
V sobotu 25. září 2021 odjelo z firmy Karex 20 autobusů Iveco Crossway k zákazníkovi do ruského města Surgut. Na více než 5 tisíc kilometrů dlouhou cestu se musí patřičně připravit. Mají speciální přední masku a ochranu skla proti poškození. ©Zdenek
Dalších dvacet nových autobusů Iveco Crossway je v pořádku u zákazníka v Surgutu. Na Sibiři se první Karosy objevily před 30 lety.
Dalších dvacet nových autobusů Iveco Crossway je v pořádku u zákazníka v Surgutu. Na Sibiři se první Karosy objevily před 30 lety.
25. září odjelo 20 dalších autobusů Crossway opět k zákazníkovi na Sibiř. Cesta do města Surgut vzdáleného bezmála 5 300 km je pořádné svezení. Vozy se ještě v Karex před cestou důkladně kontrolují a připraví. Důležitá je ochrana komplet přední části i se sklem proti poškození. Součástí této dodávky byly i vozy s klimatizací, toaletou a luxusními sedadly.
Cestování na ruské hranice přes Polsko, Litvu a Lotyšsko se nikterak neliší od jiných evropských zemí. Přibližně pět kilometrů od ruských hranic se ale situace mění. "Čekají nás dlouhé několikakilometrové kolony nákladních vozidel, to už se jinde v Evropě nevidí. Přes noc čekáme, až na náš „konvoj“ nových autobusů dojde řada, před námi je přibližně 400 vozidel. Přes Lotyšskou celnici stojíme na hranicích Ruska, kde dochází k důkladné kontrole dokumentů i vozidel. Po dalších několika hodinách jsme vpuštěni do Ruské federace. I na druhé straně hranice se tvoří dlouhé kolony," říká Zdenek, jeden z dvaceti řidičů. Po odpočinku čeká konvoj cesta směr Moskva. Na jejím předměstí řidiči čekají na brzké ranní hodiny, aby nejlidnatějším městem Evropy projeli po několikaproudém okruhu pokud možno bez kolon.
"Silnice na naší trase jsou v různém stavu, někde horší a někde lepší. Okolo velkých měst jsou většinou nové a udržované, a všude je vidět velký stavební ruch na budování dálniční sítě. Za Moskvou se silnice postupně natahují v dlouhé rovinky dlouhé desítky kilometrů," popisuje Zdeněk. "Osmý den projíždíme městem Ufa a míříme na Ural."
Na Urale byla první mrazivá noc, ale žádný extrém, jen 8 stupňů pod nulou. Po překročení Uralu od Čeljabinsku pokračuje trasa dál na sever. V této oblasti je už minimálně kopcovitého terénu a všude kolem panuje podzim, dozlatova zbarvené břízy a planiny se spoustou jezer a řek.
Cesta vede dál k Obu, k jedné z největších řek v Rusku, i na celém světě. Přejezd po obrovském mostě připomínající Golden Gate je ohromující. A pomalu se blíží cíl. Následující den vjíždí autobusy do Surgutu. Provoz ve městě je obrovský, tak jako i po celé této trase. Hlavní tepna z Evropy na Sibiř je nekončící „had“ ze světel nákladních vozidel tvořený hlavně značkou Kamaz, ze zahraničních značek převažuje Scania, Iveco a Volvo.
Rusko je obrovská zem a velké je tam všechno. Od dálničních křížení, samotných dálnic, velkých měst, až po množství techniky na budování nové infrastruktury….
Cestování na ruské hranice přes Polsko, Litvu a Lotyšsko se nikterak neliší od jiných evropských zemí. Přibližně pět kilometrů od ruských hranic se ale situace mění. "Čekají nás dlouhé několikakilometrové kolony nákladních vozidel, to už se jinde v Evropě nevidí. Přes noc čekáme, až na náš „konvoj“ nových autobusů dojde řada, před námi je přibližně 400 vozidel. Přes Lotyšskou celnici stojíme na hranicích Ruska, kde dochází k důkladné kontrole dokumentů i vozidel. Po dalších několika hodinách jsme vpuštěni do Ruské federace. I na druhé straně hranice se tvoří dlouhé kolony," říká Zdenek, jeden z dvaceti řidičů. Po odpočinku čeká konvoj cesta směr Moskva. Na jejím předměstí řidiči čekají na brzké ranní hodiny, aby nejlidnatějším městem Evropy projeli po několikaproudém okruhu pokud možno bez kolon.
"Silnice na naší trase jsou v různém stavu, někde horší a někde lepší. Okolo velkých měst jsou většinou nové a udržované, a všude je vidět velký stavební ruch na budování dálniční sítě. Za Moskvou se silnice postupně natahují v dlouhé rovinky dlouhé desítky kilometrů," popisuje Zdeněk. "Osmý den projíždíme městem Ufa a míříme na Ural."
Na Urale byla první mrazivá noc, ale žádný extrém, jen 8 stupňů pod nulou. Po překročení Uralu od Čeljabinsku pokračuje trasa dál na sever. V této oblasti je už minimálně kopcovitého terénu a všude kolem panuje podzim, dozlatova zbarvené břízy a planiny se spoustou jezer a řek.
Cesta vede dál k Obu, k jedné z největších řek v Rusku, i na celém světě. Přejezd po obrovském mostě připomínající Golden Gate je ohromující. A pomalu se blíží cíl. Následující den vjíždí autobusy do Surgutu. Provoz ve městě je obrovský, tak jako i po celé této trase. Hlavní tepna z Evropy na Sibiř je nekončící „had“ ze světel nákladních vozidel tvořený hlavně značkou Kamaz, ze zahraničních značek převažuje Scania, Iveco a Volvo.
Rusko je obrovská zem a velké je tam všechno. Od dálničních křížení, samotných dálnic, velkých měst, až po množství techniky na budování nové infrastruktury….
První Karosy (730) se objevily v Surgutu na konci roku 1991 a po prvních dobrých zkušenostech hned následující rok přijelo dalších 270. Zástupcem výrobce v Rusku je společnost Karex.
Děkujeme Karex, Petrovi a Zdenkovi za sdílení zážitků z cesty

©Zdenek

©Zdenek

©Zdenek

©Zdenek

Ruské hranice, směr Lotyšsko©Zdenek

Lotyšské hranice©Zdenek

©Zdenek

©Zdenek

©Zdenek

©Zdenek

Desetikilometrová rovinka.©Zdenek

Hranice Evropy a Asie, za vozy Asie©Zdenek

©Zdenek

Ural©Zdenek

©Petr

©Zdenek


Ural, město Satka©Zdenek

©Petr

©Petr

Most přes veletok Ob. Její koryto je až kilometr široké. ©Zdenek


Most přes řeku Ob v Novosibirsku připomíná slavný Golden Gate v Kalifornii. ©Zdenek

Za řekou Ob©Zdenek

©Zdenek

Poslední foto v Surgutu ©Zdenek

Surgut©Zdenek
