Na úvod jen vysvětlení, proč jsme udělali tak dlouhou přestávku. BUSportál má poslední dobou tolik aktuálních podnětů včetně vlastních, že nejen materiály Jana Marka a Daniela Ditrycha, ale i mnohé jiné jsou uloženy a přicházejí na řadu postupně v době, kdy se nasazení redakce vrací do normálu. Pokud by měl nějaký přispěvatel pocit, že se na jeho materiál zapomnělo, přes veškerou snahu o evidenci všeho nezpracovaného se to opravdu může stát. Klidně BUSportál upomeňte, upomenutému materiálu se přinejmenším vylepší priorita. Po skandinávské kapitole (ještě jich bude několik) se tedy vrátíme ještě na Ukrajinu. Za všechny materiály opravdu všem velký dík. A teď už do Stockholmu nejen s Janem Markem a Danielem Ditrychem, ale i s Anne Marit Hansen:

---

Švédské hlavní město Stockholm leží na západním pobřeží Baltu. Nachází se zčásti na pevnině a zčásti na ostrovech, které jsou v drtivé většině s pevninou spojeny mosty. Městskou dopravu ve Stockholmu zajišťuje metro, tramvaje, autobusy, železnice, lodě a několik „místních drah“, které můžeme definovat jako systémy na pomezí tramvaje a klasické železnice. Stockholmské metro je proslulé zejména originálním architektonickým řešením stanic. Mnohé z nich jsou stylizovány do podoby jeskyní, takže působí vskutku netradičním dojmem. Takto vyzdobená je především linka T10.

Klasické tramvaje byly ve Stockholmu zrušeny už v roce 1967 při přechodu z levostranného provozu na pravostranný, avšak jedna linka byla roku 1991 obnovena jako historická. Není to ovšem jen turistická atrakce – protože jezdí denně a platí na ní většina druhů jízdenek MHD, je využívána obyvateli Stockholmu i k „běžným“ cestám po městě. To je jeden z důvodů, proč se plánuje její prodloužení a přeměna na standardní linku s moderním vozovým parkem.

Stockholmské autobusy jsou dvojího druhu – červené a modré. Není to však – jak by se dalo čekat – rozdělení na městské a příměstské linky, nýbrž rozdělení na linky páteřní, které jezdí v krátkých intervalech, a ostatní, které jezdí poněkud méně často. Za hranice Stockholmu vyjíždějí oba druhy linek, a to i poměrně daleko. Vozový park je velmi rozmanitý – najdeme zde vozy sólo i kloubové, nízkopodlažní, low-entry i vysokopodlažní, starší i mladší – zkrátka všehochuť. Autobusy nesou logo SL, což není dopravce, ale organizátor zdejšího dopravního systému. Potlačování identity dopravců ve prospěch organizátorů veřejné dopravy je pro Švédsko typické.

Stockholmské „místní dráhy“ jsou pozoruhodným dopravním systémem. Přesněji řečeno, jedná se o několik oddělených systémů o různých parametrech. Některé připomínají rychlodrážní tramvaj, jiné zase lokální elektrickou železnici. Pravděpodobně nejzajímavější z těchto drah je Lidingöbanan, která jezdí ze zastávky Ropsten na ostrov Lidingö a provoz na ní zajišťují vozy z let 1944-52. Vozidla stockholmské MHD nejsou vybavena označovači jízdenek. Protože však existuje předprodej jízdenek, určených k označení, jsou pro tento účel řidiči autobusů a dozorčí stanic vybaveni razítky. Pokud si koupíte jednodenní jízdenku, obdržíte ji nahranou na čipové kartě. Prodej jízdenek u řidičů autobusů neexistuje.

Cesta do Skandinávie VI. Švédsko: Göteborg

---

BUSportál: Stockholm se představil na nedávné "vodíkové" konferenci jako zastánce ekologizace dopravy bez vodíku - s etanolem, bioplynem a hybridy. V prezentaci Anne Marit Hansen The Stockholm way! A solution without hydrogen? naleznete mnoho zajímavého.