Busportal

Vídeňský elektrobus v Praze II. - záběry z nabíjecího místa na Bořislavce

a z měnírny. Postřehy z nabíjení a jízdy.

Elektrobus Siemens/Rampini dopravce Wiener Linien si již dnes mohli a jistě i vyzkoušeli fanoušci veřejné dopravy a Pražané. Včera se uskutečnilo představení vozidla médiím. Nejzajímavější je jistě záležitost dobíjení. To, že se může elektrobus po dobu asi 15 minut dobít vždy na případné konečné stanici, nastavuje jeho denní dojezd jako v podstatě neomezený. Navíc není problém elektricky "uživit" i topení, klimatizaci ap. Kromě atraktivního dobíjení pantografem z vrchního trolejového vedení je zde možnost klasického dobíjení "do zásuvky". Toto bezesporu unikátní řešení bez nutnosti budovat nabíjecí stanice oslovuje města se závislou elektrickou trakcí. Nabíječku si totiž elektrobus na střeše vozí sebou. Tedy je touto technologií vybaveno každé vozidlo, což sice zlevňuje infrastrukturu a zvyšuje operativnost, ale musí se, jak si myslíme, projevit na ceně vozidla. Váha nabíječky je patrně dostatečně kompenzována menší hmotností baterií při tomto řešení. Autobus je malokapacitní, tedy určený pouze pro speciální linky v historických jádrech nebo v městských částech s nižší poptávkou po obsaditelnosti. Siemens pracuje i na projektu klasického vozidla. Celkový dojem z jízdy se dá označit jako normální cesta autobusem, díky zájmu médií pěkně naplněným, ticho v interiéru už není nijak překvapivé, odhlučnění nejmodernějších dieselů zejména v přední části vozu je už také na vysoké úrovni a leckdy ticho v autobuse narušuje paradoxně klimatizace. Zaznamenatelným zvukem bylo pouze občasné zadrhnutí nových zástěrek. Zajímavější je nehlučnost vně vozidla, kde je třeba dokonce hledat nějaké řešení, jak zamezit případným kolizím s chodci, kteří autobus prostě neslyší. Ve Vídni se prý bude řešit reproduktorem se zvukem motoru, možná by se mohl aplikovat nějaký alespoň libý elektrozvuk (třeba trolejbusové hvízdání) než nechat je dieselově "bublat".