HN.IHNED.CZ 3. 2. 2006 Vladimír Kaláb (Materiály převzaty se souhlasem HN)

Praha, 3. 2. 2006 - Sochu v cizině postavili málokterému českému manažerovi. Pomník, vystihující to hlavní v životě Rudolfa Černého, stojí v centru západosibiřského města Megion. Na podstavci, na jakém se skvěly tanky, tam stojí autobus s nápisem "Karosa, dobyvatel Sibiře".

"Je to autobus s pořadovým číslem 0001, dosud jsme jich tam dodali patnáct set. A zpočátku nám platili naftou," připomíná Rudolf Černý (62), generální ředitel společnosti Karosa Vysoké Mýto. Jde o jednu ze čtyř velkých tuzemských automobilek, vedle Škody Auto, Tatry a Avie, které přežily do dnešních dnů.

Karosa prošla v minulých čtyřiceti letech dvěma velkými změnami. Kolem roku 1970 to byla modernizace bývalého Sodomkova závodu na výrobu vozidel, v roce 1993 pak privatizace. V obou případech hrál Rudolf Černý, který letos začíná v Karose jedenačtyřicátý rok, významnou roli. Privatizaci dokonce řídil. A považuje ji za svůj největší životní úspěch. "To, že továrna přežije privatizaci, mi věřilo jen pár lidí. A měl jsem pravdu," říká dnes se zadostiučiněním.

Před patnácti lety bylo Rudolfu Černému jasné, že skončila hromadná výroba jednoduchých autobusů, které ochotně odebíraly socialistické státy. Bylo mu jasné, že výrobní zařízení, kterým se Karosa vybavila při modernizaci kolem roku 1970, už na budoucí zakázky nestačí. A bylo mu jasné, že z kupónových knížek továrna žádný kapitál nezíská.

Jako technický ředitel a šéf pro privatizaci společnosti tehdy začal prosazovat kapitálový vstup silné zahraniční automobilky. Vyvolal tím vlnu nevole, 95 procent osazenstva továrny mu vyčítalo, že se chce zaprodat "cizákům".

"Budeme evropskou firmou, přestavíme fabriku, to mi věřili jen jednotlivci. Možná by měl člověk uhnout většině, ale tomu nepodléhám. Když jsem přesvědčen, že jde o dobrou věc, dokážu ji prosadit," tvrdí člověk, který na první pohled působí jako prototyp dobráka.

"Umí být tvrdohlavý. Aby změnil názor, je potřeba jej přesvědčit logickými argumenty. Nekontroluje vše, ale pokud ano, najde sebemenší chybičku. Svůj tým vede stejně jako dirigent orchestr - záleží mu na provedení skladby, nikoliv na skvělém výkonu sólisty," líčí svého šéfa Petr Rusek, obchodní ředitel Karosy.

Jak Karosu koupil Renault

Začátkem roku 1993 se Rudolf Černý rozjel do Francie. Přijalo jej vedení Renaultu, zdvořile vyslechlo a nic. Francouzi měli zájem o Avii. Tu však získal koncern Daimler a rozzlobení Francouzi (předtím už neuspěli v souboji o mladoboleslavskou Škodovku) se obrátili na Karosu.

"Chtěli jsme, aby nekupovali akcie od státu, protože ty peníze by v továrně neskončily, ale aby navýšili základní jmění. A měli jsme i čtyři další podmínky. Francouzi to dodrželi," vzpomíná Černý.

Prvého ledna 2004 Renault navýšil jmění Karosy tak, že získal 34 procent akcií nové společnosti, Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) zaplatila za dalších 17 procent. Karosa, ohodnocená tehdy na 1,1 miliardy, tak dostala navíc 750 miliónů korun.

Renault zachoval i čtyři podmínky Rudolfa Černého: ponechal dosavadní panelovou konstrukci autobusů, zachoval v Karose oddělení vývoj, investoval prostředky do modernizace závodu a otevřel české firmě své vlastní trhy.

S pomocí investora a EBRD se Karosa během roku zbavila dluhů ve výši 1,5 miliardy a zkoušela proniknout na západní trhy. "Problémem byla kvalita. Po první exkurzi v Renaultu jsme si připadali jak v prvobytně pospolné společnosti. Na Západ jsme prodali pár vozidel a po roce z nich kapal rez. Takhle to nešlo," líčí Rudolf Černý.

Postupně se ve vysokomýtské továrně začaly objevovat nejmodernější technologie včetně lepení místo sváření. Dnes je Karosa, patřící do autobusové divize Irisbus koncernu Iveco, nejmodernějším výrobcem ve střední Evropě.

Bundeswehr a hadžibus

"Kdybych před patnácti lety tvrdil, že bundeswehr bude jezdit v autobusech Karosa, tak budu za blázna. A vybral si jich sedmdesát, protože jsou lepší než mercedesy," líčí Rudolf Černý. Do českých autobusů se tlačí domorodci na tropických ostrovech Guadeloupe či Réunion. Nejkurióznějším byl prototyp "hadžibusu" pro poutníky do Mekky. Ten musel mít v podlaze fontánku na mytí nohou, zakázku ale Karosa nezískala.

Továrna dnes vyrábí příměstské, školní, meziměstské i turistické autobusy, do poloviny letošního roku převezme z Francie a Itálie i výrobu linkových autobusů. Loni utržila za 1893 vozů více než šest miliard korun, letos chce ve výrobě překročit dvoutisícovou hranici.

S vývojem firmy je Rudolf Černý, jinak i manažer roku 1998 a člen představenstva Sdružení automobilového průmyslu, spokojen. Mírné obavy však má z některých předvolebních nápadů, z nového zákoníku práce a z nepředvídatelnosti vývoje daní.

A co považuje za svou největší prohru? "V mládí jsem hrál basket a fotbal a těšil jsem se, až budu mít čas a peníze na tenis. S tím jsem bohužel začal až před čtyřmi roky, moje pokroky jsou zatím střídmé," dodal generální ředitel Karosy.

---

HN.IHNED.CZ 3. 2. 2006 Vladimír Kaláb (Materiály převzaty se souhlasem HN)