Ráno jsme opustili curyšskou aglomeraci a vyrazili západním směrem do Basileje, abychom po její prohlídce pokračovali na jih do Luzernu. Basilej (Basel) je druhé největší město Švýcarska. Se svými téměř 190ti tisíci obyvatel se rozprostírá na pomezí Švýcarska, Německa a Francie. Letiště, které je společné pro švýcarskou Basilej, německý Freiburg a francouzský Mulhouse, se nachází na francouzském území. Švýcarští občané se tam ovšem dostanou bez pasové kontroly speciálním koridorem, kterým jezdí i autobusová linka číslo 50. Na této lince jezdí Mercedesy Citaro s přívěsem na zavazadla. Ve městě mají svá nádraží jak německé, tak i francouzské státní dráhy. Tam naopak cestující musí podstupovat pasovou kontrolu při vstupu z nádražní budovy na nástupiště, ačkoliv v podstatě jsou stále na švýcarském území. Město pokrývá hustá tramvajová síť o rozchodu 1000 mm. Jezdí na ni městské zelené tramvaje (společnost BVB), i meziměstské (resp. dokonce mezistátní, neboť linka 10 projíždí francouzským městem Leymen) žluté tramvaje s červeným pruhem (společnost BLT). Ve městě lze potkat jak staré tramvaje ze 60. let, tak i nízkopodlažní vozy Combino od firmy Siemens. Některé vlečné vozy byly rekonstruovány na částečně nízkopodlažní (obdoba českých „wan“). Starším článkovým tramvajím byl při modernizaci doplněn střední nízkopodlažní článek.

Trolejbusy, jejichž provoz byl zahájen v roce 1941, jezdí dnes již jenom na lince 31 spojující Claraplatz se čtvrtí Habermatten přes hřbitov Hörnli. Provoz trolejbusů bude bohužel na základě výsledků referenda ukončen. Datum ukončení provozu prozatím není přesně známo. V provozu je posledních osm článkových trolejbusů Neoplan/Kiepe Magnet Motor, dodaných v roce 1994. Jedná se o atypická vozidla s motory v kolech. Možná právě skutečnost, že tyto vozy kvůli své atypičnosti byly velmi drahé, je důvodem negativního postoje odpovědných osob k trolejbusové dopravě jako takové. Dalším důvodem je nejspíše to, že basilejský dopravní podnik měl v nedávné době finanční problémy, a tak šetřil, kde se dalo. To se projevilo zásadní redukcí trolejbusové dopravy v uplynulých letech. Protože na nové autobusy nebyly peníze, dočasně se náhradou trolejbusů na některých linkách staly ojeté kloubové autobusy Mercedes-Benz O305G. Ty při naší návštěvě naštěstí už nebyly v provozu. Více informací najdete na www.bvb.ch.

Luzern, město obklopené Alpami, leží na břehu jezera Vierwaldstättersee. Historickým centrem protéká řeka Reuss, kterou přetíná mj. impozantní dřevený most Kappelbrücke s malovanými výjevy ze švýcarské historie. I v tomto městě trolejbusy nahradily tramvaje, poslední tramvajová linka vyjela do ulic města v roce 1961. Trolejbusový systém je v provozu od roku 1941, v roce 2007 je v provozu šest linek 1, 2, 4, 6, 7 a 8. Dopravu zajišťují kloubové i sólo vysokopodlažní trolejbusy Hess, sólo vozy jezdí i v soupravě s nízkopodlažním vlekem. Nově jsou dodávány vozy Swisstrolley 3, opět z produkce švýcarského Hessu, ve dvou- i tříčlánkovém provedení. Tříčlánkové vozy „LighTram“ jsou ve stavu tři a celotýdenně jsou nasazeny na lince 1. Autobusy jsou v luzernské MHD minoritním druhem, avšak do centra města zajíždí řada příměstských linek různých dopravců, takže zde lze vidět poměrně pestrou směsici typů vozidel. V době naší návštevy jezdila i náhradní doprava za opravovaný úsek železniční tratě, kterou zajistil luzernský dopravní podnik kloubovými vozy značky Volvo. Více informací naleznete na www.vbl.ch. V Luzernu se nachází švýcarské dopravní muzeum – Verkehrshaus.

Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den první (24.7.2007) Sankt Gallen, Schaffhausen.

Systémy veřejné dopravy v Evropě: Švýcarsko - den druhý (25.7.2007) Zürichu, Winterthur a okolí.

Trolejbus s vlekem v Luzernu. (Autor JIVO)