Jsem nekuřák. Mám ale (jako asi každý člověk) jiné nešvary, takže se snažím být k ostatním tolerantní. Vadí mi bezohlednost. Někteří kuřáci si bez ohledu na okolí zapálí svoji oblíbenou cigaretu kdekoliv a kdykoliv. Někteří nekuřáci zase prosazují až moc jednostranná řešení. Domnívám se, že každý by měl mít právo volby. Nemyslím si, že by měly existovat jen nekuřácké restaurace, nekuřácké vlaky, nekuřácké ulice, nekuřácké všechno. Jsem ale přesvědčený, že zatoužím-li po restauraci bez cigaretového kouře, nebo budu-li chtít vyčkat svého spoje bez nedobrovolné inhalace nikotinu, mám na to plné právo.

Dívám se kolem sebe a vidím různá řešení tohoto problému. Německé a rakouské dráhy přicházejí od 1. září 2007 se zákazem kouření ve všech svých vlacích a ve vlacích jiných drah projíždějících po území Rakouska nebo Německa. U nás na ochranu nekuřáků vyšel dlouho diskutovaný zákon. Na mnoha místech je ale ponechán prostor pro jeho snadné obcházení a zákon tak ztrácí na praktickém významu. Nic to ale nemění na tom, že nad všechny zákony, přepravní řády, zákazy a příkazy je lidská slušnost, ohleduplnost a tolerance. Slušnému kuřákovi je jedno, zda na označníku zastávky visí nebo nevisí cedulka upozorňující na vyhlášený zákaz kouření. Slušný kuřák sám od sebe poodstoupí o pár kroků dál, protože neví, zda mají kolem stojící cestující chuť vychutnat si jeho cigaretu spolu s ním. Tolerantní nekuřák zase nebude striktně vyžadovat zákaz kouření ve všech prostorách nádraží, když je pro jeho provozovatele technicky možné zřídit krytý či nekrytý prostor vyhrazený kuřákům. Mohl bych tady jmenovat další příklady a situace, kdy by trocha ohleduplnosti vyřešila velké množství sporů a problémů. Stačí se ale na chvíli zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a tyto příklady uvidíte sami. Přikládám tedy jen fotografii z nádraží v Českých Budějovicích, které je moderní nejen svým technickém provedením, ale i myšlenkami, a zároveň bych chtěl na tomto místě poděkovat všem ohleduplným lidem – kuřákům i nekuřákům.