Zdá se to jako včera, kdy byly zbořeny veškeré zažité představy cestujících o přepravě autobusem na mezinárodní lince ještě v tehdejší Československé Federativní republice. "29". února 2011 by tomu bylo přesně 19 let, co poprvé vyjel na dnes již legendární a všem známé trase Příbram – Praha – Košice první luxusní autobus NEOPLAN firmy Turismo Františka Hejnala. Již v roce 1992 se této společnosti podařilo něco nového: ukázat cestujícím, jak vypadá příjemné cestování v klimatizovaném autobuse s toaletou přímo ve voze.

Počáteční nedůvěra cestujících vůči něčemu novému, neznámému byla po pár měsících zažehnána a cestující si velice rychle zvykli na pohodlí jako v letadle, za cenu autobusu. I deset hodin trvající cesta z Prahy do Košic se díky tomu dala příjemně zvládnout. Cestu zpříjemňovalo občerstvení a drobné „bufetové mňamky“ podávané stevardkou v autobuse. Ano, stevardkou již v roce 1992! Sám mám dodnes v paměti, jak jsem jako malý chlapec prožíval smyslovou kombinaci pohledu na západ slunce nad dálnicí D1 a chutí párků s hořčicí cestu za příbuznými z Prahy do Košic. Zážitek mě v dobrém poznamenal do konce života a tenkrát bych jen těžce odhadoval, že se mi autobusy NEOPLAN stanou životním osudem a koníčkem.

Dnes – po 19 letech je mezinárodní linka číslo 000203 stále v provozu. Už ji však nenajdete s konečnou v Košicích. Po loňské změně vede nyní z Prešova v přes Vranov nad Topľou, Michalovce, a Humenné až do Sniny. Celkem 833km, které autobusy NEOPLAN překonají za pouhých 13 hodin.

Vždy mě zajímalo, jaké to vlastně je, být v kůži řidiče a zkusit si projet celou trasu skoro tak, jako řidič. Po všem musím konstatovat, že to není žádná legrace. Práce řidiče zdaleka není jen sednout do autobusu a točit volantem. Řidiči přichází do práce již 45 minut před výjezdem z první zastávky. Cesta z Ouběnic do Příbrami trvá totiž skoro 20 minut. Po příchodu následuje převzetí tzv. "obsazováku", což je seznam cestujících, kteří v ten den pojedou na lince. Než autobus vyjede, je potřeba jako za starých časů udělat ještě rychlou kontrolu stavu oleje v motoru a zásob občerstvení. Mezitím už je nejvyšší čas opustit sídlo firmy a vyrazit na cestu, protože první cestující již čekají. Přes Příbram a Dobříš se po hodině zastavuje v Praze na Florenci, kde je očekáván první větší nápor cestujících. I když se může zdát, že je nástup hektický, vše má svůj pevný řád, nejdřív uložení zavazadel v pořadí Snina, Humenné Michalovce atd. A poté kontrola lístku u druhého řidiče v autobuse. Vše je z pohledu cestujícího otázkou několika málo minut. Aby cesta lépe utíkala a cestující se cítili příjemně, přivítá je řidič, řekne pár provozních pokynů - kde naleznou toaletu nebo že je v autobuse zákaz kouření. Pak už si stačí jen vychutnat film jako v kině. S každým ujetým kilometrem začíná padat na cestující spánek. To se však netýká řidiče, který má stále stoprocentní bdělost a dobrou náladu, která je základem při komunikaci s cestujícími. Stereotyp nástupu a výstupu cestujících je občas oživen příchodem některého z cestujících pro teplý nápoj, který je v autobuse podáván na zastávkách zdarma. Výběr nápojů je široký – instantní černá káva, kapučíno, čokoláda, čaj, mokačíno. Vybere si každý. Kdo nemá chuť na teplé nápoje, toho jistě uspokojí výběr nealkoholických nápojů a piva, které je možné v autobuse zakoupit. Ani se to nezdá, ale noc utíká rychle a jedna, dvě se člověk ocitne v Popradě. V letních měsících už ráno začíná v Popradě svítat a s tím začíná i nový den. Východu Slunce nad Tatrami patří mezi jedny z nejhezčích zážitků, které při cestě na Slovensko můžete zažít. Než autobus dorazí do Prešova, Slunce už je docela vysoko. Z Prešova přes Vranov nad Topľou a Michalovce to trvá do Sniny ještě dvě a půl hodiny. Po příjezdu ještě čeká řidiče převlečení do „civilu“ a rychlý úklid autobusu. Dohromady to zabere něco kolem půl hodinky. Teprve poté je možné zavřít dveře autobusu, zamknout ho a jít se vyspat.

Povolání řidiče je hodně náročné. Při nočním pracovním režimu má člověk životní rytmus jako netopýr – přes den spí, v noci pracuje. Občas se samozřejmě stane, že řidiči narazí na neočekávatelné situace ať už za volantem nebo při kontaktu s cestujícím. Vždy ale platí pravidlo zachovat chladnou hlavu a vše řešit s klidem a úsměvem, to je základ úspěchu, kterého by se měl člověk držet i v osobním životě. Na závěr patří velké poděkování firmě František Hejnal – Turismo za vstřícnost při tvrobě této reportáže.

Fotografie z noční jízdy jsou doplněné o fotografie z nedělní linky přes den.

Jakub Matoušek