Vysoký podíl nehod a jejich následků způsobený v ČR řidiči s praxí do 5 let. Je řešením zavedením institutu tzv. řízení pod dohledem?
Reklama
Vysoký podíl nehod a jejich následků způsobený v ČR řidiči s praxí do 5 let. Je řešením zavedením institutu tzv. řízení pod dohledem?
TSB - V roce 2015 vyšetřovala Policie ČR celkem 78 201 dopravních nehod zaviněných řidiči motorových vozidel. Z nich 16 137 zavinili řidiči s praxí do 5 let. Odečteme-li od celkového počtu nehod ty, u kterých nebyla praxe řidiče zjištěna (jedná se o 25 429 případů), dojdeme k závěru, že řidiči s nejnižší praxí zavinili zhruba 31 % nehod (stejně jako v r. 2014). Podobně dojdeme ke zjištění, že vinou nejméně zkušených řidičů zahynulo 28 % z celkového počtu obětí dopravních nehod zaviněných řidiči motorových vozidel. Začínající řidiči se v loňském roce podepsali na 31 % těžkých a 33 % lehkých zranění. V roce 2014 byla nejčastější příčinou nehod způsobených řidiči s praxí do dvou let nepřiměřená rychlost jízdy. Zarážející ovšem je, že u těchto novopečených řidičů je zaznamenán nejvyšší podíl zaviněných nehod s asistencí alkoholu.
Dle odborníků z nizozemské výzkumné instituce SWOV se řidič může považovat za zkušeného po ujetí zhruba 100 000 kilometrů. Aby se mohl uchazeč o řidičské oprávnění stát řidičem skýtajícím záruku, že zvládá potřebné základy samostatné a bezpečné jízdy, měl by v rámci praktické přípravy odjezdit alespoň 3 000 kilometrů a za volantem strávit přinejmenším 100 hodin. To je zjištění švýcarské rady pro bezpečnost silničního provozu Bureau de prévention des accidents, člena Evropské rady pro bezpečnost silničního provozu (ETSC). Švédští a norští odborníci doporučují ujet alespoň 5 000 kilometrů. Pravděpodobnost účasti na nehodě se pak po zahájení samostatné praxe snižuje o nemalých 40-50 %.
Odjetí tří tisíc kilometrů před zahájením samostatné řidičské praxe je jedna věc, ekonomické náklady spojené s přípravou v autoškole druhá. Některé evropské státy se proto snaží docílit dosažení dostatečné řidičské erudovanosti u novopečených řidičů zavedením institutu tzv. řízení pod dohledem (accompanied driving). V zásadě se můžeme setkat se dvěma modely. Buď je budoucí automobilista doprovázen zkušeným řidičem před vlastní řidičskou zkouškou, nebo naopak je doprovázen až po jejím úspěšném složení. Jízda pod dohledem zaručí, že budoucí motorista najezdí až několik tisíc kilometrů v přítomnosti zkušeného řidiče (zpravidla se jedná o někoho z blízkých). Tato příprava trvá až rok, budoucí řidiči tak mají možnost seznámit se se specifiky jízdy ve všech obdobích roku.
Noví řidiči takto před samostatnou praxí odjezdí několikanásobně více kilometrů, než tomu bývá při přípravě jen v autoškole. Jedním z důležitých benefitů je, že si plně uvědomí odpovědnost, kterou budou mít, až samostatně vyrazí do provozu. Efekt takové přípravy se odvíjí od kvality doprovázejícího řidiče, počtu hodin strávených při přípravě a náročnosti podmínek, ve kterých příprava probíhá. Obecně je považován tento model za bezpečný. Konkrétní údaje ze Švédska vypovídají o tom, že jízda pod dohledem je cca 10x bezpečnější, než když novopečený řidič samostatně vyrazí po úspěšně zvládnuté zkoušce do provozu bez předchozí praxe s doprovázející osobou.
Statistiky nehod novopečených řidičů, kteří před samostatnou praxí jezdili pod dohledem, bývají příznivější. V Německu registrují až o 36 % nižší nehodovost těchto šoférů, až o čtvrtinu se snižuje i počet jejich přestupků při řízení. Švédští nováčci vykazují během prvních dvou let nehodovost nižší o zhruba 35 %. Z Norska je rovněž hlášen nižší počet nehod těchto řidičů, nicméně tento model přípravy zde je využíván velmi zřídka. Ve Francii naopak jsou po počátečním nadšení zdrženlivější. Poslední statistická data naznačují, že nehodovost řidičů v samostatné praxi připravujících se pod dohledem je vyšší. Přičítá se to nízkému počtu hodin přípravy, malé náročnosti podmínek, ve kterých probíhala, a konečně též ne vždy dostatečné kvalitě doprovázejících osob. Obecně však je tento model přípravy považován za efektivní. O tom ostatně svědčí skutečnost, že se s ním můžeme setkat v řadě (nejen) evropských států – mezi ně se řadí např. státy Beneluxu, Pobaltí, Švédsko, Norsko, Finsko, Francie, Německo, Rakousko, Švýcarsko či Velká Británie.
Závěrem zbývá zamyslet se nad tím, proč v řadě evropských států je kladen na přípravu budoucích řidičů takový důraz. Praktická řidičská zkouška bývá náročná. Zkušební komisaři hodnotí, zda je adept na řidičské oprávnění schopen se samostatně a bezpečně účastnit silničního provozu, bez ohledu na délku vlastní přípravy. V České republice a některých postsocialistických státech je naopak velmi často přihlíženo k tomu, co je reálné naučit budoucího řidiče osobního vozidla během zákonem stanovených lekcí praktického výcviku. ac
Bezpečnost provozu se v řadě evropských zemí řadí mezi důležité celospolečenské priority. Řídit motorové vozidlo bez řádné předchozí přípravy se tam zkrátka nevyplácí.
Roman Budský, TSB
Dle odborníků z nizozemské výzkumné instituce SWOV se řidič může považovat za zkušeného po ujetí zhruba 100 000 kilometrů. Aby se mohl uchazeč o řidičské oprávnění stát řidičem skýtajícím záruku, že zvládá potřebné základy samostatné a bezpečné jízdy, měl by v rámci praktické přípravy odjezdit alespoň 3 000 kilometrů a za volantem strávit přinejmenším 100 hodin. To je zjištění švýcarské rady pro bezpečnost silničního provozu Bureau de prévention des accidents, člena Evropské rady pro bezpečnost silničního provozu (ETSC). Švédští a norští odborníci doporučují ujet alespoň 5 000 kilometrů. Pravděpodobnost účasti na nehodě se pak po zahájení samostatné praxe snižuje o nemalých 40-50 %.
Odjetí tří tisíc kilometrů před zahájením samostatné řidičské praxe je jedna věc, ekonomické náklady spojené s přípravou v autoškole druhá. Některé evropské státy se proto snaží docílit dosažení dostatečné řidičské erudovanosti u novopečených řidičů zavedením institutu tzv. řízení pod dohledem (accompanied driving). V zásadě se můžeme setkat se dvěma modely. Buď je budoucí automobilista doprovázen zkušeným řidičem před vlastní řidičskou zkouškou, nebo naopak je doprovázen až po jejím úspěšném složení. Jízda pod dohledem zaručí, že budoucí motorista najezdí až několik tisíc kilometrů v přítomnosti zkušeného řidiče (zpravidla se jedná o někoho z blízkých). Tato příprava trvá až rok, budoucí řidiči tak mají možnost seznámit se se specifiky jízdy ve všech obdobích roku.
Noví řidiči takto před samostatnou praxí odjezdí několikanásobně více kilometrů, než tomu bývá při přípravě jen v autoškole. Jedním z důležitých benefitů je, že si plně uvědomí odpovědnost, kterou budou mít, až samostatně vyrazí do provozu. Efekt takové přípravy se odvíjí od kvality doprovázejícího řidiče, počtu hodin strávených při přípravě a náročnosti podmínek, ve kterých příprava probíhá. Obecně je považován tento model za bezpečný. Konkrétní údaje ze Švédska vypovídají o tom, že jízda pod dohledem je cca 10x bezpečnější, než když novopečený řidič samostatně vyrazí po úspěšně zvládnuté zkoušce do provozu bez předchozí praxe s doprovázející osobou.
Statistiky nehod novopečených řidičů, kteří před samostatnou praxí jezdili pod dohledem, bývají příznivější. V Německu registrují až o 36 % nižší nehodovost těchto šoférů, až o čtvrtinu se snižuje i počet jejich přestupků při řízení. Švédští nováčci vykazují během prvních dvou let nehodovost nižší o zhruba 35 %. Z Norska je rovněž hlášen nižší počet nehod těchto řidičů, nicméně tento model přípravy zde je využíván velmi zřídka. Ve Francii naopak jsou po počátečním nadšení zdrženlivější. Poslední statistická data naznačují, že nehodovost řidičů v samostatné praxi připravujících se pod dohledem je vyšší. Přičítá se to nízkému počtu hodin přípravy, malé náročnosti podmínek, ve kterých probíhala, a konečně též ne vždy dostatečné kvalitě doprovázejících osob. Obecně však je tento model přípravy považován za efektivní. O tom ostatně svědčí skutečnost, že se s ním můžeme setkat v řadě (nejen) evropských států – mezi ně se řadí např. státy Beneluxu, Pobaltí, Švédsko, Norsko, Finsko, Francie, Německo, Rakousko, Švýcarsko či Velká Británie.
Závěrem zbývá zamyslet se nad tím, proč v řadě evropských států je kladen na přípravu budoucích řidičů takový důraz. Praktická řidičská zkouška bývá náročná. Zkušební komisaři hodnotí, zda je adept na řidičské oprávnění schopen se samostatně a bezpečně účastnit silničního provozu, bez ohledu na délku vlastní přípravy. V České republice a některých postsocialistických státech je naopak velmi často přihlíženo k tomu, co je reálné naučit budoucího řidiče osobního vozidla během zákonem stanovených lekcí praktického výcviku. ac
Bezpečnost provozu se v řadě evropských zemí řadí mezi důležité celospolečenské priority. Řídit motorové vozidlo bez řádné předchozí přípravy se tam zkrátka nevyplácí.
Roman Budský, TSB
