Ústecký kraj směřuje k další aféře

Podmínky koncesního řízení na dopravní obslužnost jsou nesplnitelné.

Radní Ústeckého kraje mají zřejmě rádi publicitu. Jen utichly zprávy v médiích o kritické situaci provázející spory kraje s Dopravním podnikem Ústeckého kraje a už se schyluje k další aféře. Ústecký kraj v souladu s rozhodnutím krajského zastupitelstva vypsal koncesní řízení, které by mělo od 1. ledna 2007 na příštích osm let zajistit dopravní obslužnost v režimu veřejné služby. Podmínky koncesního řízení jsou ovšem přinejmenším podivné.

Kritéria. Jediným kritériem koncesního řízení je takzvaná nabídková cena dopravního výkonu na jeden kilometr. Zadavatel si navíc vyhrazuje právo zrušit koncesní řízení, pokud žádný ze zájemců nepodá nabídku, v níž by cena dopravního výkonu na jeden kilometr byla nižší nebo se rovnala částce 33 korun. Zadavatel tedy de facto požaduje, aby nabídnutá cena nepřekročila uvedenou částku. To by samo o sobě nebylo nic závadného, Ústecký kraj však požaduje, aby od 1. ledna 2009 až do konce plnění nebyl žádný z dopravních prostředků starší osmi let. Navíc musí být deset procent vozidel nízkopodlažních a stejné procento klimatizovaných. Tak vysoké kvalitativní požadavky ale vzhledem k limitní ceně na jeden kilometr nelze splnit.

Nevhodné zadání. Ústecký kraj se tak dostává prakticky do stejné situace jako v případě sporu s původním dopravcem, protože požaduje vysoký standard, ale odmítá za něj platit. Cena dopravního výkonu, která kromě vlastních provozních nákladů musí obsahovat přiměřený zisk na tvorbu investičních zdrojů nutných k obnově vozového parku, bude při respektování požadavků Ústeckého kraje vyšší než 40 korun.

Poctivý uchazeč o tuto zakázku to přizná a pak bude vyřazen pro nesplnění podmínek. Nepoctivý uchazeč se v nabídce zaváže nepřekročit 33 Kč a pak bude na Ústeckém kraji požadovat doplatek nebo změnu smlouvy. Nezodpovědný uchazeč bude generovat ztrátu a povede svůj podnik do konkurzu.

Cena za autobus a řidiče. Průměrná cena vysokopodlažního neklimatizovaného autobusu je 3,5 milionu korun. Při osmiletém odepisování a průměrném ročním proběhu 50 000 kilometrů je odpis vozidla na jeden kilometr 8,75 koruny (3,5 milionu korun dělených osmi lety a 50 000 kilometry). Cena nízkopodlažního vozidla je minimálně o jeden milion korun vyšší, tedy v nákladech o 2,50 koruny na jeden kilometr dražší (jeden milion korun dělený osmi lety a 50 000 kilometry).

Průměrná mzda řidiče autobusu je 17 000 korun měsíčně. Na jeden autobus jsou třeba dva řidiči, protože se podle novely Zákoníku práce, která vstoupí v platnost 1. ledna 2007, čekání a pohotovost budou započítávat do pracovní doby. Osobní náklady na jeden kilometr včetně odvodů z mezd ve výši 35 procent jsou tedy 11,02 koruny (17 000 korun násobených dvanácti měsíci, 1,35 procentního bodu a dvěma řidiči a děleno 50 000 tisíci kilometry). V těchto nákladech nejsou započítány náklady na požadované ošacení řidičů, o školení, zdravotních prohlídkách a povinných psychologických vyšetřeních ani nemluvě.

Výdaje na naftu, údržbu a parkování. Průměrná spotřeba nafty u běžného linkového autobusu je 28 litrů na sto kilometrů, přičemž průměrná letošní cena jednoho litru nafty (bez DPH) je 24 korun. Náklady na palivo na jeden kilometr jsou tedy 6,72 koruny (28 litrů násobených 24 korunami děleno sto kilometry).

Průměrné náklady na běžnou údržbu bez větších oprav jsou 160 000 korun za rok, což činí 3,20 koruny na kilometr (160 000 korun dělených 50 000 kilometry).

Drtivá většina příměstských linek využívá autobusová nádraží ve větších městech. Průměrná cena za vjezd na ně je 30 korun, při deseti denně je náklad 2,19 koruny na kilometr (30 korun násobených deseti vjezdy a 365 dny děleno 50 000 kilometry). Parkuje-li vozidlo na pronajatém prostoru, je obvyklá cena 300 korun na den. Náklad na parkování je tedy 2,19 koruny na kilometr (300 korun násobených 365 dny a děleno 50 000 kilometry).

Celkové náklady. Vlastní náklady dopravce jsou tedy při dnešních cenách 34,07 koruny na kilometr (8,75 plus 11,02, 6,72, 3,20, 2,19 a 2,19). Tedy o 1,07 koruny na kilometr více, než je maximální cena požadovaná Ústeckým krajem. A to nepočítáme s dražšími nízkopodlažními, respektive klimatizovanými vozidly. V této částce nejsou také započteny náklady na správní a provozní režii, nutné pro dispečerské řízení, ani na provoz zadavatelem požadované informační linky a neuvažujeme vedení účetnictví a výkaznictví, zajištění předprodeje jízdenek, zpracování dat z odbavovacích strojků, výlep jízdních řádů, údržbu označníků a další.

Aby bylo zachováno požadované maximální stáří vozového parku osmi let, je nutné každý rok obnovit alespoň jednu osminu z celkového počtu vozidel. Pokud se ceny vozidel během osmi let trvání koncesního řízení nezmění (což je nepravděpodobné), je nutná tvorba zdrojů na obnovu přibližně ve výši odpisů. Pro přehlednost nezacházím do podrobností daňové problematiky a výpočtu přiměřeného zisku dle nařízení č. 493/2004.

Kde ušetřit? Na platu řidiče? Na nedodržování novely Zákoníku práce? Na ceně nafty? Neplatit za vjezdy na autobusová nádraží nebo neparkovat na místech k tomu určených? Neudržovat autobusy v provozuschopném stavu? Jedinou úsporu vidím v ušetření času: koncesní řízení vyhlášené Ústeckým krajem ignorovat.

***

Zadavatel požaduje vysoký standard, ale odmítá za něj platit.

---

Hyde Park v týdeníku EURO č.50.
Autor: Generální ředitel Veolia Transport Česká republika Petr Moravec

Uveřejněno se souhlasem týdeníku EURO