Zajímavý pohled do minulosti strojků Setright.

Vydavatel Kriminalistického sborníku zcela výjimečně vyhověl žádosti magazínu BUSportál o přetištění článku Trestná činnost na úseku osobní dopravy ČSAD, který byl publikován v roce 1985 v čísle 5, a to pro zcela jiný účel, než je zaměření tohoto portálu. Činí tak proto, že o to výslovně požádala redakce BUSportálu a také z toho důvodu, že uvedený se text týká zneužití strojku Setright, které se již v současné době v podstatě nepoužívají. Vydavatel zároveň upozorňuje, že informace v příspěvku obsažené jsou poplatné době a nesmějí být z článku vyjímány, jakkoli graficky, obsahově nebo jinak upravovány, komentovány či uváděny v jiných souvislostech, než ve stavu a rozsahu publikovaném v Kriminalistickém sborníku a se zachováním původní anonymizace osobních údajů účastníků celé kauzy. plk. JUDr. Emil Vančo, ředitel Kriminalistického ústavu Praha a vydavatel Kriminalistického sborníku (BUSportál děkuje Kriminalistickému ústavu za vstřícnost. Za nalezení a digitalizaci materiálu děkujeme Martinu Jandovi.) Trestná činnost na úseku osobní dopravy ČSAD podporučík Jan Chramosta, KS SNB, správa VB Ústí nad Labem nadporučík Jan Liška, OS SNB, odbor VB Teplice Severočeský kraj zaujímá jedno z předních míst v naší vlasti v oblasti surovinové základny i v průmyslové výstavbě. Hospodářský charakter Severočeského kraje je různorodý; vyskytuje se zde mj. široká palivoenergetická základna, zásoby hnědého uhlí a v návaznosti na ně elektrárny v Tušimicích a Počeradech (ve výstavbě) a tlaková plynárna Užín. V souvislosti s rozvojem jaderné energetiky bude Severočeský kraj největším producentem uranové rudy. Hospodářská charakteristika Severočeského kraje se samozřejmě odráží i v charakteristice dopravy, která je zejména zajišťována národním podnikem Československá automobilová doprava Ústí nad L., který je organizačně rozdělen na 10 dopravních závodů s potřebným počtem provozoven, jež zajišťují dopravní potřeby jak v osobní, tak i nákladní dopravě. Ve svém článku bychom se chtěli zabývat problematikou osobní dopravy a trestné činnosti páchané řidiči autobusů. V autobusové dopravě zajišťuje podnikové ředitelství ČSAD prostřednictvím jednotlivých dopravních závodů denně 11 000 autobusových spojů. Zajišťování těchto úkolů klade velké nároky na organizační schopnosti odpovědných hospodářských pracovníků, ale i na řidiče autobusů. Řidiči zajišťující provoz na jednotlivých autobusových linkách jsou vybaveni strojkem zn. SETRIGHT pro tisk a výdej všech druhů jízdenek používaných v autobusové dopravě ČSAD a k registraci tržeb z jejich prodeje. Tento strojek je zařízen na ruční pohon s možností použití přídavného elektromotorku. Jedná se o strojek anglické výroby. Jeho výrobce ubezpečuje v propagačních materiálech, že tohoto strojku nelze zneužít k vyhotovování falešných jízdenek a následnému odcizování finančních částek. Do počátku 70. let, odkdy je strojku používáno, bylo v ČSAD používáno lístkového systému, což znamenalo, že řidiči označili předtištěnou jízdenku číslem spoje, datem jízdy a pořadovým číslem stanice. Strojku SETRIGHT se používá pro tisk a výdej jízdenek a zároveň pro registraci tržeb za prodané jízdenky. Strojek má následující mechanismus k nastavení tarifních údajů: - vnitřní, menší kotouč, který slouží k nastavení desetikorunových hodnot, - vnější, větší kotouč, který slouží k nastavení padesátihaléřových hodnot, - dva kotouče pro nastavení čísla zastávek, které jsou umístěny pod hodnotovými kotouči, - kotouče pro nastavení data, - páčku pro nastavení druhu jízdenek, která je umístěna pod všemi indexovými kotouči. Na pravé straně strojku je pod kličkou umístěna pojistka, která blokuje celý mechanismus pohonu strojku a zabraňuje nežádoucímu pootočení kličky. Otvor pro výdej jízdenek je umístěn z pravé strany kotoučů a je opatřen vroubkováním. Otvor pro tisk časových jízdenek je na přední straně strojku a slouží pro vkládání a zhodnocování týdenních a měsíčních jízdenek. Strojek je dále vybaven soustavou počitadel, a to jak počitadly kusovými, tak i hodnotovými. Počitadla kusová jsou počitadla na celkový počet vydaných jízdenek a evidují vlastně každé otočení kličky a uvedení razicího mechanismu v činnost; dále je tu počitadlo počtu dělnických jízdenek, počitadlo počtu žákovských jízdenek a počitadlo statistické, tzv. nulové, které eviduje jízdenky nulových hodnot. Hodnotová počitadla má strojek dvě, a to desetikorunové, které registruje desetikorunové hodnoty, a padesátihaléřové, které registruje hodnoty nastavené na padesátihaléřovém kotouči. Uvnitř strojku je umístěna barevná tiskací páska, která stačí na vydání cca. 50 000 kusů jízdenek (po jedné straně) a po obrácení dovoluje vytištění cca. 30 000 kusů jízdenek. Celý vnitřní mechanismus je zajištěn proti přístupu neoprávněných pracovníků plombou, která je umístěna v levé boční části strojku. Do provozu smí být dán pouze strojek s pevně nasazenou a neporušenou plombou; tu smí odstranit pouze pověřený pracovník, který má za povinnost provádět záznam o provedení opravy či výměně tiskací pásky. Strojku SETRIGHT může používat jen průvodčí nebo řidič, který byl prokazatelně seznámen se zacházením se strojkem a který má s dopravním závodem uzavřenou dohodu o hmotné odpovědnosti. Evidenci o strojcích a o jejich přidělení vede přepravní pokladna. Osoba, která strojku používá, nesmí nijak do strojku zasahovat, kromě výměny papírové pásky. Pracovník, kterému byl tiskací strojek zn. SETRIGHT přidělen k výkonu zaměstnání, provádí při ukončení zaměstnání vyúčtování tržeb. Toto vyúčtování se provádí na tiskopise „Odpočet tržeb průvodčího“ MO-01 a jsou zde uvedeny následující údaje: - evidenční číslo strojku, - nástup a ukončení služby a jméno řidiče, - počáteční a konečné stavy hodnotových počitadel, - povinnost odvodu ze strojku v korunách, - počáteční a konečný stav hlavního kusového počitadla, - datum, číslo linky a číslo spoje, - odpočet hlavního kusového počitadla a hodnotových počitadel po ukončení každého spoje. Jedná se o základní doklad průvodčího pro stanovení odvodové povinnosti u tržeb za prodané jízdenky a doklad pro kontrolu správnosti prodeje jízdenek na lince. Tento doklad, a to řádně vyplněný, musí mít pracovník vždy u sebe, a po skončení turnusu jej musí odevzdat co nejdříve přepravnímu pokladníkovi. Dále pracovník provádí měsíční vyúčtování tržeb strojku, a to na tiskopise „Měsíční vyúčtování tržeb strojku a evidence výkonu“ MO-02, kde jsou uvedeny souhrnné měsíční údaje. Tento tiskopis je v průběhu měsíce uložen u přepravního pokladníka a jsou k němu přikládány odevzdané a zkontrolované „Odpočty tržeb průvodčích“. K tiskopisu se též přikládají protokoly o provedených opravách strojku. Na podnicích ČSAD je zřízena servisní služba na uvedený typ strojku. Podniková opravna provádí kromě základních úkonů údržby strojku ještě výměnu silikonových koleček pro náhon papíru a tiskárny, seřízení kusových počitadel, výměnu tiskací pásky apod. Oblastní servis je již specializován a má na běžné opravy strojků v působnosti svého podniku na skladě náhradní díly, vede evidenci o opravách a provádí školení pracovníků pro vymezený rozsah oprav a údržby na organizačních jednotkách. I přes přísné předpisy týkající se provozu strojku zn. SETRIGHT a předpisy upravující způsob provádění vyúčtování tržeb, zneužívají řidiči ČSAD ve své praxi tiskacího strojku k vlastnímu obohacování. Zneužitím svěřeného strojku se řidiči dopouštějí trestné činnosti rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. V srpnu 1982 bylo pracovníky oddělení hospodářské kriminality zjištěno, že v provozovně ČSAD Č. L. vyšlo při fyzické kontrole strojků najevo, že chybí záložní strojek ev. č. 11742. Po dohodě vedení provozovny ČSAD s pracovníky VB byl dne 20.10.1982 vyvěšen plakát s výzvou, aby se všichni řidiči dne 21.10.1982 dostavili ke kontrole strojků. Hned druhý den po vyvěšení plakátu se ztracený strojek nalezl v otevřeném trezoru na strojky. Podle odpočtu stavů jednotlivých počitadel a porovnání s posledním odpočtem, který byl oficiálně vyúčtován na konci dubna 1981, se zjistilo, že jak na kusových, tak i hodnotových počitadlech strojku jsou vyšší hodnoty čísel. Na hlavním kusovém počitadle činil rozdíl 3817 kusů jízdenek a na hodnotových počitadlech naběhla částka v celkové výši 61 081,50 Kčs. Z toho byl vyvozen závěr, že některý řidič používal v době od dubna 1981 do 21.10.1982 odcizeného strojku a za prodej jízdenek z tohoto strojku získal uvedenou částku pro sebe. Proto bylo nutno zajistit jízdenky ze strojku č. 11742, které byly prodány v době, kdy byl strojek odcizen, zjistit spoje, na kterých byly prodány, a tak zjistit i pachatele. Pracovníky VB byly na podnicích a závodech v okrese Č. L. provedeny prověrky, jejichž cílem bylo zajistit cestovní doklady s uvedenými jízdenkami. Podařilo se zajistit 10 cestovních příkazů, ke kterým byly přiloženy jízdenky z odcizeného strojku. Vyslechnutím osob, které uskutečnily služební cestu, se podařilo zjistit jednotlivé spoje, na nichž jim byly jízdenky prodány. Šetřením na dopravním závodě ČSAD Č. L. se zjistilo, že tam v tyto dny jezdil řidič Karel J. Karel J. pochází z dělnické rodiny, základní školu ukončil v 7. třídě, vyučil se instalatérem a po návratu z vojenské základní služby nastoupil k ČSAD. Je ženatý a má dvě děti. V místě bydliště měl dobrou pověst, v zaměstnání byl hodnocen jako dobrý pracovník, úkoly plnil řádně a včas. Nebyl dosud soudně trestán. V průběhu výslechu Karla J. a během dalšího šetření bylo zjištěno, že jako řidič osobní přepravy v závodě ČSAD Č. L. jel koncem dubna 1981 navíc jednu linku. Při odjezdu si všiml, že ve vrátnici na stole je volně položen záložní strojek. Nevěnoval tomu pozornost, ale když se vrátil z linky, pojal úmysl, že by si mohl strojek půjčit a vydělat si. Proto tento záložní strojek, který zde ještě ležel, v nestřeženém okamžiku odcizil a uschoval ve své skříňce v šatně. Tohoto strojku potom začal používat na svých běžných linkách; předem si natočil cenové relace jízdenek v hodnotách 10, 18, 24, 27 a 34 Kčs, a to vždy kolem 8 až 10 kusů jízdenek. Vždy si je takto připravil v šatně a strojek pak uložil opět do své skříňky. S připravenými jízdenkami nastoupil službu a předával je na dálkových linkách Praha – Rumburk, Hamr nad J. – Příbram a v neposlední řadě na lince Česká Lípa – Hradec Králové. Jízdenky prodával podle svého uvážení podle cílové zastávky na základě požadavku cestujícího. V průběhu vyšetřování bylo dokumentováno, že se strojkem mohl manipulovat pouze on, neboť měl strojek uzamčen ve své skříňce, což sám doznával. Byla provedena i znalecká expertiza, kterou bylo k technickému stavu strojku zjištěno, že je bez závad. Nebylo zjištěno, že by byl vadný či že by špatně počítal. Rovněž jsme se zaměřili na to, zda Karel J. mohl vytočit uváděný počet jízdenek. Při výslechu uváděl, že asi ve třech až čtyřech případech sám měnil papírový kotouček, přičemž jeden kotouček byl ve strojku v době, kdy jej odcizil. Toto tvrzení odpovídalo počtu vytočených jízdenek, neboť z jednoho kotoučku se průměrně vytočí 900 jízdenek. Vyšetřováním bylo zadokumentováno, že Karel J. se dopustil trestného činu podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť v dubnu 1981 odcizil v nestřeženém okamžiku tiskací strojek zn. SETRIGHT v hodnotě 10 600 Kčs ku škodě ČSAD Č. L. a ponechal si jej. Dále se dopustil trestného činu podle § 132 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), c) tr. zák., neboť odcizeného strojku používal od doby zcizení do jeho vrácení dne 21.10.1982, přičemž vytočil 3817 jízdenek v celkové hodnotě 61 081,50 Kčs, které neodevzdal jako tržbu a ponechal si je. Tím provozoval výdělečnou činnost k soukromému obohacení a získal značný prospěch. Okresním soudem byl Karel J. odsouzen k trestu odnětí svobody na tři a půl roku v I. nápravě výchovné skupině, k zákazu činnosti v trvání dalších 5 let, k peněžitému trestu 20 000 Kč a k náhradě vzniklé škody. V únoru 1983 bylo při služební cestě pracovníka OHK z Teplic do Prahy zjištěno, že řidič při prodeji jízdenek nevytáčel v některých případech jízdenky ze strojku SETRIGHT, ale vydával je přímo. Rovněž při zpáteční cestě prodal tento řidič uvedeným způsobem 5 jízdenek. Tento prvotní signál k řidiči n. p. ČSAD Ústí nad L., dopravní závod T., byl podnětem k další, zdlouhavé činnosti pracovníků VB. Jsou známy formy a způsoby trestné činnosti řidičů osobní dopravy, kdy je různým způsobem prováděno falšování jízdenek, tak aby na strojku nenaběhly na počitadlech žádné údaje; přepravné vyinkasované od cestujících je pak předmětem rozkrádání. Z této skutečnosti vyšel i prvotní záměr, a to provádění kontrol přepravními kontrolory ČSAD. Protože kontroloři podnikového ředitelství jsou řidičům známi, byla žádost o provedení kontrol projednána v n. p. ČSAD Středočeského kraje, kde nám vyšli v plné míře vstříc. V součinnosti s přepravními kontrolory byla prováděna prověrková opatření, jakož i vlastní zjišťování potřebných základních údajů o povinnostech řidičů a seznámení s činností strojků SETRIGHT. Rovněž byl prověřován i řidič. Jako podezřelý byl zajištěn Josef K., 40letý vdovec, který vychovával dva syny ve věku kolem 15 let, bydlil v panelovém domě, vlastnil nový osobní automobil a jehož způsob života byl zjevně náročnější, než to odpovídalo jeho oficiálním příjmům. V ČSAD, závod T., pracoval již dlouhou dobu a v posledních 8 letech jezdil pravidelně na lince Teplice – Praha a zpět. Teplický dopravní závod zajišťuje linku Teplice – Praha jedním rychlíkovým autobusem (denně 4 spoje) a dvěma zastávkovými autobusy, které se střídají v pravidelném turnuse. Každý zastávkový autobus je obsazen dvěma řidiči, kteří se pravidelně střídají. V tomto autobuse jezdili Josef K. a Karel V., kteří používali téhož strojku SETRIGHT (ev. č. 8496). Prověřením bylo zjištěno, že tato osádka má měsíční tržby pravidelně nižší, než druhá, a to o částku kolem 10 000 Kčs, i když oba autobusy jezdily stejný počet linek a v průběhu měsíce se vystřídaly ve všech dnech i ve všech časech, takže tržba měla být přibližně stejná. Při provádění kontrol pracovníky ČSAD Středočeského kraje se nepodařilo zajistit pro potřeby dokumentace žádné materiály, na základě nichž by bylo možno trestnou činnost realizovat. Po vyhodnocení celkové situace a po konzultaci s pracovníky SVB Ústí nad L. bylo určeno, že je nutno zajistit co největší množství jízdenek ze strojku č. 8496, které byly prodány cestujícím. Nastala mravenčí práce: provádění kontrol cestovních účtů na závodech v okrese Teplice a zajišťování těch, ke kterým byly přiloženy jízdenky z uvedeného strojku. Podařilo se zajistit 325 jízdenek po 27 Kč. Již během zajišťování jízdenek jsme zjišťovali, že některé z nich vykazují znaky falšování. Z celkového počtu jsme vytipovali 90 jízdenek, které tyto znaky na první pohled nesly. Při vyhodnocení zjištěných důkazů jsme konstatovali, že - Josef K. a Karel V. provádějí falšování jízdenek na lince Teplice – Praha a zpět, a to v hodnotě 27 Kčs, - měsíční rozdíly oproti druhé osádce činí kolem 10 000 Kčs, - k falšování jízdenek (podle zjištěných znaků) používají předmětu, s kterým manipulují ve strojku a který zřejmě zanechává ve strojku stopy, - měsíčně je na strojku vytočeno kolem 3000 jízdenek a ze zajištěných 325 kusů (za období 2 let) je více než čtvrtina zjevných padělků, - prodej falešných jízdenek provádí řidič z ruky a má je před jízdnou připraveny a uloženy zřejmě v tašce, kde má peníze. Po projednání celkové situace bylo stanoveno, že v součinnosti s pracovníky přepravní kontroly ČSAD Středočeského kraje bude proveden záchyt řidiče na lince a oficiální kontrola. Poněvadž před vlastní kontrolou bylo nutno zaměřit se na činnost řidiče při odbavování cestujících, na prodej jízdenek a ukládání peněz, případně zjistit, kde má řidič připraveny padělky, bylo rozhodnuto, aby byl odbavování přítomen i pracovník VB, který bude s řidičem cestovat. Při vlastní kontrole bylo nutno zaměřit se z taktického hlediska na zajištění - vyúčtování odpočtu strojku, - strojku SETRIGHT k mechanoskopické expertize, - přípravku na zhotovování padělků, - připravených falešných jízdenek, - padělků prodaných cestujícím, - všech finančních prostředků, - všech věcí řidiče, včetně věcí schovaných zejména v přední části autobusu. Provedení kontroly je nutno hodnotit jako jednu z nejdůležitějších částí prvopočátku realizace. Vlastní provedení bylo naplánováno na neděli, kdy byl největší předpoklad, že řidič bude mít připraveny padělky. V průběhu kontroly se podařilo zajistit 5 falešných jízdenek, které na tomto spoji řidič prodal cestujícím, a jednu jízdenku, kterou měl připravenu. Dále byly zajištěny jízdenky nulových hodnot s týmž pořadovým číslem, jako měly falšované jízdenky. V pokladně byl zjištěn plusový rozdíl 250 Kčs. Rovněž se podařilo zajistit předmět, pomocí něhož dělal pachatel padělky; jednalo se o obyčejný pilníček na nehty. Při výslechu Josef K. uvedl, že trestnou činnost provádí po dobu více než 2 roků. Využíval nedokonalého systému strojku; zhotovoval falšované jízdenky bez otočení kličky strojku, a proto na počitadlech strojku nenaběhly žádné údaje. Vlastní tisk prováděl tak, že za použití pilníčku, který zasunul do otvoru pro tisk týdenek, přitlačil papírovou pásku na raznici, kde předem nastavil potřebné hodnoty. Uvedl, že tento způsob je velmi jednoduchý, že sice vyžaduje určitou zručnost, aby se na papírovou pásku neotiskly další části vnitřku strojku, čímž by byl padělek silně zašpiněn, ale je velice rychlý. Po zhotovení padělku nastavil na hodnotovém počitadle nulu a vytočil jízdenku nulové hodnoty, čímž změnil pořadové číslo následující jízdenky. Na uvedeném strojku bylo nulové počitadlo vyřazeno z provozu; k této skutečnosti se blíže nevyjádřil. Vytočení nulové jízdenky prováděl proto, aby při náhodné kontrole nebylo zjištěno, že některé jízdenky mají totéž pořadové číslo. K rozsahu trestné činnosti uváděl, že na jednom spoji prodal i 5 – 8 jízdenek po 27 Kč, ale že padělky neprodával pravidelně. Trestnou činnost páchal podle potřeby peněz – a vlastně prý ji musel provádět, aby si udržel svoji družku, která měla velké nároky. Uvedl, že neoprávněnou činností získal nejméně 12000 Kčs. Protože byly zajištěny falšované jízdenky i od jeho „parťáka“ Karla V., bylo i v jeho případě přikročeno k realizaci. Karel V. páchal trestnou činnost týmž způsobem. Paradoxem bylo, že pilníček, pomocí něhož byly padělky zhotovovány, měli oba řidiči společný a nechávali si jej u strojku, ale o tom, že by jeden o druhém věděl, že páchá trestnou činnost, spolu nemluvili, ani mluvit nechtěli. K výši škody uváděl Karel V., že trestnou činnost páchal po dobu více než dvou roků a měsíčně neoprávněně získal částku kolem 700 Kčs. Celkem způsobil škodu ve výši nejméně 15 800 Kčs. Podle signálů k trestné činnosti i z porovnání tržeb s druhou osádkou bylo zřejmé, že trestná činnost byla páchána ve větším rozsahu, než oba obvinění uváděli, ale v dané době bylo nutno zadokumentovat alespoň částky, které pachatelé přiznali. Strojek byl předán k provedení mechanoskopické expertizy, jež měla odpovědět zejména na otázky: - zda jsou uvnitř strojku rýhy, vrypy či jiné zjevné zásahy cizím předmětem, - zda tyto stopy nesou znaky individuální identifikace přiloženého pilníčku na nehty, - zda je otvor pro týdenky propilován, či zda hubice z umělé hmoty nese jiné stopy po tvrdém předmětu, - zda, jakým způsobem a do jaké míry je poškozena tiskací páska, - které ze zajištěných jízdenek jsou falešné a jaké mají markanty. Závěr znaleckého zkoumání byl jednoznačný a zněl takto: - počitadlo nulových hodnot je vyřazeno z provozu a za žádných podmínek nemohlo docházet k jeho odečítání; - na mosazné vodicí drážce pásku a na vnitřní ploše krycího plechu jsou vytvořeny vrypy a rýhy, které mají charakter abrazívního opotřebení. Podle charakteru těchto stop lze říci, že ve vnitřních prostorách mezi vodícími plechy bylo manipulováno s cizím předmětem plochého tvaru, a lze přijmout tvrzení, že se jedná o přiložený pilníček; - hubice otvoru pro týdenky je propilována na 1 mm; - tiskací páska nese znaky poškození a podle stavu poškození lze konstatovat, že na této pásce bylo vyhotoveno 431 kusů padělaných jízdenek v hodnotě 27 Kčs za kus, což činí celkem 11 637 Kčs; - z předložených jízdenek nese 96 kusů markantní znaky falšování, vykazují tedy charakteristické znaky padělku. Podstatné pro další dokumentaci bylo též to, kdy byla naposledy měněna tiskací páska ve strojku. To se nepodařilo přesně zjistit, neboť vedoucí pracovník, který prováděl základní servis na závodě, nevedl žádné záznamy o opravách strojků. Tím porušoval předpis Směrnice pro používání strojků pro tisk jízdenek značky SETRIGHT SMB-MK II. Z praxe však bylo možno určit, že tiskací páska je měněna 1krát ročně. I tento zcela nepřesný údaj postačoval pro dokazování nejnižší částky, kterou řidiči neoprávněně získali. Vyhledáváním byla trestná činnost rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví plně dokumentována, a to zejména: - zajištěnými falešnými jízdenkami, - kontrolou řidiče - zajištěním přípravku na zhotovení jízdenek, - vlastním výslechem obviněného, - expertizou strojku, - rozborem tržeb. Okresní soud odsoudil Josefa K. k trestu odnětí svobody na 2 roky nepodmíněně a Karla V. k trestu odnětí svobody na 2 a půl roku, a to rovněž nepodmíněně. Ve svém příspěvku jsme se zabývali latentní trestnou činností, jejíž rozsah nelze vždy plně dokumentovat. Chtěli jsme uvést možný způsob dokumentace a popsat celou problematiku na úseku rozkrádání finančních prostředků řidiči osobní dopravy ČSAD. Je skutečností, že uvedené případy nejsou ojedinělé, a proto je nutno zaměřit se – i přes obtíže a pracnost – na tuto trestnou činnost, a to nejen represí, ale především preventivní a profylaktickou činností, které musí hrát základní úlohu v boji proti hospodářské kriminalitě. Kriminalistický sborník 5/85: Trestná činnost na úseku osobní dopravy ČSAD podporučík Jan Chramosta, KS SNB, správa VB Ústí nad Labem nadporučík Jan Liška, OS SNB, odbor VB Teplice Z historie odbavovacích strojků Setright II. Z historie odbavovacích strojků Setright II.

společnosti EM TEST.

Společnost EM TEST přichází se službou reklamy tištěné při vydání na jízdenky v autobusech veřejné dopravy, která je novinkou v oblasti reklamního trhu v České republice a na Slovensku. Zatímco momentálně je běžné umístění reklamy na předtisku lístků, tisk přímo při vydání dává možnost informovat cestující aktuálně o novinkách, působení firem či připravovaných událostech v blízkosti jejich bydliště. Prostor pro reklamní sdělení se nachází hned pod informacemi o času, směru jízdy či výši cestovného. Kampaň je maximálně cílená. Zadavatelé mají možnost vybrat si, na kterých zastávkách se bude jejich reklama tisknout, aby oslovila správný okruh cestujících. Reklamní sdělení se může skládat z krátkého textu nebo jednoduchého černobílého obrázku. Na každém lístku jsou tři místa, kde se mohou nacházet až tři sdělení. Sdělením na jízdenkách lze propagovat firmu, produkty nebo události. Pro využití této služby je potřebné zaregistrovat se na příslušné webové stránce a postupovat pomocí jednoduchých kroků. Vše se dá zvládnout přes internet. Zadavatel reklamy pošle na svoje webové konto finanční obnos, ze kterého se mu budou čerpat prostředky podle konkrétního počtu vytisknutých reklam na jízdenkách. Čerpání není časově omezeno, zadavatel reklamy není limitovaný časem. Objednaná reklamní kampaň se bude tisknout na lístky, pokud bude mít zadavatel na svém kontě potřebnou finanční částku. Taktéž je možné rozběhnout několik reklamních kampaní současně nebo využít možnost tisknout reklamu na náhodně vybrané jízdenky v konkrétním regionu. Internetová aplikace poskytuje přehledy, ze kterých má zadavatel k dispozici informace o počtu vytisknutých lístcích s jeho reklamou. Svou kampaň může i upravovat, případně zastavit. Reklamní kampaň musí po objednání projít procesem schvalování. Po potvrzení ze strany poskytovatele bude reklama distribuovaná do palubních počítačů společnosti EM TEST dopravních prostředků a objeví se na vydávaných jízdenkách. Bližší informace naleznete na www.doprava.sk nebo přímo u zástupců společnosti EM TEST . Kontakt: m.zemek@emtest.cz

Melbourne vyzkoušelo i světový unikát: stírací jízdenku .

Hledání vhodného řešení odbavovacího systému je nelehký úkol. Ačkoli se postupně prosazují převážně bezkontaktní čipové karty, některá města se pokoušela zavést i alternativní technologie. Jedním z nich bylo australské Melbourne, které vyzkoušelo hned dvě řešení, přičemž jedno lze považovat za světový unikát. Melbourne, hlavní město státu Victoria a druhé největší město v Austrálii, dnes provozuje třetí největší tramvajovou síť na světě. V roce 1981 byl systém jízdného sjednocen rozdělením města na tři zóny. V roce 1983 byl dále rozšířen o trochu komplikovaný systém sousedních zón, kdy se při cestování zohledňovalo, kolik zón cestující překročil. O prodej jízdenek se starali konduktéři, kteří jezdili spolu s řidičem v každém voze. Systém fungoval poměrně dobře, ovšem výraznou nevýhodou byly vysoké provozní náklady kvůli velkému počtu konduktérů. V roce 1989 se město rozhodlo situaci vyřešit velmi razantním a vzhledem k použité technologii i originálním způsobem. Cílem bylo co nejvíce dopravu zjednodušit a také minimalizovat provozní náklady. Proto byl systém sousedních zón zrušen a nadále existovalo pouze rozdělení na tři zóny. Tradiční rozdělení na centrum, vnější město a okolí města. Dalším zjednodušením bylo zavedení pouze dvou druhů jízdenek. Celodenní jízdenka a jízdenka platná tři hodiny. Dále dopravní podnik zrušil konduktéry ve vozidlech a cestující si nově museli kupovat jízdenku ještě před nástupem do vozidla. Až potud se jedná o poměrně standardní postup, který kopíruje obecný trend ve veřejné dopravě. Zatímco jiné dopravní podniky ovšem pokračovaly instalací odbavovacích zařízení ve vozidlech, v Melbourne na to šli jinak. Protože jejich cílem bylo minimalizovat nejen provozní náklady, ale také náklady spojené se zavedením nového systému, vymysleli řešení, které nevyžadovalo investice téměř žádné. Zavedli takzvané stírací jízdenky, podobné našim stíracím losům. Na jednodenní jízdence bylo stírací pole s označením měsíce a dne. Na tříhodinové jízdence bylo navíc ještě pole s označením hodiny. Cestující si v trafice koupil jízdenku a před nástupem do vozidla si setřel potřebná pole, čímž jízdenku znehodnotil a určil její platnost. Revizor potom při kontrole pouze zkontroloval, zda jsou setřená pole v pořádku a zda ještě nevypršela platnost. Jednoduchý systém zón, pouze dva druhy jízdenek a geniálně jednoduchý princip jejich označování měly přinést revoluci ve veřejné dopravě. Levné řešení bez technických komplikací, bez nutnosti instalace jakýchkoli zařízení a prakticky bez možnosti jakéhokoli zneužívání. Troufám si tvrdit, že vy, čeští čtenáři již tušíte, v čem se skrýval budoucí problém, ale v Austrálii, kde jsou lidé v obcházení předpisů méně zběhlí, našli slabinu až později. Postupně lidé přišli na to, že pokud dojíždí pravidelně ve stejnou dobu, mohou mít u sebe jízdenku se setřeným časovým polem a měsícem, a teprve v momentě, kdy se setkají s revizorem, rychle setřít aktuální den. Tak mohou jezdit celý měsíc s jednou tříhodinovou jízdenkou. U jednodenních jízdenek to bylo samozřejmě ještě jednodušší, neboť se nemusel stírat žádný časový údaj. Existovali samozřejmě i lidé, kteří cestovali se zcela nesetřenou jízdenkou, a políčka na jízdence se snažili stírat teprve při setkání s revizorem. Ovšem to již bylo časově náročnější a ve spěchu mohl cestující setřít pole nesprávně nebo setřít více polí, než bylo třeba. Proto také často docházelo k dohadům s revizorem, zda je jízdenka správně setřena a zda byla vůbec znehodnocena ještě před nástupem do vozidla nebo až později. Pozdější předpoklad, že většina disciplinovaných Australanů se při placení jízdného k podobným praktikám neuchýlí, se ukázal jako mylný a příjmy z jízdného začaly prudce klesat. Dopravní podnik proto spustil reklamní kampaň, která měla cestující od podvodů odradit. Rozpočet přesahoval 50 milionů dolarů ročně a proto město v roce 1993 začalo uvažovat o zcela novém odbavovacím systému. Díky neustálým prodlevám v realizaci a hlavně poruchám po zavedení systému stírací jízdenky přežily ještě mnoho let až do roku 2002, kdy byly plně nahrazeny kartami s magnetickým proužkem Metcard. I tento systém si vysloužil kritiku, protože tou dobou se již začal formovat budoucí celostátní systém založený na bezkontaktních čipových kartách, které používá i Mikroelektronika. Karta se jmenovala Myki a měla umožnit úhradu jízdného ve všech prostředcích hromadné dopravy na území státu Victoria. Bylo tedy zřejmé, že karta Metcard je pouze dočasným řešením, nicméně jak se později ukázalo, nebylo to řešení zase tak krátkodobé. Kvůli dalším zpožděním byl pilotní provoz spuštěn až v roce 2007 a to pouze u jednoho z meziměstských dopravců. Teprve koncem roku 2009 byly první karty Myki akceptovány také v městských vlacích v oblasti Melbourne. V tramvajích a autobusech dosud slouží původní magnetické karty Metcard. Cestující tak stále musejí mít pro cestování v jednom městě dvě karty. Marek Simon Vyšlo v novém čísle MikroNews 1/2010

Nový karetní a odbavovací systém Plzeňské karty pro kompletní správu životního cyklu čipových karet v systému městské čipové karty, správu klientů, nabíjení předplatného a elektronických peněz.

V listopadu 2009 uzavřela Mikroelektronika s Plzeňskými městskými dopravními podniky, a.s., smlouvu na dodání systému Plzeňské karty. Předmětem dodávky je nový karetní a odbavovací systém Plzeňské karty (aplikační SW FareOn), který bude sloužit pro kompletní správu životního cyklu čipových karet v systému městské čipové karty, správu klientů, nabíjení předplatného a elektronických peněz na Plzeňské karty. Systém musí být dimenzován na 1,5 miliónu vydaných karet, 100 samoobslužných zón, 100 prodejních míst, 20 personifikačních míst a 50000 transakcí denně. Z celé řady požadovaných nových funkcionalit můžeme uvést například podporu několika formátů čipových karet (několik vydavatelů v systému) nebo možnost dobití elektronické peněženky a časového kupónu z internetové aplikace a provedení úhrady bankovním převodem (e-shop). Vyšlo v novém čísle MikroNews 1/2010

pořádané SDT 9.3.2010 v Praze: Prioritou jsou Integrace a komunikace.

Konference proběhla v atmosféře očekávání možného přijetí Zákona o službách ve veřejné dopravě (ZSVD). Ondřej Michalčík z Ministerstva dopravy (MD) se zmínil právě o kontextu mezi ZSVD s platebními technologiemi v dopravě. Rámcové standardy uvedené v zákoně budou upřesněny v prováděcích předpisech. Požadavky na nové technologie v případě přijetí nových norem budou aplikovány rok po nabytí účinnosti - stávajících technologií se tedy požadavky netýkají. Koncept prováděcího předpisu je společnou prací MD a Sdružení pro dopravní telematiku (SDT). Vedoucí pracovní skupiny Platby v dopravě SDT Jiří Matějec vyzdvihl spolupráci se subjekty IDS sdruženými v České asociaci organizátorů veřejné dopravy (ČAOVD). Z Memoranda o spolupráci na realizaci otevřeného kartového systému ve veřejné dopravě v ČR , přijatého 93.3.2010 na 4. ročníku odborné konference Elektronické platby v dopravě: ČAOVD a SDT usilují o hledání možností naplnění společných cílů např. při vytvoření platformy pro společné řešení problematiky plateb a odbavení cestujících, platebního a identifikačního média platného i v neregionálním měřítku a nalezení řešení kompatibility v navazujících a prolínajících se IDS. Společnosti jsou na platformě ČAOVD připraveny ke spolupráci na hledání společného řešení pro zajištění nadregionální použitelnosti nástrojů pro elektronické odbavování cestujících. ČAOVD a SDT vytvoří pracovní skupinu pro spolupráci s MD ČR. Záběry z podpisu Memoranda Cílem úsilí všech zainteresovaných subjektů a pochopitelně i cestujících je podle Jiřího Matějce, vedoucího pracovní skupiny Platby v dopravě SDT, cestování s jednou kartou v rámci republiky (a snad jednou i přes hranice, v rámci přirozené spádovosti). Důraz je v rámci interoperability kladen na maximální bezpečnost a hledání nositele funkce "dopravní certifikační autority", která musí být společná pro všechny spojené systémy. Standardizace musí vycházet z principu otevřenosti a posiluje roli objednatele dopravy, který je určujícím subjektem při volbě uplatňování standardů v regionu. Lze očekávat využití veřejných zdrojů - národních i v rámci EU. Zajímavý exkurs do Evropy zprostředkoval účastníkům konference Klaus Philipp (T.C.L.). Národní platební a kartové systémy v dopravě v rámci Evropy jsou poměrně kompaktní, zdaleka ne tak rozdrobené jako v České republice. Klaus Philipp zdůraznil význam "backgroundu", tedy technického a informačního zázemí platebních systémů, které je důležitější než vlastní systém použitý přímo ve vozidle. S výrobou a personalizací čipových karet nejen pro dopravní aplikace seznámili zástupci Advintec a Státní tiskárny cenin. Zatím bylo vyrobeno 50 milionů karet (včetně řidičských průkazů, tachografových karet ....), z toho 2 miliony čipových a z toho 1.5 milionů pro dopravu. Účastníci konference se seznámili i se systémy a službami ČD - Telematika, multiaplikačním kartovým řešení v praxi společnosti XT- Card (ve spolupráci s ČZU) a praktickými zkušenostmi se zavedením clearingového systému CARDS EXCHANGE v IDOL ČSAD SVT Praha. O stavu projektu Opencard a plánech dalšího rozvoje informoval Haguess i ROPID. Se zajímavou rešerší o situaci ve veřejné dopravě ve vybraných městech Evropy seznámil zástupce ČVUT. Tato rešerše byla zadána společností ROPID - pokusíme se tento zajímavý srovnávací materiál v budoucnu získat k uveřejnění na BUSportálu. Z rešerše upozorňujeme alespoň skutečnost, která proběhla médii - tam byla pražská veřejná doprava vyhodnocena jako jedna z nejlepších v Evropě. Hlavním faktorem pro toto hodnocení byla cena, jedna z nejnižších v Evropě. Toto měřítko je ovšem směrodatné v absolutních cenách - tedy hlavně pro turisty. Při zohlednění příjmů obyvatelstva v té dané zemi je pražská MHD druhá nejdražší v Evropě po Budapešti. Program konference Materiály z konference budou asi během týdne přístupné pro účastníky na stranách SDT . Přístup a heslo bude zasláno účastníkům e-mailem.

ve veřejné dopravě v ČR bylo slavnostně podepsáno během 4. ročníku odborné konference Elektronické platby v dopravě 9.3.2010 v Praze.

K memorandu i průběhu konference se vrátíme podrobněji. Zatím přinášíme záběry z podpisu.

o aplikaci telematiky v oblasti systémů pro odbavení cestujících ve veřejné dopravě proběhne 9. 3. 2010 v Praze. Odkaz na přihlašovací formulář.

Cílem konference, kterou pořádá Sdružení pro dopravní telematiku (SDT) a ČVUT, je informovat o stavu nejvýznamnějších projektů pro platby a odbavení cestujících v Evropě a referovat o přípravě zákona o službách ve veřejné dopravě a tvorbě prováděcího předpisu k NDS. (SDT bude veřejně prezentovat výsledky práce pracovní skupiny SDT „ Platební karty v dopravě “ a součinnost pracovní skupiny při návrhu prováděcího předpisu k zákonu o službách ve veřejné dopravě (tzv. standard NDS).) Bude také shrnut aktuální stav projektů řešících interoperabilitu kartových systémů v ČR. Konference je určena především zástupcům veřejné správy, měst a obcí, zákonodárné a výkonné moci, dopravních podniků, organizátorů IDS a médií. Profil konference a přihlašovací formulář TI SDT Na konferenci navazuje časem i místem CVIS Workshop Připojený cestovatel: Komunikační technologie jako podpora řízení ....

Dostupnost a cena internetové technologie umožňují její masivní rozšíření ve veřejném prostoru. Nabídka ukrácení času komunikací, prací nebo zábavou v rámci cestování je velice přitažlivá.

Z nejnovějších informací Internet na nejrůznější úrovni v dálkových autobusech nalezneme už u mnoha českých dopravců, na Slovensku se k této technologii hlásí např. TURANCAR viz www.busportal.sk: Pripojenie na internet v autobuse sa stáva štandardom Bezdrátový internet zdarma na vybraných zastávkách MHD nabídne podle mobil.idnes.cz: Pardubický dopravní podnik a WiFi připojení k Internetu pro uživatele a návštěvníky CAN připravuje ČSAD autobusy Plzeň viz BUSportál: Centrální autobusové nádraží v Plzni bude modernizováno z podpory ROP Společnost ČSAD JIHOTRANS podle svých webových stránek umožňuje bezplatné připojení k internetu prostřednictvím sítě Wi-Fi v hale autobusového nádraží v Č. Budějovicích. Obdobnou službu mohou cestující také využít také v hale autobusového nádraží v Týně nad Vltavou. WiFi připojení bylo zavedeno na již neexistujících spojích společnosti Asiana, 15 autobusů s touto technologií deklaruje ČSAD Semily , internet je i v některých autobusech Student Agency. Mnoho informací vyšlo na BUSportálu, např.: Autobusy Karlovy Vary, a.s. zavedly do dálkových linek bezdrátový internet OSNADO zavedlo WiFi FREE INTERNET v autobusech na dálkových linkách Novinky na linkách ČSAD Liberec a.s.: WiFi připojení na linkách Z Jablonce do Prahy s EXPRESem ČSAD Jablonec nad Nisou a vysokokapacitními Eurolines nastartovaly nový servis Business Class na trase Praha-Brno-Bratislava Na návštěvě v TAD. Trutnovská autobusová doprava

Zdeněk Sýkora pokračuje v mapování historie odbavovacích strojků.

Nedávno jsme si mohli přečíst od Zdeňka Sýkory rozšiřující informaci Z historie odbavovacích strojků: Setright II. k původnímu materiálu 2008: Z historie odbavovacích strojků: Setright . Historie strojků Almex sahá do roku 1946, kdy byl vyvinut model A. Strojek čtvercového průřezu má zaoblení v přední části, kde se nachází 5-11 žeber, kterými se nastavuje jízdné, druh jízdného, nástupní/výstupní zastávka, linka a čas. Jednoduše to, co si dopravce zadal. Proto taky každý strojek je označen základním typem, v tomto případě A a dále několika číslicemi. Nejčastě 3-4, které dále definovaly konečného zákazníka, resp. nastavované hodnoty. Co se nastavilo "žebry", se nejen natisklo na jízdenku, ale i na druhý papír, který sloužil k zúčtování na dopravním závodě (viz foto): taková první registrační pokladna. Proto taky strojek má jen počítadlo vydaných jízdenek bez rozlišení druhu, protože zbytek se vyčetl ze záznamu. Po otevření pravého boku strojku se řidič dostal k nastavování data, mohl vyměnit pásku na jízdenku i zúčtovací pásku, případně barevnou pásku, ale i raznici se iniciály dopravce. Na na levé čelní straně se nacházejí počítadla vybraného jízdného, na levé bočnici ovládací páčka. Po nastavení potřebných údajů je nutno páčku otočit směrem vzhůru o cca 90°, kdy těsně před dotočením je jízdenka uříznuta. Průvodčí si může vybrat, zda-li bude páčka blokovaná (jako Setright) nebo trvale odblokovaná. Vynulování nastavovacích žeber jízdného a druhu jízdného se provedlo buď zmáčknutím páčky, nebo na ní bylo zvláštní otočné kolečko, kterým se žebra vrátila do výchozí polohy. Strojky se vyráběly s malým zásobníkem papíru, velkým zásobníkem papíru, případně bez zásobníku pro potisk předtištěných jízdenek. Strojek dokázal též potiskovat předplatní jízdenky (týdenní, měsíční, atd.). Na začátku 70. let přichází na trh první pokus o elektronickou evidenci vydaných jízdenek. Ta byla provedena obyčejnou páskou, jakou známe z magnetofonu, na kterou byly údaje zapisovány obyčejnými permanentními magnety. U menších firem nemělo smysl už pořizovat strojky s magnetickou páskou, neb byly drahé a na trh už přicházely první elektronické strojky. I přesto se strojky Almex A staly hlavně v západních zemích pojmem. Dovolím si tvrdit, že lepší mechanický strojek neexistoval. Od. 70. let se strojky rozšiřují do Maďarska a Jugoslávie. V Maďarsku už nejsou, ale např. v Chorvatsku jsou stále hojně v provozu. Strojky Almex jsou dodnes ještě v provozu u mnoha dopravců jinde ve světě. Byly např. u autobusové divize DB, v Žst ÖBB, ve velké oblibě je mělo mnoho dopravců v Anglii. Stejně jako Setright se dostaly např. i do Austrálie. Výroba modelu A byla ukončena po 42 letech v roce 1988. Během této doby bylo vyrobeno bezmála 1000000 kusů. Se strojkem ALMEX se setkal i Jan Havíř: Linkovým autobusem po Chorvatsku (Pozn. Zdeňka Sýkory: Z fotografie z Chorvatska lze usuzovat, že Chorvati museli nakupovat strojky také ve Skandinávii - na strojku v reportáži Jana Havíře je stejné rozložení kláves a jejich označení jako u skandinávských.)

cestujících od firmy APEX - poslední v roce 2009 - v provozu v Jablunkově u Veolia Transport Morava.

Poslední instalace a zprovoznění Elektronického vizuálního a akustického systém informování cestujících v roce 2009 proběhla na autobusovém stanovišti Jablunkov. Investorem a provozovatelem byla firma Veolia Transport Morava. Dne 17. prosince byl v Jablunkově zprovozněn informační dvoubarevný LED panel o 13 pevných a jednom pohyblivém řádku. Součástí informačního systému je i systém TYFLOSET® pro obsluhu nevidomými a slabozrakými cestujícími. Řídicí počítač v informačních panelech s využitím Internetovského protokolu zajišťuje spojení s Centrálním informačním systémem jízdních řádů ( SW aplikace IDOS ). Takto je zaručena plně automatická aktualizace jízdních řádů. Systém poskytuje informace o čísle linky, spoji, cílové zastávce, čase odjezdu a čísle nástupiště. Tyto informace jsou doplněny o aktuální datum a čas. Pohyblivý řádek je určen pro doplňkové dopravní informace, např. o zavedení nové linky, nových tarifech, objízdné trase, výluce apod. V případě potřeby je možné ho přepnout do režimu řádku pevného. Pohyblivý řádek lze využít mimo jiné i pro informování cestujících o mimořádných událostech. Dvoubarevné provedení panelu umožňuje zobrazovat údaje o dvou druzích doprav. TZ APEX Jesenice