Úvodní záběry nejen Setry S 517 HDH ze servisního centra EvoBus v Praze.

Z DOD DSZO I. Nová publikace „70 let s trolejbusy“.

Po celou dobu jezdily ve Zlíně na zvláštní lince mezi vozovnou a točnou Sportovní hala historické trolejbusy a autobusy a převážely cestující zdarma. „Obdivoval jsem zejména trolejbus Škoda 7 Tr. Je úžasné, kolik je v jeho interiéru pečlivě opracovaných dřevěných prvků,“ pochvaloval si jeden z cestujících. Tento trolejbus zapůjčilo do Zlína na den otevřených dveří Technické muzeum v Brně. Dalšími zapůjčenými historickými skvosty z Brna byly autobusy Škoda 706 RO, Karosa ŠM 11 a Karosa T 500 HB. Spolu s nimi přijela i červená vlečka Karosa B 40. Z Pardubic přijel do Zlína tamější červeně lakovaný historický autobus RTO 706. Samozřejmě nechyběly ani domácí historické vozy: červený trolejbus 9 Tr, modrý autobus RTO a modrá vlečka B 40. Značný zájem měli návštěvníci dne otevřených dveří i o nově vydanou publikaci „70 let s trolejbusy“ Tu DSZO začala 14.6.2014 prodávat. Již během dopoledne se jí prodalo kolem 200 výtisků. Z TZ DSZO Do Zlína na DOD se ještě vrátíme.

Další záběry z vysvobození vzácné karosérie.

Z 'vyzvednutí' předválečné karosérie autobusu PRAGA - chatky v osadě u Prahy. Informace ke karosérii

podrobněji. Poslední reportáž ze Dne otevřených dveří Škoda Transportation 7.6.2014

V rámci DOD se naskytla vzácná příležitost se podívat do interiéru všech vystavených trolejbusů. Zatímco trolejbus Škoda 27 Tr Solaris pro Ústí nad Labem daleko neuteče a podobné záběry se dají snadno získat i v běžném provozu, trolejbusy do zahraničí se tak snadno v interiéru nefotografují. Pozoruhodné je, jak je zvenčí atraktivní vozidlo pro Bolognu vybavené v interiéru, zejména sedadlo pro řidiče jsme viděli v podobném "bužírkovém" provedení pouze jednou - v italských elektrobusech BredaMenarinibus Zeus . Patrně jde o italský styl. Snímky BUSportálu doplňují záběry Zdeňka Kresy, který zachytil odjezd "Burgasu" po svých a "Bologne" zatím s asistencí. Na záběry při testovací jízdě prototypu pro Bolognu po Plzni se zatím můžeme ještě těšit. Dagmar Braunová

při příležitosti oslavy 115 let PMDP pro zaměstnance a hosty.

Redakce děkuje za pozvání a také za možnost nahlédnout do dalších prostor depa, viz komentovaná fotoreportáž, kterou se rádi o nové pohledy podělíme. Určitě bude následovat třetí procházka na konci srpna, kdy se do prostor nastěhuje už běžný provoz. Informace o unikátním "zadrátování" depa pro trolejbusy včetně řízení pohybu vozidel a čtvrtkilometrové zkušební trati máme slíbené od PMDP do samostatného materiálu. Depo vzniklo v prostorách bývalých hal Škody Transportation, ze kterých nakonec zůstaly nosné sloupy viz záběry níže. Na stav v těchto prostorách si můžeme zavzpomínat v materiálu z roku 2007, kdy byla zorganizována mediální návštěva nakládky tramvaje pro Brno . Škoda, že už se takové fotonávštěvy nekonají. Vzhledem k tomu, že jsme tehdy pořídili vlastně historické záběry, podíváme se do archivu roku 2007 a třeba vybereme nějaké zajímavé pohledy s uvědoměním si kontextu vývoje. Dagmar Braunová První procházka novým busovým depem vozidel PMDP v Plzni na Karlově

Areál v Cukrovarské ulici slouží jako trolejbusové a autobusové depo už poslední měsíce stejně jako dílny.

Po léta zde PMDP vlastními silami renovovaly a opravovaly vozový park včetně tramvají, nyní zatím ve starých prostorách se stejnou "posádkou" pod novou firmou. Stěhování do nového depa proběhne o prázdninách. Procházka novým busovým depem vozidel PMDP v Plzni na Karlově Jak uvádí plzen.idnes.cz, obrovské puzzle sestavují každý večer dispečeři a řidiči v dosluhujícím depu plzeňských Dopravních podniků v Cukrovarské ulici. Po půlnoci, kdy se sem kromě nočních spojů vrátí všechny vozy, tady totiž téměř není k hnutí. Depo nacpané do posledního místečka si mohli v noci na úterý prohlédnout i novináři. Protože nelze být všude, tak kolegům děkujeme za noční aktuální reportáž a nabízíme: Více na plzen.idnes.cz Protože redakce navštívila depo koncem roku 2010 - navíc za světla, kdy se opravdu lépe fotografuje, oprašujeme materiál, který až tak nezestárnul: www.busportal.cz - 23.11.2010 - Rozsáhlý areál zahrnující i bývalé hřiště pamatuje první plzeňské tramvaje. Ty současné tramvaje se sem už bohužel nedostávají "po svých", ale na speciálním podvalníku, protože sem už nevedou koleje. Původní tramvajová vozovna v horní části je využita jako servis s montážními jámami. Záměry na umístění vozovny v budoucnu se průběžně mění, mnohaletá jistota toho, že vozovna bude jednou, ať už kamkoli, přestěhována, samozřejmě svazuje možnost investic. To však zase umožňuje zachování nezaměnitelného genia loci některých zdejších míst. Zajímavý je prkenný šikmý strop haly tramvajové vozovny i velká hala i s původním nápisem a.s. Škoda v portálu. Možná, až se místa zmocní developeři v rámci jakéhosi veleúspěšného projektu, který už byl pro tuto lokalitu před časem vymyšlen (snad zahrnuje i ty nejcennější objekty), se zde potkáme v nějakém "shopu". Určitě to nebude už ono. Mnoho zajímavého k lokalitě dílen v Cukrovarské ulici najdete na www.plzensketramvaje.cz i na www.trolejbusyplzen.estranky.cz

najezdil 3137 km. Nejvíce ujetých kilometrů na jedno nabití dosáhl 261. Standardní dvanáctimetrový vůz má obsaditelnost maximálně 54 cestujících.

Společnost BYD Co.,Ltd (Build Your Dreams) byla založena v roce 1995 jako výrobce baterií. Během několika let se stala významným dodavatelem např. pro značku Nokia, Samsung apod. Mezi výrobce aut se zařadila v roce 2003, první elektrobus opustil výrobní linky v roce 2010. V současnosti má firma se sídlem v Shenzhenu řadu poboček nejen v samotné Číně, ale její zastoupení najdeme ve Spojených státech, v Jižní Americe (Brazílie), i v Evropě. Zde sídlí pobočky společnosti v Kodani a Rotterdamu. Kromě řady měst v zemi výrobce jezdí v běžném provozu ebusy BYD např. v Londýně nebo na letišti v Amsterdamu. Čínské elektrobusy BYD (Build Your Dream) pronikají do různých zemí Elektrobus, který byl společností BYD bezplatně zapůjčen na testování do Dopravního podniku Ostrava (jednalo se o 31.prezentaci v Evropě), jezdil v provozu pod nizozemskou registrační značkou 72-BDH-9 a evidenčním číslem 9990. Dvoudveřový dvanáctimetrový vůz o šířce 2550 mm a výšce 3360 mm pojme až 54 cestujících a je vybaven klimatizací. Oboje dveře vedou do nízkopodlažní části autobusu. Naproti druhým se pak nachází prostor pro kočárek či invalidní vozík a jsou zde umístěny rovněž 3 sklopné sedačky. Do vyvýšené části za zadní nápravou se dostane cestující po překonání dvou schodů. Jako zdroj energie pro elektromotor slouží Fe baterie (lithium-iron-phosphat baterie) vyráběné společností BYD. Ty jsou rovnoměrně rozloženy ve třech blocích-nad přední nápravou, za zadní nápravou a na střeše. Jejich kapacita je 324 kWh/600 Ah (200 Ah x 3). Doba dobíjení je 5 hod. Baterie jsou dobíjeny i během jízdy rekuperací. Výrobce deklaruje dojezd na jedno nabití 250 km při spotřebě okolo 1.3 kWh na 1 km, samozřejmě v závislosti na jízdních podmínkách. Jak ukázalo testování ebusu na lince 38 v poměrně náročném kopcovitém terénu z náměstí Republiky do Bartovic, průměrný dojezd činil 224,5 km při průměrné zbytkové kapacitě baterií 22%. Maximální dojezd na jedno nabití představoval 261 km při 27% zůstatku kapacity baterií. Výsledky teměř třítýdenního testování vozu prezentoval v pondělí 9.6. Dopravní podnik Ostrava na tiskové konferenci v budově ředitelství DPO. Přítomni byli zástupci Dopravního podniku-ředitel Roman Kadlučka a tiskový mluvčí Miroslav Albrecht a za společnost BYD Yongping Chen, Spring Huang a Bobi Feng. Přítomní zástupci médií pak měli možnost prohlédnout si rovněž samotný elektrobus, který byl přistaven před budovu ředitelství DPO. Stanislav Trunečka Z tiskové zprávy DPO : Ostravský dopravní podnik testuje od pátku 23. května do 10. června 2014 čínský dvanáctimetrový elektrobus BYD. Dosavadní zkušenosti s jeho provozem potvrzují deklarované vlastnosti a technické parametry udávané výrobcem. Za dosavadních 17 dnů v provozu ujel elektrobus čínského výrobce BYD v Ostravě celkem 3137 km v režimu běžné městské hromadné dopravy. Testován byl ve shodných provozních podmínkách jako elektrobusy, které provozuje ostravský dopravní podnik, konkrétně na lince 38 s trasou Náměstí Republiky – Bartovice. „Velmi kladně hodnotíme provozní parametry zapůjčeného čínského elektrobusu. Vlastním testováním jsme si ověřili jeho způsobilost pro použití v našich podmínkách a nešetřili jsme ho. Nasazen byl na náročné kopcovité trati do Bartovic, která tento druh pohonu vozidel řádně ověří, “ sdělil k testování vozidla ředitel ostravského dopravního podniku Roman Kadlučka. V pracovní dny ujížděl elektrobus na dělených směnách spolehlivě a s rezervou celou délku stanovenou rozvrhem jízdy, tedy 178 km. O víkendech byl elektrobus nasazován pravidelně na celodenní směny a technici pozorovali především výdrž baterií. Ze statistik, které byly za tímto účelem vedeny, vyplynula průměrná hodnota ujetých kilometrů ve výši 224,5 km při průměrné zbytkové kapacitě baterií 22 %. Maximální počet ujetých kilometrů na jedno nabití byl zaznamenán v sobotu 1. června, kdy elektrobus BYD ujel úctyhodných 261 km při 27% zůstatku kapacity baterií. Strategie „Zelená a čistá Ostrava 2025“, kterou již loni zveřejnil Dopravní podnik Ostrava, počítá s nasazením elektrobusů poháněných bateriemi na vnitroobvodových linkách.

Fotomozaika od autobusů k bicyklům.

Autobusy tentokrát reprezentoval aktivně nymburský "kabiňák" Škoda 706 RO a pasivně jenišovický hasičský autobus s karoséri Sodomka na podvozku Škoda 125 z roku 1928 (jeden z prvních autobusů od Sodomky).

Ze Dne otevřených dveří v areálu Škody Transportation I.

Možná trochu překvapivě jako první materiál z nabité plzeňské soboty uveřejňujeme premiéru na BUSportálu - trolejbus pro Ústí nad Labem. Jednak se o nové trolejbusy do Ústí dlouhodobě zajímají zahraniční kolegové, kterým záběry samozřejmě pošleme, a také to bylo trochu od Škody Electric překvapení, avizován byl pro DOD "Burgas" a "Bologna" - v některém další materiálu přineseme záběry včetně interiérů. Více takových DOD. Jako další budou záběry na novotou vonící kloubové autobusy Solaris v PMDP a zítra se podíváme do nového "busového" depa, to bude na BUSportálu také premiéra ... Dagmar Braunová

je duší a spojovacím článkem nadšenců užitkových vozidel v Bratislavě i celém Slovensku a společným symbolem českého a slovenského veteránského hnutí. Velkou radostí jsou pro příznivce velkých volantů jeho půvabné kresby autobusů a nákladních automobilů.

Nadšenec Jaroslav Matúšek se narodil v roce 1954 ve znamení Vodnáře v hodonínské porodnici. Vyrůstal částečně v Bratislavě, ale většinu svého dětství prožil na jižní Moravě nedaleko Břeclavi. Lásku k autobusům, ale i parním lokomotivám měl podle svých slov v sobě již od malička. Nejprve se začal zajímat o lokomotivy, protože jeho moravský dědeček, u kterého trávil hodně času, byl železničářem. Autobusy ho poprvé zaujaly až v Bratislavě, kde začal chodit do základní školy a navíc se svými rodiči bydlel nedaleko Račianského mýta, již tehdy krušné křižovatky. „Sedával jsem na zdi tamního hřbitova a pozoroval nejen autobusy, ale i kamiony západních zahraničních značek, se kterými v šedesátých letech jezdili bulharští dopravci. Samotným autobusům jsem se začal věnovat až na strojní průmyslovce, kterou jsem ukončil maturitou v roce 1973. Navíc můj otec byl vedoucím dopravního závodu Pozemních staveb Bratislava, kde jezdila nejen nákladní auta, ale k dispozici měli I několik autobusů jako například Ikarus 55, Škoda 706 RTO a RO nebo RTO-P. Úplným vrcholem bylo později luxusní ešdéčko, takzvaný Europabus. S těmito autobusy jsem jezdíval jako mladý hoch na různé zájezdy, kde jsem debatoval s řidiči a pomalu pronikal do tajů řidičského řemesla,“ Řidič Stát se strojvedoucím se Jaro Matúškovi nezdařilo, proto se po maturitě odebral do bratislavského dopravního podniku přihlásit jako řidič autobusu. „Tady jsem poprvé držel v ruce takzvaný velký volant. Konkrétně šlo o výcvikový „erťák“ dopravního podniku, kde jsem se učil prakticky řidičskému řemeslu. Bratislava mně za chvíli začala být malá, takže jsem přestoupil do bývalého podniku ČSAD, dopravního závodu 801 Bratislava. Nejprve jsem jezdil příměstské linky do okolí a později mě staří zájezdoví řidiči vzali do svého kolektivu. Tím se nastartovala úplně jiná etapa mého života. Začal jsem hodně jezdit nejen po bývalém Československu, ale i do zahraničí. Tuto práci jsem vykonával až do roku 1994. Od následujícího roku jsem si zakoupil vlastní autobus a založil vlastní autodopravu s názvem Albatros, pojmenované podle známé parní lokomotivy. V období privátního podnikání jsem se dostal se svým autobusem Karosa LC 735 dokonce až do Sýrie a Jordánska. V roce 2005 jsem se začínajícími problémy v zájezdové dopravě a úbytkem práce tuto činnost ukončil. Po náhodném setkání s jedním bývalým kolegou jsem se v té době vrátil zpět do bratislavského dopravního podniku jako řadový řidič, kde jezdím dodnes,“ vzpomíná Jaro Matúšek. Kreslíř Autobusy v době svého dětství a mládí Jaro maloval na každý volný list papíru a sledoval odbornou literaturu, popřípadě časopis Svět motorů, což byl prakticky jediný informační zdroj za bývalého režimu. „Kreslení jsem zdědil po svém tátovi a již v roce 1973 jsem za malý honorář nakreslil několik obrázků nákladních Tatrovek do Technických novin. Inspiroval jsem se obrázky známého kreslíře dopravní techniky Jiřího Boudy a průběžně jsem si maloval dopravní techniku především pro svojí radost a občas pro známé. Jedno období jsem nekreslil ale vůbec, protože práce zájezdového řidiče mně brala veškerý volný čas. Po zakoupení mého prvního autobusového veterána, kterým byl autobus Škoda 706 RTO LUX, jsem začal opět s kreslením. Nejprve jsem si namaloval tento krásný vůz a později přidával další náměty. Nakonec z mých kreseb postupně vznikaly pozvánky na různé veteránské akce či kalendář na rok 2014.“ Veteránský kalendář 2014 netradičně z kreseb Jaro Matúška Jaro Matúšek 2011 - kresby historických autobusů a nákladních vozů 25. a 26.10.2007 proběhla v Nymburce výstava kreseb Jaro Matúška Veteránista Jak již bylo řečeno, Jaro Matúšek si nejprve okolo roku 1997 zakoupil "erťáka" Luxe, který byl ale v tak tristním stavu, že ho musel zanedlouho prodat na součástky. Podle jeho slov byl autobus tak prorezlý, že s ním nebylo možné v momentálních podmínkách dále něco podnikat. Od té doby vlastnil postupně ještě několik autobusů typu Škoda 706 RTO, ale nakonec skončil u Karosy ŠL 11, kterou uvedl do veteránského provedení se svým kamarádem. Navíc vlastní jeden autobus Karosa ŠD 11 a Ikarus 260 z Varšavy. Oproti Ikarusu, který je plně funkční, je „ešdéčko“ rozebrané v pronajaté dílně nedaleko Bratislavy a čeká na své znovuzrození. Ke všemu v roce 2000 založil Jaro Matúšek se svým kamarádem Miky Ivaškem Klub historických autobusov Bratislava, který po překonání lehké krize před pár lety začal fungovat podle představ svých zakladatelů. Velkým přínosem pro klub byl příchod Stanislava Šebíka, který se náhodou dostal k jednomu z bývalých autobusů Škoda 706 RTO Jaro Matúška. Tento autobus je již v pokročilém stavu renovace a je naděje, že v příštím roce přijede i na tradiční autobusovou „rallye“ Zlatý Bažant Kolín - Poděbrady - Nymburk. S Jaro Matúškem připravil spolupracovník redakce (-nama-) . Redakce BUSportálu děkuje oběma a přeje letošnímu jubilantovi, se kterým se už po léta s radostí potkáváme na veteránských akcích, hodně zdraví, najezděných kilometrů, zrenovovaných vozů a nám všem mnoho a mnoho krásných obrázků. Připomínáme i velkou zásluhu Jaro Matúška při záchraně unikátního návěsu NO 80. Zlatý bažant 2009 V. : Představujeme zahraničního hosta - autobus ŠL 11ze Slovenska s posádkou vedenou hlavním řidičem Jaro Matúškem 'Ešelkou' na Muzejní noc do Varšavy se vydal Jaro Matúšek 16.5.2014