Začínáme v Taškentu, dvoumilionové metropoli této středoasijské země, v nedávné minulosti součásti Ruska resp. SSSR. Za dvacet let od samostatnosti prošla zdejší doprava obdobným vývojem jako ve většině postsovětských zemí, tedy výrazným poklesem podílu veřejné a naopak prudkým růstem individuální dopravy. (Druhá čás bude věnována Samarkandu).

Veřejnou dopravu v Taškentu dnes zajišťují metro (zahájení provozu 1977), tramvaje (elektrické od r. 1912, předtím od r. 1901 koňka) a především autobusy. Autobusy jezdí na 130 linkách; vozový park je tvořen 600 nízkopodlažními autobusy Mercedes-Benz Conecto turecké produkce a 620 malokapacitními ISUZU, které vyrábí společný uzbecko-japonský podnik v Samarkandu. Jednotný park je výsledkem vládního rozhodnutí, které vedlo ke sjednocení z široké řady autobusů sovětských i z různých koutů světa dovezených ojetin na tyto dva základní typy s dieselovými motory.

Taškentská tramvajová síť byla ještě nedávno největší v Asii. V okamžiku získání nezávislosti jezdilo přes 500 tramvají na 20 linkách o délce téměř 300 km. V roce 2008 (odkdy začíná veřejně dostupná dopravní statistika) se délka sítě snížila na 114,2 km se 123 tramvajemi, které přepravily 41,5 milionů cestujících. V roce 2011 se délka sítě zkrátila o dalších 20 km, vozový park klesl na 119 vozů (českých typů ČKD T6B5 a Pragoimex VarioLF.S a ruských KTM-19) a počet cestujících na 15,3 milionů.

Taškentské metro, zprovozněné 6. listopadu 1977, bylo jediným v asijské části SSSR. Délka jeho dnešních 3 tras dosahuje 36,1 km s 29 stanicemi. Ani jemu se pokles poptávky po veřejné dopravě nevyhnul – v roce 1999 jej využívalo 350 tisíc cestujících za den, dnes nejvýše 200 tisíc (pro srovnání – pražské metro přepravuje 1,25 milionu). Odráží se to i v nabídce – přestože je technicky vybaveno na interval 2 minuty, jezdí dnes nepříliš obsazené čtyřvozové soupravy ve špičkovém intervalu 5 minut a v neděli večer (kolem 20:30) dokonce po 15 minutách.

Obětí vládního rozhodnutí o unifikaci MHD se staly trolejbusy, které během necelého desetiletí zmizely nejen z ulic Taškentu, ale i dalších osmi uzbeckých měst. V Taškentu trolejbusy jezdily od 7.11.1947 a kolem roku 2000 měla trolejbusová síť délku 300 km, obsluhovaných více než 400 vozy ZIU a Škoda 14Tr – přitom ještě v letech těsně po osamostatnění bylo dodáno 111 kusů 14Tr, což tehdy představovalo největší kontrakt „na Východ“ po rozpadu SSSR.

Taškentská trolejbusová éra skončila v předvečer 1.máje 2010. Jediným trolejbusovým provozem, který přežil a má i šanci do budoucna a snad i na rozvoj, je 36 km dlouhá meziměstská trať Urgenč – Chiva. Provoz na první vnitroměstské lince v Urgenči (dnes zrušené) byl zahájen v roce 1997 se šesti škodovkami 14 Tr, o rok později přibyla trať do Chivy a tři Š 14 TrM.

(en.wikipedia.org/wiki/Trolleybuses_in_Urgench)

Jan Spousta

BUSportál: Pro Urgenč je aktuálně určena budoucí dodávka trolejbusů ze Škody Electric. Bude se jednat o 9 vozidel Škoda 24 Tr v karosériích Iveco Bus.

---

Připojujeme záběry autobusů a autokarů (evidentně s převahou čínských značek). Tramvaje spojíme s železničními záběry.