postřehy z natáčení "Dopravního podniku" skupinou amatérských filmařů "Veselý film" pro BUSportál od Jana Havíře.
postřehy z natáčení "Dopravního podniku" skupinou amatérských filmařů "Veselý film" pro BUSportál od Jana Havíře.
Neznám nikoho, kdo by alespoň jednou v životě nezatoužil být televizní nebo filmovou hvězdou – ať už před kamerou jako herec nebo moderátor, či za kamerou, jako kameraman nebo režisér. Málokomu se ale podaří tyhle sny vyplnit. O to víc fandím lidem, kteří se, byť na amatérské úrovni, nebojí taková přání realizovat. Jedním z nich je i Jan Veselý, osmnáctiletý mladík z Jaroměřic nad Rokytnou, který navíc svoji amatérskou filmovou tvorbu spojil s autobusy. O to víc mě lákalo zúčastnit se alespoň jednoho natáčení a nahlédnout pod pokličku tvrdé filmařské práce. A rád se s vámi o svoje zážitky podělím.
Je krásné sobotní odpoledne a spolu se svojí kolegyní fotografkou zastavujeme před objektem vozovny v Jaroměřicích nad Rokytnou. Před bránou stojí sympatický mladík obtěžkán několika taškami s potřebným vybavením. Zároveň s námi přijíždí i jeden z řidičů autobusu, pan Svoboda, který nám bránu odemyká a pouští nás dovnitř. O areál se autobusy musí podělit s autobazarem a prodejnou stavebnin, takže se původně docela rozsáhlá provozovna se zázemím pro řidiče zmenšila na malé parkovací místo pro několik autobusů.
Svoje věci jsme složili na sedadlech jednoho z autobusů, který se bude účastnit dnešního natáčení. Během následujících dvaceti minut se sešli i herci a začali se připravovat podmínky pro natáčení prvních dnešních záběrů. Kluci se převlékli z civilního oblečení do stejnokrojů dopravní společnosti ICOM a jsou téměř k nerozeznání od skutečných řidičů.
První záběry vyžadují o něco více technické přípravy. Bude se natáčet situace, kdy se v autobuse na lince vznítil motor. Zahoření motoru bude imitováno mlhou, která bude přivedena do prostoru motoru od zapůjčeného mlhostroje. Zprovoznění mlhostroje byl náročný, ale velmi veselý úkol. Nakonec se povedlo a přistupuje se k natáčení. Petr, který hraje právě řidiče porouchaného autobusu, několikrát po sobě podle pokynů režiséra vybíhá z autobusu k motoru a běží zase zpátky pro hasící přístroj. Po natočení těchto záběrů jsme uvedli do původního stavu mlhostroj i autobus a přistoupili k natáčení fyzicky méně náročných záběrů.
Kluci se před každým záběrem poctivě učí dialogy ze scénáře. Sice občas s Honzou, jako autorem, režisérem i kameramanem diskutují a vnášejí do dialogů i scén svoje vlastní nápady, ale respektují jej a poslední slovo má vždycky on. Dobrým nápadům se však nebrání a tak namístě propiskou vylepšuje ve scénáři některé pasáže.
Nějakou dobu jsem celé natáčení pozoroval pouze jako pasivní divák. Je až neskutečné, jak hladce probíhalo natáčení některých záběrů. Herci prakticky neměli čas na oddech, protože každou volnou chvilku vyplňovali čtením scénáře. Následuje jeden záběr za druhým, některé záběry se i několikrát opakují. Buď není režisér stoprocentně spokojený nebo prostě jen někdo zapomněl nebo zkomolil text. I tak ale vládne mezi kluky naprosto skvělá atmosféra prošpikovaná humornými nebo trapnými situacemi z jednotlivých záběrů. Je důležité umět se zasmát sám sobě.
Nádherným zážitkem pro mě ale bylo, když jsem si i já mohl na chvíli obléknout dopraváckou uniformu a zahrát si vedlejší roli jednoho řidiče. Až v takové situaci si člověk uvědomí, že plynulý sled jednotlivých záběrů je opravdu výsledek tvrdé práce celého týmu. I já jsem několikrát zapomněl text nebo říkal dialog někoho jiného, ale přátelská atmosféra a podpora ostatních herců dělá divy.
Když jsme po čtyřech hodinách s kolegyní, která zaplnila náš fotoaparát nádhernými snímky, opouštěli jaroměřickou vozovnu a loučili se s herci i s Honzou, uvědomil jsem si, že jsem možná byli svědky malého zázraku. Nevím, jak dnešní studenti tráví svůj volný čas, ale asi není zase tolik těch, kteří se dokáží s takovým nadšením cílevědomě věnovat takové činnosti, jako je natáčení seriálu. Ale zkuste se zamyslet i vy. Nepřipadá vám jako malý zázrak to, že se parta mladých kluků setkala až s neskutečnou podporou nejen ze strany rodičů, ale i prakticky úplně cizích lidí. Co získal ředitel TRADO-BUSu tím, že povolil natáčení ve svých provozovnách? Proč jsou řidiči na linkách shovívaví k přítomnosti kamery v jejich autobuse? Proč pan Svoboda ve svém volném čase, kdy by mohl doma v klidu odpočívat, sedne do auta a jede do vozovny, aby k zaparkovaným autobusům pustil partu nadšenců? Odpověď je jednoduchá. Protože sami chtějí. A proto moc rád vyhovím žádosti Honzy Veselého, který by chtěl prostřednictvím BUSportálu poděkovat těm, kteří mu pomáhají. Jsou to:
- Ing. Miroslav Petrů – ředitel TRADO-BUS, s.r.o., který umožnil natáčení tohoto i předchozích snímků,
- Roman Kudláček a Pavel Řezáč - dispečeři, kteří natáčení zařizovali, vždy připraveni vyhovět potřebám týmu, jak po stránce potřebných autobusů, tak i rekvizit,
- Marie Tomanová, která poskytla plno informací z dopravní praxe,
- Lenka Kopečná, Blanka Klepáčková, Mgr. Jaroslava Pospíšilová a Martin Hladík, kteří zapůjčili některé rekvizity,
- Lenka Kočí, Petr Cejpek, Jakub Sláma, Lubomír Bača a Petr Konečný - představitelé hlavních seriálových rolí
- řidiči, kteří se na filmu podíleli aktivní účastí nebo poskytli podporu a informace pro vznik filmu: Jan Binder, Vítězslav Bezchleba, Michal Leitkep, Jan Šlápota, Jan Procházka, František Bártík, Mojmír Bouda, František Bartoš, Stanislav Benda, Zdeněk Habrdla, Josef Machálek, Roman Bártík, Josef Hlouch, Stanislav Válal, Miroslav Krejčí a Josef Karásek, Roman Sapík, který účinkuje jak v dokumentu, tak v hrané části a pomáhal i v zákulisí,
- a hlavně Vlastimil Svoboda - řidič, který s námi skoro dýchal, pouštěl nás k autobusům, účinkoval, pomáhal v zákulisí, zapůjčil stejnokroj, bez jehož pomoci by jsme ani tento projekt nemohli natočit.
A na vás, čtenáře BUSportálu, s obracím z otázkou. Není ve vašem okolí také někdo, koho byste mohli svoji jednoduchou pomocí podpořit?Jan Havíř (janhavir@seznam.cz) / Foto Barbora Šťastná