Z z 9. ročníku mezinárodního srazu a prezentační jízdy historických autobusů VII.

Letošní akce Zlatý bažant se účastnily dva vozy ČSAD Semily, "erťáku" s velikostně konsolidovaným logem ČSAD přibyl vlečný vůz Jelcz PO1E a také přijel autobus ŠL 11 Turist.

Fotoreportáž z 9. ročníku mezinárodního srazu a prezentační jízdy historických autobusů VI.

S návštěvou v Chotouni úzce souvisí předcházející materiál Cesta kloubovým autobusem Ikarus 280 Technického muzea v Brně do Chotouně

Dnes byla oficielně představena lokomotiva "laminátka" navržená Otakarem Diblíkem, který také navrhl legendární autobus Š 706 RTO.

Lokomotiva "laminátka" je opravena především v karosářské oblasti a je opatřena novými nátěry. Do budoucna by mohla být doplněna nově vyrobenými hliníkovými žaluziemi, které patrně kdysi skončily v nějaké sběrně surovin a zpřístupněna by mělo být i pra coviště strojvedoucího. Elektrovýzbroj je v původním stavu a pokud by se měla lokomotiva někdy vrátit doopravdy na koleje, byla by to velice finančně náročná rekonstrukce. Při příležitosti představení lokomotivy 32 E jsme vyfotografovali i ostatní dva exponáty - lokomotivu Škoda ELo2 a parní stroj Marx , které byly už představeny během prázdnin. Od 6.9. pak v Techmania science center najdete i plastiku Entropa od Davida Černého . Lokomotiva 32 E zvaná „laminátka“ z roku 1963 je unikátním prototypem prototyp elektrické lokomotivy svého druhu (ČSD S699.001.). Poprvé zde totiž byl u železniční lokomotivy vyzkoušen skelný laminát jako konstrukční materiál pro karoserii. Laminátka zároveň představuje výsledek snahy o vývoj šestinápravové lokomotivy pro bulharské železnice a jejich tratě elektrizované jednofázovou soustavou 25 kV. V roce 1981 došlo u lokomotivy k požáru strojovny, po kterém byl stroj odstaven. Lokomotiva Škoda ELo2 (ČSD 424.0) z roku 1928 je nejstarší dochovanou elektrickou lokomotivou, která se vyráběla v plzeňské Škodovce. Tohoto typu se na základě objednávky ČSD z roku 1925 vyrobily pouze dva kusy, přičemž ta v Techmanii je první, jak se prokázalo při renovaci vozidla. Šlo o posunovací kapotové čtyřnápravové lokomotivy s děleným vnitřním rámem, spojnicovým pohonem a centrálním stanovištěm strojvedoucího. Lokomotiva měla dva trakční dvojmotory s cizím chlazením. Rozjezd byl odporový sério–paralení, řízen elektropneumatickými stykači. Elektrická výzbroj byla konstruována pro napětí 1500 Vss. Z provozu byla Elo2 vyřazena na počátku šedesátých let. Ikona českého designu AUTOKAR Š706 RTO, 1958 ''brusel''

Z největšího setkání historických autobusů a nákladních vozů ve Skotsku minulý víkend objektivem Duncana Paynea I.

Setkání se uskutečnilo ve středním Skotsku v Lathalmondu, kde je také Scottish Vintage Bus Museum . I když většina autobusů reprezentuje bývalé skotské dopravce a pochází ze Skotska, několik majitelů přivezlo svoje vozidla z blízkosti jižní hranice v Anglii. Popisky u fotografií od Davida Griffithse, překlad bez záruky BUSportál. Při pohledu do pošty je jasné, že budeme zásilky uveřejňovat navícekrát.

aneb není nad to, když je po ruce traktor. Z 9. ročníku mezinárodního srazu a prezentační jízdy historických autobusů V.

Samotné expozici traktorů a stabilních motorů v Chotouni věnujeme samostatný materiál.

Z 9. ročníku mezinárodního srazu a prezentační jízdy historických autobusů IV.

Redakce BUSportálu se této veteránské celodenní akce zúčastnila už po několikáté a je to akce velmi příjemná. Společenství lidí okolo velkých volantů se už za ta léta zná a těší se na sebe. Všichni mají radost, když jejich stroje rozdávají radost jak na už zavedených zastávkách, tak i cestou. Vozidla troubí, lidé se smějí a mávají. Když večer končí setkání posádek v Loučeni, už se všichni těší na příště. V roce 2011 už to bude po desáté. Z 9. ročníku mezinárodního srazu a prezentační jízdy historických autobusů III. Z 9. ročníku mezinárodního srazu a prezentační jízdy historických autobusů II. Z 9. ročníku mezinárodního srazu a prezentační jízdy historických autobusů I.

Model autobusu má doma na poličce ...

Slavomír Lenweber napsal: "Model vzácného autobusu Ikarus, který letos obohatil setkání veteránů na Nymbursku, mám doma v modrožlutém barevném provedení. V době, kdy se u nás generačně střídaly Škodovky RTO s ŠM a ŠD, brázdily silnice v pohraničí v blízkosti hraničních přechodů prvě Ikarusy: vzhledově líbivé a elegantní vozy, které sice vypadají těžce,ale uvnitř nabízely pohodlné cestování s zájezdovým vybavením včetně záclonek v oknech. Na Chebsku v nich jezdívali obyvatelé NDR na jih. Co nebylo příjemné, byla jejich těžkopádnost a k tomu kouřivost motorů větší než u naší Tatry 148. V kopcích jim to moc moc nejelo. Typy 55 a 66 byly ve své době zajímavým modelovým řešením s motorem vzadu." Historicky 1.sraz autobusů Ikarus v Erfurtu proběhl o víkendu 16.-17.5.2009

nositel mnoha ocenění se sympatickou posádkou. Fotoreportáž . Z 9. ročníku mezinárodního srazu a prezentační jízdy historických autobusů III.

Pokud jsme dobře pochopili, jedná se o jediný zachovaný vůz tohoto typu. Projekt je z roku 1952, výroba probíhala v letech 1953 - 1974. BUSportál dostal k dispozici i fotobanku nejen tohoto autobusu, takže se maďarským veteránům budeme věnovat i v budoucnu. Že ani tento, ani novější Ikarus 280 z TMB nejsou vozy terénní, se ukázalo na rozmáčeném podloží v Loučeni (viz závěrečné fotografie) a také v Chotouni - na reportáž z Muzea traktorů a stabilních strojů se můžete těšit pravděpodobně o víkendu. Z 9. ročníku Zlatého bažanta to samozřejmě ještě zdaleka není všechno. Z 9. ročníku mezinárodního srazu a prezentační jízdy historických autobusů II. Z 9. ročníku mezinárodního srazu a prezentační jízdy historických autobusů I.

na BUSportálu častými hosty.

Jak nám napsal přítel Duncana Paynea a logistik předávání fotografií David Griffiths, eviduje PSV Society více než 3200 autobusů - veteránů v muzejích nebo soukromých sbírkách v Anglii a další jsou ve Walesu, Skotsku a Severním Irsku. Každý víkend se konají veteránské akce. Duncan Payne tentokrát navštívil severoanglicý Yorkshire. Vztahu Britů k vzácným veteránům nemůže Česká republika konkurovat asi stejně jako kvalitě anglického trávníku, ale bavit nás to může podobně.

s rozsáhlou galerií aneb Václav Zapadlík: "Svět je plný klenotů. ale ty, co vrčej, ty jsou nejkrásnější".

V knize naleznete také mnoho informací o autorovi. Když se mne svého času s Václavem Zapadlíkem moji přátelé od veteránů chystali seznámit, první, co jsem vyhrkla, bylo - "On ještě žije?" Pamatovala jsem si totiž jeho obrázky v knížkách o veteránech z doby před více než 30 lety a už tenkrát jsem usuzovala na zralého autora. S údivem jsem zaznamenala, že maestro je jen o pár let starší než já a že je velmi intenzivně "naživu". S velikou vděčností listuji teď v této knize - dokonce s osobním věnováním, kterou jsem převzala od "darovacího výboru" na závěr 9. ročníku veteránské akce Zlatý bažant v Loučeni. Ať to Maestrovi ještě dlouho maluje. Díky. Vybrala jsem několik záběrů s Václavem Zapadlíkem z minulých ročníků Retro Prague včetně záběru z obrazu, kde se sám zakomponoval. Dagmar Braunová Knihu z roku 2009 jsme nalezli k zakoupení na internetu např. na: www.knihkupectvi.cz Ze zadní strany přebalu: Knížka, kterou držíte v ruce, není knihou v tom pravém slova smyslu. Její neskromné ambice leží někde úplně jinde. Chtěla by se totiž stát jakousi „one man show“ člověka, který vždycky dokázal vidět v automobilu mnohem více než jen pouhý dopravní prostředek, závodní nářadí nebo dokonce zboží. Chtěla by být prostě nakouknutím k technicky brilantnímu malíři patřícímu ve svém oboru k absolutní světové špičce. Václav Zapadlík nikdy neviděl v kupě součástek tvořících automobil pouze směsici designu, techniky a funkčnosti. Vedle přesnosti a reality v ní odjakživa hledal také to, co tam možná mnozí ani nečekali. Totiž jakési kouzlo a romantiku. A to je zřejmě i důvodem, proč si jeho motorismem provoněné kresby a obrazy dokázaly najít cestu k takovému počtu automobilových příznivců na celé zeměkouli. A proč by i vám měly přinést potěšení, určitý druh pohlazení a možná také inspiraci. 2010: Z memoriálu Václava Zapadlíka Brdský trojúhelník:Legenda - malíř Václav Zapadlík - dostal vlastní sochu v nadživotní velikosti