Tejo neboli Tagus je jednou ze dvou řek, které přetínají celé Portugalsko od španělské hranice až k Atlantickému pobřeží – ono to vlastně není ani příliš daleko, vzdušnou čarou asi 200 kilometrů. Třicet kilometrů před ústím Teja do Atlantiku leží na jeho severním břehu milionové hlavní město Lisabon. Po obou stranách řeky se pak až k pobřeží rozkládá snad čtyřmilionová metropolitní aglomerace, která ovšem nemá žádnou formální strukturu, neboť státním orgánem sjednocujícím Lisabon, předměstí na severním břehu i území na jižním břehu je až celostátní vláda. Fyzicky byl jižní břeh se severem spojen poprvé teprve silničním mostem v roce 1966, do té doby byly jediným spojením osobní trajekty. Již tehdy byla pod mostovkou vybudována konstrukce i pro železniční trať, ta však byla uvedena do provozu až v roce 1999. Těsně před Světovou výstavou EXPO 1998 byl otevřen i druhý silniční most, spojující opačný okraj Lisabonu přímo se Setubalem, centrem jižního regionu.

Zkvalitňování dopravy mělo zásadní vliv i na urbanizaci jižního břehu. V průběhu devadesátých let se začaly všechny jeho obce a městečka měnit na obrovská sídliště (vesměs „paneláková“), která se stala domovem pro statisíce obyvatel.

Dvě kapacitní silniční magistrály a železnice vyřešily spojení ze sídlišť do centra Lisabonu, nepřinesly však řešení pro dopravu uvnitř nově vzniklého „velkoměsta“. Proto bylo schváleno vybudování systému „Metropolitano Sul de Tejo“, jehož první trasa od nádraží Corrois byla slavnostně otevřena 30.dubna a provoz pro veřejnost zahájen na 1.máje 2007. Přestože název připomíná metro, z českého pohledu se jedná o trochu lepší tramvajovou trať, vedenou po samostatném tělese.