Polsko je zvláštní tím, že se například na jízdní řády příliš nehledí a řidič je zpravidla ten, který rozhoduje, zda se pojede či zastaví.
(-aa-) Adrenalinovým sportem by se směle nazvat jízda dálkovými spoji soukromých dopravců v sousedním Polsku. Pokud má někdo strach ze skákání na laně z mostu, ale má potřebu adrenalinového sportu, mohu vřele doporučit několik dní takového cestování po Polsku.
Na úvod by bylo slušné upozornit, že přestože existuje na internetu řada odkazů, jízdních řádů, pěkně vyvedených stránek apod., tak to ještě NEZNAMENÁ, že to co je napsané, doopravdy existuje či funguje. Polsko je zvláštní tím, že se například na jízdní řády příliš nehledí a řidič je zpravidla ten, který rozhoduje, zda se pojede či zastaví. Nikoli jeho zaměstnavatel - majitel dopravní společnosti.
Malí dopravci se snaží konkurovat bývalé státní společnosti PKS (dnes je podobně zprivatizována, podobně jako u nás, na řadu menších podniků). PKS se snaží v řadě případů hodně modernizovat svůj vozidlový park a v řadě případů se na jejich spojích, zvláště těch dálkových, setkáme s vozidly moderními, klimatizovanými a leckdy i dodržujícími jízdní řád. Pozor – to ale není pravidlo!
Malí privátní dopravci oproti tomu jezdí se vším, co má kola. Tedy od malých autobusů, ponejvíce na podvozku Mercedes-Benz v různých modifikacích, až po různé ojetiny z celé západní Evropy. Svůj podíl mají i výrobky tuzemské provenience. Některé dálkové spoje jsou vybaveny i autobusy s klimatizací, což je v horkých létech opravdu nezbytností. Autobusek bez klimatizace je pak ale doopravdy utrpení. Vždyť se běžně jezdí na vzdálenosti 200-300 kilometrů!
Cvičný výlet lze vykonat jednou ze společností, které vyjíždějí od železničního nádraží PKP v polském Těšíně, tedy Cieszyně. Domácí vědí, odkud tyto autobusy jezdí, ale návštěvník chvíli tápe, kde je odjezdové stání. Nedaleko je sice autobusové nádraží, patřící PKS Cieszyn, ale tento dopravce nemá v žádném případě zájem propagovat konkurenci. Takže se tam o soukromnících nic nedozvíte.
Když jsem po chvilce hledání našel odjezdové stání směr Krakow, stál tam již takřka zaplněný malý autobus Jelcz Solina na podvozku Mercedes-Benz. Zaplatil jsem požadované jízdné, tedy 17 zlotých asi za 160 kilometrů, což je doopravdy láce (jde asi o 100 Kč) a usedl. Autobusek se v ten okamžik dal do pohybu a překvapený spolucestující se vzmohl jen povzdech „jede dříve!!“. Pobavilo mě, že tuzemce tato skutečnost překvapila. Ano, řidič se prostě rozhodl, že odjede 5 minut před plánovaným odjezdem! On by snad mohl ještě někdo přijít a obsadit ta zbývající 2 volná místa vpředu, na která mi nebylo dovoleno usednout…
Po velmi ostré jízdě po dálnici jsme dorazili po 25 minutách do asi 30 km vzdáleného dvouměstí Bialsko-Biała, kde se autobusek na třech zastávkách postupně vyprázdnil a zase zaplnil. Poslední cestující doslova naskočili a řidič je bravurně odbavoval již během jízdy, kdy kličkoval na výjezdové komunikaci na Wadowice. Zároveň jednou rukou měnil peníze a tiskl jízdenky a druhou řadil a zdravil protijedoucí řidiče. Úžasný koncert… Pomíjím i to, že byl nepřikurtovaný, podobně jako další cestující. A tak to bylo i na dalších zastávkách. Mezitím se řidič družně bavil s ostatními, stále se otáčel do vozu, a to během vcelku svižné jízdy. Pravděpodobně se byl pomodlit před jízdou v kostele. Český člověk na tento styl jízdy a odbavování není zvyklý, a nějaký „zápaďák“, který by se do autobusu omylem dostal, by asi byl tak vyděšený, že by cestu patrně musel zrušit. Jde o jakýsi ukrajinsko-ruský kolorit dálkových „maršrutek“, které se zcela vymykají středoevropským představám kulturního a přesného cestování.
Šťastně jsme minuli Wadowice, rodiště Karola Wojtyly - papeže Jana Pavla II a díky stálým kolonám na okreskách a stavební činnosti jsme pomalu získali již půl hodiny zpoždění. Možná že i proto řidič tak rychle „odpálil“ z Cieszyna. Po asi dvou hodinách jsme dojeli do městečka Andrychów, kde beze slova přistoupil jakýsi starší vousatý muž a jal se „zabydlovat“ v prostoru řidiče. Ano, byl to střídač. Řidiči spolu nepromluvili ani slova, což působilo jaksi podivně, starší muž usedl za volant, klimatizaci převedl z režimu „cool“ na „hot“ a velmi pomalou, rozvážnou jízdou se snažil zvýšit již beztak velké zpoždění, které činilo již 40 minut. Po asi hodině jízdy v poněkud nepříjemně zatepleném vozidle jsme najeli na dálnici, vedoucí od Zakopaného směrem do Krakowa a do řidiče jako když píchne vosa a Solinu rozjel na 100-120 km/h. Bláznivá jízda skončila asi 10 kilometrů před Krakowem, kde jsme se dostali do kolony, která se jen zvolna posouvala kupředu. Na druhé zastávce k královském městě, kde již bylo vidět známý hrad Wawel, jsem autobusek raději opustil, protože nebylo zcela jisté, kolik ještě nabere zpoždění na koncovou stanici Krakow, RDA (což je zkratka regionálního autobusového nádraží). Docela jsem si oddechl a do vlasti se později raději vrátil vlakem.
V Krakowě určitě upoutá nejen upravené staré město, ale rozsáhlá síť tramvají a autobusů, povětšinou moderních a nízkopodlažních. Ve Krakowě městskou dopravu provozuje městský dopravní podnik MPK (modro-bílá vozidla), ale současně i soukromý dopravce Mobilis se žlutě natřenými autobusy. Systém MHD se jeví jako stabilizovaný, dobře udržovaný, se solidními intervaly. Jak kvituje řada návštěvníků Krakowa, jde o poněkud nepolské město, ležící v Polsku. Však zkuste posoudit sami… BUSportál děkuje (-aa-) za cestovní zážitky a těší se na další.
