Tisková zpráva Ministerstva životního prostředí.
Tisková zpráva Ministerstva životního prostředí.
Praha, 5. září 2007 - Od začátku září jsou dodavatelé motorové nafty povinni do ní přimíchávat dvě procenta biosložky. Do nafty se přimíchávají tzv. metylestery mastných kyselin – v českých podmínkách to znamená především metylester řepkového oleje (MEŘO). Hlavním cílem tohoto kroku je odstartovat postupnou náhradu části ropných paliv v dopravě biopalivy.
Automobilová doprava je jedním z nejvýznamnějších producentů CO2, tedy plynu, který nejvíce přispívá ke změnám klimatu. Právě ochrana klimatu je hlavním důvodem, proč k postupnému zvyšování podílu biopaliv přistupuje celá Evropská unie [1]. „Dnes jsme teprve na počátku přechodové fáze. Podíly biosložek v běžných palivech se budou nadále zvyšovat, hlavní budoucnost ale leží v biopalivech druhé a třetí generace,“ říká ministr životního prostředí Martin Bursík.
V České republice zavedl zákon o ochraně ovzduší povinný dvouprocentní podíl biosložky v naftě od 1. září 2007 a stejné procento bioetanolu v benzinu od 1. ledna 2008. Procentuální podíl v obou případech dále naroste. Počínaje 1. lednem 2009 bude benzin povinně obsahovat 3,5 % bioetanolu a nafta 4,5 % metylesteru mastných kyselin. Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo průmyslu a obchodu připravují návrh víceletého programu dalšího uplatnění biopaliv v dopravě, který umožní další rozvoj využívání biopaliv, včetně možností jejich podpory, zejména těch, která vyžadují specializované technické řešení, jako je např. vysokoprocentní směs bioetanolu s benzinem E85 (pro vozidla FFV – flexi fuel vehicles) nebo čistý rostlinný olej.
Využívání biopaliv má ale i další neopominutelná pozitiva: Znamená krok k postupnému snižování závislosti ČR i Evropy na dovozech ropy a zároveň diverzifikaci zdrojů energie pro dopravu. „Ropa se dováží většinou z nestabilních oblastí. Surovin pro biopaliva máme dostatek u nás,“ vysvětluje náměstek ministra pro ochranu klimatu a ovzduší Aleš Kuták.
Biopaliva znamenají zároveň ekonomickou příležitost především pro zemědělce, ale i pro další obyvatele venkova. Pomohou využít stovky hektarů půdy, která dnes leží ladem, ale zajistí i domácí odbyt pro řepku olejnou, která se již dnes u nás pro výrobu MEŘO pěstuje, ale produkt se exportuje nejčastěji do Rakouska a Německa.
Přimíchávání metylesterů mastných kyselin (MEŘO) do nafty upravují přesně konkrétní normy, technická specifikace je daná dalšími předpisy [2]. Vše samozřejmě už před vydáním norem podléhalo testování přímo na motorových vozidlech. „Obavy z toho, že podíl MEŘO v naftě do pěti procent někomu poškodí motor považuji proto za zcela liché. Ostatně to potvrzuje řada odborných institucí, jako je třeba Výzkumný ústav zemědělské techniky, ale i třeba Svaz dovozců automobilů,“ říká náměstek Kuták. „Ostatně podobně se běžně biopaliva přimíchávají do benzinu i nafty třeba v Německu, Rakousku nebo na Slovensku a k žádným problémům tam nedochází, stejně jako tam bez problémů tankují i čeští řidiči,“ dodává Aleš Kuták.
Tisková zpráva ministerstva průmyslu a obchodu: Zavádění biopaliv v České republice
Automobilová doprava je jedním z nejvýznamnějších producentů CO2, tedy plynu, který nejvíce přispívá ke změnám klimatu. Právě ochrana klimatu je hlavním důvodem, proč k postupnému zvyšování podílu biopaliv přistupuje celá Evropská unie [1]. „Dnes jsme teprve na počátku přechodové fáze. Podíly biosložek v běžných palivech se budou nadále zvyšovat, hlavní budoucnost ale leží v biopalivech druhé a třetí generace,“ říká ministr životního prostředí Martin Bursík.
V České republice zavedl zákon o ochraně ovzduší povinný dvouprocentní podíl biosložky v naftě od 1. září 2007 a stejné procento bioetanolu v benzinu od 1. ledna 2008. Procentuální podíl v obou případech dále naroste. Počínaje 1. lednem 2009 bude benzin povinně obsahovat 3,5 % bioetanolu a nafta 4,5 % metylesteru mastných kyselin. Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo průmyslu a obchodu připravují návrh víceletého programu dalšího uplatnění biopaliv v dopravě, který umožní další rozvoj využívání biopaliv, včetně možností jejich podpory, zejména těch, která vyžadují specializované technické řešení, jako je např. vysokoprocentní směs bioetanolu s benzinem E85 (pro vozidla FFV – flexi fuel vehicles) nebo čistý rostlinný olej.
Využívání biopaliv má ale i další neopominutelná pozitiva: Znamená krok k postupnému snižování závislosti ČR i Evropy na dovozech ropy a zároveň diverzifikaci zdrojů energie pro dopravu. „Ropa se dováží většinou z nestabilních oblastí. Surovin pro biopaliva máme dostatek u nás,“ vysvětluje náměstek ministra pro ochranu klimatu a ovzduší Aleš Kuták.
Biopaliva znamenají zároveň ekonomickou příležitost především pro zemědělce, ale i pro další obyvatele venkova. Pomohou využít stovky hektarů půdy, která dnes leží ladem, ale zajistí i domácí odbyt pro řepku olejnou, která se již dnes u nás pro výrobu MEŘO pěstuje, ale produkt se exportuje nejčastěji do Rakouska a Německa.
Přimíchávání metylesterů mastných kyselin (MEŘO) do nafty upravují přesně konkrétní normy, technická specifikace je daná dalšími předpisy [2]. Vše samozřejmě už před vydáním norem podléhalo testování přímo na motorových vozidlech. „Obavy z toho, že podíl MEŘO v naftě do pěti procent někomu poškodí motor považuji proto za zcela liché. Ostatně to potvrzuje řada odborných institucí, jako je třeba Výzkumný ústav zemědělské techniky, ale i třeba Svaz dovozců automobilů,“ říká náměstek Kuták. „Ostatně podobně se běžně biopaliva přimíchávají do benzinu i nafty třeba v Německu, Rakousku nebo na Slovensku a k žádným problémům tam nedochází, stejně jako tam bez problémů tankují i čeští řidiči,“ dodává Aleš Kuták.
Poznámky:
[1] Členské státy EU jsou vázány směrnicí 2003/30/ES k dosažení podílu biopaliv v dopravě ve výši 5.75% z celkové spotřeby benzínu a motorové nafty do roku 2010.
[2] Přimíchávání se řídí normou ČSN EN 590. Je zcela v souladu se zákonem č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a přílohou č. 1 prováděcí vyhlášky č. 229/2004 Sb., kterou se stanoví požadavky na pohonné hmoty pro provoz vozidel na pozemních komunikacích a způsob sledování a monitorování jejich jakosti.
