Komentář BUSportálu a připomínky Jana Neumanna.

S malým zpožděním jsem se dostala ke shlédnutí pořad Retro věnovaný ČSAD. Pro redakci BUSportálu to především bylo setkání se známými - Jaroslavem Rybou, Jiřím Roubíčkem a Vladimírem Krotkým . Svými doporučeními a kontakty na požádání ČT BUSportál (J.Ryba určitě, Jihotrans snad, ....) pořad určitě ovlivnil. O to více zamrzí, že ani v jednoduché a minutové e-mailové komunikaci nedokážou z ČT napsat - děkujeme, použili jsme to a to a kdy se pořad bude vysílat. Na pořad jsem se totiž velice těšila. Na to, jak krátký pořad byl, byl poměrně řídký a místy i mne - milovníka tématu - nudil. Zbytečně velký prostor byl dán ÚAN Florenc, aniž by se to odrazilo na množství informací. Tvrzení redaktorů o naprosto novém vzhledu nádraží v budoucnu je hodně nadnesené. Prostor haly nahradí volnou plochu po vietnamské tržnici včetně zbytku soklu po budce - to zase není až tak odchod něčeho historického a po repasi lávek bude vlastně celé zbylé nádraží celkem stejné. ČT si docela pochopitelně usnadnila práci a část o renovovaných autobusech spolu se vzpomínkami dopraváků pořídila ve spolupráci s ČSAD Jihotrans. Při vší úctě ke stáří bych asi váhala při výběru u jednoho se vzpomínajících (autobus Praga). U tématu cest na západ mělo zaznít i to, jak museli být řidiči s možností dostat se za železnou oponu, s valutovým příjmem, mandarinkami a výprodejovými džínami, kovaní a prověření - to asi by sám řidič říkat nechtěl. Údiv nad funkcí mechanické směrovky mi přišel dost naivní. Rozvleklý byl rozhovor s Hanou Talpovou s otázkami mimo téma na to, jak se jí hrálo s legendami v naivní komedii Florenc 13:30, jejíž cena je vlastně hlavně v dokumentaci autobusu RTO. Ukázky z filmu jsou navíc na překážku uvedení na internetu na stranách ČT. Určitě by se dalo říci více k odbavování, zajímavý byl i první východoevropský online počítačový předprodej AMS, dalo se podívat i do jiných regionů. Zcela se opomněla role ČSAD v městské dopravě. Já ani čtenáři BUSportálu nejsme cílovou skupinou pořadu a většinoví diváci mohli být spokojeni - žádné zásadní dezinformace nezazněly, pouze zaznělo informací na dané ploše málo. Štáb se už jistě zajímá o něco jiného a měl by být u dalšího tématu zase tím zasvěceným - asi to opravdu do hloubky bez větší námahy nejde. Pro ty, co ještě neviděli: 4.10. 9:05 na ČT24 nebo nekorektně zde: http://ulozisko.sk/86565/Retro_-_Autobusy_CSAD.rar Jan Neumann , publicista, který se věnuje historickým vozidlům, BUSportálu napsal: "Nechci hodnotit pořad jako takový, neboť jeho obsah byl zjevně daný představou autorů, ale opět se i v tomto případě objevily nesprávné informace týkající se autobusu RTO LUX určený pro výstavu Expo 58 v Bruselu. Je sice známý, ale řada lidí si jej plete s jiným, byť podobným provedením. To potvrdil také televizní pořad Retro (ČT 1, 23.9.2008). Tam padla zmínka o tom, že charakteristickým znakem bruselského RTO byla prosklená přední a zadní část střechy, a že takové autobusy existovaly dva. To jsou ovšem nesprávné informace, bruselák (rok 1958) měl prosklenou pouze přední část střechy a nebyla to žádná novinka, neboť stejně řešení měl vůbec první RTO LUX, vystavený v Brně v roce 1956. Autobus pro Brusel se exteriérem od prvního LUXu nijak výrazně nelišil (posuvná větrací okna místo vyklápěcích, jiné blinkry atd.). Nejcharakterističtějším znakem (vyjma bočních nápisů) byla televizní anténa v přední části střechy. Ovšem ani původní RTO LUX neměl prosklenou zadní část střechy. Takové provedení patrně existovalo v jediném exempláři a oproti bruseláku mělo i ještě další odlišnosti: jiná je přední maska chladiče, původní vyklápěcí ventilace (bruselák měl posuvné), blinkry jsou sériové (bruselák má atypické) apod. U autobusu RTO LUX s prosklením zadní části střechy musí být vidět i sklo nad posledním bočním oknem, což bruselské RTO nemá. Co se počtu vozů týká, bruselák byl jediný, LUXy s prosklenou přední částí střechy dle fotodokumentace zjevně existovaly dva a jak již bylo zmíněno, LUX s prosklením i zadní části střechy byl patrně jediný (víc jich není doložitelných). Ve zmíněném televizním pořadu se také uvedlo, že bruselské RTO LUX "hrálo" ve známém filmu Florenc 13:30. Tam ovšem jezdilo původní (první) provedení LUXu (vystavené v Brně) a nikoliv bruselské. Jenom pro zajímavost, záběry interiéru se netýkaly žádného konkrétního autobusu, neboť ten byl postavený v ateliéru. " (BUSportál se domnívá, že to v pořadu zaznělo).

minulou sobotu odvezl svatebčany divadelní svatby z Plzně do Prahy a pak do romantického zákoutí na Plzeňsku.

Autobus je majetkem Václava Kordíka, Miloše Opiala a Václava Prokopce. Autobus byl renovován z pojízdné prodejny a dalšího vraku. Renovace začala v roce 2002 a v roce 2005 autobus získal potřebné doklady. Od té doby přináší radost nejen svatebčanům. Autobus jsme mohli vidět předloni i v Lešanech. Letos se ještě vydá na výlet za vínem a na jaře se může těšit na vlek Jelcz, na jehož renovaci jeho majitelé právě pracují. Záběry ze svatby přinášíme v opačném pořadí. Zátiší s autobusem v lese den po svatbě jsme přinesli už minulý týden, nyní můžete vidět záběry z Plzně, cesty a z pražských Řep. Lesní zátiší s autobusem Škoda 706 RTO CAR.

Oslavy 110. výročí Tepelské dráhy se uskutečnily v rámci Dne železnice v sobotu 27. září pod záštitou ministra dopravy ČR a hejtmana Karlovarského kraje za významné pomoci mnoha partnerů.

Slavnostní parní vlak s pozvanými hosty a s velkým množstvím ostatních cestujících se vydal ráno z Karlových Varů dolního nádraží do Mariánských Lázní a zpět po Tepelské dráze tak jako před stodeseti lety. Mezi čestnými hosty byl i "císař František Josef I. se svým doprovodem". Tepelská dráha se vine v úchvatných přírodních scenériích okolo říčky Teplé, projíždí po několika mostech a mnoha tunely. Na zastávkách v Karlových Varech, Tepličce, Bečově nad Teplou, Teplé a Mariánských Lázních čekal na účastníky akce připravený program. Výstava lokomotiv, vagonů, jízdy historickými drezinami, jízdy šlapadly loketské velodráhy, jízdy historickými autobusy, to je jen část programu, který na zájemce o historii dopravy čekal. Mezi nejvydařenější části programu patřila snídaně s císařem v zastávce Teplička a výstava Tepelská dráha 1898 – 2008 v klášteře Teplá. Klášter premonstrátů v Teplé, který se stal nedávno národní kulturní památkou, stál u zrodu této dráhy a zasloužil se o rozvoj celého regionu. Do celého programu dobře zapadaly i jízdy historickým autobusem Škoda 706 RTO lux společnosti Autobusy Karlovy Vary. Celý den pendloval spolehlivě mezi Bečovem nad Teplou a městem Krásno, kde mohli cestující navštívit také hornické muzeum. Historie přepravy osob na kolejích a na silnici se spojila pod hradem a zámkem v Bečově. „Naše společnost Autobusy Karlovy Vary, a.s. byla jedním z partnerů této vydařené akce. Bylo zážitkem sledovat zájem veřejnosti o tuto akci. Je nutné, aby k zachování historie veřejné dopravy přispěl cíleně i stát a kraje a aby vše nezůstávalo jen na nadšencích a soukromých subjektech. Veřejná doprava si to zaslouží“ , prohlásil ředitel společnosti Zdeněk Suchan. Celý den provázelo slunečné počasí a zajímavý program spojený s velkým množstvím účastníků. To vše potvrdilo nutnost potřeby nezapomínat na historii. „Pro mě osobně byl ale největším zážitkem dne rozhovor s administrátorem kláštera premonstrátů v Teplé Augustina Jána Kováčika, který ve svém projevu popřál Tepelské dráze mnoho dalších let provozu. Při rozhovoru s ním jsem si uvědomil, jak důležité je v dnešním neosobním světě pečovat o duchovní rozměr společnosti“ , doplnil Zdeněk Suchan.

Poslední ze série materiálů ze zajímavé dopravní akce: Našel se Karlštejnbus.

Mezi dokumentárními nástěnnými materiály zaujaly mnoho návštěvníků obrázky Karlštejnbusu. O přestavěném Roburu jsme si povídali s jedním z jeho řidičů, Jiřím Zýkou. Ten BUSportálu sdělil: "Karlštejnbusy - přestavěné benzinové Robury - byly tři - červený, modrý a zelený. V sedmdesátých létech jezdily v sezóně od parkoviště Karlštejn na hrad. Když jsem se po vojně vrátil do Králova Dvora jako řidič, měl jsem se na jaře ujmout Karlštejnbusu - bydlím nedaleko Karlštejna. Karlštejnbusy byly po generálce tehdejším satalickým opravárenským závodem ČSAD. Protože již tenkrát bylo třeba pro tyto jízdy zvláštní povolení a to se nepodařilo k obnovenému provozu získat, byla moje první jízda s Karlštejnbusem jeho poslední - odvezl jsem ho tehdy kamsi do stodoly. Novými majiteli se stali snad v roce 1979 hasiči." Na Dni otevřených dveří se objevily nejen obrázky červeného Karlštejnbusu (děkujeme za poskytnutí), ale i jeho noví majitelé z Nymburska. BUSportál bude ve spolupráci s nimi i s ProboTransem další osudy i historii autobusu sledovat. Jeden ze současných majitelů, Jaroslav Douša, nám sdělil: "Informace k minibusu teprve sbíráme zejména v Berouně, ale také v Satalicích (dnes TEZAS), kde provedli přestavbu i autobusům poskytovali servis." Den otevřených dveří dopravní společnosti PROBO TRANS BEROUN, spol. s r.o - Komentovaná fotoreportáž.

21. září 2008 - ekonomika.idnes.cz - "Já mám svou škodověnku rád!," notoval si Josef Bek coby řidič autobusu ve filmu Florenc 13:30. Láskyplná slova měl pro vozidlo Škoda 706 RTO z vysokomýtské Karosy, které tehdy bylo na silnicích novinkou. Sériově se začalo vyrábět přesně před padesáti lety, rok po natočení filmu. ... Přestože autobusů RTO vyjelo na české silnice i ve světě téměř patnáct tisíc, do současnosti jich existuje v pojízdném stavu jen pár desítek. Autobus sloužil nejen na linkových trasách, ve městech, populární byla i zájezdová verze, které se vyrobilo nejvíc. Když vozy dosluhovaly, využívala je ještě zemědělská družstva, na vesnicích jezdily jako pojízdné prodejny. Více na ekonomika.idnes.cz Nejen autobusy RTO naleznete na BUSportálu v populární rubrice Veteráni.

Zbyňka Hupáka - v současnosti zaměstnance ČSAD autobusy Plzeň po dlouholetém působení v servisní společnosti Bonavia. ( ... a ještě průvodčí se stroječkem)

Zbyněk Hupák je i webmasterem internetových stran ČSAD autobusy Plzeň a často pomáhá informací i fotografiemi redakci BUSportálu. BUSportál se připojuje ke gratulaci Pavle a Zbyňkovi Hupákovým. Autobus Škoda 706 RTO KAR byl renovován společností Bonavia v době působení Zbyňka Hupáka, velkého fanouška historických autobusů, v této společnosti.

Poslední zářijový víkend byl příznivý pro svatby.

Alespoň dvě z nich se neobešly bez historických autobusů. Z obou BUSportál přinese svatební záběry. Na úvod jsme zachytili posvatební odpočinek linkového autobusu RTO v lesích na Plzeňsku.

autobusového dílu České televize ze série Retro.

2.10.2008: Podařilo se nám získat jak pořad ve formátu "avi" z adresy (patrně to není zcela dušínovské) a napsat Komentář BUSportálu a připomínky Jana Neumanna. http://ulozisko.sk/86565/Retro_-_Autobusy_CSAD.rar tak i připomínky kvalifikovaného čtenáře, které během víkendu uveřejníme spolu s komentářem BUSportálu. Musím se přiznat, že jako televizní ignorant jsem tento díl prostě přehlédla. Bohužel podle informace na stranách ČT nebude tento díl k dispozici na internetu kvůli ukázkám z filmu Florenc 13:30. Takže si musím dát pozor a podívat se 4.10. v 9:05 na ČT24 už proto, že jsem ČT poskytla před natáčením pořadu řadu kontaktů a patrně jeden z nich, Jaroslav Ryba, se v pořadu snad i objevil.

Film dodnes oblíbený kvůli hvězdnému obsazení navzdory nekomentovatelnému námětu zachytil i pěkný autobus. Cestující na střeše vypadají jako běžný zjev.

Kvalita záběrů odpovídá telefotografiím. Zajímavé autobusy se objevují v leckterých pamětnických filmech, ovšem chce to rychlou reakci .... Děkuji za identifikaci autobusu autorovi zatím dvou veteránských auto a trolejbusových encyklopedií Martinu Harákovi: "Autobus považuji za vozidlo Praga TO Elektrických podniků hl.m.Prahy z roku 1937, které sloužilo pro vyhlídkové jízdy Prahou a zahrálo si i ve filmu Anděl na horách."

Po čase opět na návštěvě u historických nákladních vozů.

Majitelem nákladního automobilu Tatra 111 na titulním obrázku, který si zahrál i v televizním seriálu Černí baroni, je bývalý řidič autobusu ČSAD Rosice Pavel Kadlec. Se "stojedenáctkou" se setkal poprvé na vojně - nejprve jezdil se Zilem. Sen, který tehdy měl - vlastnit Tatru 111 - se splnil po roce 1989, kdy už mohl soukromník mít vlastní nákladní automobil. Sehnat "stojedenáctku" nebylo snadné, mnoho vozů skončilo ve šrotu a v podnicích je nahradily Tatry138 a 148. Za pomoci přátel získal v Prešově podvozek vojenské cisterny Tatra 111C z roku 1962 - původně avizovaný valník se nekonal. Korbu na podvozek dostala "stojedenáctka" z Tatry 813 8x8 z břeclavského Kovošrotu. Mezitím k Tatře 111 přibyly další nákladní automobily, které jezdily nejen v naší armádě, ale také v civilu a doplnily autopark vojenského veterán klubu "1.Kozohorská divize" Velké uznání si zaslouží skutečnost, že tyto automobily udržují jejich majitelé bez sponzorů jen za pomoci rodinných rozpočtů. Vozový park samotného Pavla Kadlece tvoří Tatra111 valník, skříňové Praga V3S a Tatra 805, Gaz 69, Uaz a kolopásový transportér OT 810- lidově zvaný "Hakl".