Město Liepaja s 87 000 obyvateli leží u Baltského moře, asi 220 km západně od hlavního města Lotyšska Rigy. Druhý největší přístav země sice není vyhlášeným přímořským letoviskem, ale hezké pláže jsou zde k nalezení hned za sídlištními paneláky. Velkým zdrojem obživy pro místní jsou zdejší ocelárny, které dosud město zásobují pestrobarevným kouřem. Nejcennější památkou ve městě je barokní kostel z 18. století, který ukrývá obrovské varhany, které byly až do roku 1912 největší na světě. Jinou turistickou atrakcí je dnes opuštěná vojenská základna na severu města, ve které žilo za dob Sovětského svazu na 26 000 vojáků!

Dopravně je Liepaja spojena pěknou silnicí s Rigou, Ventspilsem a sousední Litvou. Železnice hraje prim především v nákladní dopravě do přístavu a ač jeden pár osobních vlaků do Rigy nabízí kratší cestovní dobu než autobusy, další v nabídce poněkud nepochopitelně nejsou. Autobusová doprava mezi Rigou a Liepajou je proto docela hustá, spoje odjíždějí mezi 7 -20 h prakticky každou hodinu. Jízdní doba je kolem 3,5 hodiny. Doprava na dálkových linkách je fakticky záležitostí pouze ojetých autobusů Setra, Volvo, Mercedes-Benz a Van Hool především ze Švédska, Nizozemí či Německa.

Páteří dopravy ve městě je jediná radiální 6 km dlouhá tramvajová linka o rozchodu 1000 mm. Spojuje sídliště a pláže na jihu města přes jeho střed s vlakovým nádražím a průmyslovou zónou. Historická tramvajová vozovna se nachází nedaleko vlakového nádraží. Přes den je základní interval na lince 7 minut. Jednorázové jízdenky v ceně 0,30 let (cca.12,-Kč) se kupují u řidiče a znehodnocují v datovacích strojcích Mikroelektronika. V provozu zde mají 17 tramvají československé výroby KT4, z nichž část byla dodána před několika lety za cenu cca. 25 000,-Euro za kus z německého Erfurtu. Technický stav vozů je poměrně dobrý, traťový svršek má k dokonalosti daleko, ale je lepší než u většiny ukrajinských provozů. Tak jako všude jinde v Lotyšsku, je kolejový svršek zadlážděn hrubými oblázky s mořským pískem. Je to levné, při stavbě rychlé a automobilům se na takových kolejích moc nelíbí. K negativům patří bohužel prašnost a špatná průchodnost povrchu například pro špatně chodící osoby. Celkem zaměstnává tramvajový provoz v Liepaji 90 zaměstnanců, z toho řidiči tvoří třetinu.

V Liepaji tramvaje vyjely poprvé v roce 1899, původní síť byla podstatně delší, zejména o jednokolejné úseky s výhybnami do severní – průmyslové částí města. Tyto však zanikly ještě před rokem 1990. Dnes tramvaje bojují o přežití. Ekonomická situace města není nejlepší, situaci dopravního podniku paradoxně zhoršuje i dřívější privatizace autobusové části. Zatím co tramvajový podnik je vlastněn městem, městské autobusy ovládá akciová společnost, kde má město jen 30% podíl. Soukromí akcionáři mají bohužel velký zájem na převzetí 5,5 miliónů cestujících, které tramvaje za rok přepraví a ty pak musí neustále čelit snahám, aby autobusové linky byly vedeny souběžně a oslabovaly ekonomickou situaci tramvajového provozu. Že se tím bezprostředně ohrožuje existence ekologického a kapacitního dopravního prostředku s nákladně vybudovanou infrastrukturou je samozřejmě soukromým akcionářům jedno.

Bohužel, zatímco v západní Evropě je každý rok uváděno do provozu několik staronových tramvajových provozů, ve východní části jsou i poměrně velká města (Voroněž – 800 000 obyvatel) páteřní tramvajové dopravy zbavována. Příklad Liepaji je asi slabou ukázkou, jakým způsobem se toho často dosahuje.

Městský autobusový provoz je opět tvořen především ojetými vozy ze západní Evropy. Ke zcela novým vozů zatím patří pouze několik kusů autobusů Volvo.

Miroslav Klas