V současné době si několika místech v naší republice připomínají sté výročí zavedení autobusové dopravy. I když do Brna se autobusy dostaly o něco později, i zde najdeme několik významných dat a mnohá z nich také končí číslicí osm.
První autobusová linka na území Moravy, která spojovala Brno s Velkou Bíteší , byla zprovozněna v dubnu roku 1920. O pět let později k ní přibyla druhá z Brna do Vídně. Brněnskou městskou hromadnou dopravu v té době stále zajišťují výhradně tramvaje. Významnou změnou, která ovlivnila život Brňanů i jejich městskou dopravu, byl vznik tzv. "Velkého Brna" v roce 1929, kdy se k původnímu městu Brnu 23 okolních a do té doby samostatných obcí. Tramvaje už nemohly pokrýt dopravní poptávku a do některých okrajových částí vzniklého města tramvajová trať vůbec nevedla. Ve stejném roce vzniká v Brně Společnost brněnských elektrických pouličních drah (SBEPD), která se pod vlivem uvedených faktů rozhoduje pro nákup 14 nových vozidel s benzinovými motory (Škoda a Fram) a zřízení autobusové dopravy – tehdy pouze jako doplňkového provozu k tramvajím. Ještě téhož roku byla zahájena výstavba autobusových garáží na Grmelově ulici, z nichž byl 2. května 1930 vypraven první autobus na pravidelnou linku A vedoucí z Lažanského (dnes Malinovského) náměstí do Černých polí.
Nejzhoubnější vliv na autobusovou dopravu měla druhá světová válka. Ta ale na druhou odkryla šikovnost a odhodlání brněnských dopraváků. Když došlo v roce 1940 k ropné krizi a bylo nutné hledat alternativní zdroje pohonu vozidel MHD, začali pracovníci v dílnách na Grmelově ulici přestavovat jednotlivá vozidla na dřevoplyn a podařilo se tak autobusovou dopravu v Brně zachovat. Daleko horší byl pro autobusy konec války, kdy ustupující německá armáda všechna vozidla odvezla. Některá z nich byla sice později nalezena, ale v téměř nepoužitelném stavu. I tehdy brněnští dopraváci nezaváhali a vlastními silami opravili nejen zpět získaná vozidla, ale i autobusy pocházející z různých koutů naší republiky, které potkal podobný osud, jako ty brněnské. A tak se díky odhodlání brněnských dopraváků opět roztočila ve válkou zničeném Brně kola tramvají a autobusů a tyto události se staly jakýmsi odrazovým můstkem pro rychlý rozvoj brněnské autobusové dopravy.
Dalších významných dat by bylo na několik stran, takže se omezím pouze na ta končící číslicí osm. V roce 1958 zavádí brněnský Dopravní podnik technickou novinku – dispečink s přímým telefonickým spojením s jednotlivými vozidly. Rok 1968 patřil brněnské premiéře kloubového autobusu Karosa ŠM 11. Ten byl nasazován na linku 66, která pokrývala poptávku z nově postaveného sídliště na Lesné. Ústředni autobusové nádraží Zvonařka bylo postaveno v roce 1978. Dnešní podobu se zastřešenými stanovišti však získalo až o sedm let později. A nakonec zmíním ještě rok 1998, kdy se brněnský dopravní podnik transformoval na akciovou společnost a byla tak odstartována jeho moderní éra. Závěrem bych se rád vrátil k autobusovým garážím na Grmelově ulici. V roce 1964 nakoupil dopravní podnik 22 nových vozidel Škoda RTO. V té době už byla kapacita Garáží na Grmělově ulici vyčerpána. Nová vozidla byla po nějakou dobu provizorně odstavována v náhradních garážích v Pisárkách a poté, co vozovnu v Králově Poli (dnes Medlánky) opustily trolejbusy, byla "ertéóčka" přesunuta tam. Další nárůst autobusové dopravy (šedesátá léta se dokonce nesla ve znamení jejího upřednostňování před tramvajovou) si však vyžádal zřízení zcela nové vozovny ve Slatině, která měla tehdy už nevyhovující garáže v Grmelově ulici zcela nahradit. A tak 26. března 1976 byly naposledy ráno vypraveny na svoje linky vozy z ulice Grmelovy a večer se už vracely do Slatiny. Z garáží se staly ústřední dílny Dopravního podniku města Brna, kde se prováděly i střední a generální opravy vozidel. Osud garáží, které byly u vzniku brněnské autobusové dopravy a prožily s ní těžké roky během války i období rozkvětu v letech šedesátých, se uzavírá 30. května 2000, kdy byl celý areál odprodán soukromému majiteli. Garáže dodnes stojí a zachovaly si svůj původní ráz, což můžete posoudit z přiložených fotografií. Zdrojem některých informací a černobílých fotografií byla kniha Autobusy v brněnské městské dopravě 1930 – 2005. Pro použití převzatých fotografií jsem získal souhlas Tomáše Kocmana z Technického muzea v Brně. Barevné fotografie pochází z archivu autora. Jan Havíř pro BUSportál.
