Jan Balíček je dlouholetým mediálním odborníkem v oblasti automobilové dopravy a profesním kolegou. V oblasti autobusů k jeho fundovanosti přispívá i to, že část svého času profesně věnuje autobusům i jako řidič a měl možnost rutinně vyzkoušet mnoho vozidel. Cestující se mohou s redaktorem - řidičem autobusu potkat ve vozech dopravce Martin Uher. Redakce BUSportálu na poslední chvíli musela účast na testovacím dni Citibusu odřici. Proto jsme velice vděční Janu Balíčkovi za ochotu, s jakou nám on i vedení spřáteleného časopisu Doprava a silnice, pro který prvotně testování provedl, poskytli materiály. "Máte to u mně". (Doprava a silnice se věnuje segmentu užitkových vozidel a velký prostor zde nacházejí právě autobusy. Pro redakci BUSportálu je ctí, že čas od času se "na křídě" objeví i reportáž z BUSportálu - většinou ze zahraničních veletrhů).

Jan Balíček: Z testování malokapacitního autobusu Isuzu Citibus

Společnost Turancar představila další vozidlo z nabídky Isuzu – přesněji řečeno výsledku turecko-japonské spolupráce. Tentokrát se jednalo o velmi zajímavý autobus ze segmentu midibusů, které konkrétně v naší republice prodělávají obrazně řečeno renesanci. Poměrně trefný je již název - Citibus; vůz s výrobním číslem „4“ pochází z prototypové série a jeho úkolem je napříč evropskými zeměmi zmapovat případnou šanci na úspěch jak mezi motoristickými novináři, tak některými zákazníky. Dle mého názoru by se Isuzu pustilo do vod, které mu zatím v Čechách byly cizí. Jednak vnějšími rozměry (atakujícími velikost věrně známých autobusů konce 20. století), ale i obsaditelností a samotným určením autuobusu. Zároveň s sebou nese hlavní nespornou (a nejdůležitější) výhodu minibusů – možnost vypravení na linky ve stísněných částech měst díky menší šířce autobusu. „Papírové“ předpoklady má Isuzu Citibus zcela v pořádku. Nejzvědavější jsem však byl na usednutí za volant a samotné svezení. K němu jsem přistupoval bez jakýchkoliv předsudků a dokonce spíše s určitými očekáváními a nadějí (zvláště z důvodu výše uvedených předpokladů). Jednoznačným kladem autobusu je poslušně pracující šestistupňová automatická převodovka Allison. Malou anomálií je její ovládání, nicméně hlavní funkci dostojí vzorně. Relativně hlučný je diferenciál zadní nápravy, naproti tomu hluk od podvozku byl spíše překvapivě nízký. Výkonové parametry plně vyhovují standardu, stejně tak jako další vybavení. Vyloženě za špatné nelze označit ani dílenské zpracování a jízdní vlastnosti. Zvláštností brzdového ústrojí je kombinace motorové brzdy i elektromagnetického retardéru. Tímto směrem putuje výtka na citlivost obou užitečných zařízení. Fungují až nepříjemně účinně a jejich ovládání vyžaduje velký cit. Otázkou však zůstává, do jak velké míry se jedná pouze o nedoladění konkrétního prototypového kusu. Je těžké dopředu odhadnout případné prodejní úspěchy Citibusu; midibusy totiž obecně patří sice k vítanému a efektivnímu zpestření vozových parků autobusových dopravců, avšak vzhledem k cenám atakujícím spodní hranice ceníků „dospělých“ autobusů půjde o tvrdou bitvu. Velkým faktorem v této hře je i požadavek objednatelů ze strany zastupitelstev, resp. jejich organizací dopravu koordinujících.

Nová koncepce městského autobusu ISUZU CITIBUS LE České republice