Štěpán Jůza pro BUSportál.
Štěpán Jůza pro BUSportál.
Článek Zákaz zastavení na zastávce - chyba v zákoně nebo pseudoproblém?" znovu zmiňuje problém, o kterém se již před mnoha měsíci hovořilo v parlamentu a psalo v novinách a na který bylo Ministerstvo dopravy jistě mnohokrát upozorněno, tak jako na stovky dalších chyb předpisů v jeho gesci. Stanovisko tiskové mluvčí Žižkové zapadá do stylu práce Ministerstva dopravy v posledních letech. Namísto aby MD připravovalo kvalitní a bezchybné právní předpisy a poděkovalo za upozornění na závažné chyby a mezery, které profesionálům nedopatřením unikly, čteme a slyšíme od jeho představitelů i od vedení dopravní policie někdy krkolomná, jindy zcela nekompetentní vysvětlení, jejichž cílem je právní zmetky za každou cenu obhajovat a nekvalitní práci legislativců krýt. Tomu kvalita právního řádu i návrhů nových předpisů bohužel odpovídá.
Výklad tiskové mluvčí odvozuje z etymologického původu slova "zastávka" a blíže nepopsaného "kontextu celého právního řádu", že "zastávka autobusu je určená pro zastavení autobusu a podobně" a že "řidiči vozidel hromadné dopravy, pro které je zastávka určena, ji samozřejmě mohou využít a nic tím neporušují".
Pod "kontextem celého právního řádu" si dokážu představit výkladový princip, že ustanovení, které je ve svém doslovném významu zjevně nesmyslné, zbytečné nebo jinak nehorázné, se nemá brát vážně, tedy dodržovat ani vymáhat. Lze však tento způsob VÝKLADU právního řádu použít jako argument, proč nesmysl má v zákoně zůstat i nadále? O "celém právním řádu" by se mělo hovořit především tehdy, jestliže právní předpisy do sebe logicky zapadají a nejsou ve vzájemném rozporu.
Je licence nadřazená Zákonu o silničním provozu?
V Zákoně o silničním provozu máme velmi exaktně stanoveno, že v zastávce a u zastávky je zakázáno zastavení a stání. Zmíněný etymologicko-kontextový výklad předpokládá, že někteří řidiči jsou z tohoto zákazu "samozřejmě" (tedy implicitně) vyjmuti. Ale kteří? Co míní paní Žižková vymezením "a podobně"? Pro koho zastávka "je určena"? Nejjednodušší vysvětlení by bylo, že zastávka je určena pro zastavování vozidel vykonávajících spoj na pravidelné lince podle platné licence a schváleného jízdního řádu. Vzniká nám tu tedy jakýsi precedent: správní rozhodnutí podle Zákona o silniční dopravě je v tomto případě fakticky nadřazeno Zákonu o silničním provozu. Licence vydaná podle jednoho zákona fakticky opravňuje k výjimce z obecné úpravy stanovené zcela jiným zákonem. Co když někdo začne uplatňovat "výklad v kontextu celého právního řádu", podle kterého licence zprošťuje také povinnosti dodržovat zákaz vjezdu nebo přikázaný směr jízdy? Co když někdo bude tvrdit, že schválený jízdní řád ho opravňuje překračovat nejvyšší dovolenou rychlost?
Jak se z hlediska pravidel provozu dívat na dopravce, který podle licence má zastávku na účelové komunikaci (například autobusovém nádraží), ale nemá od vlastníka oprávnění tuto komunikaci užívat? Je pro jeho vozidla zastávka určena? A co dopravce, který podle licence některou zastávku má užívat, ale s majitelem jejího označníku neuzavřel smlouvu nebo zřídil neoprávněně vlastní označník? Dopustil by se pak jeho řidič přestupku proti pravidlům provozu na pozemních komunikacích, nebo jde o pouhý soukromoprávní vztah? Jak je tomu v případě zvláštní linkové dopravy, u níž se sice počítá s užíváním zastávek, ale nikoliv s užíváním jejich označníků a smluvním vztahem?
Zastavení, nebo i stání?
Ministerský výklad vychází z etymologie slova "zastávka" a obhajuje pouze možnost zastavení. "Zastavit" podle Zákona o silničním provozu znamená "uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu". Mluvčí Žižková tedy svým vysvětlením nemůže uklidnit ty řidiče, kteří v zastávce navíc ještě prodávají jízdenky, případně podávají informace cestujícím. Nebo se má rozumět také samo sebou, že všechny tyto úkony jsou součástí "neprodleného nastoupení"? Tak jako se rozumí samo sebou, že na některé státní činitele se žádné předpisy nevztahují?
Zcela praktickým a všedním problémem je dodržení jízdního řádu při odjezdu ze zastávky. Pokud stojí řidič s autobusem v zastávce a do odjezdu mu zbývá minuta, dovoluje mu "kontext právního řádu" celou minutu stát v zastávce? Je možné zůstat stát ve výstupní zastávce? Je možné do nástupní zastávky přistavit vůz ve větším předstihu? Je přípustné zřizovat takzvané manipulační zastávky? Zdravý rozum by napověděl cosi o tom, jestli autobus překáží v jízdním pruhu nebo dalšímu autobusu, ale Zákon o silničním provozu tento problém neřeší a tisková mluvčí také ne.
Nelinková doprava, neautobusová linková doprava
Licenční rozhodnutí se vydává pouze pro linkovou dopravu. Zákon o silniční dopravě zmiňuje užívání zastávek ještě v případě náhradní autobusové dopravy za přerušenou drážní dopravu, kdy o umístění zastávek rozhoduje sám dopravce se schválením Policie ČR. V těchto případech je stanoven alespoň nějaký postup, jímž se zastávky nějakým vozidlům "určují".
Specifickou otázkou je zastávka linkové osobní dopravy provozované jinými vozidly než autobusy, například osmimístnými automobily (teoreticky by mohla být linková doprava provozována i běžným čtyř- nebo pětimístným osobním automobilem, podobně jako taxislužba). Zákon o silniční dopravě s takovou možností počítá již od roku 1994 a několik neautobusových linek skutečně existuje. Pravidla silničního provozu a jejich prováděcí vyhláška od té doby prošly zásadními změnami, avšak dopravní značky k označení zastávky pro osobní automobily stále neobsahují.
Existuje však mnoho dalších forem silniční osobní dopravy, které nepodléhají licenčnímu řízení, avšak použití zastávek může být rozumné a účelné. Spoje "radiobusu" v Rychnově nad Kněžnou, kterými je doplněn systém linkové dopravy, avšak které samy kritéria linkové dopravy nesplňují, žádnou licenci nemají a nepotřebují. Zajišťuje-li dopravce jednorázově například kyvadlovou dopravu na sportovní akci nebo u příležitosti oslavy výročí města, také obvykle nejde o linkovou dopravu. Mnohdy může být rozumné využít zastávku k nástupu nebo výstupu cestujících ze zájezdového autobusu (na mnohých autobusových nádražích či stanovištích jsou k tomuto účelu některá stání, tedy zastávky, dokonce vyhrazeny). U leckterého nádraží, stanice metra nebo jiného dopravního uzlu by šlo uvažovat o tom, aby v zastávce autobusu bylo povoleno zastavení vozidlům individuální automobilové dopravy (systém K+R, v rámci trendu návaznosti soukromé a veřejné dopravy).
Mělo by být využívání zastávek projednáváno s dopravním úřadem, který u linkové dopravy odpovídá za koordinaci jízdních řádů a tím i za odpovídající kapacitu zastávek, nebo se silničním správním úřadem nebo vlastníkem účelové komunikace, který je oprávněn stanovit místní úpravu provozu dodatkovou tabulkou nebo udělit výjimku? Praktický rozum se může přiklánět k té či oné variantě, systémové řešení ovšem zákony postrádají. V praxi se občas lze setkat i s tím, že vlastník označníku zastávky se sám pasuje do role vlastníka veřejné pozemní komunikace v zastávce a pokouší se zastávku "pronajímat" a rozhodovat o provozu ostatních dopravců v ní, a mnohé dopravní úřady na tuto hru přistupují.
Řešení nemusí být složité
Někteří úředníci mají ve zvyku chyby v zákonech hájit i tím, že nelze zákonem ošetřit každý detail a každou situaci. Opravdu se domnívají, že paušální zákaz zastavení a stání v zastávce je "pseudoproblém", který "samozřejmě nemá žádný reálný základ"? Opravdu nedokáží v Zákoně o silničním provozu jednoznačně vyjádřit, kdo a za jakých podmínek smí v zastávce zastavit nebo stát, a v Zákoně o silniční dopravě dořešit, jak se rozhoduje o užívání zastávky nelinkovou dopravou?
Štěpán Jůza
Výklad tiskové mluvčí odvozuje z etymologického původu slova "zastávka" a blíže nepopsaného "kontextu celého právního řádu", že "zastávka autobusu je určená pro zastavení autobusu a podobně" a že "řidiči vozidel hromadné dopravy, pro které je zastávka určena, ji samozřejmě mohou využít a nic tím neporušují".
Pod "kontextem celého právního řádu" si dokážu představit výkladový princip, že ustanovení, které je ve svém doslovném významu zjevně nesmyslné, zbytečné nebo jinak nehorázné, se nemá brát vážně, tedy dodržovat ani vymáhat. Lze však tento způsob VÝKLADU právního řádu použít jako argument, proč nesmysl má v zákoně zůstat i nadále? O "celém právním řádu" by se mělo hovořit především tehdy, jestliže právní předpisy do sebe logicky zapadají a nejsou ve vzájemném rozporu.
Je licence nadřazená Zákonu o silničním provozu?
V Zákoně o silničním provozu máme velmi exaktně stanoveno, že v zastávce a u zastávky je zakázáno zastavení a stání. Zmíněný etymologicko-kontextový výklad předpokládá, že někteří řidiči jsou z tohoto zákazu "samozřejmě" (tedy implicitně) vyjmuti. Ale kteří? Co míní paní Žižková vymezením "a podobně"? Pro koho zastávka "je určena"? Nejjednodušší vysvětlení by bylo, že zastávka je určena pro zastavování vozidel vykonávajících spoj na pravidelné lince podle platné licence a schváleného jízdního řádu. Vzniká nám tu tedy jakýsi precedent: správní rozhodnutí podle Zákona o silniční dopravě je v tomto případě fakticky nadřazeno Zákonu o silničním provozu. Licence vydaná podle jednoho zákona fakticky opravňuje k výjimce z obecné úpravy stanovené zcela jiným zákonem. Co když někdo začne uplatňovat "výklad v kontextu celého právního řádu", podle kterého licence zprošťuje také povinnosti dodržovat zákaz vjezdu nebo přikázaný směr jízdy? Co když někdo bude tvrdit, že schválený jízdní řád ho opravňuje překračovat nejvyšší dovolenou rychlost?
Jak se z hlediska pravidel provozu dívat na dopravce, který podle licence má zastávku na účelové komunikaci (například autobusovém nádraží), ale nemá od vlastníka oprávnění tuto komunikaci užívat? Je pro jeho vozidla zastávka určena? A co dopravce, který podle licence některou zastávku má užívat, ale s majitelem jejího označníku neuzavřel smlouvu nebo zřídil neoprávněně vlastní označník? Dopustil by se pak jeho řidič přestupku proti pravidlům provozu na pozemních komunikacích, nebo jde o pouhý soukromoprávní vztah? Jak je tomu v případě zvláštní linkové dopravy, u níž se sice počítá s užíváním zastávek, ale nikoliv s užíváním jejich označníků a smluvním vztahem?
Zastavení, nebo i stání?
Ministerský výklad vychází z etymologie slova "zastávka" a obhajuje pouze možnost zastavení. "Zastavit" podle Zákona o silničním provozu znamená "uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu". Mluvčí Žižková tedy svým vysvětlením nemůže uklidnit ty řidiče, kteří v zastávce navíc ještě prodávají jízdenky, případně podávají informace cestujícím. Nebo se má rozumět také samo sebou, že všechny tyto úkony jsou součástí "neprodleného nastoupení"? Tak jako se rozumí samo sebou, že na některé státní činitele se žádné předpisy nevztahují?
Zcela praktickým a všedním problémem je dodržení jízdního řádu při odjezdu ze zastávky. Pokud stojí řidič s autobusem v zastávce a do odjezdu mu zbývá minuta, dovoluje mu "kontext právního řádu" celou minutu stát v zastávce? Je možné zůstat stát ve výstupní zastávce? Je možné do nástupní zastávky přistavit vůz ve větším předstihu? Je přípustné zřizovat takzvané manipulační zastávky? Zdravý rozum by napověděl cosi o tom, jestli autobus překáží v jízdním pruhu nebo dalšímu autobusu, ale Zákon o silničním provozu tento problém neřeší a tisková mluvčí také ne.
Nelinková doprava, neautobusová linková doprava
Licenční rozhodnutí se vydává pouze pro linkovou dopravu. Zákon o silniční dopravě zmiňuje užívání zastávek ještě v případě náhradní autobusové dopravy za přerušenou drážní dopravu, kdy o umístění zastávek rozhoduje sám dopravce se schválením Policie ČR. V těchto případech je stanoven alespoň nějaký postup, jímž se zastávky nějakým vozidlům "určují".
Specifickou otázkou je zastávka linkové osobní dopravy provozované jinými vozidly než autobusy, například osmimístnými automobily (teoreticky by mohla být linková doprava provozována i běžným čtyř- nebo pětimístným osobním automobilem, podobně jako taxislužba). Zákon o silniční dopravě s takovou možností počítá již od roku 1994 a několik neautobusových linek skutečně existuje. Pravidla silničního provozu a jejich prováděcí vyhláška od té doby prošly zásadními změnami, avšak dopravní značky k označení zastávky pro osobní automobily stále neobsahují.
Existuje však mnoho dalších forem silniční osobní dopravy, které nepodléhají licenčnímu řízení, avšak použití zastávek může být rozumné a účelné. Spoje "radiobusu" v Rychnově nad Kněžnou, kterými je doplněn systém linkové dopravy, avšak které samy kritéria linkové dopravy nesplňují, žádnou licenci nemají a nepotřebují. Zajišťuje-li dopravce jednorázově například kyvadlovou dopravu na sportovní akci nebo u příležitosti oslavy výročí města, také obvykle nejde o linkovou dopravu. Mnohdy může být rozumné využít zastávku k nástupu nebo výstupu cestujících ze zájezdového autobusu (na mnohých autobusových nádražích či stanovištích jsou k tomuto účelu některá stání, tedy zastávky, dokonce vyhrazeny). U leckterého nádraží, stanice metra nebo jiného dopravního uzlu by šlo uvažovat o tom, aby v zastávce autobusu bylo povoleno zastavení vozidlům individuální automobilové dopravy (systém K+R, v rámci trendu návaznosti soukromé a veřejné dopravy).
Mělo by být využívání zastávek projednáváno s dopravním úřadem, který u linkové dopravy odpovídá za koordinaci jízdních řádů a tím i za odpovídající kapacitu zastávek, nebo se silničním správním úřadem nebo vlastníkem účelové komunikace, který je oprávněn stanovit místní úpravu provozu dodatkovou tabulkou nebo udělit výjimku? Praktický rozum se může přiklánět k té či oné variantě, systémové řešení ovšem zákony postrádají. V praxi se občas lze setkat i s tím, že vlastník označníku zastávky se sám pasuje do role vlastníka veřejné pozemní komunikace v zastávce a pokouší se zastávku "pronajímat" a rozhodovat o provozu ostatních dopravců v ní, a mnohé dopravní úřady na tuto hru přistupují.
Řešení nemusí být složité
Někteří úředníci mají ve zvyku chyby v zákonech hájit i tím, že nelze zákonem ošetřit každý detail a každou situaci. Opravdu se domnívají, že paušální zákaz zastavení a stání v zastávce je "pseudoproblém", který "samozřejmě nemá žádný reálný základ"? Opravdu nedokáží v Zákoně o silničním provozu jednoznačně vyjádřit, kdo a za jakých podmínek smí v zastávce zastavit nebo stát, a v Zákoně o silniční dopravě dořešit, jak se rozhoduje o užívání zastávky nelinkovou dopravou?
Štěpán Jůza
