Materiál vyjde ve dvou částech - ve druhé bude postupně obrazem vysvětlleno, jak strojek funguje.

Společnost T.I.M.- Ticket Issue Machine (TIM) začala s výrobou strojků kolem roku 1931.Podle všeho byl TIM velmi úzce spjat se společností Neopost, která se zabývala výrobou frankovacích strojů, z nichž pravděpodobně převzal červeno-oranžový inkoust pro tisk. Vznik údajně souvisel s žádostí společnosti Underground group (vlastnící dopravu v Londýně) na přenosné zařízení pro výdej jízdenek.

TIM posléze dostává zakázky od regionálních dopravců (Haslingden, Lancashire). Velice oblíbeným se stal ve Skotsku. Továrna, která byla původně v Londýně, se velice záhy (neznámo přesně kdy) přestěhovala do Cirencesteru.

První model byl TIM Standard, po válce označován jako TIM 12. Tento model byl vhodný na krátké vzdálenosti a výrobce ho doporučoval pro MHD. Dokázal tisknout až 12 pevně daných nominálních hodnot na "telefonním" voliči a 6 druhů jízdenek zadávaných pomocí páčky pod voličem ceny (bližší popis dále).

Na konci 30. let přichází na trh model TIM Major, určený pro dálkovou dopravu. Tento strojek měl pro nastavení ceny opět "telefonní" číselník (pro tuto firmu do 60. let typické) na 12 hodnot a pod ním ještě 2 páčky pro další 4 a 2 hodnoty. Toto vycházelo z anglického systému rozdělení libry (1 libra byla 20 šilinků, jeden šilink byl z 12 pencí a jedna pence z dvou půlpencí). Nejvyšší hodnota, která šla nastavit, byla tedy 4 šilinky, 11 a půl pence, nejmenší pak půl pence. Nulovou jízdenku strojek nedokázal vytisknout. Druh jízdného se nastavil na boku strojku.

Nejstarší strojky byly vybaveny nožem na ořez jízdenky, ale brzo byl nahrazen jen zoubkovaným plátkem, stejně jako měl Setright.

Během války byla výroba zastavena. Po válce byl strojek revidován, neboť čelil velice tvrdé konkurenci z firem Bell Punch Ultimate a Setright, který právě uváděl na trh svoji řadu "Speed Machine", u nás později SMB-MkII.

Přidružená společnost Ticket equipment, Ltd. vyráběla pro London Transport strojek Gibson A 14. Gibson byl založen na myšlenkách fungování strojku TIM, což bylo někdy v pol. 50. let. Tyto strojky vydržely v provozu do cca roku 1993 u London Transport. Na nějaký čas se TIM spojil s firmou Mycalex, zabývající výrobou gumových součástí pro vozidla.

60. léta jsou pro firmu těžká a proto vyrábí co se dá, dokonce i vysoušeče vlasů. V polovině 60. let je nahrazen klasický "telefonní" volič nahrazen páčkami. Např. dle prospektu z roku 1975 je možno sestavit nejvybavenější strojek tak, že např. v decimálních měnách tiskne max. 49.90 po 0.10,- dané měny, nebo 9,95 po 0,05.

Strojky tiskly cenu, druh jízdného, datum (ddmmrr), linku (3 čísla, písmena) ne vždy bylo využito, čtyřmístné číslo jízdenky, nástupní zastávku, číslo strojku, jméno dopravce, případně stručné informace o použití jízdenky. Na zvláštní přání bylo možno jakýkoliv model upravit tak, že např. u modelu Standard byl druh jízdného přemístěn před nástupní zastávku, případně bylo možno na toto místo umístit raznici pro natištění času výdeje jízdenky, odstupňováno po 10, 15, 20 nebo 30 min.

Roku 1979 firma kupuje práva na výrobu holandského strojku, který prodává pod názvem TimTronic. Jenalo se o první úspěšně prodávaný elektronický strojek na výdej jízdenek. Roku 1981 byla výroba prodána společnosti Almex Control systems Ltd. Společnost Control systems dříve koupila Setright Registry, Bel Punch Ultimate, aby se později stala součástí Almexu. Pro AB Almex byl TIM jedním z největších konkurentů.

Strojky TIM byly velice populární pro svoji jednoduchost, vyskytovaly se v celém světě, ale hlavně v Británii byly oblíbenější než Setright.

TIM byl dokonce využíván v kantýnách, pro výdej vstupenek do divadel, lázní, dokonce i na Wimbledon, pro tisk poštovních známek, při výdeji parkovacích lístků, lístků na trajekt, apod. Jeho využití bylo všestranné. Slyšel jsem, že byl původně vynalezen právě pro účely kantýn a jeho využití v dopravě bylo až pozdější.

---

Zatím všechny strojky, případně jejich výrobci,o kterých jsme se zmiňovali, měly velmi mnoho společného s ČSSR. I TIM má v historii Československa své místo a to dokonce dvakrát. Poprvé, v roce 1948, je v prvním čtvrtletí objednaly Západomoravské elektrárny pro tehdy zaváděné trolejbusy do Jihlavy. Bylo objednáno 10 kusů i s podstavci pro uchycení v pokladně průvodčího. Bohužel bližší informace k jejich dodání nejsou, ani to, že by byla objednávka stornována. Ve stejné době o ně projevilo zájem i Ředitelství státníh drah Brno, kde měl na začátku dubna 1948 propagační přednášku ředitel anglické továrny. Opět více informací není zatím k nalezení.

Podruhé, nyní už v ČSSR se objevují na začátku 70. let, konkrétně z ČSAD Plzeň je dochováno i několik fotografií z předváděcí akce po ČSSR. V předváděcím autobuse byla vystavena veškerá technika pro odbavování cestujících.

Zdeněk Sýkora

Návštěva prezentační výstavy firmy TIM v autobuse Leyland v Plzni v roce 1973