Autobus se vydal na dalekou cestu v roce 1989.

Fotografie se náhodně našla v balíčku historických obrázků z pražského TZZ Autobus na obrázku byl přímým účastníkem XIII SFMS (Světový festival mládeže a studentstva) v Pchjongjangu v Severní Koreji. Autobus z Karosy Vysoké Mýto byl zde opatřen i festivalovým designem. Autor designu Jan Držmíšek se na festival podíval také, ovšem leteckým festivalovým speciálem spolu s ostatními delegáty. Autobus cestoval také letecky – ovšem nákladním letounem Ruslan. Po skončení festivalu v Koreji zůstal – v době konání se hovořilo o jeho umístění v muzeu po skončení festuvalu Jan Držmíšek autobus také zajížděl – prvních 20000 km najel tento vůz i další autobus pro SFMS v Moskvě na českých silnicích. Moskevský autobus byl slavnostně předán na stadioně v Lužnikách, jeho řidičem byl pak sovětský válečný veterán. Moskevský (1985) i pchjongjangský (1989) festival se konaly pod heslem "Za antiimperialistickou solidaritu, mír a přátelství!". Jak uvádí Wikipedie, první festival proběhl 1947 v Praze. Jan Držmíšek se věnuje designu do současnosti – ve spolupráci s dealery a dopravci tak vznikají firemní polepy i různé speciály. V současnosti se podílel Jan Držmíšek na vzniku nových Safaribusů do ZOO ve Dvoře Králové nad Labem.

aneb ještěže máme firemní magazín Škodovák.

Nabídne Škoda obří trolejbus? Firma mapuje trh Obří, pětadvacet metrů dlouhý trolejbus, který pojme okolo 200 cestujících. Tak přesně takové vozidlo by mohla v blízké budoucnosti nabízet zákazníkům plzeňská ŠKODA ELECTRIC. „Pozor, stále jsme ale ve stádiu zvažování celého projektu. Technicky bychom projekt zvládli, musíme být ale bez pochybností přesvědčení o ekonomické výhodnosti zavedení nového typu trolejbusu, o šanci uspět s ním na trhu. Je to téma, kterým se teď ale opravdu vážně zabýváme,“ říká ředitel divize Trolejbusy ŠKODA ELECTRIC Karel Majer. Pokud by Škoda v budoucnu podobné vozidlo vyráběla, stala by se teprve třetí firmou na světě, která by takový velkokapacitní model zákazníkům uměla nabídnout. „Zájemci o tyto obří trolejbusy se rekrutují zejména z řad dopravních podniků velkých evropských i světových měst. Používají je na páteřních linkách, kde je velký nápor cestujících. Často pro tato vozidla vyhradí na silnicích speciální jízdní pruhy, takže odpadá problém, že stojí někde v zácpě při dopravní špičce,“ říká vedoucí obchodního úseku ŠKODA ELECTRIC Petr Kasenčák. „Jedná se prakticky o systém BRT, tedy Bus Rapid Transport, který lze charakterizovat jako rychlou, kapacitní a spolehlivou silniční hromadnou dopravu. Velké oblibě se těší tento systém především v Jižní Americe a Asii. V Evropě tvoří tento systém jakýsi mezistupeň mezi nekolejovou a kolejovou dopravou,“ dodává Petr Kasenčák. ŠKODA ELECTRIC zatím vyrábí trolejbusy ve třech délkách – a sice jako dvanácti, patnácti a osmnáctimetrová vozidla. „Tyhle tři typy pokrývají potřebu naprosté většiny dopravních podniků, které trolejbusy využívají. Velkokapacitní vozy by byly nadstandardním řešením, které by ale výhodně ucelilo naše portfolio. Při výrobě bychom opět šli cestou spolupráce s některým z renomovaných výrobců karosérií, tak jako u současných modelů, které na trh dodáváme,“ nastiňuje Karel Majer. Příprava novinky by vycházela z bohatých zkušeností, které ŠKODA ELECTRIC jako jeden z nejsilnějších světových výrobců trolejbusů má. „Šlo by o dvoukloubový trolejbus, řešili bychom zejména definitivní podobu měničové části, otázku softwarového řízení vícenápravového vozu, nebo uložení motorů na hnaných nápravách. Nicméně už nyní si troufnu odhadnout, že z nějakých devadesáti procent máme o podobě takového trolejbusu jasno, šlo by o to, dořešit jeho podobu pro konkrétního zákazníka,“ vysvětluje Karel Majer. Velkokapacitní trolejbusy jsou v dopravě poměrně novým trendem. „Víme o poptávce v Evropě, Asii, Jižní Americe. Z posledních obchodních případů, které se třeba právě v Evropě objevily, můžu zmínit třeba zakázku pro švýcarskou Ženevu či Curych, kde nyní jezdí několik desítek takových velkokapacitních trolejbusů. Právě důsledné zmapování trhu a poptávky bude jedním z klíčových argumentů pro rozhodnutí, se pětadvacetimetrové vozy objeví v naší nabídce,“ říká Karel Majer. Jak by mohlo nové vozidlo vypadat? Délka 25m Šířka 2,55m Obsaditelnost 200 cestujících z toho 70 sedících Zdroj: Škodovák 6/2012 "pdf"

Opravdu to není nuda jezdit na CNG. Dnes jezdí u nás 4 tisíce vozidel na tento pohon.

Nejprve dvě oficiální informace: Jak uvádí aktuálně ČPU, v meziročním srovnání vzrostl počet CNG vozidel u nás již o 30 procent. Dnes jezdí u nás už 4 tisíce vozidel (více než 360 autobusů) a letošní nárůst bude díky České poště a uvedení na trh Škoda Citigo na CNG rekordní. Také letos bude již více než 45 veřejných plnicích stanic. Tento rozvoj podporuje i Evropská komise (podrobně na www.cpu.cz ). Český plynárenský svaz od dubna 2012 provozuje vlastní zpravodajský server zaměřený na CNG na nové adrese: www.cng4you.cz . Zájemci zde najdou informace, rady a novinky z oblasti využití zemního plynu v dopravě, přehled CNG vozidel na českém trhu a také přehledný seznam plnicích stanic CNG včetně webových odkazů a navigace tj. plánovače cest (road planner), který nabízí optimální trasy a místa plnění CNG při průjezdu Evropou. No a teď něco ze života: Cestovatel s vozidlem CNG před cestou vždy vyhodnotí, kde po cestě či okolo cíle cesty je nějaká možnost dotankovat. Projíždím-li Prahou a nepřesahuje-li následná cesta včetně návratu do Prahy 200 km (BUSportál má 10 kg lahev), pak je nejlepší natankovat v Praze. Naše oblíbená plnička s minimální časovou ztrátou na trase je Q100 na Modřanské. Tentokrát bylo u stojanu vozidlo z půjčovny. Po chvíli, kdy se evidentně nic moc nedělo, jsem se řidiče zeptala, zda má nějaký problém. První problém byl, že řidič tankoval poprvé v životě a zvolil nesprávnou koncovku. Ale ani správná koncovka nebyla nic platná, neboť stojan byl "slepý" - nefunkční. Mužíček, který jel do Hradce Králové, neměl tušení, kde by mohl jinde natankovat, snad mu v půjčovně mohli dát mapu stanic. Závadu jsme nahlásili, později jsme se dozvěděli, že se to občas stane, že nějaký úplně vykolejený plnič CNG stojan nouzovým tlačítkem vypne. Jestli si to nakonec nevypnul ten zoufalec z půjčovny sám. Protože i řidič na CNG potřebuje být v cíli včas a jízda na benzín je drahá, zvolili jsme v podstatě velmi dobrou variantu co do dosažitelnosti - plničku na Švehlově ulici v areálu Shell. Je to šikovná varianta - pro nemajitele plynárenské karty vlastně úžasná. CNG plnič, který je už zvyklý na to, že všechno sám a sám, najednou musí zvonit na obsluhu a platí u slečen jako u běžné pumpy - v daném momentě CNG pouze za hotové. Necháváme si pro příště jako dobré záložní řešení. Celková časová ztráta absorbovala půlhodinovou cestovní rezervu na cestě do Čáslavi. Na zpáteční cestě tradičně u Q100 na Modřanské, raději si nekomplikujeme život hotovostní platbou, když už máme plynárenskou kartu s měsíční fakturací a koneckonců už režim "sám a sám" vlastně upřednostňujeme. Jak je patrné, jeden poplašný stopknoflík je chráněn sklem, ale ten druhý je opravdu zmáčknutelný, ale opravdu někým hodně, ale hodně roztržitým.

Záběry a postřehy Jana Ráce, z technické specifikace vozu a vyjádření dopravce k dotazu na vyhodnocení provozu.

Fotografie z 21.6.2012, kdy autobus jezdil na lince 13, poskytl BUSportálu Jan Rác. Jak uvedl, má tato linka má velice náročný profil (kopce, vč. táhlých, dlouhé rovinky atd), takže hybrid se zde ukázal: "Pokud autobus stojí, je v něm ticho, při rozjezdu si člověk připadá jako v trolejbusu, pak se zapojí vznětový agregát, a je to opět autobus. Zajímavá zkušenost z pohledu cestujícího. Pochválit musím i prostorný a vzdušný interiér." V minulých dnech jsme se zeptali na vyhodnocení provozu paralelního hybridu VOLVO 7700 ředitele DPCHJ Jiřího Melničuka. Také nás zajímalo, zda bude DPCHJ testovat hybrid dalšího výrobce. Jiří Melničuk BUSportálu 15.7.2012 odpověděl: "Testování ještě nemáme finálně vyhodnoceno. Doteď jsme výsledky testu nemedializovali, ani to nemáme v úmyslu. V budoucnosti se testování dalších vozů pochopitelně nebráníme." Máme tedy k dispozici pouze vyjádření Jiřího Melničuka z 14.6.2012 v rámci monitoriku na: www.denik.cz : "Zatím máme za sebou šest testovacích dnů. Teprve ověřujeme, zda se to, co uvádí výrobce, zakládá na pravdě. Už teď víme, že pětatřiceti procentní úsporu nepřinese, ale kdyby se přiblížila alespoň ke třiceti procentům, byli bychom velmi spokojení. Velmi důležitá je také pořizovací hodnota tohoto typu vozů ve srovnání s klasickými naftovými autobusy. Autobus máme zapůjčený do konce června, teprve pak učiníme závěry." Dopravní podnik měst Chomutova a Jirkova se zamýšlí nad další strategií

Mercedes-Benz vyvíjí dlouhodobě hybridní technologii sériového typu.

Malý dieselový motor funguje ve voze jako zdroj elektřiny a pohyb vozu je vždy čistě elektrický, při plném nabití baterií lze dojet okolo 10 km, je možno volit ze tří režimů, zatím volbou řidiče, ale jistě je možno automatizovat na základě trasy. V režimu dobíjení baterií má diesel vyšší výkon, v režimu hybrid pak se baterie udržují na polovině nabití tak, aby bez problémů probíhala rekuperace. Při dostatečném nabití lze diesel vypnout. Výhodou tohoto řešení je jeho adaptabilita do budoucnosti a variabilita "elektrárny". Pokud nahradí diesel palivové články, pak se jedná o Citaro FuelCELL Hybrid (např. v provozu v Hamburku). Jakkoli na přímý dotaz na klasický elektrobus zástupci společnosti v minulosti odpovídali ve smyslu, že není na pořadu dne, evidentně by bylo možno při odpovídajícím množství baterií na tomto principu provozovat i elektrobus s dobíjením. Argument vývojářů Mercedes-Benz, že natankování vodíku je rychleší než dobíjení baterií, je akceptovatelný, samotná vodíková technologie je v současnosti však stále neekonomická. Každopádně hybridní technologie představuje sice patrně mezičláněk ve vývoji, ale mezičlánek potřebný a nepřeskočitelný. Je bezesporu zajímavé, že první hybrid Mercedes-Benz se představil už v roce 1969. Město, které si hybrid pořídí, musí mít promyšleno přesně, na jaké účely vůz použít - ideální jsou centra měst s mnoha zastávkami, brzděním a rozjezdy s potřebou některé úseky projíždět tiše a zcela bezemisně. Klasická otázka dopravce na úsporu paliva je vzhledem k ceně vozidla diskutabilní, technologie zvyšuje pořizovací cenu vozu. Nesporně je tiché a nízkoemisní vozidlo ve velkém městě i jakousi vizitkou města samotného. Konkrétní vozidlo přijelo z testovacího provozu z Rakouska, krátce se představilo i v DPP. Z centra EvoBusu Na Hůrce měla redakce autobus k dispozici na oblíbené trase přes Hostivici na terminál v Jenči, nazpět autobus přivezl kolega Ladislav Černý. Ten výrazně ocenil moment, kdy autobus volně pluje, tedy nenutí se za každou cenu k rekuperaci, pokud je noha z "plynu". Příjemně vrnící autobus samozřejmě není pro nasazení na tuto trasu vhodný, jedna simulovaná zastávka, přibrzdění před podjezdem a červená na semaforu toho moc nezrekuperuje. Čistý "trolejbusový" elektroprovoz předem nabitých baterií tak brzy vystřídal klasický hybridní režim. Jako druhou zkušenost s řízením kloubového vozidla můžeme opět potvrdit dobrou manévrovatelnost článkového vozu. Hybridní pohon autobusu zajišťují 4 elektromotory o celkovém výkonu 320kW (4x 80 kW), které pohánějí střední a zadní nápravu. Autobus má poháněnou část s 75% hmotnosti, je tedy velmi vhodný do kopcovitého a v zimě problematického terénu. Čtyřválcový naftový motor o objemu 4,8 litru a výkonu 160 kW splňující nejnovější emisní normy zajišťuje dobíjení instalovaného souboru 19,4 kWh lithiumiontových baterií autobusu umístěného na střeše vozidla. Konvenční autobus stejné konstrukce s naftovým pohonem disponuje standardně šestiválcovým motorem o objemu 12 litrů. Pro dobíjení baterií je vedle naftového motoru využíván systém rekuperace energie při provozním brzdění autobusu v zastávkách, na křižovatkách, při jízdě z kopce apod. – elektromotory při brzdění fungují jako generátory. Hybridní pohon mj. umožňuje absolvování části trasy linky v čistě elektrickém bezemisním módu – tato funkce je určena např. pro průjezdy přes historické centrum města apod. Karoserie autobusu vychází z unifikovaného typu Mercedes Benz Citaro G - testovaný autobus patří do dlouholeté minulé generace typu Citaro.

během fotbalového šampionátu.

Bolechowo, 5.7.2012 - Elektrobus Solaris Urbino během tři týdnů během šampionátu Euro 2012 najezdil 3000 km bez problémů. V současnosti Solaris spolu s Vossloh Kiepe jako dodavatelem elektrovýzbroje nabízí dopravcům homologované elektrobusy pro každodenní provoz. Během Eura elektrobus v příslušném designu 22 dní sloužil na trase mezi letištěm a centrem Poznaně. Denně ujel 150 km, což dává velký prostor do budoucna pro intenzifikaci provozu díky rychlonabíjení mimo špičku. Poznaňský elektrobus je již druhý vého druhu. Poprvé bylo vozidlo prezentováno na podzim 2011 na bázi Solaris Alpino LE. Zatímco první dva demonstrační autobusy budou pokračovat v testech v různých městech v Evropě, je stavěno další vozidlo - elektrobus Solaris Urbino standardní 12 m. Ve finále jsou také plány na kloubovou verzi. Z TZ Solaris Bus & Coach Redakce BUSportálu se chystá na pozvání Solaris Bus & Coach na návštěvu Poznaně koncem července. Předpokládáme, že přineseme mnoho dalších informací o celém současném i chystaném výrobním programu společnosti Solaris.

s výškou 4 metry. Vozidlo může být koncipováno i jako otevřené.

VISEON LDD13 vychází z modelu LDD14, který byl představen na IAA in 2010 viz IAA Hannover: Neoplan, MAN, Volksbus (Marcopolo) a Viseon , rozvor je zkrácen o 1.4. m. To ve spojení s článkoou vlečnou nápravou poskytuje extrémně malý poloměr otáčení 20.46 m. Je vhodný pro provoz na silně frekventovaných městských komunikacích nebo v regionálním a výletním sektoru. Může být v dvoj či třídvéřovém provedení. Dvě přístupová schodiště jsou umístěna jedno za pracovištěm řidiče a druhé podle přání zákazníka a počtu dveří. Zákazník může také volit mezi kontinuální nízkopodlažní variantou, variantou s platformou či úrovňovou platformou pro vozík či kombinaci. Také je možno volit poměr míst k sezení a stání. Kapacita je 120 cestujících s maximálně 91 sedadly. Dolní část má výšku pro chůzi 1829 mm, horní 1680 mm s možností změny. Vozidlo může být koncipováno i jako otevřené s posuvnou střechou či bez ní. Více viz technická specifikace. Z TZ Viseon

30.6.2012 jako součástí Městských slavností v České Lípě.

Jak sdělil Busportálu Jaroslav Semler ze společnosti BusLine, 30.6.2012 se v České Lípě uskutečnil 4.ročník jízd historickými autobusy. Oproti minulým letům byl přesunut ze zářijového termínu na první prázdninový víkend a stal se součástí Městských slavností. V provozu byla čtyři vozidla společnosti ČSAP Nymburk - Praga RND, Š 706 RO, Š 706 RTO vyhlídkový a Škoda 706 RTTN s návěsem Karosa NO 80. Dále bylo v provozu vozidlo ŠL 11 společnosti BusLine. Díky profesionálnímu přístupu řidičů a zástupců obou společností se podařilo vše v pohodě zvládnout. Za fotografie děkujeme BusLine a ČSAP Nymburk.

Společnost Daimler reaguje na změny v poptávce.

Linkový autobus Mercedes-Benz Intouro rozšíří portfolio autobusů v západní Evropě. Intouro, linkový autobus s více než 3 500 prodanými kusy od zahájení výroby v roce 2007, získal popularitu nejen v mnoha zemích střední a východní Evropy, ale i ve Francii a Portugalsku. Společnost Daimler tak rychle reaguje na změny v poptávce v rámci tohoto cenově citlivého segmentu západoevropských trhů. Intouro je ekonomický vysokopodlažní linkový autobus, který byl speciálně navržen pro linkové použití, školní autobusy a firemní dopravu. Pro tyto účely jsou určeny komponenty, technologie a standardní výbava. Tento ekonomický autobus zajišťuje ekonomické provozní náklady spolu s rozumnými pořizovacími náklady. Intouro se nabízí ve dvou délkách 12,14 m a Intouro M měřící 12,98 m pro 55 a 59 cestujících. Intouro vzniká v turecké dceřiné společnosti Daimler Mercedes-Benz Türk AS ve výrobním závodu Hoşdere u Istanbulu. Mercedes-Benz pohání vertikální řadový šestiválcový vznětový motor Mercedes-Benz OM 926 LA se zdvihovým objemem 7,2 litrů s výkonem 210 kW (286 koní) a maximálním točivým momentem 1 120 Nm při 1 200 - 1 600 otáčkách motoru. Vznětový motor s technologií BlueTec splňuje emisní normu Euro V a lze volitelně vybavit EEV (k dispozici bez filtru pevných částic). TI Daimler 2006: Nové Intouro. Alternativa Mercedes-Benz pro meziměstskou linkovou dopravu Na obrázcích z archivu BUSportálu ktomě titulní fotografie na Autotecu můžete vidět Intoura pro ICOM transport, Autobusy Karlovy Vary a ČSAD Vsetín. Také jsem přidali záběry z otevíráni servisního cesntra EvoBus v Praze. Posledním záběrem je pro porovnání jiný linkový Mercedes-Benz Integro pro konzervativní západoevropskou klientelu.

Informace a obrázky z historie M.A.N. Dva nákladní vozy - veteráni na aktuálních záběrech z 15.6.2012.

Vynálezce Rudolf Diesel pracoval pro značku M.A.N. {Maschinenfabrik Agusburg-Nürnberg). Augsburgské strojírny pod vedením Heinricha von Buze odhalily a plně využily vysoký potenciál právě vynalezeného vznětového motoru. Od konce devatenáctého století tak M.A.N. vyráběl a zlepšoval motor, který se stal záhy jedním z nejdůležitějších výrobků rozvoje moderní společnosti. Značka MAN přivedla na svět vynález přímého vstřikování motorové nafty a v roce 1924 vybavila jako jedna z prvních svá nákladní auta vznětovými motory. Solidní konstrukce a um řídících pracovníků přenesly úspěšně výrobu vozidel MAN nejen přes kritické období vleklé hospodářské krize ve třicátých letech dvacátého století, ale též přes nepříjemné období druhé světové války a poválečné deprese výroby. Po ní se společnost M.A.N. aktivně zapojila do tzv. "německého zázraku". Již v roce 1953 vyrobila v Norimberku na 1700 vozidel, o dva roky později přesunula těžiště výroby nákladních vozidel do Mnichova. V šedesátých letech se společnost M.A.N. stala jedním z největších výrobců nákladních vozidel v Německu. Expanze výroby vedla přes společný podnik se značkou Saviem (1963), export vlastní výroby vozidel do Turecka (1967), převzetí značky Büssing (1971), akvizice v Rakousku - ÖAF a Gräf und Stift (1971), kooperaci s VW (1977), převzetí značky Steyr (1990), převzetí značek Star (Polsko), ERF (Velká Británie) a NEOPLAN (2000) a budování mezinárodní výrobní a servisní sítě. Značka MAN za dobu své existence přivedla na svět celou řadu originálních konstrukčních řešení. 20 let MAN v České republice: V roce 1992 vznikla společnost MAN Nutzfahrzeuge Československo