Po skončení druhé světové války nebyla v dopravě nijak růžová situace. Během války měla přednost vojenská výroba, autobusy se prakticky nevyráběly - jen v malých seriích - a ty co už byly v provozu, byly nedostatečně udržovány. Scházely náhradní díly i pohonné hmoty, autobusy byly v provozu trvale přetěžovány, a to se projevovalo na jejich technickém stavu.

Po skončení bojů vládl na mnoha místech chaos. Bylo nutné obnovit chod ekonomiky, zásobování a veřejnou dopravu. K tomu byla potřeba fungující osobní a nákladní doprava s odpovídajícím vozovým parkem. V provozu byly nákladní automobily, které měly za sebou provoz na všech frontách - tomu odpovídal jejich technický stav. Prostřílené kabiny a skvrny na sedadlech často vypovídaly o neradostných osudech původních osádek těchto nákladních automobilů. V provozu byly i různé "speciály": např. jeden autodopravce vystužil na své "jedenapůltunce" šasi, použil motor ze zasaženého lehkého tanku, namontoval silnější pera a na světě byla "uplně nová pětituna".

Autobusy byly v provozu jen díky "zlatým českým rukám" automechaniků, kteří dělali zázraky a tyto autobusy udržovali v provozu. Při tom se i stávalo, že byl autobus odstaven jen proto, že se nepodařilo sehnat nové pneumatiky. Ale i tak byl autobusů nedostatek, proto jezdily "Unrry" - americká vojenská auta skříňová nebo i valníky s plachtou, která nahrazovala stále chybějící autobusy.

Zapoměl jsem dodat,že jsem se narodil deset let po skončení druhé světové války, situaci v roce 1945 jsem si zrekonstruoval podle vzpomínek pamětníků.

Autobusy se staly neodmyslitelnou součástí našeho života.

Historické užitkové automobily se těší stále větší oblibě.