EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 7.6.2011
K(2011) 3759 v konečném znění

PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE ze dne 7.6.2011 o výpočtu denní doby řízení v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/851, a zejména na čl. 25 odst. 2 uvedeného nařízení, vzhledem k těmto důvodům:

(1) Denní doba řízení je definována v čl. 4 písm. k) nařízení (ES) č. 561/2006 jako celková doba řízení mezi skončením jedné denní doby odpočinku a začátkem druhé denní doby odpočinku nebo mezi denní dobou odpočinku a týdenní dobou odpočinku.

(2) Denní doba odpočinku je definována v čl. 4 písm. g) nařízení (ES) č. 561/2006 jako denní doba, během níž může řidič volně nakládat se svým časem a která zahrnuje „běžnou denní dobu odpočinku“ nebo „zkrácenou denní dobu odpočinku“. „Běžnou denní dobou odpočinku“ se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně 11 hodin. Tuto běžnou dobu odpočinku lze případně rozdělit do dvou časových úseků, z nichž první musí být nepřerušená doba v celkovém trvání nejméně tří hodin a druhý nepřerušená doba v celkovém trvání nejméně devíti hodin. „Zkrácenou denní dobou odpočinku“ se rozumí doba odpočinku v celkovém trvání nejméně devíti hodin, ale kratší než 11 hodin.

(3) Ustanovení čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 561/2006 stanoví, že doba 24 hodin, během níž musí mít řidič novou denní dobu odpočinku, začíná po skončení předchozí denní nebo týdenní doby odpočinku. (4) Kontrolní orgány členských států používají různá pravidla pro výpočet denní doby řízení, jestliže řidiči nevyužijí denní doby odpočinku požadované podle nařízení (ES) č. 561/2006 v plném rozsahu.

(5) Tyto rozdíly vedou k nejednotnému používání nařízení (ES) č. 561/2006, neboť nedodržení ustanovení týkajících se doby odpočinku může vést k odlišnému počtu porušení s odlišnou úrovní závažnosti podle přílohy III směrnice Evropského 1 Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 1. parlamentu a Rady 2006/22/ES2, v závislosti na členském státu, v němž bylo porušení zjištěno. Dotýká se to i informací o případech porušení, které si členské státy vzájemně vyměňují.

(6) Tím není dotčena skutečnost, že nedodržení ustanovení týkajících se doby odpočinku stanovené v nařízení (ES) č. 561/2006 by mělo být vždy považováno za porušení uvedeného nařízení.

(7) Aby mohla být ustanovení nařízení (ES) č. 561/2006 prosazována jasně, účinně, přiměřeně a jednotně, je žádoucí zajistit jednotný výklad pravidel a soudržný přístup kontrolních orgánů členských států, a přijmout tak v této záležitosti doporučený přístup.

(8) Toto rozhodnutí je v souladu se stanoviskem výboru zřízeného podle čl. 18 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 3821/853,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Aniž je dotčen článek 4 nařízení (ES) č. 561/2006, přístup doporučený pouze za účelem výpočtu doby řízení, jestliže řidič nevyužije dobu odpočinku požadovanou podle nařízení (ES) č. 561/2006 v plném rozsahu, je: výpočet denní doby řízení končí začátkem nepřerušené doby odpočinku v délce alespoň sedm hodin. Výpočet následující denní doby řízení začíná skončením této doby odpočinku v délce alespoň sedm hodin.

2 Úř. věst. L 102, 11.4.2006, s. 35.

3 Úř. věst. L 370, 31.12.1985, s. 8.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 7.6.2011.

Za Komisi Siim KALLAS místopředseda

Citováno doslovně z ověřeného opisu.