O rok později byla zahájena sériová výroba. Hlavním faktorem úspěchu modelu Citaro je konstrukce, design, technologie a trvalý vývoj. To je zřejmé na rozsáhlém faceliftu modelu z let 2005/2006 a dalších přidaných modelech Citaro LE, krátkého Citaro K a derivátu velkokapacitního autobusu CapaCity k modelové řadě. Při uvedení nové modelové řady na trh v roce 2011 přišel ke slovu design, nový kokpit a technologie úspory paliva. Nové Citaro bylo prvním městským autobusem, který byl k dodání s elektronickým stabilizačním programem ESP. O rok později následovala další premiéra s motory splňujícími emisní normu Euro VI. Na jaře roku 2014 dodal Mercedes-Benz již 1000. Citaro s motorem Euro VI. Model Mercedes-Benz Citaro je vyráběn v moderních výrobních závodech, segmenty karoserie v Holýšově v České republice, kompletován v Mannheimu a Neu-Ulmu a také v Ligny ve Francii pro určité exportní trhy. Mercedes-Benz Citaro Euro VI Mercedes-Benz Minibus GmbH (Tisková zpráva uvádí termín "minibusy", který nekoresponduje s pojetím termínu minibusu v našich podmínkách - podle těchto definic se Sprintery objevují jako minibusy, midibusy i jako "autobusy". Proto se většinou držíme termínu malokapacitní autobusy, zde necháváme termín minibusy dle TZ) Portfolio minibusů Mercedes-Benz je založeno na modelu Mercedes-Benz Sprinter. Řada autobusů pokrývá v současné době 24 modelů s povolenou celkovou hmotností od 3,5 t do 6,8 t. Řady Sprinter Transfer, Sprinter Travel, Sprinter City a Sprinter Mobility indikují různá provozní určení, 16 variant s levostranným řízením a 8 typů s pravostranným řízením. Nejatraktivnější model je Sprinter City 77. Je to kompaktní autobus pro městskou dopravu s unikátní třínápravovou nízkopodlažní karoserií a prostorem až pro 40 cestujících. Minibusy jsou úzce spojeny s vývojem a výrobou modelu Sprinter. Všechny procesy jsou předmětem stejně přísných směrnic společnosti Mercedes-Benz. Minibusy od společnosti Mercedes-Benz vycházejí z nového Sprinteru modelového provedení 2014. Kromě nového designu a působivých vlastností obsahuje nejnovější technologie v oblasti motoru a bezpečnosti. Řady minibusů Transfer a Travel, které doprovázela změna modelu Sprinter v polovině roku 2013, byly rozsáhle změněny. Řada Mobility byla rozšířena o modely Mobility 35 a Mobility 45 a všech 24 modelů bylo postupně a systematicky přepracováno na přísné emisní normy Euro VI. 3 x Mercedes-Benz Sprinter City EURO 6 Jubilejním 20 000 minibusům, které byly dodnes vyrobeny společností Mercedes-Benz Minibus GmbH, předcházelo v roce 1998 převzetí podílu ve společnosti výrobce minibusů Karla Kocha v Mudersbachu poblíž Siegenu. Za krátkou dobu vybudoval Mercedes-Benz široké portfolio výrobků a vytvořil celoevropskou spolupráci. V roce 2004 byla společnost Karl Koch kompletně převzata. Krátce poté byla výroba přemístěna v několika stupních do rozšiřujícího se závodu v Dortmundu. Zde vyrábí přes 330 zaměstnanců minibusy na třech linkách na výrobu karosérií a na čtyřech montážních linkách. Minibusy jsou prodávány do více než 40 zemí. Největším trhem je západní Evropa, mezi zákazníky s pravidelným odběrem patří Austrálie, jihovýchodní Asie a Střední východ. V loňském roce prodala společnost Minibus GmbH 1206 autobusů a již brzy se dostane na maximum své výrobní kapacity. Z TZ Daimler BUSportál: V České republice Citara jako diesely či CNG vozy v sólo i kloubových variantách pořídili dopravci: DP v Děčíně a v Ústí nad Labem, Arriva, ČSAD Invest, ČSAD Kyjov, ČSAD MHD Kladno, ZDAR Žďár, ČSAD Benešov, ČSAD Slaný, ČSAD Jindřichův Hradec, ČSAD autobusy ČB, ICOM transport Jihlava, Martin Uher, Hotliner. Evidentně se zatím Citara neprosadila tam, kde jsou obvyklá ve světě - v metropolích a velkých městech. Na Slovensku zaujme flotila vysokokapacitního modelu CapaCity v Bratislavě. Podvozek Mercedes-Benz Sprinter je vedle Iveco Daily nejobvyklejší bází pro malokapacitní autobusy i u nás. Kromě německých "kompletů" se však jedná i o nástavby různých karosářů. Podobně jako u Iveco Daily používají podvozky Sprinterů karosáři napříč celou Evropou. U nás se na nástavby s hvězdou specializuje např. Buzola Bus Design a KHMC. Dagmar Braunová

včetně flotily "velkých volantů" z ČSAP Nymburk.

Na 1. máje 2014 se jako již každoročně konal sraz veteránů v Českém Brodě. Za krásného počasí se celé dopoledne na náměstí a v přilehlých ulicích předváděly desítky veteránských skvostů. Odpoledne se pak účastníci rozjeli na 80ti kilometrovou jízdu stálosti na již XVIII. ročník memoriálu Otakara Jelínka. Jak se již stalo tradicí, na náměstí nechyběla ani flotila historických "velkých volantů" z ČSAP Nymburk, která se tradičně těšila velkému zájmu.